Markéta Lucemburská
“Léta Páně 1313 v den svatého Kiliána mučedníka naplnila se české královně, paní Elišce, doba porodu a porodila svou prvorozenou dceru, kterou nazvala jménem paní Markéty, císařovny římské, Markétou."
Markéta byla údajně nejmilejší dcerou své matky, Elišky Přemyslovny. Původně ji Jan zamýšlel provdat jako roční batole za osiřelého Jindřicha XV. Dolnobavorského, který byl v té době asi dvouletý. Z plánu pro nízký věk obou zúčastněných sešlo. Počátkem roku 1319 byla Markéta na Lokti společně s bratrem Václavem a sestrou Jitkou, pro podezření z matčina spiknutí proti králi, od matky odloučena. Královna zanechala
”… tam na hradě tři své dědice, pobouřeně odešla s malou družinou a uchýlila se na své město Mělník…"
Další vyjednávání o Markétině sňatku započalo během let 1321-1322. 12. dubna 1321 Jan udělil tehdejšímu spojenci Ludvíkovi Bavorovi plnou moc k dojednání sňatku. Snoubenec, dolnobavorský vévoda Jindřich XIV. (1305-1339), syn Štěpána I. Dolnobavorského a Judity Svídnické, byl po otcově smrti († 1310) Bavorovým svěřencem. Nevěstiným věnem mělo být šest hřiven stříbra. Dohoda byla zlistiněna 12. srpna 1322 v Praze. Následovala mimořádná berně. Po konfliktu Jana s manželkou Eliškou byla Markéta ještě téhož roku odvezena na ženichův dvůr v Landshutu. Tam ji následovala i těhotná a zavržená královna. “Neboť královna Eliška se odebrala za svou dcerou Markétou, kterou velmi něžně miluje, do Bavor a až dodnes se zdržuje se zetěm a dcerou v Landshutu…"
V exilu a bez svých důchodů zůstala královna v Bavorsku, kde žila z milosti svého zetě a prodáváním či zastavováním cenností. Roku 1325 se i s Markétou a dvěma novými dcerami vrátila zpět do Čech. V říjnu 1327 se královně podařilo získat od Svatého otce řadu privilegií. Jedním z nich bylo i zvláštní privilegium pro Markétu - Markéta mohla spolu se svým služebnictvem přijímat svátost oltářní bez ohledu na církevní tresty, kterými byl stižen její muž Jindřich.
Prvního února 1328 se patnáctiletá Markéta rozloučila se svou matkou a vydala zpět ke svému snoubenci. “Téhož roku dne 12. února je paní Markéta, prvorozená dcera krále Jana, vybavena slušnou výbavou, slavnostně vyvedena od své matky královny Elišky z Prahy a v Domažlicích přijata od Jindřicha, vévody bavorského, a odtud se slávou dovedena do jeho vévodství."
Svatba Markéty a Jindřicha se uskutečnila až 12. srpna 1328 ve Straubingu. Jindřich měl však se svými bavorskými příbuznými spory o majetek a celý život byl věrným spojencem lucemburské dynastie. Po svatbě dal tchánovi k dispozici panství Burghausen, Kufstein a Kitzbühel jako základnu pro výpady do Tyrolska, Korutan a Itálie. Vévoda Jindřich byl jedním z ručitelů na smlouvách o sňatku svého švagra Jana Jindřicha a korutanské dědičky, Markéty Pyskaté. Na podzim roku 1333 uvítal vévodský pár Karla IV., který se přes Korutany oklikou po letech vracel do českého království.
Po roce soužití se novomanželům narodil syn Jan a o další rok později syn Jindřich, který zemřel v útlém dětství. Manželství bylo údajně velmi šťastné.
Vévoda však trpěl malomocenstvím a 1. září 1339 mu ve věku třicetčtyři let podlehl.
