Bitva u Worringen (Woeringen) - 5. červen 1288
1288 vypuklo v Kolíně nad Rýnem povstání proti nepopulárnímu arcibiskupovi. Jan I. z Brabantu vyrazil měšťanům na pomoc a oblehl Worringen, který ovládal lodní dopravu na Rýně. K vévodovi z Brabantu se brzo přidali i jeho spojenci. Také kolínský arcibiskup
Siegfried shromáždil armádu a to u blízkého Neussu. Pak vyrazil proti obléhatelům Worringenu a 4. června dorazil k Brauweiler. Snad pod tlakem Lucemburků bylo rozhodnuto pokračovat v tažení na Worringen. 5. června ráno po mši exkomunikoval arcibiskup
Siegfried Jana I. z Brabantu. Pak se armáda sešikovala do tří klasických šiků v pořadí: kolínský arcibiskup, Lucemburkové, Guelders.
Jan I. z Brabantu__ dal podobně sešikovat svou armádu po rozbřesku. Obě armády se blížily k otevřené a pro rytířskou jízdu vhodné planině u Worringenu.
Složení armád
Kolínský arcibiskup, Lucemburkové, Geldern
odhadované počty: 4200 mužů a z toho 2300 těžkooděnců na koních
vrchním velitelem byl
arcibiskup kolínský
Siegfried z Westerburgu
levé křídlo__ (třetí šik těžké jízdy a za ní seržanti Gelderna) –
hrabě Reinald z Geldernu (Guelders) a Dietrich z Moers, rytíři rodu Plattenbergů
střed__ (druhý šik těžké jízdy Lucemburků a za ní seržanti z Lucemburska) -
hrabě Jindřich VI. z Lucemburku, Walram z Lucemburku a vazalové Lucemburků, Walram z Valkenburgu
pravé křídlo__ (první šik, hotovost arcibiskupa a za ní seržanti a hotovost arcibiskupa) –
Siegfried, arcibiskup z Kolína a s ním
Adolf Nassavský
Brabant a Berg
odhadované počty: 4200 mužů – z toho 2200 těžkooděnců na koních a 2000 pěších (velkou část tvořila kolínská milice možná až 1500 mužů a 500 venkovanů z Bergu)
vrchním velitelem byl vévoda Jan I. z Brabantu
pravé křídlo__ (druhý šik těžké jízdy a seržanti Brabantu)
hrabě Walram z Jülichu a s ním hrabě Arnold VI. z Looz, pánové Friedrich z Reifferscheidu, Heinrich z Wildenbergu, Gerhard z Jülichu, Jan Schevard z Rode, Gerlach z Dollendorfu, Herman z Thomberg, Jan z Bedbur, pán z Greifensteinu, hrabě z Virneburgu a hrabě z Weilnau
střed (první šik těžké jízdy) Brabant-Limburg – vévoda Jan I. z Brabantu a jeho vazalové
levé křídlo (třetí šik těžké jízdy a na levém kraji šiku městské milice Kolína a sedláků z Bergu) – hrabě Eberhard z Marku a hrabě Adolf z Bergu, Simon z Tecklenburgu, Otto z Waldecku, Gottfried z Ziegenheimu, Jindřich z Windecku (bratr Adolfa z Bergu)
Pro zajímavost uvádím kompletní složení středové „bataille" (šiku) Jana I. z Brabantu:
-
první kontingent vévody Jana z Brabantu, spolu s ním i jeho bratr Gottfried z Brabantu (Geoffroy de Brabant), synovci Jana z Brabantu z rodu de St. Pol (Hugues II. a Guy III. de Chatillon) a asi dalších 10 francouzských rytířů (celkem mohla mít družina bratrů St. Pol asi 40 mužů včetně panošů a seržantů), doplňoval je pro jejich malý počet Rasso VII. z Gavre (pán Liedekerke a Bredy) s jeho družinou, družina Jana Berthout (pán z Berlaar) včetně korouhevních pánů Jana ze Schorisse a Woutera d´Antoing a jejich družin, korouhev Brabant-Limburgu držel Raas de Grez a sám vévoda měl k osobní ochraně dva rytíře (Walter z Warfusee a levoboček Frank z Wezemaal)
