Zpět

Vratislava

Popis:
Byla ženou posledního člena mostecké větve rodu Hrabišiců, jenž byl nejmladším synem někdejšího komorníka Hrabiše (III.). ¹ Jeho mladší synové, Všebor (IV.) a Kojata (III.), žili ve stínu svých úspěšnějších oseckých příbuzných. ² Nejen jednotlivé rodové větve Hrabišiců, ale i oba bratři byli důsledně majetkově odděleni. ³
Paní Vratislava byla podle jména domácího původu a jistě pocházela z přiměřeně významného rodu. ⁴ Téměř současná smrt manželů podporuje domněnku, o jejich generační sounáležitosti a jediném manželství pana Kojaty. ⁵ Podle písemných pramenů zůstalo manželství bezdětné a paradoxně i díky tomu se mohla dožít slušného věku. ⁶ Vratislava je tradičně pokládána za fundátorku konventu božehrobců ve Světci u Bíliny, ženského protějšku kláštera v Praze na Zderaze. ⁷ Nevíme, kde božehrobce Hrabišici potkali, ale mostecká větev jim věnovala trvalou přízeň. I přesto zůstali kanovníci božího hrobu exotickou řeholí, ležící na okraji zájmu českých donátorů. ⁸ Zatímco doba založení světeckého konventu kolísá, zderazský klášter je dnes pokládán za pravděpodobné dílo předchozí generace rodu. ⁹ Bezdětná šlechtična mohla světecké založení dokončit a být vnímána jako faktická zakladatelka. ¹⁰ Nelze vyloučit, že ve Světci ležícím v sousedství kastelánské Bíliny a předpokládaných hrabišických sídel pobývala a ke „své“ fundaci získala silný vztah. ¹¹
Kojatův testament, z roku 1227, přiřkl velkou část velmožova majetku zderazským božehrobcům, u kterých si přál být pohřben. ¹² Užívacím právem k těmto statkům, disponovala až do smrti, velmožova vdova. ¹³ Následující události i místo jejího pohřbu mohlo ovlivnit pořadí, v němž manželé zemřeli. Ve Světci, nebo u premonstrátek v Doksanech, patrně strávila nedlouhý zbytek života. Právě v doksanském nekrologiu je zachycen, mezi zápisy z let 1227-1230, skon světecké zakladatelky. ¹⁴ V jednom z božehrobeckých konventů byla zřejmě pohřbena i když nemůžeme vyloučit ani Doksany, k nimž mohl mít vztah její mateřský rod.
Předpokládá se, že její manžel zemřel krátce po sepsání testamentu, ještě v roce 1227. ¹⁵ Další hypotéza život pana Kojaty mírně prodlužuje, ale ani v ní nedožije následujícího desetiletí. ¹⁶

1) Smrt Hrabiše (III.) se klade většinou ještě do roku 1197 (1197/1198), kdy se naposledy objevuje v písemných pramenech. Jeho patrně mladší bratr Slavek (I.), se bezpochyby dožil vysokého věku (1188-1226) a stal se zakladatelem osecké větve rodu - pánů z Rýzmburka. Velímský Tomáš: Hrabišici, páni z Rýzmburka (dále jen Hrabišici), NLN 2002, s. 29, 272.
2) Nejstarší z bratrů Hrabiše (IV.) se objevil s otcem a strýcem Slavkem (I.) jen na konfirmaci tzv. Hroznatovy závěti, roku 1197 a záhy pravděpodobně zemřel. Hrabišici, s. 29. Oba mladší bratři zemřeli v rozmezí maximálně několika let (1224-1229), to naznačuje, že se mohli narodit brzy po sobě. Hrabišici, s. 38-40.
3) Velímský Tomáš: Hrabišici Všebor a Kojata a počátky vrcholně středověkého Mostu, ČČH 3/1992, s. 329 (dále jen Hrabišici Všebor a Kojata). Hrabišici, s. 272-273.
4) Vratislava je zmíněna pouze v obou verzích Kojatovy závěti. CDB II č. 302 s. 300, č. 303 s. 302.
5) Tomas Jindřich: Od raně středověké aglomerace k právnímu městu a městskému stavu (dále jen Od raně středověké), Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice 1999 (Přináší na s. 277-306. studie ke vzniku města Mostu a tedy i rozbor testamentů Kojaty z Mostu a s nimi souvisejících listin.), s. 294. <>br 6) Hrabišici, s. 40.
7) Hrabišici, s. 43-44; Merhautová Anežka: Někdejší ženský klášter ve světci, Umění 1963, s. 290-293; Svátek Josef: Z dějin konventu řádu svatého hrobu ve Světci u Bíliny, Zprávy a studie oblastního muzea v Teplicích, 2/1969.
8) Novotný Václav: České dějiny I/3, s. 132-134, 154, 195, 613, 910, Praha 1928; Uličný Petr: Kristův hrob a jeho pražští ochránci. Z topografie kláštera božehrobců na Zderaze. Staletá Praha, č. 2/2014, s. 18-47. Světeckému konventu a kostelu, který je datován už do konce 12. století, se autor věnuje na s. 35-37.
9) Hrabišici Všebor a Kojata, s. 326.
10) Majetek světecké fundace známe až z pozdní doby a nesporně pocházel od Hrabišiců. Hrabišici, s. 43-44.
11) Kincl Jaromír: Dva testamenty šlechtice Kojaty, Acta Universitatis Carolinae - juridica 3, 1978, s. 301-320. Hrabišici, s. 43.
12) Od raně středověké, s. 294.
13) Svátek Josef: Z dějin konventu řádu svatého hrobu ve Světci u Bíliny, Zprávy a studie oblastního muzea v Teplicích 2/1969, s. 10.
14) Hrabišici Všebor a Kojata, s. 323.
15) Hrabišici, s. 40.
16) Podle J. Tomase zemřel Všebor roku 1227 a Kojata až po novém daru klášteru v Opatovicích, který byl zlistiněn roku 1229, Od raně středověké, s. 295-296; CDB II., č. 324, s 327. Naopak T. Velímský předpokládá, že tuto vesnici klášter obdržel už před sepsáním Kojatovy závěti. Hrabišici, s. 41.

Petr Povolný