Internet a autorita

Autor: Jan Škvrňák <jan.skvrnak(at)gmail.com>, Téma: Web, Vydáno dne: 01. 05. 2015

Minulý rok časopis Dějiny - teorie - kritika možná dost pompézně ohlašoval, že chce dělat číslo svého časopisu, kde by řešil poměr historie a internetu, téma bylo Internet. "Do zbraně" byli povoláni lidé, dost často amatéři, kteří píši o historii na internetu, na wikipedii, na blozích, na stránkách o historii. Můj text se na stránky tohoto časopisu nedostal. Ačkoli se opíral o zkušenosti z mnoha diskusí na internetu, bylo zde málo odkazů na filosofické teorie a dost možná i publiku neznámé filosofy a teoretiky historie. Vlastně jsem rád, že jsme nepsal do časopisu, kde dost možná píši "kluci, co spolu mluví" a každopádně ho čtou jen lidé, kteří do něj píší, ale mohu ho nabídnout veřejně širokému publiku, snad stovkám lidí. I tak to bude podle našeho názoru složitější čtení a za něj se omlouvám.

Internet, stejně jako mnoho jiných odvětví lidského života, umožnil decentralizovat diskuse o historii. Nyní již není potřeba se setkat na jednom místě nad jedním problémem, internetová fóra sdruží zájemce o historii z různých míst nad mnoha problémy teoreticky v reálném čase, prakticky v řádu dní, týdnů, měsíců. To, co diskuse omezuje, jak se ukázalo, je jazyk, málo kterému fóru se podařilo překročit státní hranice – československá vzájemnost je tu výjimkou, jak z důvodu podobnosti jazyků, tak společné historie, tedy problémů, které je možné řešit a na které z obou stran hranice zaznívají zpravidla protichůdné názory (v novějších dějinách prakticky celé 20. století, ve starších dějinách se nabízí problém Velké Moravy).
Právě Velká Morava a okolní století jsou pro středověk a obecně starší historii příklad, na které lze ilustrovat slabiny historického vědomí na internetu a slabiny diskuse, která se snaží být kritickou, vědeckou. Ve virtuálním prostoru je potlačena autorita. Teoreticky si jsou všechny názory rovny a panuje totální rovnost. Kdokoli může přijít s jakoukoli šílenou tezí nebo teorií, která nevychází ani tolik z tolik chtěných historických pramenů, ale spíše s emočních potřeb mít nějaké ukotvení v historii. Starí Slováci, tak mohou být doloženi pouze dnes a to ve virtuální realitě českých fór o středověku.
Anonymita napomáhá různým snahám narušit poklidnou diskusi, jak záměrných provokováním diskutujících (tento jev se nazývá trolling), tak i snaze bezbolestně, bez ostudy v okolí, prosazovat za vlasy přitažené interpretace minulosti. Tito lidé většinou nejsou ochotni uznat něčí autoritu, nebo jen možnost autority v síti.
Dovolím si tvrdit, že autoritě se daří lépe v běžném světě, kdy je možné si za konkrétními slovy představit konkrétního člověka, ale hlavně, kdy je v běžném rozhovoru možné lépe vystihnout myšlenky nebo se na ně rychle doptat v případě neporozumění. Anonymní internet navíc často nenapomáhá shodě v diskusi, když lidé mají tendenci se chovat sebejistěji než při diskusi z očí do očí. Řešení je jednoduché, alespoň zdánlivě, zavřít okno prohlížeče a setkat se v reálném světě. Leckdy se ukáže, že ten idiot z internetu je vcelku sympatický chlapík (podobně jako za volantem hysterická kráva se rázem změní v kultivovanou mladou dámu) a naše třecí plochy vlastně ani tolik třecí nejsou, anebo nehrají takový význam.