-
druhý kontingent - ve středu byl bailiff (správce) de Jodoigne a jeho družina
tyto dva kontingenty doplňovaly družiny:
-
družina Woutera Berthout (pán z Malines / Mechelenu) a jeho strýce Gillis Berthout, u nich byli také dva korouhevní rytíři (každý s vlastní korouhví) brabantský senešal Geraard de Rotselaar a Arnoud de Walhain
-
družina hraběte Gottfrieda z Vianden (Godfrey de Vianden-Perwez) a Roberta z Grimberghe (Assche)
-
korouhev Arnouda de Diest a jeho syna Geraarda
-
družina Geraarda de Wezemaal (Wesemaele)
-
brabantský maršálek Arnoud de Wezemaal (Wesemaele) a jeho muži
-
probošt z Nivelles a jeho jednotky s korouhví Gaasbeeku, kterou nesl Wilhelm z Pipenpoi
-
Thierry de Rochefort-Walcourt a jeho družina
-
Steven de Itter (Stefan Ittre) vedl velkou družinu z Enghienu (Walter z Enghien se neúčastnil) pod jeho korouhví velká družina Reniera de Wegeseten
-
muži Jana z Kuiku (de Cuyck) a dva korouhevní rytíři Jean d´Arkel a Jan z Heusden
-
družina z Limburku včetně družin pánů Hermanna z Witthemu a Heinricha z Mulrepas (tato družina měla snad 2 korouhve a asi 100 jezdců podle Jana van Heelu)
-
do družin byla začleněna také městská brabantská milice pod osobním velením starostů Bruselu („amman" z Bruselu), Antverp („schout" z Antverp) a Tirlemontu („mayor" z Tirlemontu)
Účastníci bitvy
strana kolínského arcibiskupa a hraběte Jindřicha Lucemburského
Siegfried z Westerburgu, kolínský arcibiskup 1275-1297. Byl sice vrchním velitelem jako mocný feudál a říšský kurfiřt, ale podobné slovo měl také Jindřich VI. Lucemburský. Měl vlastní hotovost a dlouholeté spory s Kolínem. Spory měl i s Rudolfem Habsburským. V bitvě si zachránil život jen zajetím od hraběte z Bergu. Ten ho po roce propustil za velké výkupné. Z rozhodnutí Rudolfa Habsburského přišel o Limburg a také o pravomoci říšského kancléře. Habsburkům se pomstil při zvolení Adolfa Nassavského za římského krále.
Reinald I. z Geldernu (také Reinoud z Guelders), hrabě 1271-1326. Díky sňatku s Irmgardou si dělal nárok na Limburg.
Jindřich VI. Lucemburský, hrabě z Lucemburku 1281-1288 od smrti svého otce Jindřicha V. Byl zabit v bitvě.
Walram Lucemburský, pán z Ligny. Mladší bratr Jindřicha VI. Lucemburského. Padl v bitvě.
Jindřich „bastard" z Houffalize - levoboček Jindřicha V. Lucemburského. Padl v bitvě.
Balduin „bastard" Lucemburský - levoboček Jindřicha V. Lucemburského. Nicolas de Septfontaines, Dietrich z Ulmen, Ferry ze Sierck, Jean de Raville - hlavní vazalové Jindřicha VI. Lucemburského
Adolf Nassavský, hrabě z Nassau a v letech 1292-1298 německý král. Další vyhlášený „kondotiér". Po smrti Rudolfa I. Habsburského bude zvolen říšským králem. V boji s jeho synem Albrechtem padne u Göllheimu 2. 7. 1298.
pánové z Plettenbergu - šlechtický rod z Vestfálska. Rod byl ve službách arcibiskupa z Kolína a členové zastávali funkci maršálka.
Walram „Rote" z Valkenburgu (Fauquemont) a z Monschau (Montjoie) - byl sice vazalem Brabanta, ale také byl švagrem Rainalda z Geldernu a bojoval tak na jeho straně.
