Zlatá bula Ondřeje II.

Autor: Jan Škvrňák <jan.skvrnak(at)gmail.com>, Téma: Dobové dokumenty, Vydáno dne: 08. 04. 2012

Zlatá bula uherského krále Ondřeje II., která byla vydána 24. 4. 1222 v Stoličném Bělehradě, byla podobně jako Magna carta libertatum, listinou vzniklou na nátlak šlechty po vojenských neúspěších krále, která regulovala vztahy především mezi králem a šlechtou. V případě uherského státu se Ondřej II. Několikrát neúspěšně pokusil dobýt Halič, toho využila střední šlechta (zde označovaní jako iobagiones nebo služebníci – servientes) k tomu, aby si nechala potvrdit některé požadavky (které ovšem nebyly do budoucna ze strany krále dodržovány). Listina potvrzuje řádný soud, svolávání sněmu, zprošťuje šlechtu a duchovenstvo platit daně, potvrzuje svobodnou držbu. Nově není vyžadována neplacená vojenská účast za hranicemi země a v závěrečné pasáži Ondřej umožňuje šlechtě právo odporovat králi (obecně známé ius resistendi, i když zde není takto pojmenováno).

Listina není původně nijak formátována, pro větší přehlednost jsem jednotlivé body odlišil odstavci.

Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Ondřej z Boží milosti Uher, Dalmácie, Chorvatska, Rámy, Srbska, Haliče a Lodomerie navěky.

Od doby, kdy svobody jak urozených království našeho, jak také i jiných zvyků od svatého Štěpána krále vší královou mocí mstící se všem, kteří se hněvají, vše jinak směřovalo kvůli falešným radám nehodných lidí, nebo těm, kteří si hleděli vlastních výhod, mnoho bylo zmenšeno, mnohokrát ti urození naši, jasnosti naší předchůdcům našim králům svými mnohými prosbami se snažili více zlepšit naše království. My přejíce si proto jejich požadavek ve všem uspokojit, abychom byli pochopeni, zvláště protože mezi námi a nimi, protože by moudřejší příležitost k lítosti nevznikla. Proto, aby vznešenost království plně napravena, sešli se zabránit: To by nikdo jiný nevykonal lépe, než oni.

Potvrzujeme jak jim, tak jiným lidem našeho království svobody svatým králem vydané, a také jiná k stavu našeho královstvní napravení náležitosti, prospěšné ustanovujeme takovým způsobem: Aby oznámená během svátku svatého krále, jestliže obtížná vyjednávání nebudou napadnuta, nebo je slabostí budeme zakazovat, listinu jsme nuceni slavnostně vydat. Jestli se mi nebudeme moci zúčastnit, palatin tam bude za nás, aby zástupce naše záležitosti vyslechl, a všichni služebníci, kteří budou moci, ať se svobodně tam sejdou.

Chceme dále, aby ani my, ani následníci naši po všechny časy služebníky nemohou chytit, nebo nemohou zničit přizní někoho mocného, jestliže nebylo první předvolání a odsouzení řádem soudcovským.

Dále žádnou daň, ani svobodné denáry shromáždit nebudeme moci: nad majetky služebníků, ani domy, ani vesnicemi, budeme snižovat, jestliže nebude vyzváno. Nad lidmi církve nebudeme vybírat daně.

Jestliže některý služebník bez syna zemře, ať čtvrtou část vlastnictví dcera získává: se zbytkem, jak bude chtít, ať nakládá. A jestli smrt předcházející nakládat nebudeme moci, příbuzný jeho, který je mu nejbližší, získává. A jestli nikoho vnějšího příbuzného nemá, král získá.

Farní páni majetky služebníků nemohou zabavit, pokud nebude důvodem mince nebo desátek. Dvorští farní páni nemohou nic vnějšího zabavit, jestliže nejsou lidé jejich hradu. Zloděje a lotry regály mohou zadržet, ke stopám nicméně těch pánů. Dále spřísáhlí lidé v jedno zloděje jmenovat nemusí, jestli si nezvyknou.

Jestliže jinak král mimo království vojsko bude chtít vést, služebníci s svým jít nemusí, pouze za peníze jeho, a po vynesení rozsudku vojsko nad nimi nevrátí. Jestliže ale z opačné strany vojsko přijde do království, všichni ať jdou. Dále jestli zvenčí, království s vojskem budou pomáhati, všichni, kteří náleží k župám, nebo penězům našim, s námi musí jít. Palatin všechny lidi království našeho nestraně rozdělí, ale případ urozených, které k zničení jsou zadržováni, nebo k zničení majetku náležejí, bez vědomí krále vymezit nemůže.

Soudce zástupce ať nemá, jestliže není jeden ve svém dvoře. Dvorský župan náš, dokud na dvoře bude setrvávat, všechny může soudit a případy na dvoře neukončeně všude vymezit: ale zůstávajíce na svém majetku pristaldum1 dát nemůže, ani část činit rozsoudit.