Autoritám nenapomáhá ani formát samotného diskusního fóra. Diskuse jsou v každém okamžiku trvající, na jednotlivé příspěvky je možné čekat odpovědi i v řádu dnů a týdnů, přirozenou cestou nelze ukončit rozhodujícím výrokem a zdůvodněním (podobně jako reálné bádání v humanitních vědách), nelze ani určit dopad jednotlivých příspěvků na ostatní diskutující, přijetí jejich názorů. Problémem, který zasluhuje určitou regulaci, je občasné opakování stejných diskusí o stejných argumentech v okamžiku, kdy se na fóru objeví nový přispěvatel, který sice napíše svůj názor na danou problematiku, ale nevnese do diskuse nové argumenty. Pokud se vyjádří k nějakému kontroverznímu tématu, oživí sice starší debatu, ale ani jeho názoroví oponenti většinou používají stejné argumenty, jako v diskusi o pár stránek dřív, pokud na ně v lepším případě neodkáží. Buď jak buď, diskusi to spíše ukončí než (znovu)otevře.
Od toho lze plynule přejít k problému důvěryhodnosti přispěvatelů a jejich příspěvků, logické i faktické správnosti jejich teorií. I na fórech, která se snaží přiblížit svojí kvalitou a úrovní, se různě často objevují různě šílené teorie a hypotézy, které jsou snad vedeny úmyslem zviditelnit, což ale nedokáži přesně posoudit. Reakce na ně je v zásadě dvojí. Buď pečlivé vyvracení jednotlivých omylů na základě pramenů i literatury, které jsou většinou marné, když nejsou akceptovány původcem teorie, nebo ignorováním. Ignorování samo o sobě skrývá další nebezpečí, pro posuzující uživatele se příspěvek bez reakce může jevit jako všeobecně uznaná shoda, i přesto, že tak díky kontextu (předchozí směr diskuse zcela jiným směrem) často nebývá.
Jak tedy vypadá diskuse? Jaké používá argumenty, zdroje svých tvrzení? Jakou literaturu a popřípadě jaké prameny? Používají se citace? I přes skromné začátky, „dřevní doby“ se z většiny diskusí a diskusních fór stala nápodoba (s různou úspěšností) vědeckých debat odborníků. Začala se balancovat a hodnotit literatura, ze které se vycházelo a vychází, přičemž řada beletristických titulů a literatury faktu tak pro diskusi skončila v koši. Postupně se šlo i do pramenů (na tomto místě skláním pochvalu Centru medievistických studií a jejich ochotnému spolupracovníkovi Pavlu Komárkovi, kteří digitalizují edice, pro běžného smrtelníka nenávratně nedostupné), zvláště v problémech, kde není nutné brilantně ovládat cizí jazyky a zejména latinu. Vše nicméně ke kurzům latiny směřuje a neúspěšné snaze bádat si na vědecké úrovni. Objevují se snahy reflektovat i současné dění (i vlivem fenoménu Facebook), reagovat na vznikající filmy, psát recenze nových knih.
Trochu jinak než snaha napodobovat profesionály je tomu a zřejmě i bude s přesnými citačními normami. Diskuse chápou, že formalizované (formalizovaně zbytečné) znění není příliš potřeba, vystačí název knihy a případně stránka, a u pramenů odkaz. Ostatní detaily jako je přesný zápis citační normy (některé z nich, rok vydání, ISBN, atd. je otázkou několika sekund času a znalosti adresy některého z internetových vyhledávačů. Mlžení při uvádění zdrojů vede k pokažení reputace jednotlivých diskutérů.
Mohu se pokusit charakterizovat okruh lidí, kteří se účastní diskusí o středověku a přidružených projektů. Většinou jde o intelektuálněji zaměřenou střední třídu, která pracuje v různých obrech, ale především mimo historii. K ní se tito lidé a také následným diskusím dostávají různě, od (i brakových) historických románů, zájem o hrady nebo šerm až po ty, kteří měli historii rádi od nepaměti, nepřišla jim nikdy perspektivní natolik, aby v ní působili i profesně. V souvislosti s problematikou autorit tito lidé vesměs nemají problém respektovat autority různého typu, pokud ovšem autoritami jsou. Velmi málo se do diskusí zapojují studenti historických oborů, ačkoliv by jim diskuse o tématech jejich diplomových prací jenom prospěla. Více, pod rouškou anonymity, se na diskusních fórech objevují profesionálové, kteří vědí, že na druhé straně najdou nadšené a vděčné amatérské zájemce. Ti často mají pozitivní vliv na průběh diskuse, jak po odborné, tak i lidské stránce, pomáhají tlumit různé konflikty. Po odhalení své identity se mohou stát nekriticky přijímanou autoritou.