Dietrich „Luf" z Kleve - od 1275-1305 hrabě z Kleve. Další německý bojovný hrabě.
Walram z Jülichu - pán z Bergheimu.
Dietrich III. z Moers - bojoval na levém křídle s Reinaldem z Geldernu.
Heinrich z Westerburgu - bratr arcibiskupa Siegfrieda. Byl zabit v bitvě.
Ludwig z Hammersteinu, Johann z Rheinecku, Hermann z Vorstu, Heinrich z Ossendorfu - hlavní vazalové kolínského arcibiskupa.
strana Jana I. z Brabantu
Jan I. z Brabantu (Jean de Brabant) - brabantský vévoda 1267-1294. Vedl do bitvy 1500 těžkooděnců v největším a nejsilnějším kontingentu. Charismatický feudál, turnajovník a velký rytíř. Příbuzný francouzských králů (jeho první manželka Markéta byla dcerou Ludvíka IX., Filip III. byl manželem jeho sestry Marie Brabantské, znal se dobře i s Karlem z Anjou). Vítězstvím získal Limburg, ale 3. května 1294 byl smrtelně zraněn na turnaji v Bar-le-Duc.
Gottfried z Brabantu, pán z Aarchotu. Bratr vévody Jana I. z Brabantu. Do jeho rukou padl v bitvě jako zajatec Rainald z Geldernu. 1302 padl ve slavné bitvě u Kortrijku (Courtrai) spolu se synem Janem.
Adolf V. z Bergu - hrabě z Bergu. Měl vlastních 120 těžkooděnců a vedl také oddíl sedláků (rolníků) z Bergu v počtu asi 500 mužů. Pod jeho velení spadala také městská domobrana (milice) Kolína nad Rýnem v počtu asi 1500 mužů. V bitvě se mu podařilo zajmout kolínského arcibiskupa a tím mu zachránil život. Zemřel 1296.
Eberhard z Marku - spojenec hraběte z Bergu byl také fojtem v Essenu. Jeho manželkou byla dcera Adolfa z Bergu. Zemřel 1308.
Walram z Jülichu__ - vedl 100 těžkooděnců. Zemřel 1328. Spolu s ním bojoval v bitvě také bratr Gerhard z Jülichu.
Rasso VII. z Gavre - pán Liedekerke a Bredy. Vlámský vazal Jana I. z Brabantu. Vedl jednu z korouhví ve formaci Jana I. z Brabantu (korouhví „conroi" bylo snad 8). Spolu s ním bojovali i jeho synové Rasso VIII., Philipp a Siger. Arnold z Looz (Loon), Otto IV. z Teklenburgu, Otto I. z Waldecku, Gottfried VI. z Ziegenhainu - hrabata v armádě Jana I. z Brabantu přivedla i své družiny do boje (např. Waldeck měl 20 jízdních těžkooděnců). Bojovali v rámci divize na pravém křídle Jana I. z Brabantu.
Gottfried I. z Viandenu - také pán z Grimberghenu a Perwez. Hrabata z Viandenu v Lucembursku patřila ke konkurentům Lucemburků a svou nezávislost si proti silnému rodu neudržela. Vítězstvím u Worringenu se rod znovu málem postavil na nohy, ale vše zmařila svatba mladého Jindřicha VII. Lucemburského s dcerou Jana z Brabantu. Do bitvy vedl svých 50 mužů jako korouhevní pán. Zemřel 1310.
Jindřich I. z Virneburgu - hrabě z Virneburgu 1242-1289. Taktický vrchní velitel Brabanta. Vedl jízdní oddíl 20 těžkooděnců a asi 2300 zbrojnošů (seržantů) Brabanta.
Hendrik III. z Boutershemu - truksas Brabantska. Zemřel 1294.
