Středověk
Dnes je: 21. 09. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Možná by bylo vhodné přidat na stránky (přesněji do dokumentů ke stažení) článek s citacemi (jelikož . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Pokud nejsou citace pramenů přímo u konkrétních dat a souvislostí, tak jejich výpis v bibliografii, . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Po prvním přečtení jsem poněkud rozpačitý. Zabývám se tímto rodem dlouhou dobu a mnohé vidím jinak.. . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Po prvním přečtení jsem poněkud rozpačitý. Zabývám se tímto rodem dlouhou dobu a mnohé vidím jinak.. . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Myslím, že částečně určitě ano, i když přímý důkaz o tom se nedochoval, většina jeho zachovalých pís . . . (Kašpar Šlik († 1449). Kancléř tří císařů )
  • Sociální sítě a ostatní






    Počet zobrazených článků: 35 (z celkem 35 nalezených)

    Habsburkové a české země 3. část – Definitivní nástup Habsburků na český trůn
    (Marek Zelenka, České dějiny, 19.02.2017)
    Na cestě ke světovládě
    Smrt krále Ladislava v Praze na podzim 1457 byla pro Habsburky v krátkém čase další těžkou ranou. Personální unie českých, rakouských a uherských zemí se totiž rozpadla stejně rychle jako kdysi před osmnácti lety po nenadálém skonu Ladislavova otce. V Čechách a Uhrách navíc považovali odpovědní lidé skon mladého krále, který se ani nestačil oženit, a tak opustil svět bez početí dědice, za zpřetrhání všech svazků habsburského rodu k oběma korunám. V roce 1458 tak byl v Čechách za krále zvolen Jiřík z Poděbrad (1458 – 1471). V Uhrách naopak MatyᚠHunyady zvaný Korvín (1458 – 1490). V obou královstvích se tímto dostali k moci představitelé nedynastického původu, kteří se nijak netajili záměrem vytvořit dědičné národní monarchie. Zdálo se, že Habsburkové budou muset odložit své sny o světovládě. Alespoň prozatím...

    Habsburkové a české země 2. část – habsburské intermezzo v husitském století
    (Marek Zelenka, České dějiny, 27.11.2016)
    Ve stínu Lucemburků
    V letech 1307 – 1308 ztratili Habsburkové českou a posléze i římskou korunu. Král Albrecht, který zahynul tak nešastně z rukou svého vlastního synovce, po sobě zanechal celkem pět synů. Ti přebírali dědictví ve velmi obtížné mezinárodní situaci. Římský trůn totiž získali s podporou Francie Lucemburkové. Novým vládcem středověkého impéria se tak stal dosavadní lucemburský hrabě Jindřicha VII. (1308 - 1313), který už o pouhé dva roky později pomohl svému jedinému synovi Janovi dosáhnout českého trůnu, z něhož byl konečně vytlačen neoblíbený Jindřich Korutanský. Pro Habsburky to byla hořká pilulka. Lucemburkové tehdy prožívali stejně rychlý a nečekaný nástup do vrcholné evropské politiky, jakým si Habsburkové prošli v poslední čtvrtině 13. století. Prestiž habsburské dynastie ve střední Evropě proto v důsledku těchto událostí povážlivě poklesla, o to více, že Albrechtovi synové nedokázali uhájit rodové državy ve Švábsku, o které z větší části přišli po prohrané bitvě u Morgartenu, kde jim známá Stará švýcarská konfederace uštědřila v roce 1315 drtivou porážku.

    Kosmův český Achilles – Břetislav I.
    (TomᚠMüller, České dějiny, 13.11.2016)
    Kdo jsou „Kosmovi hrdinové“ ? Je možné jednoznačně definovat množinu oblíbenců pražského děkana? Má tato skupina jednoznačná kritéria nebo částečně podléhá nahodilostem, dobovým kontextům či pisatelovým náladám. Můžeme na případu jednotlivce demonstrovat Kosmova ideálního hrdinu, tedy krále, vládce, biskupa etc.? Na některé z těchto otázek se pokusím částečně odpovědět.