Jestliže některý iobagion majíce čest ve vojsku zemře, jeho syn nebo bratr správně čest dostane. A jestli služebník takovým způsobem zemře, jeho syn, jak byl králem spatřen, je dáno.

Jestliže hosté, známí jako dobří lidé, do království přijdou, bez rady králi od úředníků ať nejsou usazeni.

Manželky umírajících nebo odsouzených ke smrti soudem, nebo v souboji podřízení, nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, ať nejsou zbaveny svého věna.

Iobagioni tak ať následují dvůr, nebo všelijak ať opouštějí, aby chudí nimi nebyly utiskováni ani pustošeni.

Jestliže některý župan čestně svůj komitát jako své vlastnictví nebude mít, nebo bude ubližovat lidem svého hradu, bude zvůli tomu podrobený, před celý královstvím svoji důstojnost odporně ztratí, s navrácením uchvácených. Podkoní, psáří a sokolníci ať neberou ve vesnicích služebníků. Celé župy nebo jakékoliv úřady v majetcích nebo vlastnictví, nepotvrzujeme věčně, vlastnictví, která jsou drženy právem, ať nejsou nikdy zabaveny.

Dále služebníci, přijímající povolení, od nás budou moci svobodně jít k našemu synu k většímu nebo menšímu, ani z toho důvodu ať nejsou jejich majetky zničeny. Jiný spravedlivý rozsudek syna našeho odsuzující, nebo kauza nedokončená osobně před ním, ať je vymezována před tím, ne přijímáme, ani z otočení náš syn.

Iobagioni hradů ať se drží podle svobod svatým králem ustavených. Podobně také hosté různých národů, podle svobod od začátku jejich koncese ať drží. Desátky stříbra ať neplatí, ale jako země ať přináší víno, nebo pole ať zaplatí, a jestliže biskupové protiřečí nebudeme pomáhat jim. Biskupové nad majetky služebníků koně naše za desátky nedávají: ani k majetkům regály lidí desátky jejich ať nedrží. Prasata naše v lesích nebo loukách služebníků ať se nepasou proti jejich vůli.

Nová mince naše skrz rok ať je vydávána ať je používána a stále k používání, a denáry tak ať jsou takové, jaké byly za časů krále Bély. Úřad komorníka mincmistři, solíři, plátci, vznešení království, Ismaelité a židé ať nedrží. Sůl uprostřed království ať nedrží, jestliže není tolik v Zoloch, a v Scegved a v konfiniu2. Vlastnictví mimo království ať není shromažďováno, jestliže někým koupeno, nebo prodáno, lidem království k zaplacení ať je vráceno. Marturine3 zvykem Kolomanem králem ustanoveným je řešeno.

Jestliže někdo řádným soudcem bude odsouzen, nikdo nesmí bránit jeho moci. Župani právo svých komitátů tolik ať užívají, další ke králi náležející, jmenovitě cybriones, Tributa, Boues4, a dvě části hradů ať král obdrží. Dále kromě toho 4 Iobagiones jmenovitě palatin, bán, sudí králův i královnin, dvě hodnosti nebude nikdo držet.

A aby naše jak povolení, tak i nařízení byli za nášich a našich nástupců časů stále platné, sepsat to dáváme v sedmi vyhotoveních, a zlatou naši pečeť přivěsit. Tak jedno vyhotovení je posláno panu papeži, a to ve registru jeho ať je zapsáno. Druhou část Špitálníkům. Třetí část Templářům. Čtvrtou králi. Pátou v ostřihomské kapitule, šestou v kaločské, sedmou palatinovi, který za čas bude, ať je vyhrazena.

Tak co touto listinou před očima majíce, ať toto se neodklání v ničem výše psaném, ani králem, ani šlechtou, nebo jinými lstí není odkloněno. Aby a samému svému se těší svobod a protože nám a následníkům vždy ať existují věrní, a královskou laskavostí dlužnou ať nejsou odmítáni. Ustanovujeme tedy, že jestliže my, nebo některý z našich nástupců, nějak v nějakém čase chtěl by tyto dohody popřít, svobodu ať mají jejich autoritou bez známky něčí nevěrnosti, jak biskupové, tak i jiní Iobagioni a šlechtici království našeho všichni, i jednotliví, současní i budoucí, odporovat a popírat nás a naše nástupce ve věčné možnosti.

Dáno rukou Clety dvora našeho kancléře a probošta jégerské církve. Ruku vtělení Slova 1222. Ctihodní Jan Ostřihomský, reverend Ugrin Kaločský arcibiskupové. Desiderius Csanádský, Robert Veszprémský, Tomáš Jégerský, Štěpán Záhřebský, Alexandr Varadínský, Bartoloměj Pécský, Kosma Rábský, Brikcius Vácský, biskupové. Roku panování našeho 17.

1 Pristaldum - úřad přísedícího u soudu a zároveň biřice. Zde ovšem jde o část agendy tohoto úřadu.
2 Konfinium je hraniční území
3 Daň placená v surové kůži
4 Daně a služby
chicco чико