Jean d´Arkel, Wilhelm z Pipenpoy, Dietrich z Geyelnkerke, Stefan Ittre, Arnold de Diest, Arnold de Ysshe, Egidius de Humbeek, Thierry de Rochefort-Walcourt, Guillaume d´Antoing, Walther VII. de Malines, Robert de Grimberghen, Arnold de Walhain - významní šlechtici a vazalové Jana I. z Brabantu
další účastníci
Jan van Heelu - o bitvě napíše slavnou kroniku, účastník bitvy.
Walther Dodde - je označován za mnicha a v bitvě si měl získat slávu jako velitel bergských sedláků. Dokázal je po ústupu znovu sjednotit a vrhnout na křídlo arcibiskupa. Odhaduje se, že byl členem řádu německých rytířů.
Jan I. z Brabantu__ v této bitvě podle Codexu Manesse. Zdroj: Wikipedia
Bitva
Před bitvou došlo ještě k poslednímu pokusu o smír a jednání vedli dva bratři z řádu německých rytířů. Předvoj armády arcibiskupa Siegfrieda z Westerburgu zahnul k Rýnu a sešikoval se na dohled k bataille hraběte z Bergu. Ten okamžitě poslal rytíře s žádostí o pomoc za Janem I. z Brabantu. Hrabě z Virneburgu byl taktickým velitelem vévodovy armády a měl dohlížet na průběh bitvy. Ten radil nyní zůstat na pozici a zaútočit za příhodné situace na arcibiskupovo křídlo. Virneburg očekával, že se při útoku arcibiskupova bataille rozpadne na menší části. Mezitím se na levé křídlo do středu sešikovala lucemburská bataille a na jejich křídlo pak dorazil zadní voj hraběte z Gueldern. Armáda se sešikovala do linie a tvořila prakticky jednolitou dlouhou řadu a byla delší než formace Brabantu. Armády se pak k sobě pomalu přibližovaly a arcibiskupova armáda při pochodu ztratila formaci. V této době udělal chybu Rasso z Gavre a rozkázal formaci zaujmout řídkou linii, ale chybu napravil pán Liebrecht z Dormaal a křičel na vojáky, aby zaujali těsnou linii. Vojáci příkaz opakovali. Pak byl vydán příkaz k zabíjení šlechticů, protože armáda arcibiskupa z Kolína a Lucemburků byla velice početná.
Na hraběte Jindřicha Lucemburského nyní naléhali i jeho rytíři (Hermann z Haddemale a Berroot z Halloy), že jejich armáda není řádně sešikovaná do formace. Začaly první srážky jezdectva. Na straně Brabantu Franbach z Bingelen, Arnold de Yssche a laický bratr Arnold (jinak bratr pána z Heusdenu). Na druhé straně první zaútočila korouhev rodu Schavedries (110 jezdců v dobrém šiku) na své rodové nepřátele z rodů Witthems a Mulrepas. Ta k nepřátelům nedojela a tak zaútočila velkou silou na družinu Godfreye z Brabantu. První útok nepřátel nyní směřoval za křiku „Na vévodu! Na vévodu!" na Jana Brabantského.
Šik Brabantu byl namačkán na sobě a rytíři se dotýkali koleny. Družina korouhevních pánů Kuika, Arkela a Heusdena se ocitla pod tlakem a v nebezpečí. Těm přišla na pomoc další formace rytířů z Brabantu. Unavení muži se střídali na krátký odpočinek se svými druhy a pak se znovu vraceli do boje. Jednolitá formace arcibiskupa obklíčila na křídlech (Guelders a arcibiskup) celou armádu Brabantu. Část rytířů Reinalda z Gueldern nedisciplinovaně začala rabovat tábor Brabanťanů pod vedením Reiniera de Ezel. V tuto dobu zaútočila druhá divize (tu poslal asi Virneburg) hrabat Loozu a Jülichu. Ta měla rozkaz nebrat zajatce a rychle změnila situaci k lepšímu.