    Habsburkové a české země 1. část – Přemyslovci kontra Habsburkové
    (Marek Zelenka, České dějiny, 09.10.2016)
    O velkém a dějinotvorném významu habsburské dynastie pro evropské a české dějiny dnes již nikdo výrazněji nepochybuje. Pohled na dynastii, jež seděla na českém trůnu bez mála čtyři století, se začíná v poslední době výrazně měnit i v českém prostředí. Dosavadní ahistorické a nacionálně i konfesijně zabarvené hodnocení Habsburků, které bylo mnohdy ještě zatíženo stereotypy obrozeneckého romantismu a první republiky, začíná ustupovat modernímu vyváženému pohledu, jenž ctí společné evropské hodnoty. Pohledu, který v dějinách již nespatřuje souboj národů a ideálů, nýbrž plodné i násilné střetávání civilizací na pozadí velkých lidských příběhů odehrávajících se v kulisách dynamického společenského vývoje. Habsburkové byli jednou z nejvýznamnějších evropských dynastií, která nejenže působila jako svorník mezi národy a ideály, ale stala se i přímým aktérem tohoto střetávání civilizací. Na druhou stranu nelze pominout, že vztahy Habsburků a českých zemí ve středověku - respektive habsburské dynastie a českého národa - o čemž bude především tento trojdílný speciál, neprobíhaly vždy v idylické rovině, nýbrž byly provázeny nejedním osudovým soupeřením a také promarněnými nadějemi, které formovaly dějiny celé střední Evropy.

    Šastná léta zlatého krále Přemysla, část třetí (1269-1273)
    (Hana Skřeková, České dějiny, 04.09.2016)
    Na přelomu 60. a 70. let 13. století se Král železný a zlatý ocitl na vrcholu své moci.

    Vratislavští biskupové
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 18.10.2015)

    České království v době nástupu Přemysla Otakara II. na trůn
    (Michaela Balousová, České dějiny, 08.02.2015)
    Přemysl, dnes označovaný jako Přemysl Otakar II., nastoupil na český trůn po smrti svého otce, krále Václava I., dne 22. září 1253. Nebyl tehdy žádným nezkušeným mladíčkem, podívejme se na osudy jeho i osudy celé země podrobněji.

    Moravské markraběcí války na Olomoucku
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 16.03.2014)
    Upravený text přednášky z heraltického semináře.

    Data českého středověku
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 10.08.2013)
    Stručný přehled s odkazy na podrobnější články домашний текстиль

    Bitva u Mailberku (12.5. 1082)
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 19.08.2012)
    Jeden z málo známých střetů raného středověku proběhl mezi českým knížetem (později králem) Vratislavem II. a rakouským markrabětem Leopoldem II. ...

    Jagellonsko-habsburské dědičné smlouvy
    (Marek Zelenka, České dějiny, 06.05.2012)
    České dějiny středověku znají bezpočet významných a památných dat, které psaly dějiny, a jež ovlivňovaly generace současníků i potomků. Ve výčtu těchto dat bychom asi jen těžko nalezli datum 22. července 1515, a to i přesto, že se tohoto dne ve vídeňském metropitním chrámu sv. Štěpána odehrál osudový akt, který dovršil jagellonsko-habsburské dědičné smlouvy, které tehdy ve Vídni vrcholily. Aniž to mohl kdokoli z tehdejších účastníků tušit, byly tehdy v letní Vídni pod vlnami Dunaje uzavřeny smlouvy, jež už za jedenáct let poté došly naplnění a vynesly Habsburkům český a uherský trůn. Jak se zanedlouho ukázalo, byla to událost přelomová pro celé dějiny střední Evropy a ovlivnila běh dějin středoevropského regionu až do závěru 1. světové války roku 1918. Pojďme se tedy podívat podrobněji na to, co jagellonsko-habsburským dědičným smlouvám předcházelo, co bylo jejich hlavním spouštěcím mechanismem a jaký dopad měly na české dějiny.

    Moravští markrabí
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 19.06.2011)
    Uvedení jsou pouze vládci Moravy, kteří nebyli zároveň českými panovníky, nebo v době, kdy nebyli českými panovníky.

    Zánik údělného systému na Moravě
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 13.03.2011)
    Závěr namísto úvodu
    Namísto úvodu netradičně nastolím svoji tezi, kterou se následně v této práci pokusím obhájit. Údělný systém na Moravě 11. a 12. století (jako nedílná součást rozdělení celé země mezi Přemyslovce), byl natolik labilní a pro nikoho z vládců, jak na Moravě, tak i v Čechách vyhovující, že se tento systém mohl kdykoli rozpadnout (nakonec se tak stalo až na přelomu 12. a 13. století).