Opuštěného panství se okamžitě (13. září) jako poručník ujal císař Ludvík Bavor, který byl novopečeným tchánem osiřelého desetiletého Jana. Ovdovělá Markéta sídlící v Burghausenu se musela s Bavorem složitě dohadovat o svá práva, což se jí posléze zdařilo a nebyla zapotřebí intervence bratra Karla. 20. prosince 1340 následoval otce do hrobu i jediný syn Jan. Podle Kroniky Beneše Krabice z Weitmile byl chlapec otrávený Ludvíkem Bavorem, který se již 2. ledna 1341 dohodl s dolnobavorskou šlechtou o spojení Horních a Dolních Bavor v jeden územní celek spadající pod jeho vládu.
Bavorovi se tak podařilo kdysi spřátelené Lucemburky zcela vytlačit nejen z Korutan, ale i z Bavorska. Markéta sice měla vdovská práva, ale císař požadoval za jejich zachování navrácení Chebska, což bylo pro českou stranu zcela nepřijatelné. Markéta tedy opustila své vdovské sídlo v Burghausenu a 20. května 1341 se vrátila zpět do rodné Prahy.
Císař Ludvík se nadále pokoušel o oslabení lucemburských pozic a chtěl získat do svého tábora polského krále Kazimíra III. Moravský markrabě Karel IV. se hrozícímu spojenectví pokusil zabránit dojednáním sňatku Kazimíra s Markétou. Marně.
Slovy kronikáře Františka Pražského: “Po smrti Anny Litevské byla králi Kazimírovi zasnoubena paní Markéta, dcera českého krále Jana, vdova po zesnulém bavorském vévodovi Jindřichovi Avšak když král přišel se slavnostní výstrojí a skvostnou družinou do Prahy, aby slavil svatbu, nalezl svou snoubenku stiženu těžkou nemocí. Proto oba králové a markrabí moravský, její bratr, s veškerým duchovenstvem i lidem města pražského konali za její zdraví po čtrnáct dní procesí s ostatky svatých a s praporci a prosili Boha za její uzdraveni.Avšak ani dobrodiní léku jí nemohlo přinést úlevu. Pročež udolána těžkou chorobou svěřila duši Bohu a blahoslavené Panně Marii a odešla z tohoto světa A tak se pro jejího snoubence a všechny jeho lidi svatební radost obrátila v pohřební nářek."
Beneš Krabice z Weitmile Markétin skon okomentoval takto: “Téhož roku se Markéta, dcera krále Jana, vdova po zesnulém Jindřichovi Bavorském, vrátila po smrti svého prvorozeného syna do Čech a ačkoli nerada a vzpírajíc se byla zasnoubena polskému králi Kazimírovi. A protože, jak praví písmo: Vynucené sňatky obvykle mají špatné konce – tato Markéta, postižena dlouhou a těžkou nemocí, dříve než se sešli, v úterý před svátkem svaté Markéty zemřela v městě pražském a byla pochována na Zbraslavi. I obrátila se slavnost svatební ve smutek a nářek."
Markéta zemřela v Praze těsně před svatbou na den. sv. Markéty roku 1341. V den pohřbu Lucemburkové s Kazimírem zpečetili několik smluv včetně smlouvy o vzájemném přátelství a solidaritě při případném napadení třetí stranou. Karel, vytrvale sledujíc svůj cíl, ihned Kazimíra „oženil” s Adlétou, dcerou lucemburského spojence Jindřicha Hessenského.
Markéta byla uložena vedle své milované matky na Zbraslavi, hrob bohužel nepřežil pozdější husitské řádění.
Použitá literatura:
Hoensch, Jörg K., Lucemburkové 1308-1437. Praha, Argo, 2003
KOPIČKOVÁ, Božena: Eliška Přemyslovna : královna česká 1292-1330, Vyšehrad, Praha 2008
SPĚVÁČEK, Jiří: Jan Lucemburský a jeho doba 1296-1346, Nakladatelství Svoboda, Praha 1994
SPĚVÁČEK, Jiří: Karel IV. : Život a dílo: 1316-1378, Nkladatelství Svoboda, Praha 1979
Kroniky doby Karla IV., Nakladatelství Svoboda, Praha 1987
Zbraslavská kronika, Nakladatelství Svoboda, Praha 1976