Ve středu bitva probíhala mimořádně krvavě. Hrabě Jindřich Lucemburský chtěl zaútočit osobně na vévodu z Brabantu, ale nemohl se k němu probít. Geraard de Wezemaal se vyznamenával na straně Brabantu s Vilémem z Pipenpoi a Gillesem Buzegem. Prorazili formaci rodu Oessenincsů z Ardén, ale jejich korouhev se k nim neprobila. Těžko se pak probojovali zpět do vlastní linie. Jindřich Lucemburský byl zatlačen Godfrey de Brabantem a pak si sundal helmu, aby lépe našel vévodu Jana z Brabantu. Ten byl nyní zraněn do ramene Walterem z Wezu a pak pod ním padl další kůň. Také korouhev Brabantu šla s Raasem de Grez k zemi, když také jeho kůň byl zabit. Když padla korouhev utichla také trumpeta, ale pak zvednul korouhev Claas de Ouden a jeho druh Walter von Capellen. Vévoda Jan se pak pěšky dostal přes masu za Arnoldem van der Hofstat, který mu dal nového koně. Vévoda okolo sebe shromáždil 20 jezdců a vedl útok na korouhev Lucemburků. Družina hraběte Jindřicha Lucemburského byla odříznuta a jeden ze zbrojnošů Jana z Brabantu mu zranil koně. Hrabě Jindřich Lucemburský se pak zřítil z koně. Hrabě se snažil dostat znovu na koně, ale rytíř Wouter van den Bisdomme ho dorazil. Zatím vedle útočil arcibiskup z Kolína. Nejdříve narazil na pána z Aarschotu (Gottfried Brabantský) a bratry de St Pol, kteří bojovali na levém křídle brabantské divize. Arcibiskupskou korouhev vedl statečný Adolf z Nassau, který se později stal králem. Sám arcibiskup byl také v čele svých rytířů. Boj zde byl také tvrdý a dlouhý. Okolo třetí hodiny byl nasazen oddíl nevolníků hraběte z Bergu a milice z Kolína. Sedláci a nevolníci měli jen slabou výzbroj (kožené vesty a čepice, většina měla jen kyje), ale milice z Kolína měla lepší vybavení (někteří měli i hauberk a kroužkové brnění, meče). Nevolníci bojovali s nadšením a válečným křikem „Hya, Berge romerike!", ale způsobili velké zmatky, protože nedokázali poznat vlastní rytíře od nepřátel. Pak milice začala ustupovat a prchat z bojiště, ale dokázala se skoro zázračně znovu shromáždit. Až potom je jeden brabantský jezdec jménem Battele (někde je uváděn mnich Walther Dodde) vedl po křídle za jednotky arcibiskupa z Kolína. Arcibiskupovo křídlo bylo obklíčeno a arcibiskup se raději vzdal Godfrey de Brabant, než by upadnul do zajetí měšťanů z Kolína. Nedokázal se však dostat přes mrtvé koně a nakonec ho musel ochránit a zajmout jeho nepřítel hrabě Adolf z Bergu. Arcibiskup byl zajat a Berg ho raději dal odvézt z boje, aby ho rozzuření vesničané nezabili. Zabit byl však arcibiskupův bratr. Adolf dal arcibiskupa okamžitě poslat na svůj hrad Monheim a to bez vědomí brabantského vévody. Velká arcibiskupská korouhev s černým křížem stále vlála na dřevěném povozu (na způsob italských carroccio) a bránily ji jeho jednotky. Nyní na povoz zaútočili rozvášnění sedláci z Bergu, kteří zabíjeli bez slitování rytíře a koně.
Na druhé straně se stále držel hrabě Geldern, ale nyní byla jeho korouhev také získána a Reinald byl při dalším prudkém útoku Brabanťanů zajat. Pak se však zjistilo, že je to jen panoš hraběte z Looz, který se převléknul do Reinaldova varkoče. Za doprovodu purkrabího Montenakenu utíkal Reinald z Geldernu z bojiště, ale čtyři brabantští rytíři ho znovu zajali, aniž by věděli o koho se jedná.
