Záhada Znojemské rotundy
(Wladislaus, Přemyslovci, 07.06.2020)
Jedna z posledních velkých záhad naší historie. O její vyřešení se pokusila již celá řada renomovaných historiků i badatelů-amatérů, ale každý, kdo se o to zatím pokusil, si na ní vylámal zuby. Některým se podařilo přinést průlomový výklad určitého aspektu, jiným i přes příliš fantaskní teorie podstatný detail, který zprvu unikal pozornosti, přesto všechno ale žádná z dosud publikovaných teorií nepřinesla uspokojivé řešení. Vždy se totiž dá některé zdánlivě objasněné tvrzení zpochybnit. A má vůbec záhada znojemské rotundy řešení? Opravdu zobrazuje genealogickou posloupnost Přemyslovců? Nebo je zobrazuje podle úplně jiného klíče? Nebo je to jen hříčka umělecké tvorby, která si pohrává s myšlením moderního člověka, tak odlišného od toho středověkého?

Přilba knížete Václava svatého
(Václav Slavíček, Přemyslovci, 18.02.2018)
Součástí pokladu Svatovítské kapituly je tzv. Svatováclavská přilba. Dále jen přilba. Ta je vystavena v expozici Příběh Pražského Hradu ve Starém paláci. Byla popsána v řadě prací, aniž byla dosažena shoda v názoru na obraz na nánosku přilby, ani shoda o původu přilby a jejím vlastnictví knížetem Svatým Václavem.

Svatá Ludmila v ruské tradici
(Luboš Rokos, Přemyslovci, 19.02.2017)
Kult svaté Ludmily se poměrně brzy rozšířil i na čerstvě pokřtěné Rusi. Z Ruska pocházejí i staroslověnsky psané legendy o sv. Václavovi a Ludmile a řada dalších staroslověnských památek. Popularita českých přemyslovských světců na Rusi pramenila pravděpodobně z toho, že jejich osudy připomínaly osudy některých postav ruské knížecí dynastii Rurikovců. Jak se staroslověnská kultura a české legendy na Rus dostaly?

Spor o původ Svaté Ludmily
(Luboš Rokos, Přemyslovci, 29.01.2017)
Jistých údajů ze života svaté Ludmily je pomálu a co se týče jejího původu, tak prameny nabízejí dvě verze. Obě jsou přitom možné.
Základní legenda k Ludmilině životu, zvaná Fuit, mluví o jejím původu v blíže neurčené, „jiné“ zemi. O knížeti Bořivojovi píše: "Vzal si za manželku z jiné země dceru knížete Slavibora, jménem Ludmilu."
Ruská verze ludmilské legendy onu jinou zemi specifikuje: "Blahoslavená Ludmila byla ze země srbské, knížete srbského dcera."
Další prameny ale začínají hovořit jinak, počínaje Kristiánovou legendou: "Bořivoj měl též manželku jménem Ludmila, dceru Slavibora, knížete ze země slovanské, jež za starodávna slula Pšov, nyní od dnešních lidí podle hradu nedávno postaveném Mělnickem sluje."
Kronikář Kosmas tomu přisvědčuje: "Bořivoj zplodil dva syny, Spytihněva a Vratislava, jejich matkou byla dcera Slavibora, předáka z hrádku Pšova, jménem Ludmila."
Další kronikář Dalimil tutéž verzi zveršoval. Ludmila v jeho podání:" Žena bohumilá, ušlechtilá, ctná a poctivá, z rodu známých pšovských hrabat byla. Pšov se dneska Mělník nazývá."
Na všechny prameny se podíváme blíže.

Anna Přemyslovna
(Michaela Balousová, Přemyslovci, 12.06.2016)
MEDAILONEK

Žila: 15.10.1290 – 3.9.1313

rodiče: Václav II. a Guta Habsburská
sourozenci: Václav III., Eliška, Markéta, Anežka, Jan Volek
manžel: Jindřich Korutanský

Eliška Přemyslovna
(Viola, Přemyslovci, 04.06.2016)
MEDAILONEK

Žila: 20.1.1292 – 28.9.1330

rodiče: Václav II. a Guta Habsburská
sourozenci: Václav III., Anna, Markéta, Anežka, Jan Volek
manžel: Jan Lucemburský
děti: Karel IV., Přemysl, Jan Jindřich, Markéta, Guta-Bona, Anna, Eliška

