Nedestrukční archeologické sondy GPR u Nákla
Na úpatí Nákla se totiž nachází největší
ložisko metanu na našem území. Jmenuje se Sedmirohé. Bahenní sopky, mohylovité pahrbky, tam vznikly
přirozenými erupcemi uhlovodíků. Z nich tři největší mají i svá jména. Čertoprd, Kopec a sv. Anna. Proto se
zřejmě mimo Sedmirohé používal i název Rohotří, Tři rohy a (německy) Dreiecke, jak svědčí místní názvy
lesních tratí u Rohatce. Poněkud opovážlivý může být i názor, že zobrazení tří kopců na městských znacích
mnoha okolních osad, jako Vracov, Bzenec, Strážnice – Žerotín, Skalica, Myjava, Hohenau, Břeclav a dalších,
může souviset se znakem Horních Uher a pozdějšího Slovenska. Stejně, jako znaky obou biskupství, které si na
Metodějův stolec kladly nárok. Bavorské má 3 Moravské 7 rohů. Heraldikové považují nejstarší znaky za
„těsnopis historie“. Tyto piktogramy, srozumitelné všem, byly předchůdce písma. Našly uplatnění v pozdější
městské, rodové i církevní heraldice. Zvláštnost „rohů, zubů, trnů a kopců“ bahenních sopek.
Ložisko uhlovodíků Sedmirohé má tři „rohy“, které jsou výrazně větší.
Možnost polohy sídla Mojmírovců v propasti Nákla zpočátku vyvolala negativní reakci některých
archeologů. Dnes se nepovažuje za zcela vyloučenou. Internetová encyklopedie Wikipedia uvádí: „Dle jiné
populární teorie mohl být Veligrad umístěn v kráteru Náklo poblíž Moravské Sahary u Hodonína. Tato teorie je
zajímavá především pro představu místa s častými výrony plynů a petroleje, které při hoření mohly působit
fascinujícím dojmem. Zpráva o možné erupci metanu u Metodějova stolce je v Theofylaktově díle „Život sv.
Klimenta, biskupa Bulharů“, z roku 885: „Zatřásl Bůh zemí a rozevřel ji. Zazněl hukot. Zatřásli se obyvatelé
Města, běželi k vladaři a děli: Co se děje?“ Zdá se, že erupce mohly být vyvolávané i uměle, naznačuje to další
pokračování tohoto textu Theofylakta:
_…avšak jazyk heretiků pomlouval ten div, říkaje, to jsou kouzla a čáry
kouzelníků, sami jsouce v jejich moci…_
Význam této lokality podpořil také nález velké koncentrace hutí v okolí a pozůstatky intenzivní těžby železné
rudy ve Stražovicích u Kyjova. Horníci, kteří tam těžili z hlubiny valouny hematitu, však leží zapomenuti našimi
historiky. Přesto, že jejich těla ukrývá největší známý velkomoravský mohylník na Moravě. Plošný
archeologický výzkum rozsáhlé lokality propasti Nákla i ložiska uhlovodíků by byl velmi nákladný. Zatím je
však jedinou uznávanou metodou pro komplexní hodnocení místa a možné ztotožnění s názvy historických
dokumentů. Profesionální archeologové však mají jiné oblasti zájmu. Amatérům zbývají nedestruktivní metody.
Jednou z nich je
GPS. Tato zkratka se používá pro radarovou detekci předmětů uložených pod zemským
povrchem. (Ground Penetrating Radar). Pomocí vysílací antény se do země vyšle krátký, ale velmi silný signál
elektromagnetického záření. Ten proniká do půdy a odráží se od všeho, co má odlišné vlastnosti. Vzniklé odrazy
zachytává druhá, přijímací anténa. Odrazy od vrstev a předmětů uložených v hloubce, se na obrazovce radaru
zobrazují. Můžeme tak zjistit různé předměty a vrstvy, uložené v hloubce. Protože také zpětné odrazy se na rozhraní znovu odráží, je často předmět, nebo vrstva zobrazena v opakujících se odrazech v hloubce. První
sondy jsme provedli 23. října 2009 na Sedmirohé. Používali jsme radar typu LOZA, pracující na frekvenci
200MHz. Měl dosah do hloubky asi 20 m. Odraz vzniká jen rozhraní materiálů s různou permitivitou, nebo
různou vodivostí.. Odražený paprsek přitom mění fázi signálu. Podle této změny se zjistí, zda se jedná o odraz
od materiálu s vyšší, nebo nižší permitivitou. Čím větší je rozdíl permitivit, tím kontrastnější je jeho zachycený
obraz. Vzduch má hodnotu permitivity 1, hlína a skála 5 – 15, voda 81. Na snímcích jednotlivých sond je na
vodorovné ose vzdálenost v metrech a na svislé ose hloubka v metrech. Při měření se postupovalo tak, že se
dvojice vysílací a přijímací antény posouvala po 10 cm. Postupovali jsme podél měřícího pásma délky 30 m.
Výsledky radarových sond
Měření jsme prováděli na pahrbku, na němž
jsme leteckými snímky našli siluety možných
hrobů a staveb. Jeho lidový název Svatá Anna
zřejmě souvisí se stejnojmennou sochou na jejím
úpatí. Počáteční bod měření se nacházel 68 m
od okraje pole u potoka, kde je výrazný
orientační bod - strom. Na parcele je viditelná
mez. Sondy 1 a 2 byly vedeny paralelně s touto
mezí v délce 60 m. Od 30 m první sondy byla
provedena další, směřující na ní kolmo, směrem
na (v terénu dobře patrný) můstek přes potok. Po
můstku pokračuje tato polní cesta z Vacenovic
k Miloticím – k bývalému středisku naftařů,
nazývanému dodnes „Metan“. V bodě počátku
třetí sondy jsme provedli kopanou sondou do
hloubky 2,2 m.
GPS souřadnice místa jsou 48 st
57 min 09,29 sec N a 17 st. 10 min 00,98 sec E.
Radarogramy
Na svahu bahenní sopky sv. Anna jsme
provedli 1700 bodových měření na liniových
sondách celkové délky 170 m.
Radarogramy
naznačují četné artefakty. Při radarovém
průzkumu jsme našli i několik malých ložisek uhlovodíků těsně při povrchu. Pro upřesnění hloubky byla
provedena kopaná sonda. Výsledek nás překvapil. Pravděpodobně jsme našli místo, kde byl přirozený výron
uhlovodíků uměle utěsněn jílem a zatížen kamenivem. Důvodem pro toto ucpání mohlo být jeho využití při
vhodné příležitosti. Stopy po požáru naznačují, že zde došlo k detonacím spojeným s požárem. Na úpatí pahrbku
se zřejmě nacházejí také kostrové hroby. To by mohlo podporovat možnost významného pohřebiště, naznačené
zde nálezem unikátní kostry avarské princezny. Snímky výkopu sondy, požářiště i opálené kamenivo ucpávky.Snímky výkopu sondy a nalezeného pozůstatku erupce uhlovodíků, jejího ucpání kameny s jílem a požáru.
Některé artefakty jsme označili šipkami. V poloze 146 až 165 jde pravděpodobně o kostrové hroby. Kopulovité
útvary představují miniaturní ložiska uhlovodíků. Některé další artefakty mohou souviset s konstrukcemi
možných staveb, nalezených leteckými snímky porostu. Další upřesnění by mohly přinést nové sondy.