Alžběta
Otec: Václav III., matka neznámá
Prvního ledna 1332 vydala papežská kancelář v Avignonu na žádost Jana Lucemburského velkou skupinu listin. Jedna z nich se týkala Alžběty.
Narodila se jako dcera krále Václava, který byl dle této listiny, v tu dobu svobodný, a neznámé svobodné matce. Nejenom vzhledem k roku vydání papežského dispensu se odhaduje, že jejím otcem byl Václav III. a že se musela narodit před rokem 1305, kdy se Václav oženil s Violou Těšínskou. Alžběta dostala jméno po své tetě, otcově sestře, aby se zdůraznila sounáležitost dítěte s královským dvorem.
Po získání papežského dispensu, který se týkal přestupu z jednoho mnišského řádu do druhého, žila Alžběta jako jeptiška v cisterciáckém ženském klášteře v Pohledu. Dá se předpokládat, že tam byla dána na vychování a jako dospělá tam zůstala. Jistou roli v tom zřejmě hrál zdravotní stav. Do zdůvodnění žádosti o přestup totiž bylo napsáno, že Alžběta je nemocná – „debilitas corporis". Mohlo jít o obecnou fyzickou slabost, neduživost, chronickou chorobu či nějaké jiné tělesné onemocnění. Proto si přála a bylo jí vyhověno, přestoupit k benediktinkám u sv. Jiří na Pražském hradě. Tento řád byl méně přísný než cisterciácký. Zároveň se dočkala i oprávnění, že může v klášteře přijmout jakoukoliv hodnost nebo úřad. Dle Zdeňky Hladíkové by toto svědčilo pro účelové využití nějaké neduživosti, protože případná volba Alžběty jako nové abatyše, fyzické ochromení vylučuje. U sv. Jiří se však Alžběta abatyší nestala.
Listiny u papežského stolce vyřizoval další přemyslovský levoboček Jan Volek (syn Václava II.), který měl od října 1327 dispens, aby mohl přijmout biskupský úřad bez ohledu na svůj nelegitimní původ. Nakonec se stal biskupem v Olomouci a roku 1340 založil první ženský benediktinský klášter na Moravě, v Pustiměři. Tato fundace byla určena k uctění památky Elišky Přemyslovny a měla sloužit ke spáse duše její a jejích předků. Spolufundátorem byl markrabě Karel, který věnoval novému klášteru další statky a v Karlově listině také vystupuje naše Alžběta jako první abatyše. Předpokládáme tedy, že cca ve svých třicetipěti letech se v čele konventu od sv. Jiří vydala do nové fundace zpátky na Moravu. V době založení pustiměřského kláštera byla poslední žijící Přemyslovnou. Přežila i nejmladší ze všech svých tet, Anežku, dceru Václava II. a Elišky Rejčky. Zemřela jako pustiměřská abatyše před počátkem června 1347.