Mikuláš Opavský
(Hana Skřeková, Přemyslovci, 12.04.2015)
Mikuláš Opavský byl nemanželským synem Přemysla Otakara II., narozeným ze vztahu s takzvanou Anežkou Palcéřík. Datum narození ani jeho okolnosti bohužel neznáme, můžeme je položit k roku 1255, možná o několik let dříve. Usuzujeme tak z listin, kterými se Přemysl Otakar II. pokusil legitimovat své nemanželské děti, a také z prvního doložení ve svědečných řadách roku 1269. Nejpozději v roce 1261 (v souvislosti s novým Přemyslovým sňatkem s Kunhutou Haličskou) zřejmě odchází Anežka Palcéřík z Prahy, otázkou však zůstává, zda s ní odešly i jejich společné děti. O této skutečnosti bohužel nemáme zpráv, můžeme se domnívat, že v Praze zůstal jen Mikuláš, a to kvůli získání vzdělání a rytířského umu, či že se k otci vrátil až o několik let později. Jeho společenský i politický status byl dán jak jeho nemanželským původem, tak i reakcí papeže Alexandra IV. na Přemyslovu žádost o přiznání legitimity Mikulášovi a jeho sestrám. Ten nejdříve legitimitu Mikulášovi i Přemyslovým dcerám přiznal, avšak vzápětí zdůraznil, že toto ustanovení nemá být vykládáno tak, že by Mikuláš či jeho sestry měli nárok na český trůn.

Václav II.
(Viola, Přemyslovci, 15.03.2015)
MEDAILONEK

Jediný přeživší syn slavného otce, železného a zlatého krále, neměl snadný život. Jeho dílo bývá mnohdy nedoceněno a on sám považován za slabého, dokonce snad neschopného, zbabělého a labilního následovníka svého velkého otce. Takový pohled by však byl velice nepřesný a zkreslený.

Královna Kunhuta Haličská
(Michaela Balousová, Přemyslovci, 29.06.2014)
Kunhuta Haličská nebo také Mačevská či Černigovská, nesprávně někdy nazývaná Uherská, je poměrně rozporuplnou, a přitom výraznou postavou českých dějin, které však dosud až na výjimky nebyla věnována dostatečná pozornost. Tato zajímavá dáma, jejíž osud byl plný nečekaných zvratů, vyvolává protichůdné názory jednotlivých historiků. Podívejme se nyní na její osobnost bez emocí a se snahou o pochopení jejích, někdy na první pohled ne zcela logických, kroků.

Šťastná léta zlatého krále Přemysla, část druhá (1265 - 1269)
(Hana Skřeková, Přemyslovci, 16.02.2014)
Tažení proti Bavorsku
Zdá se mi logické, že ani princ Konradin ani Wittelsbachové se se ztrátou Chebska nesmířili, zvláště bylo-li tak velmi poznat, na čí straně jsou sympatie papežovy. Ten totiž nařídil listinou z 9. února 1266 bavorskému vévodovi Jindřichovi vydat území arcibiskupu Vladislavovi uchvácená, přičemž uvedenou skutečnost sděluje téhož dne listem Přemyslu Otakarovi II. a salcburskému arcibiskupu Vladislavovi. Válka zatím sice probíhala jen diplomaticky , ale uskutečňovaly se rozsáhlé přípravy i k té skutečné.

Šťastná léta zlatého krále Přemysla, část první (1261-1265)
(Hana Skřeková, Přemyslovci, 01.12.2013)
Důsledky bitvy u Kressenbrunu pro střední Evropu
Spojenecké vojska českého krále Přemysla Otakara II., čítající i jeho železné rytíře porazilo ve druhé česko-uherské válce vojenskou koalici krále Bély IV. Tím se výrazně pozměnila politická situaci ve střední Evropě. Zhodnotit situaci, v níž se Přemyslovy země nacházely po bitvě u Kressenbrunu nám pomůže Vratislav Vaníček. Nastalo „období let šedesátých, doba největšího kulturního a mírového rozvoje Přemyslovy říše.“ Přemyslovo panství vystoupilo ze stínu mocného uherského rivala. Česká moc v regionu vzrostla i díky příznivému vývoji dynastických poměrů v Čechách, kde už dříve došlo k vymření bočních větví vládnoucího rodu, a tak už nedocházelo k bojům o trůn v předchozích dobách zcela běžným. Připojením Štýrska se otevřel „vnitřní prostor pro sjednocení zemí přemyslovských a babenberských“, tedy pro vzájemné sbližování těch, kteří později v novověku spolu vytvořili rakouskou monarchii. Vítězstvím česko-německých zbraní u Kressenbrunnu se pozvedávala prestiž Říše, v jejím guelfském pojetí společenství zemí a knížat s oligarchickým postavením kurfiřtů. Naopak model spojený s vysokým hodnocením role císaře byl prozatím minulostí. Německy mluvící země byly zajištěny před útoky z východu, štýrské vévodství vyrváno z rukou uherského krále a „Ptuj přestala být sídlem kumánské princezny.“

Děpoltici
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 04.11.2013)
Dnes neznámý vedlejší přemyslovský rozrod sehrál v Čechách knížecích a královských v 12. a na počátku 13. století nezanedbatelnou roli. Od bratra druhého českého krále - obránce bratrových zájmů, přes udělení Čech v léno, až k vyhnanství a vymření větve ve Slezsku.