Otázkou zůstává, kdo je autoritou na diskusním fóru. Je jí admin fóra? Nemusí, jeho hlavní úlohou je technické zajišťování fungování fóra a korektní a klidný průběh diskuzí (zde může používat různé represivní prostředky, mazání příspěvků nebo odstraňování uživatelů, kteří nerespektují pravidla slušného chování a diskusního fóra, jakkoli jsou nastavena). Jako zakladatel celého fóra může mít největší znalosti, nebo alespoň největší nadšení pro věc, to z něj nečiní automaticky odborníka na cokoli. Prosazování určitého názoru pomocí moderátorských práv, upravování a mazání příspěvků nebo odstraňování uživatelů moderátory nebo administrátory fór se má k opravdové autoritě v duchu příměru o křesle a elektrickém křesle.
I přes některé kladné momenty, jako je ochota většiny respektovat pravidla a autority, nebo snaha napodobovat vědeckou disputaci, forma internetové diskuse (anonymita, neuzavřenost diskuse) spíše podkopávají možnosti uplatnění „vědecké“ autority.
Budoucnost diskusních fór a autority
Jak to vše bude dál? Významný zásah do internetových komunit, sdružených kolem různých stránek, projektů a diskusních fór znamenal Facebook. Ten koherentní, poměrně složitou diskusi nad třeba složitějším tématem rozmělnil do tisíce drobných, banálních impresí. Na to má i vliv i to, že FB nahradil u mnoha lidí, kteří zde mají svůj profil, který běžně používají, mailovou komunikaci. Ta byla důležitá pro mnoho projektů a její výpadek pak zpomalil tvorbu užšího nebo širšího jádra. Jako u většiny technologických vynálezů, zde platí, že může být dobrým sluhou, ale zlým pánem a lze najít i kladné stránky jeho existence, a využít je. Facebook dokáže vytvořit ke každému projektu mezistupeň mezi aktivními diskutéry, jádrem projektu na jedné straně a různě častými pasivními čtenáři na straně druhé. Vzniká tak širší okruh lidí, kteří mají zájem o novinky a aktuality (Facebook je především o aktuálnosti) projektů, mají zájem o různé informace o akcích, jsou pravidelnějšími čtenáři. Tito lidé jsou pro různé internetové strany a presentace neméně důležití jako určité zázemí, podpora ve smyslu, že projekt má cenu, když u něj má někdo zájem. Zpětně tito lidé mohou být neustálým kontaktem s projektem skrz facebookovou presentaci získání jako další aktivní a platní diskutující, mohou tak proniknout do pevného jádra celého projektu a zanechat tak v něm svoji stopu. Celkově jsou ovšem následky domény www.facebook.com pro diskusi podle dosavadních zkušeností spíše negativní. Omezují ji a tím pádem mohou učinit problém autority v nich bezpředmětnou.
Budoucnost fór je podle mne otevřená, s řadou nebezpečí, které mohou řadu internetových diskusní zničit, jak jejich kvalitu, tak i jejich existenci. Pro internetové diskusní servery již bylo líp, v českém prostředí to bylo první desetiletí 3. tisíciletí, kdy nové internetové projekty a na ně napojené diskuse vznikaly doslova jako houby po dešti, o různé kvalitě. Poté většinou následovalo období, kdy menší zanikaly a větší nabíraly nové členy, obecně rostla kvalita diskusí. V dnešní době diskusní fóra často hledají svoje místo pod sluncem v soupeření s jinými formami komunikace. Jak to dopadne, zda bude docházet k dalšímu snižování počtu fór a zvyšování jejich kvality, netuším. Možné je vše.
V poslední době je módou vzývat diskusi a v polemice negativní názor zničit "argumentačními fauly" a shodit ho ze stolu. Napsal jsem (v některých kruzích) velmi kontroversní a asi i polemický článek. Nenárokuji si nárok na pravdu, diskusi se nebráním a pokud mne někdo přesvědčí, že se mýlím, poděkuji mu, že mne vyvedl z mylného názoru.