Zpět
|
Půta III. z Častolovic
il(a): před r. 1400 - 1435
Popis:
Český lechtic, jeden z velitelů tzv. Opočenské strany, kladský hejtman, diplomat Zikmunda Lucemburského
Půta byl synem stejnojmenného otce a jeho jediné manelky, kněny Anny Osvětimské. Prvně se objevuje v roce 1408 jako alovaná strana (od Jana z Kostelce), v roce 1412 je jedním z lechticů, kteří měli válčit proti Jihlavě. Tyto informace jsou v rozporu s tím, e a do roku 1415 drel jeho majetky jako poručník Jan Puka z Kuntátu, Půta tedy musel být jetě nezletilý. Jeho narození je proto kladeno k přelomu staletí.
Půta z Častolovic patřil k české vysoké lechtě, vlastnil necelých 50 vesnic ve 4 panstvích: Častolovice, Klečkov, Liberk a Skuhrov v tom 2 městečka Častolovice a Solnice.
Ve stejném roce, kdy podepisuje také stíný list české lechty, ji prokazatelně zahajuje loupenou činnost. A to právě proti Jihlavě ze svých hradů Častolovic, Rychemburku, Klečkova a městečka Solnice. Současně zahajuje spolupráci s Janem Městeckým při jeho sporu s Jindřichem Lacenbokem. Tato spolupráce během husitských válek dospěje k vytvoření neformální skupiny, které bude moderními dějepisci označována jako Opočenská strana.
Půta z Častolovic dobře vycházel s králem Václavem IV. a vstoupil k němu do sluby. Za vojenskou slubu v roce 1417 získal 150 kop groů z berně opatovického klátera. Zároveň mu to poskytlo beztrestnost pro případ stíhání loupených výprav proti jihlavským měanům.
Půta stanul během husitských válek na katolické straně. V prvních dvou letech nejsou doloeny ádné jeho vojenské akce, lze je ovem předpokládat. 26. listopadu 1420 mu Zikmund za věrné sluby dává polovinu berně z opatovického klátera.
Přímý důkaz jeho bojové činnosti je a z února 1421, kdy se společně s dalími východočeskými lechtici účastní dobytí husitské Chotěboře.
Nevíme, co dělal Půta během velké jarní husitské ofensivy, v polovině května 1421 se objevuje na dvoře Zikmunda v Trenčíně. Zde dostal důleitý diplomatický úkol. Na sněmu v Čáslavi měl přesvědčit českou lechtu, aby nesesadila Zikmunda. To se pochopitelně nepodařilo.
V říjnu 1421 vpadly do východních Čech Slezané a Půta z Častolovic se svými mui se k nim připojil. Dobyt byl hrad Hynka z Rychnova Pěčín, který později získal právě Půta. Po staení Slezanů (kteří zjistili, e zaútočili dříve), Půta s Janem Městeckým přijeli do Jihlavy, kde přísahali Zikmundovi věrnost. S ním se účastnili II. kříové výpravy a do poráky u Havlíčkova Brodu.
Celý rok 1422 je ve znamení útlumu bojových aktivit, sbírání sil a diplomatické aktivity.
V polovině března Půta prodává svůj úrok z vesnice Desná. V tomto roce se snad Půta oenil s Annou z Koldic, dcerou významného katolického lechtice Albrechta z Koldic.
Pro Půtu byl významný říský sněm na konci léta v Norimberku. Není známo zda se ho zúčastnil, nicméně byl jmenován hejtmanem v Kladsku. Z vojenského hlediska to pro Půtu a celou katolickou stranu znamenalo zisk (zatím) bezpečného zázemí pro operace ve východních Čechách.
V květnu 1423 Půta navtevuje dvůr Zikmunda Lucemburského, tentokrát v Koicích. Půta zde dobře pořídil, získal majetky po Hynkovi z Rychnova (jeho majetky obsadil ji dříve) a Vaňka ze Suchdola.
