„Krása je věru v oku vidoucího, v srdci rozlišujícího a v pohybu neovlivnitelného světla.“
Václav Cílek

Když sloh křesťanských králů-bojovníků, jak románský sloh nazval Jonathan Glancey, aby tím vyjádřil podstatu jeho povahy, pomalu a postupně končí, v prostředí západní křesťanské Evropy, konkrétně v severní Francii, se již rodí jeho nástupce – sloh gotický. Pomocí „suchých“ faktů, historických pramenů, archeologie a dalších zkoumání artefaktů můžeme pozorovat jeho vznik, průběh a vývoj v čase a místě, putování evropským kontinentem a vzájemné ovlivňování v různých zemích tehdejší Evropy, můžeme jej vysledovat na průčelí středověkých chrámů, v obrazech a sochách středověkých mistrů, můžeme vysledovat, čí „zásluhou“ výtvarná umělecká díla v jednotlivých obdobích vznikala i jaké myšlenky a filozofie je formovala. To vše má dnes víceméně danou podobu a fakta jsou všeobecně známá.

Základním kamenem poezie a věčnou inspirací básníků byl cit lásky, pojímaný ovšem jako cit, který jedince zušlechtuje a povznáší, tvoří ho lepším. Téma lásky, tisíckrát obměňované v mnoha různých variantách, se kupodivu nikdy zcela nevyčerpalo. Procházelo však, tak jak se vyvíjel žánr sám, různými proměnami. Jinak bylo téma zpracováno na jeho samém počátku, v písních a verších prvních provensálských trubadúrů, jinak francouzskou poezií kurtoazní, a opět zcela odlišně v období vrcholného a pozdního minnesangu.

V kapitulní síni vyšebrodského kláštera, kdysi rodového kláštera mocných Vítkovců, je pohřben jeden z nejvýznamnějších představitelů této rozvětvené rodiny v celé její historii. Antonín Cechner, jenž je jedním z autorů mnohasvazkového díla "Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století", ve 42. díle tohoto Soupisu památek, věnovaném Kaplicku, píše: „Blíže levé strany jest v dlažbě žulová deska, zdobená třemi pětilistými růžemi, pod níž dle tradice prý pochováno jest tělo Záviše z Falkenštejna“. Hlava uložena dle téhož pramene do levé zdi. Náhrobní nápis Závišova hrobu četl ještě Bohuslav Balbín. Nemohu zde necitovat jihočeského básníka, prozaika a malíře Ladislava Stehlíka z jeho Země zamyšlené: „V kapitulní síni jsem hledal místo posledního odpočinku Záviše z Falkenštejna. Jeho zlehčenou mrtvolu přenesli tenkrát mniši vyšebrodští z hlubocké louky do svého kláštera, tělo pochovali vedle opatů a hlavu zazdili někde ve výklenku této síně. Měli k tomu své důvody. Manžel královnin jim dal dar hodný štědrosti vskutku královské. Vysoký stříbrný kříž, těšící se jistě oprávněné světové pověsti“.

Na počátku 13. století byla v Podlažicích na Chrudimsku napsána největší kniha na světě – Codex gigas. Pověst praví, že ji napsal jediný mnich za jedinou noc, protože se spojil s ďáblem, kterého, dle dohody, nechal do knihy namalovat. Codex psal zřejmě skoro celý jeden člověk, ale asi 20 let. Další název – ďáblova bible – se ovšem ujal.

Od 13. století je česká literatura na výrazném vzestupu, pomalu vytlačuje latinu a na vrcholu je za vlády Karla IV; kdy je Praha s univerzitou jedním z kulturních a mocenských center celé Evropy. Autory se stávají nejenom kněží, ale i šlechta a měšťanstvo, pochopitelně to vede k nárůstu světské literatury.

Zastaralý článek

Několik slov k výročí zakoupení zlomku této nám první známé česky psané kroniky.

Zajímavý článek o významné kronice informující o Franské říši a jejich sousedech s akcentem na zmínky o Sámově říši napsal Jakub Novák.

Jedna z nejvýznamějších knih středověku díky opisování mnichů se rychle rozšířila po Evropě.

Rotunda ve Znojmě je jedinečná cyklem přemyslovských nástěnných maleb. To z ní dělá unikát. Mimo to v ČR nejsou stovky románských rotund.

Zastaralý článek

Tentokrát nebude se téma článku týkat hradu, ale katedrály, která navíc leží za hranicemi České Republiky.

Zastaralý článek

Chrám svatého Bartoloměje je nejcennější památkou plzeňského historického centra, nachází se uprostřed náměstí Republiky a s bohatým výhledem je dominantou města. V této významné gotické katedrále se nachází nejvyšší věž v české republice (měří 102,6 metrů). Kromě toho na oltáři najdete Plzeňskou madonu.

Zastaralý článek

Poblíž kláštera, uprostřed hřbitova leží kostel svatého Jiljí, který k Milevskému klášteru náleží, zde je komplex rozdělen do dvou článků.

Mnoho původních děl středověku se nezachovalo vůbec, nebo jenom jejich část. Naštěstí texty (hlavně církevní) bylo opisovány a tak se zachovaly aspoň opisy. Písař však k opisu přidával (či ubíral) různé části, proto opisy nebyly autentičné se samotným dílem. Literatura se tak mohla vyvíjet sama ze sebe.

Zastaralý článek

Celý středověk, tedy i jeho literatura je ovlivněna rozšiřujícím se křesťanstvím, hlavním textem je kniha knih - Bible. Podle rozdělení Evropy podle druhu křesťanství existovala i dvě centra literatury. Na západě to byl Řím a na východě Konstantinopol (dnešní Istanbul). Západní literatura používala jako literární jazyk, jazyk, který používala k bohoslužbám - latinu. Východní část používala rovněž liturgický jazyk, ale byla do řečtina. Východní literatura uznávala díla antických autorů. Východořímská říše (byzantská) byla pokračovatelkou říše římské. Číst a psát dovedli jen kněží, mniši, proto je zpočátku málo děl světských.

Zastaralý článek