Temná komnata Jaroslava Moudrého
Neposlušný syn
Jaroslav byl jedním z dvanácti synů Vladimíra I. Svjatoslaviče (toho slavného Vladimíra, který pokřtil Rus). Jako knížecí syn obdržel Jaroslav údělné knížectví novgorodské s centrem v Novgorodu. Zde zastupoval otcovu vůli a posílal otci do Kyjeva daně (ruský letopisec Nestor mluví o dvou tisících hřivnách).
Právě to se ovšem začalo Jaroslavovi po určité době zajídat. Roku 1014 se proto rozhodl, že otci daně platit přestane. Stárnoucí Vladimír proto chtěl syna potrestat a počal chystat válečnou výpravu a opravovat cesty směrem na Novgorod. Při Jaroslavovi ovšem stála štěstěna, neboť následujícího roku začali na jihu opět řádit kočovní Pečeněhové a Vladimír poslal vojsko v čele se svým synem Borisem, aby je porazil.
Jaroslav se zatím vypravil do Švédska, kde si najal do svých služeb obávané severské námořníky – varjagy. Ti tedy připluli do Novgorodu a čekalo se, kdy se otec se synem střetnou.
Nestřetli se: Vladimír během roku 1015 zemřel. Jeho místo v Kyjevě zatím obsadil nechvalně proslulý Svjatopolk I. Prokletý, který se chystal rozjet bratrovražedné orgie. I v Novgorodu se však schylovalo k problémům.
Novgorodské ženy v ohrožení
Varjagové meškali v Novgorodu bez boje a tak se zaměřovali na rozptýlení. Zaměřili se na počestné manželky Novgorodských, které bez mrknutí oka znásilňovali. Napětí mezi Novgorodskými a varjagy tak rostlo a kníže? Ten lidově řečeno „neviděl a neslyšel", což se mu nemělo vyplatit.
Novgorodští toho měli tak akorát dost. Jednoho dne odpověděli na násilí násilím a pobili varjagy na poromonském dvoře. Jaroslav se to dozvěděl a velmi jej to zarmoutilo. Varjagové pro něj představovali silné vojsko v případě ohrožení a nestrpěl, aby mu je zabíjeli vlastní lidé ve vlastním městě. Rozhodl se proto reagovat.
Pobití vlastních mužů!
Jaroslav předstíral, že jej smrt varjagů ani nijak nermoutí a pozval si přední novgorodské muže. Ti netušili léčku a Jaroslav je dal všechny pobít Taková byla jeho odpověď na zabití varjagů.
Téže noci přišla zpráva od Jaroslavovy sestry Predeslavy: Vladimír zemřel a v Kyjevě se moci chopil Svjatopolk, který již stihl zamordovat Borise a nyní se chystá zavraždit dalšího z bratrů Gleba.
Jaroslava tato zpráva přirozeně znepokojila. Vždyť jistota, že se za něj Novgorodští postaví s jeho činem povážlivě klesla. Nezbylo mu, než doufat, že jej jeho lidé podrží. To se nakonec také stalo. Když si na druhý den sezval družinu, ta ho i přes čin z poslední noci podpořila.
Jaroslav tedy poslal posla, který měl varovat Gleba před Svjatopolkovou zlovůlí (leč marně, Gleb si zvolil osud mučedníka) a sám se začal chystat k vojenské výpravě do Kyjeva.
Do Kyjeva a zase zpět
U Dněpru ležela hromada mrtvých vojáků. Bohužel pro Jaroslava mezi nimi nebyl Svjatopolk, který po bitvě uprchl do Polska. I tak ale Jaroslav mohl po vyhrané bitvě roku 1016 usednout na otcův stolec v Kyjevě.
Tato první etapa jeho panování nebyla nijak hvězdná a už vůbec netrvala dlouho. Letopisy se akorát zmiňují, že touto dobou Kyjev vyhořel a hned roku 1018 se opět vrátil Svjatopolk: tentokrát posílen svým tchánem, polským knížetem Boleslavem Chrabrým. Snaha o odpor byla marná, Jaroslav nakonec musel prchnout do Novgorodu.
Zaslepený porážkou chtěl Jaroslav vsednout na loď a utéct za moře do Švédska, jako to kdysi učinil jeho otec. Novgorodští v čele s jakýmsi náměstkem Kosňetínem však raději zapálili lodě, aby knížeti hanebný útěk znemožnili. Jaroslavovi tak nezbývalo, než se Svjatopolkovi opět postavit. Společně s Novgorodskými shromáždil vojsko.
Štěstěna se obrací
Svjatopolk však zatím vypudil Poláky a přišel o část území, kterou si Boleslav ponechal. Bez ochrany polského knížete již nebyl takový problém Svjatopolka porazit: symbolicky se tato porážka odehrála na Altu, kde předtím došlo k vraždě Borise.
Jaroslav tak vyhnal Svjatopolka, obtěžkaného hned třemi bratrovraždami, a sám usedl na otcův stolec v Kyjevě: tentokrát již pevněji, než předtím. I přes to, že se nejednalo o poslední konflikt mezi Jaroslavem a jinými Rurikovci, byl ten nejhorší konflikt zažehnán.
Zdroje
KARAMZIN, Nikolaj Michajlovič a Vladimír SVATOŇ. Obrazy z dějin Říše ruské. Přeložil Věra JUNGMANNOVÁ. Praha: Odeon, 1984. Živá díla minulosti (Odeon).
MICHELL, Robert a Neville FORBES. The Chronicle of Novgorod: 1015 - 1471. London: London Offices of the Society, 1914.
NESTOR. L’ětopis Nestorova: Nestorův Letopis ruský ; přeložil Karel Jaromír Erben. Přeložil Karel Jaromír ERBEN. Praha: Řivnáč, 1867.
PÍČ, Josef Ladislav. Dějiny národa ruského. Praha: Matice česká, 1889. Novočeská bibliotéka (Matice česká).