    Lenní holdy slezských knížat českému králi ve 13. a 14. století
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 20.02.2011)
    Na rozdíl od rozděleného Polska, bylo české království ve 13. století stabilním státním útvarem, který se pozvolna stával hegemonem v prostoru střední Evropy, na východních hranicích Říše.

    Bitva u Brůdku (22. – 23. 8. 1040)
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 31.10.2010)
    aktualisovaný článek

    Tažení Břetislava I. do Polska v roce 1039, kde získal ostatky sv. Vojtěcha přineslo namísto mocenského posílení českého knížectví jen problémy. Jako první se se svými výhradami ozval papež Benedikt IX. Svatý stolec v Římě mělo uchlácholit poselstvo vedené opaty břevnovského a ostrovského kláštera. Jejich mise proběhla úspěšně, za pomoci výmluvnosti a hlavně peněz dosáhli vcelku mírného trestu, papež rozhodl, že Češi mají vykonat pokání. Kníže proto založil klášter ve Staré Boleslavi. Tím ale komplikace neskončily, nejen církev se cítila polským tažením poškozena.

    Jak přišly Čechy o jadranské pláže
    (Jan Galatík, České dějiny, 19.01.2009)
    Stalo se tak před 730 lety, v roce 1278, v „Bitvě na Moravském poli“. Čechy byly tehdy, za vlády krále Přemysla Otakara II., skutečná velmoc.

    Olomoučtí biskupové a arcibiskupové
    (Greywolf, České dějiny, 16.11.2008)
    Od založení biskupství až po současnost modoza модоза

    Zlatá bula sicilská - listina z „nejvzácnějších“
    (Rakpav, České dějiny, 01.06.2008)
    Úvod

    O Zlaté bule sicilské (dále „ZBS“) slyšel snad každý školák. Pilnější žáci si – na rozdíl ode mne – zapamatovali letopočet 1212 a jméno krále Přemysla Otakara I.. Šplhouni pak to, že tato listina definitivně potvrdila dědičnost českého královského titulu. Hltouni historické literatury navíc znali všude opakované fráze o tom, jak přišla bula k přídomku „sicilská“, a že tím císař Fridrich II. Štaufský odměnil věrného českého spojence, který jej prosadil na trůn přes odpor vzdorcísaře - welfovce Oty IV. Brunšvického. ZBS pak údajně následně stabilizovala České království. A to, prosím pěkně - jak nám říká i středoškolský dějepis z roku 2001 - za přispění bulou stvrzeného pravidla primogenitury. Dokonce ještě dnes se mnohde opisuje, že ZBS dala českému králi kurfiřtský hlas a funkci říšského arcičíšníka. Ještě starší knihy - k překvapení mnohých – tvrdí, že se k aktu udělení tohoto privilegia sjela do Basileje pomalu celá tehdejší Evropa etc., etc. …

    Pražští biskupové a arcibiskupové
    (Tekla, České dějiny, 07.05.2007)
    Od založení biskupství po současnost...chicco чико

    Čeští panovníci
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 21.04.2007)
    Seznam vládců (knížat a králů) na našem území do roku 1918.

    Jan Nepomucký - život a smrt
    (Jiří Motyčka, České dějiny, 03.12.2006)
    V současné době již existuje více věrohodných informací o této postavě, která se stala obětí antagonistických vztahů mezi králem českým, Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Jediným jeho „proviněním“ bylo, že jako oddaný úředník obětavě plnil příkazy svého nadřízeného.

    Léta krize českého státu 1092-1125(6), 2. díl
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 11.11.2006)
    Běda ti, česká země - jež nejsi tak obzvláště širá-
    poněvadž mnohým pánům jsi poddána, společná všechněm,
    kdož jsou mužského rodu a veskrze z panského kmene
    zplozeni, dvacet už jest, těch panáčků, čítám- li správně
    Kosmova kronika česká

    Konstantin a Metoděj na Moravě (863–885)
    (Tekla, České dějiny, 05.07.2006)
    Zápas soluňských věrozvěstů o prosazení slovanského liturgického jazyka, Metodějův boj s bavorskou církví a intriky agenta Wichinga.

