Zpět
|
Jan z Jentejna
il(a): *27.12.1350 - +17.6.1400
Popis:
Praský arcibiskup a český lechtic.
Jan z Jentejna byl jednou z nejvýznamnějích a nejvzdělanějích osobností nejen duchovního světa, ale tehdejích Čech vůbec. Byl synem královského notáře Pavla z Vlaimě a Jentejna a Markéty, dcery Jenklinovi.
V letech 1369-1375 pobýval převáně v cizině, kde se věnoval studiím na italských universitách v Padově a Bologni, ve Francii v Montpellieru a v Paříi. Dosáhl tam takových znalostí, jak teologických, tak kanonického práva, e jej několikrát vybízel i francouzský král Karel V., aby se v Paříi stal universitním profesorem. Během svého ivota dosáhl 7. obročí.
Po návratu z ciziny (1376) byl jmenován na míeňského biskupa a zanedlouho se po svém strýci Janu Očkovi z Vlaimě stal dokonce třetím praským arcibiskupem(1379-1396). Král jej navíc jmenoval do funkce nejvyího zemského kancléře (1379-1384).
Jeho strmému ivotnímu vzestupu učinila přítr a velká morová epidemie r. 1380, které se nevyhnul ani on. Tisíce lidem se tato choroba stala zhoubnou; Jentejn vak téměř jisté smrti jako zázrakem unikl, ale poznamenalo to celý jeho dalí ivot.
Předtím byl a příliným idealistou a naplno si uíval ivota. Skládal traktáty a hymny, zajímal se o antické vzdělance, miloval hudbu, kterou i skládal, tanec, ale oddával se také turnajům a lovům.
Po vyléčení z nemoci dolo k celkové přeměně jeho osobnosti. Vedl přísně odříkavý ivot, nořil se do mystiky a praktikoval na sobě sebemrskačství, a byl napomínán v zájmu jeho zdraví. Trpěl různými vizemi, které jsou někdy přirovnávány k pozdějí Johance z Arku.
Docílil vak toho, e na arcibiskupských statcích bylo zrueno jako pohanský zvyk vymáhání tzv.odúmrtního práva na poddaných, o čem později napsal svůj traktát i Jan Hus.
Roku 1386 zavedl svátek Navtívení P. Marie, který byl pak slaven po celé zemi a docílil i toho, e za pár let jej slavila celá církev.
Rázně vak potíral cizí sekty a alchymisty. Trestal takté kněí, kteří se prohřeili. Mylenkově byl spjat s druinou lidí kolem Jana ze Středy.
V roce 1391 potvrdil zaloení kaple Betlémské a staral se o stavbu chrámu sv. Víta na Praském hradě.
Druhou stránkou věci byly nepřátelské střety mezi Jentejnem a mladým králem Václavem IV. Ty z části pramenily v Jentejnově propapeské podpoře Urbana VI. (Bartoloměj Prignanus), který se otevřeně stavěl proti českým stoupencům avignonského vzdoropapee, mezi ně náleel i sám Václav IV. Jan z Jentejna římskému papei věřil natolik, e přehlíel některé jeho intrikánství i nečestnost jednání vůči sobě.
Jejich nepřátelství se stupňovalo celá 80tá léta, kdy byl Jentejn nucen čelit i osobnímu nepřátelství králova milců, zejména Jana Čoucha ze Zásady a Zikmunda Hullera. Roku 1384 byl dokonce uvězněn na Karltejně.
Vyvrcholením jejich nepřátelství byl ovem a spor o převedení kladrubského opatství na biskupství, co mělo umenit arcibiskupovu moc. Výsledkem ale bylo (1393) utýrání k smrti Jentejnova generálního vikáře Johánka z Pomuka (Jan Nepomucký), kterého nakonec kázal král vhodit v pytli do Vltavy. Říká se, e Jan z Jentejna zahájil kultovní úctu sv. Jana Nepomuckého, která vyústila r. 1729 v jeho kanonizaci.
Arcibiskup poznal, e náladový král je veho schopný a začal se obávat i o svůj ivot. V letech 1393-1399 podnikl celkem tři cesty do Říma, ale ani u papee se ádného dovolání nedomohl.
Jan z Jentejna se také ale vepsal do několika lechtických sídel, která nechal nákladně přestavovat. Mezi ně patřil předevím rodový hrad Jentejn(1375-1390) nedaleko Prahy. Během střetů s králem opustil Prahu a útočitě hledal na Roudnickém hradě a Helfenburku u Útěka, které také nechával významně přestavovat. V neposlední řadě, na svoji dobu za značnou sumu, nechal přestavět i hrad Kyperk zvaný té Supí Hora. Jeho druhý název ale nemá co dělat s jeho erbem s motivem dvou supích hlav.
Pod jeho správu ale náleely i hrady jako Křivsoudov, na vězení přestavovaný hrad Hřídelík, či tvrz v Horovském Týně. Tvrz Červenou Řečici obývali arcibiskuptí purkrabí a samotní arcibiskupové sem nepříli zajíděli. Jan z Jentejna se tu vak také párkrát ukázal.
Po příjezdu z ciziny také přechodně pobýval ve Vlaimi (1376), kde býval poručníkem svých příbuzných. Do roku 1377 měl v zástavě i tvrz v Kralupech nad Vltavou. Společně s bratry drel hrad Červenou Horu (1379-1390).
Při své poslední cestě do Říma zde ji zůstal. Byl mu udělen (1399) titul latinského patriarchy alexandrijského. Rok na to zemřel, pochován v basilice sv. Praxedy.
pxs
(počítadlo běí od 29.8.07)
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|