Zpět

Vilém z Hustopeč

Popis:
O rodinných poměrech Viléma nevíme nic, neznáme ani matku, ani jeho otce. Víme ovšem, že pocházel z rodu, který se psal z Chyš v severních Čechách, později podle Eggerberku. V erbu měli tito šlechtici kosmý vlnitý modrý pruh ve stříbrném poli. Ten měl podle pověsti získat předek rodu Odolen (syn Stříže) při obléhání Milána v roce 1158, poté, co se mu podařilo najít pro celé české vojsko brod před rozvodněnou řeku Addu. Tento Odolen není v pramenech doložen (Odolen svědčící na donaci Hroznaty v roce 1188 může být pouze jiným členem tohoto rodu). Prvním prokazatelným členem rodu je Ctibor, který se dvakrát píše podle Chyš, a to v letech 1169 a 1192. V letech 1219 a 1225 je připomínán ještě Tas z Chyš, snad tento Tas je v následujícím roce uveden jako brněnský kastelán. Pokud půjdeme ve spekulacích ještě dále, jeho blízký stejnojmený příbuzný se o dva roky poté účastní ustavení kláštera v Oslavanech, pravda, že ne v žádném prestižním úřadu, pouze označen jako Taz iunior.

Tento šlechtic je prvně uveden v listině z 14. ledna 1249 ve svědečné řadě jako Willehalmo de Vztopesch. Listina se týká moravských záležitosti. Přemysl jako markrabí předává Mikulov Jindřichovi z Lichtenštejna. Za necelý měsíc (7. února 1249) svědčí Vilém v Žatci (mezi straníky krále Václava I. v probíhající „občanské“ válce) při předání Ústí nad Labem a vsi Počapel Erkenbertovi ze Starkenberka.

Vilém v tomto střetu dvou frakcí stojí na straně krále, jako jeden z mála šlechticů působících na Moravě. Na přetřes musí přijít ještě jeho vlastnictví, tehdy ještě vesnice, Hustopeče. Buď je mohl získat v průběhu povstání od krále Václava I. za prokázanou věrnost a nebo, což se domnívám já, je zdědil po domnělých předcích, objevujících se na Moravě před 20 lety. Proč se nepřipojil k povstání a zůstal na vzbouřené Moravě téměř jako kůl v plotě (dalším Václavovým straníkem byl snad Boček z Jaroslavic) je již dnes nesnadno říct. Počítat je možné s ohledem na majetkové zázemí rodu v severních Čechách, které bylo pevně na straně Václava I., a také ohled na tamější příbuzné.

V období mezi nástupem Přemysla na rakouský vévodský stolec a nástupem Přemysla na český královský trůn získává Vilém, snad jako zástavu, snad jako léno hrad Břeclav s příslušenstvím. Bližší podrobnosti by pomohly určit, zda Břeclav Vilém získal za svoji roli při rebelii mladého kralevice (jako již zmínění Jindřich z Lichtenštejna nebo Erkenbert ze Starkenberka) nebo nikoli. Vypovídalo by to možná i o tom, jak pán na Hustopečích vycházel s markrabětem a vévodou Přemyslem, jak dlouho tito dva muži hledali cestu k vzájemně výhodné spolupráci. Vilém z Hustopeč je doložen až po 7 letech, konkrétně v lednu 1256, v listině krále pro velehradský klášter. Z tak dlouhého časového úseku se zdá, že Vilém mohl být po jistý čas v nemilosti u krále Přemysla (podobně jako jiní významní straníci Václava, třeba Boreš z Rýzmburka ) Hned za ním v řadě svědků je uveden Odolen, velmi pravděpodobně Odolen z Chyš, připomínaný v roce 1254 v listině pro osecký klášter. Nevíme, zda šlo o Vilémova bratra, syna nebo jiného příbuzného. Důležitým zůstává, že Odolen z Chyš nebo Odolen z Hustopeč se objevuje po celý zbytek 13. století a zdá se, že dalším Odolenem je Vilémův syn. Odlišit od sebe tyto dva Odoleny je ale nemožné.

Od této chvíle zřejmě král Vilémovi důvěřuje (podobný vývoj je možné pozorovat i u Boreše z Rýzmburka, který od druhé poloviny 50. let do první poloviny 70. let s králem také vychází), svědčí o tom listina z října 1257, která byla vydána v Plasech, místě s významným klášterem. Vilém společně s olomouckým biskupem Brunem, olomouckým komorníkem Pardusem a jeho bratrem Sudomírem, olomouckým soudcem Janem z Višňového a Jindřichem z Lichtenštejna tvořili komisi, která měla zajistit, aby velehradský klášter neutrpěl majetkovou újmu při zakládání města Uherské Hradiště. Většina z těchto šlechticů vlastnila majetky v relativně blízkém okolí, ač by několikrát vyřčena Olomouc, mohla nasvědčovat něco jiného – nesmíme také zapomínat, že Olomouc byla centrem jednoho z tří bývalých údělů, a to zrovna toho, na kterém leželo budoucí Uherské Hradiště.

Na místě nového města je Vilém doložen 23. května 1258, kdy zde doprovází svého krále.

Vilém z Hustopeč se podílel na založení kláštera cisterciáků ve Vizovicích (tehdy Smilheim) v roce 1261. Konkrétně Vilém věnoval klášteru dvě vesnice: Zádveřice a Lípu, po své smrti polovinu Želechovic. Poprvé se dozvídáme s jistotou o tom, že měl Vilém syna – Petra ze Slopného. Ten po své smrti daroval Újezd (tehdy Wilperk). Zdá se, že rod pánů z Hustopeč držel již v této době také Zlín (opět pouze malé sídliště). Jak se ale k těmto majetkům dostal, je záhadou.

V dubnu následného roku vydal listinu na své Břeclavi ve prospěch johanitů z Hohenau. Johanité získávají od tohoto šlechtice les v nedaleké lokalitě Burglein. Přesně o 9 let později vydává na stejném místě stejným příjemcům další listinu, tentokrát již svoji poslední. K lesu přidává i pastvinu mezi řekou Moravou a Svratkou (míněna je Dyje).

Tím Vilém z Hustopeč mizí z písemných pramenů, po roce (nebo ještě během něho – mohl listinou myslet na věci poslední) 1271 umírá. Neznámými zůstanou jeho vztahy s Přemyslem Otakarem II. Není například známá jeho účast na získávání Rakous na počátku 50. let 13. století, ani jeho účast v dalších vojenských kampaních Přemysla (tažení do Prus, útok na Bavorsko, války s uherským královstvím). Bohužel je tak možné o Vilémovi z Hustopeč napsat více, než by bylo uspokojivé.