    Léta krize českého státu 1092-1125(6), 1. díl
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 03.07.2006)
    Bylo by pošetilé dělit období I. krize seniorátu podle jednotlivých knížat a knížátek. Jednak kronikáři a letopisci nezachytili tolik zpráv k některým vládcům, hlavně toto období (od smrti krále Vratislava do smrti Oty II. Černého v bitvě u Chlumce) by se mělo brát kompaktně. Díky délce textu, musí být rozdělen do několika článků. Dělítkem bude zákeřná smrti ničitele seniorátu - knížete Břetislava, epilog krize bude zahrnut v článku o vládě nejmladšího syna Vratislava, Soběslava I.

    Husité v Basileji
    (Jiří Motyčka, České dějiny, 09.05.2006)
    14. srpna 1431 byly u Domažlic na hlavu poraženy intervenční sbory 4. křížové výpravy vyhlášené proti nepoddajné kacířské zemi. Papežská kurie dospěla se skřípěním zubů a se sebezapřením k závěru, že s husity bude nutné zahájit jednání. Iniciátor této poslední kruciáty kardinál Cesarini proto svolal s podporou římského krále Zikmunda do Basileje koncil, kde mělo dojít konečně k nějakému narovnání s husity. Jedním z bodů rokování na koncilu bylo i projednání husitského programu, který zastřešovaly čtyři pražské artikuly.

    Tragédie rodu Vilémovců
    (Tekla, České dějiny, 03.05.2006)
    aneb Svatoplukova krutá msta. Příběh z let 871 – 894.
    Na obrázku údajná podoba Svatopluka.



    Svatoplukova dvojnásobná zrada – 2. část – Karloman obelstěn
    (Tekla, České dějiny, 14.04.2006)
    Druhá část příběhu o lstivém králi Svatoplukovi.

    Svatoplukova dvojnásobná zrada - 1. část – konec Rostislavův
    (Tekla, České dějiny, 06.04.2006)
    První část příběhu o největším panovníkovi Velké Moravy, jenž proslul svou proradností a krutostí, ale i chytrostí a válečným uměním.

    Bitva Čechů proti Frankům v roce 849
    (Tekla, České dějiny, 27.03.2006)
    aneb nahlédnutí do dějin raně středověkých Čech

    Vláda Vratislava II. (2. díl) 1073-1092
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 28.01.2006)
    Spoluprací s králem a pozdějším císařem Sálcem Jindřichem IV. se Vratislavovi podařilo získat královský titul. Završil tak desetiletí bojů v Německu.

    Vláda Vratislava II. (1. díl) 1061-1073
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 18.01.2006)
    Kníže Vratislav dokázal dospět cíle, který stanovil již jeho otec Břetislav a trochu se mu přiblížil zesnulý bratr Spytihněv II. Totiž zisku královské koruny.

    Vláda Spytihněva II. (1055 - 1061)
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 31.12.2005)
    Druhou polovinu 11. století součastníci považovali za éru knížete Spytihněva, nepochybně schopného syna Břetislava.

    Vláda Břetislava I. (2. díl) 1041 - 1055
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 18.12.2005)
    Toto období vlády knížete Břetislava se nevyznačuje výbojnou politikou na vlastní pěst, ale pod taktovkou římské říše. Přes fatální neúspěch v roce 1041, se dokázaly udržet předchozí zisky z tažení do Polska.

    Vláda Břetislava I. (1. díl) 1035 - 1041
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 11.12.2005)
    Vláda českého Achilla, znamenala boje i spojenectví s Říší, hlavně vývoj směřoval od rozvrácené země až k politicky silnému státu Vratislava II.

    Vyvraždění Slavníkovců (28. 9. 995)
    (Jan Škvrňák, České dějiny, 29.08.2005)
    V tomto článku se vrátím k události českých dějin. Vyvraždění rodu Slavníkovců byl jeden z největších a nejstarších masakrů českých dějin. Proč se tak stalo? Vímě, že Slavníkovci vlastnili rozsáhlá území v Čechách, razili vlastní mince a byli velcí konkurenti vládnoucích Přemyslovců. Byl toto jediný důvod k zabití celého rodu včetně žen, dětí i starců? Jistě ne. Důvodů bylo hned několik.

    Zastaralý článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Září  >>
    PoÚtStČtSoNe
        1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30  

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha