Rudolf II. Habsburský
rodiče: Rudolf I. Habsburský a Gertruda z Hohenbergu
manželka: Anežka Přemyslovna
syn: Jan Habsburský (Jan Parricida)
Po smrti Přemysla Otakara II. potvrdila při jednání s Rudolfem I. Habsburským královna Kunhuta původní úmluvu obou králů o habsbursko-přemyslovských sňatcích. V říjnu 1278 tak proběhla nová dohoda o zasnoubení Václava II. s Rudolfovou dcerou Gutou a na místo původně plánované snoubenecké dvojice Kunhuty a Hartmanna se dohodlo zasnoubení Anežky Přemyslovny a Rudolfa II. Dvojitá dětská svatba se slavila asi uprostřed listopadu 1278 v Jihlavě za požehnání Jindřicha Basilejského. Událost je popsána ve Štýrské rýmované kronice, slavnost byla pojata v duchu kurtoazního usmíření obou dynastií a národů. Symbolické naplnění sňatku zřejmě proběhlo v lednu 1279 v Čáslavi, možná tak, že byly děti položeny na stejné lože.
Roku 1282 byl jedenáctiletý Rudolf společně se svým o šestnáct let starším bratrem Albrechtem se souhlasem kurfiřtů povýšen do říšského knížecího stavu a jako společné léno jim na augsburském sněmu byly propůjčeny země po roce 1278 odebrané Přemyslovcům - Rakousko, Štýrsko, Korutany, Kraňsko a Slovinská Marka. Lenní listina byla vyhotovena 27. prosince 1282 a opatřena zlatou bulou. Léno propůjčené k panování “rukou společnou a nerozdílnou”, což byla tehdy běžná právní norma se v rakouských poměrech neprosadila a na nátlak stavů byl 1. června 1283 jmenován výlučným pánem Albrecht I. v tzv. Rheinfeldském rodovém řádu. Opomenutý Rudolf měl být do čtyř let odškodněn nějakým knížectvím nebo královstvím nebo penězi. Mezitím spravoval rodové habsburské statky.
Otec se snažil Rudolfa celkem úspěšně prosadit jako svého nástupce na římský trůn. Narozdíl od staršího Albrechta, byl Rudolf mezi voliteli poměrně oblíbený. Zeť římského krále Václav II. se o Velikonocích 1290 při své návštěvě v Erfurtu písemně zavázal, že obdrží-li starší Rudolf císařskou korunu, dá Václav svůj kurfiřtský hlas svému švagrovi Rudolfovi mladšímu. Nutno podotknout, že Anežka, Rudolfova žena, byla proslavena svou (zřejmě dědičnou) přemyslovskou ctižádostí a jistě s určitým zalíbením sledovala smlouvy a domluvy směřující k manželově kandidatuře na římský trůn.
V souvislosti s domácí válkou po zatčení a uvěznění Záviše z Falkenštejna byl Václav u tchána několikrát pro radu a výsledkem bylo vyslání mladého Rudolfa švagrovi na pomoc s odbojným českým panstvem. 23. dubna 1290 do Prahy přijel nejen Rudolf, ale přivedl s sebou i bamberského biskupa Arnolda (zůstal u krále jako rádce až do roku 1296), komtura řádu německých rytířů Berchtolda z Gebzenštejna a několik vojenských oddílů.
Podle kronikářů se oba švagři měli upřímně rádi a Rudolf , vychovaný nejen německou, ale i francouzskou rytířskou kulturou, Václava skutečně okouzlil. 10. května 1290 však mladý Habsburk v Praze nečekaně zemřel. Je pohřben ve chrámu sv. Víta, kam ho nechal přenést Karel IV.
Rudolf, svými současníky popisovaný jako silný a zdatný muž, zemřel, aniž by se dočkal narození očekávaného syna a aniž by za to, že se vzdal vlády, získal jakékoli odškodnění. Syn Jan (v budoucnu zvaný Parricida) se narodil za necelý půl rok po otcově záhadné smrti a o osmnáct let později zabil strýčka Albrechta I.