Jan Městecký společně s Půtou poplenili v září stejného roku hradecká předměstí. Poté se oba tito lechtici zúčastnili sněmu české lechty v Kolíně, kde měli vyjednat setkání předáků české lechty se Zikmundem. Poté se účastnili svatohavelského sněmu, včetně volby 12 hejtmanů. Odtud oba směřovali do Stoličného Bělehradu, kde v listopadu přednesli poadavky Zikmundovi, poté oba spěchali do Čech, kde naopak tlumočili Zikmundovi představy. Setkání se nakonec nekonalo.
Po půlroce diplomatického jednání mezi umírněnými kaliníky a Zikmundem začal východočeské katolíky ohroovat Jan ika. Opočenská strana se s Mením Táborem střetla 6. ledna 1424 u České Skalice, odkud si slepý vojevůdce odnesl dalí vítězství.
V červenci je Půta doloen opět na dvoře uherského krále, tentokrát v Budíně.
V říjnu 1424 uzavřel Půta jménem svobodného obyvatelstva Kladska vojenský spolek s minsterberským kníetem Janem v Pačkově (Paczków). Ukazuje to začínající orientaci tzv. Opočeské strany na Slezsko. Reálně to mělo znamenat větí zapojení protihusitských sil do boje ve východních Čechách v situaci, kde rostla moc ikova hradeckého bratrstva.
Letní ofensiva sirotků roku 1425 proti tzv. Opočenské straně dokázala obsadit 4 hrady, mezi nimi i Půtův Rychemburk. Ke konci roku husité také pronikli do Kladské kotliny, kterou poplenili.
V lednu 1426 pobýval Půta z Častolovic v Trenčíně. Zikmund mu zde udělil právo razit v Kladsku mince (10.) a odúmrtě po Hynku Drkovi a Vlkovi, řečeném Hanta. Stejný rok byla v Kladsku vedena jednání (neúspěná) o míru mezi představiteli Slezanů a umírněnou kalinickou lechtou.
Spolupráce se Slezany se v té době prohlubuje. 14. 2. 1427 byla ve Střelíně (Strzelin) uzavřena válečná jednota Slezanů s Půtou z Častolovic a Janem Městeckým z Opočna.
Poté představitelé východočeských katolíků snad opět jednají se Zikmundem, v březnu jsou oba doloeni v Jihlavě. V květnu útočí husité na Luici, Slezsko a také na některé dravy katolíků ve východních Čechách. V srpnu, v rámci kříové výpravy, začal vpád střelínského spolku do východních Čech. Půta z Častolovic stál v čele druhého, meního proudu, který směřoval z Kladska k Náchodu. U Náchoda se 13. srpna podařilo porazit síly Jana Čapka ze Sán, které se poté stáhly do bezpečí hradeb města.
Na konci léta Půta z Častolovic podpořil pokus o převrat v hlavním městě království, jeho hlavním organisátorem byl Hynek z Koltejna.
Na jaře 1428 husité opět vpadli do Slezska, obsadili několik hradů a měst, jinde získali výpalné. S jejich útokem se musel potýkat také Půta z Častolovic. Posílil posádku v Nise. V polovině března do Slezska mířily také posily husitům, kterým se podařilo obsadit hrad Homoli a několik míst v Kladsku, co jim propřítě zajiovalo bezpečný průchod tímto územím. Jeden z proudů se pokusil dobýt Bystřici (Bystrzyca Kłodzka), ale raději rychle spěchal do samotného města Kladska, kde se spojil s druhým proudem s úmyslem dobýt sídlo Půty z Častolovic. Půta Kladsko zabezpečil druinami několika českých niích lechticů, vylepil opevnění města a zajistil zásoby potravy. Nechal zbořit kláter minoritů na předměstí, který by mohl husitům slouit jako dělostřelecké stanovitě. Několika útoky husité Kladsko nedobyli, obléhat město se jim nechtělo, proto po několika dnech odtáhli. Vyplenili předměstí, kláter v Kamenci, město Franketejn a cestou zpět i dalí vsi v kotlině.
