Hrad Nístějka

Autor: Przemysl de Nyestieyky <(at)>, Téma: Hrady, Vydáno dne: 16. 06. 2006

Hrad Nístějka, i navzdory k tomu, že leží v turisticky atraktivních Krkonoších, zůstává nepříliš známým hradem. Je vůbec nejvýše položeným hradem na toku Jizery.

První zmínka se o něm činí teprve roku 1369 v souvislosti s Jindřichem z Valdštejna (Henrici de Waldenstayn dicti Nyestyeczka), nejspíše též pánem rodového hradu Valdštejna u Turnova. Tento urozený pán erbu lvice (lva) je pak v 80tých letech znám na Moravě jako oblíbenec markraběte Jošta. Po Nístějce se však jmenoval ještě desítky let po té, co jí prodal pravděpodobně Janovi ze Stráže, jelikož po jeho smrti tímto zbožím pak vládnou poručníci jeho synů a posléze i jeho potomci.
opěrné zdi paláce Z nich proslul zejména zemský soudce a pozdější královéhradecký hejtman Jindřich z Vartemberka. Ač mu také náležely obě pevnosti (Nístějka, Valdštejn), přesto minimálně do roku 1410 dával, stejně jako předchozí majitel, přednost odlehlejší Nístějce. Důvod nám vysvětluje až archeologický výzkum Valdštejna, který v té době nejspíš nebyl nejvhodněji obyvatelný a čekal na velkou přestavbu. Jindřich z Vartemberka se na prahu husitských bouří stavěl za Mistra Jana Husa, dokonce plenil statky jeho odpůrců. Netrvalo však dlouho a také on se stal terčem radikálních husitů vedených Janem Žižkou. Ztratil tak Valdštejn a na nějaký čas se musel ukrývat pod ochranou katolických pánů na jihu Čech.
Někdy, nedlouho předtím, se Nístějka stala sídlem „rebelujícího“ Vaňka z Jenštejna, kterému král po dobytí zabavil hrad Bradlec. Přestože jeho družina bojovníků byla sťata, Vaněk jako šlechtic nakonec vyvázl s královskou milostí. Podruhé mu ztráta hrdla hrozila r. 1421, když byl, při přechodu zemských hranic, zatčen i s poselstvem nabídky královské koruny na Litvu. Nejspíše až toto druhé omilosrdnění jej přimělo zmírnit svou politickou angažovanost a tak do poloviny téhož století jej nacházíme na Nístějce pouze v poklidných bězích života.
Po jeho smrti se Nístějky ujal jeho syn Mikuláš z Jenštejna, který se roku 1452 účastnil volby Jiříka z Poděbrad za zemského správce. Mikulášova zdejší vláda však netrvala příliš dlouho, neboť již v mladém věku, roku 1459, zemřel. Z neznámých příčin po něm nedědil nikdo z příbuzenstva, ale jím kdysi volený vladař daroval právem odúmrtním hrad svému dvořanu Majnuši z Hryzela. Proti tomuto postupu se soudně odvolal Mikulášův bratr Arnošt. Přesto se hrad nedlouho na to stává součástí sousedního panství hradu Navarova.
Nístějský hrad zanikl velkým požárem, z kterého se již nikdy nevzpamatoval. Archeologickým faktem zůstává, že se tak stalo někdy v druhé polovině 15. století. Přestože se Nístějka oficiálně uvádí opuštěná až roku 1514, nepřímo pro dřívější zánik hradu vypovídá i písemná zmínka z roku 1492, kdy se bývalý rožmberský úředník Racek Cukr z Tamfeldu uvádí jako „pán dědičný na Navarově a zboží nístějském“. Zde se již nemluví o hradu, ale pouze o panství, které k němu kdysi náleželo. Spekulací pouze zůstává, zda-li onen velký nenadálý požár nebyl také příčinou předčasného úmrtí posledního nístějského pána Mikuláše z Jenštejna?
zbytky sklepů paláce Později se opuštěnému hradu říkalo pouze „zámčiště“, takže o několik staletí později už ani místní neznali jeho původní jméno. Stará školní kronika dokonce popisovala výlet dětí na hrad Nectín. Teprve historikové 19. století podle písemných pramenů jeho jméno znovu vyhledali.
To ovšem nic neříká o tom, proč se tento hrad právě takto jmenoval. (Nístěj totiž bývala pec u kamen). Rozličných verzí existuje hned celá řada. Jedni se domnívají, že jméno hradu dala podoba skály, na níž byl hrad vystavěn. Jiní se podle archeologického výzkumu přiklánějí k pojmenování od velkých kachlových kamen, které se zde v hradním paláci našly. Další, jméno hradu spojují se sklářskými pecemi, které jsou na tomto panství doloženy nejen archeologicky, ale také písemně k roku 1376. Jiná verze však míní, že jméno hradu dal netypický půdorys zaniklé budovy ve střední části hradu.
Ať to bylo jak chtělo, dnes je hrad ukázkou šlechtické stavby typické pro přelom 13/14. století, kterým se dnes říká tzv. bergfritová dispozice, pro kterou je charakteristická mohutná válcová věž v čele. Ta je opevněna kamennou štítovou zdí a dnes z části zasypaným šíjovým příkopem. Za věží se nachází nepříliš prostorné nádvoří a celý objekt uzavírá složitější dvoudílná palácová stavba na nejméně přístupném skalistém místě.
Rozsah tehdejšího panství sestával pouze z městečka Vysokého nad Jizerou (Wissoka), které pro hrad představovalo jeho tržní zázemí a několika málo vesnic, z nichž farní ves Zlatá Olešnice (Olessnicz) byla připojena až teprve Vartemberky. Kuriózním je, že právě z tohoto městečka se jde k hradu třičtvrtě hodiny stále z kopce, přestože hrad stojí (470 m.n.m.) několik desítek metrů nad řekou. Kromě kouzelného lesního zátiší však na návštěvníka čeká jen torzo útočištné věže a několikametrové zbytky paláce s dominantními opěrnými pilíři.

rekonstrukce nakladatelství Beatris


Obrázky:
1)Opěrné zdi paláce - archiv autora
2)Zbytky sklepů paláce - archiv autora
3)Rekonstrukce hradu - nakladatelství Beatris

Základní použitá literatura:
August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království Českého X., 1895
Jaroslav Kaván: Hrad Nístějka, Krkonoše 2/1979
Jiří Úlovec, Zdeněk Fišera: Hrad Nístějka, ZČRP 14/2001
Přemysl Špráchal: Nístějka, 6.sv.edice Beatris, 2001