Arnošt z Pardubic
Arnošt pocházel z rozvětveného rodu pánů z Pardubic. Jeho otec Arnošt z Hostinné byl purkrabím v Kladsku. Zde se jeho manželce Adličce kolem roku 1305 Arnošt narodil. On a jeho bratr Bohuš se měli stát duchovními. Další dva bratři byli určeni k spravování rodového majetku Pardubic a Staré (u Jičína). Tato panství koupil Arnošt z Hostinné, snad za peníze získané z úřadu.
Rodokmen pánů z Pardubic podle Augusta Sedláčka
Arnošt prožil dětství v Kladsku, kde začal studovat farní školu při sv. Janu, poizději studoval v broumovském klášteře, v Praze a konečně čtrnáct let studoval na univerzitách v Padově a Bologne. Na univerzitách získal obdivuhodné znalosti kanonického práva. V Itálii se setkal s Karlem Lucemburským. Proto se neznámý mladý klerik v roce 1338 stal děkanem svatovítské kapituly. Po smrti pražského biskupa Jana z Dražic se stal on biskupem. Volba nebyla jednoznačná, nekteří kanovníci podali protest ke kurii. Nakonec situaci vyřešil situaci Karel, který ho potvrdil ve funkci. Za rok (1344) bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství.
Arnošt z Pardubic změnil dosavadní agendu kanceláře. Vše se vyřizovalo písemně. nechalů založit knihy o církevním majetku, propůjčování úřadů, nových kněžích, farách. Nyní byly podklady k vybírání desátků. Podílel se také na vytvoření správy arcisiecéze, která byla rozdělena na 10 arcijáhenství, ty na děkanáty a děkanáty na jednotlivé farnosti. Rozmnožil i církevní statky, nákupem rožmitálského panství.
Arnošt se věnoval také napravování církevních mravů. Uplatňoval církevní soudy nad duchovními, namísto světských. Snažil se zabránit (neúspěšně) obročnictví - shromažďování úřadů v jedněch rukou, kam dosazovali placené zástupce. Bojoval proti porušování celibátu. Na sněmu v roce 1349 ustanovil nový církevní zákoník - Statuta Arnesti, tam přesně stanovil úkoly kněžích. Sám konal visitace (kontroly) dodržování zákonů, velmi tvrdě trestal přestupky. Zřídil také úřad opravců mravů duchovenstva. Nepodařilo se zlořády vymýtit, to byl také jeden z důvodů husitských válek. Díky arcibiskupovi se také do Prahy dostali kazatelé (Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže…). Měli se starat o řádný život laiků, který vlivem bohatství a sociálních změn se začal odklánět od ideálů křesťanství.
Biskup byl významně podporován tehdejším panovníkem Karlem IV. Arnošt patřil mezi jeho nejvýznamější panovníky. Důležitá je jeho diplomacie. Často panovníka doprovázel na cestách, nebo byl v jeho nepřítomnosti zemským vladařem. V roce 1346 vedl poselstvo do Avignonu, kurii oznámil volbu Karla římským králem. V roce 1358 měl pokřtít litevského knížete Olegarda. Zajímavý politický plán Karla IV. se nepovedl. Právě Karla IV. a jeho manželku Blanku z Valois 12. 10. 1347 korunoval na krále a královnu Čech.
Měl zásluhy na založení pražské univerzity. Staral se o profesory a jejich hmotné zabezpečení. Ze speciální daně koupil statky a z vlastních zdrojů platil mistra teologie.
První pražský arcibiskup umírá 30. června 1364 v Roudnici, pohřben je v Kladsku. Jeho nástupcem se stává Jan Očko z Vlašimi.