Evropská středověká literatura - rysy

Autor: Jan Škvrňák <jan.skvrnak(at)gmail.com>, Téma: Umění, Vydáno dne: 30. 08. 2005

Celý středověk, tedy i jeho literatura je ovlivněna rozšiřujícím se křesťanstvím, hlavním textem je kniha knih - Bible. Podle rozdělení Evropy podle druhu křesťanství existovala i dvě centra literatury. Na západě to byl Řím a na východě Konstantinopol (dnešní Istanbul). Západní literatura používala jako literární jazyk, jazyk, který používala k bohoslužbám - latinu. Východní část používala rovněž liturgický jazyk, ale byla do řečtina. Východní literatura uznávala díla antických autorů. Východořímská říše (byzantská) byla pokračovatelkou říše římské. Číst a psát dovedli jen kněží, mniši, proto je zpočátku málo děl světských.

Zastaralý článek

Pro středověk je několik typických znaků. V literatuře nebyla důležitá originalita, uplatňovala se tu nápodoba (nečeho dokonalého, Boha, světců). Knihy byly ručně opisovány, opis často neodpovídá předloze, literatura tak vzniká sama ze sebe. Rovněž není znám autor většiny děl, ani jejich opisů, není známa doba napsání díla. Důležitá pro středověk je symbolika (např.: barevná: bílá- nevinnost, zelená-věrnost) nebo i číselná. Pro zvýraznění absolutní dokonalosti byl používán kontrast (dobro - zlo, bůh - ďábel). Až do 11. století je drtivá většina děl psána latinsky (resp. řecky). Rozvoj národních jazyků začíná ve 12. století. Literatura psaná v národním jazyce je časo zaměřená světsky. Málo děl se zachovalo celých. Ideálními postavami byl světec (věřil v boha, konal zázraky, je to duchovní postava) a rytíř (světská postava, byl statečný, udatný, chránil krále a vlast). Literatura se tak dá rozdělit do dvou částí. Na literaturu duchovní a literaturu světskou. Duchovní literatura byla počátkem středověku mnohem rozšířenější. Později (hlavně po rozšíření univerzit) se náskok duchovní literatury zmenšoval. Základem duchovní literatury byly legendy (životy světců a jejich skutky). Dále sem patří pasionály (soubory legend) a hagiografie (životopisy světců). Náboženskými otázkami se zabývaly traktáty. K zprostředkování víry k lidem patřila kázání, modlidby, žalmy a písně. Kázání byla prokládána krátkými příběhy neduchovního charakteru (tzv. exempla). K duchovnímu písemnictví patří obřadní (liturgické) hry. Vztahují se k výjevům z bible. V povědomí lidí jsou pašije - zpěvy z Velikonoc. Dále existovaly Hry tří Marií. Tato dramata zobrazovala nářek Panny Marie nad ukřižováním Ježíše a jeho balzamování. Mystéria zobrazovala narození Ježíše, mirákly zobrazovaly zázraky a morality se snažily o ponaučení. Mezi nejvýznamnější žánry literatury světské patří hrdinské eposy. Jsou to rozsáhlá vyprávění, v nichž statečný hrdina bojuje proti nepřátelům a nadpřirozeným bytostem. Později se z hrdinských písní vyvinuly kratší romance. Hrdinská epika se objevuje i v Rusku a na Balkáně, nazývají se byliny a junácké písně. S rozvinutím feudalismu vzniká rytířský epos, kde je hlavní hrdina rytíř, se všemi vlastnostmi ideálního rytíře. Ve středověku se začíná rozvíjet dvorská lyrika. Vznikla ve Francii a odtud se rozšířila dál do Evropy. Jednotlivé texty psaly buď šlechtici, nebo jejich poddaní. Ve Francii se nazývali trubadůři a truvéři, v Německu Minesängři. Hlavním tématem této lyriky byla láska a milostné trápení. Později tito autoři tvoří dvorské eposy. Oblíbeným hrdinou je král Artuš a Alexandr Makedonský. Dvorští básnici často k recitování svých děl najímaly žongléry. Ti uměli zpívat, recitovat, hrát na nástroj, umí nějaké artistické čísla. Dalším žánrem světské literatury byla žákovská poezie. Byla rozverná, náměty jsou milostné, i pijácké. Občas se zde vyskytuje makaronština (latina kombinovaná s místním jazykem). Vznikaly i cestopisy, často byly i velmi smyšlené. Důležitým zdrojem informací pro dnešek o středověku byly kroniky a letopisy. I světská literatura měla divadelní hry. Byla to světská dramata (hry antických autorů, nehrály se v kostelech), frašky (komedie s nadsázkou) a pastýřské hry.
Použitá literatura: Literatura pro I. ročník gymnázií