Ve středu bojoval ještě Walram z Valkenburgu, ale řada Brabanťanů je silně tlačila. Jeho korouhev byla ztracena, ale on vztyčil novou na menším kopci a shromažďoval některé rytíře. Přidalo se k němu také několik šlechticů Guelderse, kteří nechtěli opustit bojiště. Pak znovu vyrazil do boje, ale minul formaci Brabantu a narazil na jednotky hraběte z Jülichu za křiku „Montjoie, Montjoie!" (podle svého panství v Monschau). Během útoku byli Valkenburg i Jülich zraněni. Pak však dorazili jeho přátelé, hrabě z Loozu a pán Arnold ze Stem, bojující pro vévodu z Brabantu. Dokázali ho dostat z bitvy a tak Walram uprchnul. Bitvu zahájili páni z rodu Schavedries a nyní byli poslední v boji. Nyní je jejich nepřátelé z rodu Mulrepas řádně pobili, když získali početní převahu.
Bitvu tak jasně vyhrála strana vévody z Brabantu, ale armáda byla unavena a nepronásledovala protivníky.
Bitva trvala snad od 9 hodin dopoledne až do 5 hodin odpoledne. Samotná hlavní srážka jízdy začala asi až v jednu hodinu a trvala tedy do pěti. Vévoda Jan I. z Brabantu si po bitvě ani nemohl pořádně odpočinout, protože jeho tábor včetně stanů byl zničen a vypleněn. Podařilo se zajmout kolínského arcibiskupa a hraběte Rainalda z Gueldern. Hrabě z Lucemburku byl zabit a další stovky těl ležely na bojišti. Také Walram z Ligny a
Heinrich z Westerburgu byli zabiti. Většinu rytířů zřejmě zabili rolníci z Bergu a Kolína, kteří bojovali v bitvě až fanaticky a mstili se snad za bezpráví z posledních let.
K bitvě se také váže problém s identifikací znaků u šlechticů. V bitvě bojovalo mnoho měšťanů a sedláků. Ti však nedokázali podle znaků poznat rytíře a tak je bili všechny, protože je nedokázali rozeznat od vlastních. Na základě tohoto omylu mohl málem vyhrát bitvu i arcibiskup. Na bitevním poli také vyrostlo několik masových hrobů a v jednom byl pochován také hrabě Jindřich Lucemburský.
Podle kronikáře Jana van Heelu zemřelo na straně Lucemburka a arcibiskupa 1100 mužů a na straně Brabantu jen 40 (asi počítal jen urozené, pěchoty muselo padnout hodně). Podle dalšího zdroje byla mimořádně krvavá a ztráty čítaly okolo 2000 mužů.
Výsledek
Vévoda Jan I. z Brabantu získal vítězstvím Limburg. Arcibiskup z Kolína musel zaplatit výkupné a odškodné Bergu (12000 marek). Kolín nad Rýnem získal větší nezávislost na arcibiskupství. Podobně si upevnili vládu hrabata z Bergu, Marku a Jülichu.
Možné počáteční rozestavení armád
Poznámky a zdroje:
Informace o této bitvě jsem čerpal z internetu. Většina z nich vychází z kroniky Jana van Heelu, přímého účastníka bitvy na straně Brabantu. Ten nám tak poskytuje poměrně kvalitní obraz bitvy.
Jan van Heelu: Rymkronyk – napsaná mezi lety 1288-1294. Kronika je dostupná například na stránkách: http://books.google.com/books?id=95oBAAAAYAAJ&printsec=frontcover&dq=Jan+van+Heelu&hl=cs
Dále doporučuji skvělé stránky http://www.habitare-1288.de skupiny šermu Habitare - 1288, která se zabývá přímo bitvou u Worringenu. Naleznete zde i mnoho informací o účastnících bitvy. http://www.figuren-modellbau.de/schlacht-von-worringen-1288.html - fotografie z bojiště http://de.wikipedia.org/wiki/Schlacht_von_Worringen http://home.arcor.de/sascha.sturm/herbularius/worringen/index.html
Při popisu složení obou armád jsem vycházel z knihy J. F. Verbruggen: The Art of Warfare in Western Europe during the Middle Ages from the Eighth Century: From the Eighth Century to 1340, vydavatel Boydell & Brewer, 1997, ISBN 0851155707