Husité jetě jednou v téme roce vpadli do kladské kotliny, na konci roku pod vedením Jana Královce. Půta byl tímto útokem zaskočen a neměl připravenou obranu země. Na pomoc mu přily oddíly Jana Minstrberského (v čele s Půtovým vagrem Těmou z Koldic) a vratislavského biskupa Konráda. Mezitím se husité pokusili o převrat v městě Kladsku (převrat měli provést nespokojení tovaryi). Trest byl nemilosrdný řada vůdců byla popravena.
27. prosince dolo k bitvě mezi husity a katolickými silami u Staré Wielislawi. Slezské vojsko zde bylo drtivě poraeno, rozpráeno, velitel celé výpravy Jan padl. Prchajícímu vojsku poskytlo útočitě Kladsko.
Sirotci Kladsko neobléhali, ale zamířili do Minsterberska, které bylo nyní bez vládce a krutě zde plenili.
Reakcí na husitské úspěchy bylo vytvoření obraného spolku, do něho se 23. ledna 1429 zapojila slezská kníata, představitelé Horní Luice, vládci Saska, Durynska a Míeňska a také Půta z Častolovic.
13. srpna 1429 získal Půta zástavou od Zikmunda uprázdněné kníectví minsterberské za zástavní sumu 6000 kop groů. Na ovládání tohoto území si ale nějaký čas musel počkat, centrum kníectví bylo dobyto a v září následujícího roku.
V roce 1430 nejméně třikrát protáhla husitská vojsko kladskou krajinou, ani by jim v tom někdo bránil. Půta zřejmě nechtěl riskovat střet se silnějím nepřítelem.
V této době vzrůstá Půtova angaovanost na poli diplomacie, v roce 1431 se účastní říského sněmu v Norimberku, poté jednání s husity v Chebu. Odtud mířil opět do Norimberku, kde mu Zikmund zastavil různé majetky v kladské kotlině.
V září 1433 přistoupil k landfrídu slezských kníat, který zakazoval členům landfrídu vést války v zahraničí.
Poté jedná o zárukách bezpečnosti husitské delegace na basilejský sněm, kde se i v dubnu 1434 objevuje. Poté Půta odjídí do Čech, pověřen panovníkem jednat s panskou jednotou. Po bitvě u Lipan se účastní svatojánského sněmu, kde je domluveno roční příměří.
Zikmund jeho zásluhy ocenil v Řezně mu udělil dědičně kladskou zem i Minsterbersko do dědičné drby. Ač snad jetě doufal v muského potomka, nedočkal se ho. Na konci září je v Řezně, v říjnu je doloen v Prepurku (Bratislavě), kde vede rozsáhlá jednání o monostech přijetí Zikmunda za českého krále. Nevíme ovem, zda vůbec převzal moc a lenní holdy ve svých nových majetcích.
V únoru je jetě v Bratislavě, poté ho čeká řada diplomatických cest. V březnu jedná s rakouským vévodou Albrechtem a zástupci koncilu ve Vídni. O Velikonocích se setkává se Zikmundem v Brně.V květnu jedná s Bedřichem ze Stránice o jeho kapitulaci, na začátku léta je v Brně, poté odjídí do Bratislavy, kde před zářím 1435 umírá a je pohřben v chrám sv. Martina.
S Annou z Koldic svojí enou, měl Půta 3 dcery: Annu, která se vdala za Jan z Házmburka, Kateřinu, který se provdala za Heralta Lestnického z Kuntátu a po jeho smrti za Jana Zajíce z Házmburka a nejmladí Salome, jejím manelem byl opavský vévoda Vilém.
Půtu z Častolovic je moné srovnat s jeho nejbliím spojencem Janem Městeckým z Opočna. Na rozdíl od něj byl Půta značně bohatí, a to snad vedlo i k tomu, e se nesnail nutně vechny problémy řeit násilím a silou. V posledních letech se zdá, e se střetům s husity záměrně vyhýbal a snail se vyuívat diplomatické prostředky. Snad i proto byl v posledních chvílích svého ivota císařem vyuíván jako obratný diplomat při jednání s českou kalinickou lechtou.
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|