Vláda Přemysla Otakara II. (1253 - 1261)
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 06.10.2013)
Když na svém dvoře v Počáplech 22. září 1253 zemřel Václav I., jeho nejstaršímu synu nic nebránilo k nástupu na trůn. Mladý Přemyslovec měl už za sebou první vladařské krůčky, několik let byl markrabětem na Moravě a také vévodou rakouským a štýrským. Právě Rakousy a Štýrsko byly jablkem sváru mezi středoevropskými panovníky.

Exilová léta Přemysla Otakara I.
(Michaela Balousová, Přemyslovci, 25.08.2013)
Přemysl Otakar I. je významnou postavou našich dějin a jedním z nejvýznamnějších českých králů. Proto možná trochu zarazí, jak málo víme o letech, kdy se neúčastnil vlády, ať už jako markrabě moravský, český kníže nebo český král. Jak to tedy bylo s Přemyslovými exilovými či nám jinak neznámými roky?

Vratislav, syn Přemysla Otakara I.
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 24.02.2013)
Vratislav, prvorozený syn Přemysla Otakara I. z jeho prvního manželství s Adlétou Míšeňskou, zůstává postavou poněkud ve stínu dalších osobností a stranou zájmu historiků. Jaký měl tento muž, jehož mohla kdysi čekat velká kariéra, život?

Vláda Václava I. (1230 - 1253)
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 27.11.2011)
Oproti svému otci, Václav I. nastupoval na český trůn v úplně změněné politické situaci. Přemysl I. si musel svoji vládu vybojovat proti řadě svých přemyslovských příbuzných a obratnou politikou (a na druhý pokus) si vládu udržel. Naproti tomu Václav neměl žádné vážné konkurenty (Děpoltici ve slezském vyhnanství nebyli problémem). V moravském markrabství sice vládl jeho bratr Přemysl, ale ten zachovával věrnost svému staršímu bratru. Břeclavsko držela královna-matka Konstancie Uherská.
Mladý Přemyslovec byl zvolen i korunován ještě za života svého otce, šlechta ho zcela uznávala. Dá se říci, že Václav jako první z českých vládců zdědil centralisovanou středoevropskou monarchii.

Intronisace a intronisační rituály českých knížat na stránkách Kosmovy kroniky
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 26.09.2010)
Úvod
Intronisační rituály jsou jedním z prvků, které určují vztah středověké společnosti, k všeobjímající tradici. Zde se také prolínají zvyky staré, předkřesťanského pohanského rázu, se zvyky novými, naplněnýni novou symbolikou. Tyto poznatky platí pro nově christianisované země střední Evropy – Polsko, Uhry (v úvahu lze vzít i nastolení v Korutanech) a také Čechy, kde je symbolika dvou „světů“ zachycena v Kosmově kronice. V této práci se pokusím popsat ideální model intronisace v přemyslovských Čechách a poté se budu zabývat domnělými výjimkami. Kosmas popisuje podrobně pouze nastolení knížete Břetislava I. Méně podrobně, ale ve více než 2 větách, popisuje nástup na trůn jeho stejnojmenného vnuka v roce 1092. K intronisaci ostatních knížat se pražský kanovník zmiňuje velmi stručně, v podstatě nás informuje, že proběhly, případně proběhly, tak jak měly proběhnout. Citace Kosmy k jednotlivým problémům se pokusím začlenit do textu.

Přemysl Otakar I. a situace v Čechách
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 07.09.2008)
V prvním díle článku o vládě Přemysla I. byl kladen důraz na zahraniční (říšskou) politiku v prvních necelých 20 letech jeho panování. Nyní budeme pokračovat v dalším líčení událostí ve střední Evropě, zjistíme, jak se český král vypořádal s nastolením svého syna Václava a zrušením seniorátu. Nesmíme také zapomenout na základy Přemyslovy moci a jeho pozici v samotných Čechách, témata, která byla v prvním díle opomenuta.

Přemysl Otakar I. a války v Říši
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 10.08.2008)
Když Vladislav Jindřich, jako český kníže, uvedl do úřadu biskupa Milíka a obešel přitom právo pražské kapituly na svobodnou volbu, nemusel se ohlížet na císařovo okolí. Stejně tak Přemysl, když vpadl do Čech, aby svého bratra o trůn připravil, nemusel si dělat mnoho starostí. Na konci září 1197 císař Jindřich VI. ve slunné Messině zemřel a bylo jasné, že v Říši začne boj o moc. Přemyslovci počítali s tím, že případný vítěz (na jehož stranu se přikloní) jim rád promine prohřešky vůči jeho císařskému majestátu.

Eliška Rejčka a Polsko
(Artur Mikut, Přemyslovci, 06.07.2008)
Četl jsem vaše české stránky a zaujalo mě, že se zabýváte postavou Elišky Rejčky, polsky Ryksy-Elżbiety (Alžbety). Pod tím jménem je známá v Polsku. Ryksa po matce a Alžběta od vašeho krále Václava II.

Osobnost královny Elišky Rejčky
(Maršálek, Přemyslovci, 20.01.2008)
Eliška Rejčka se narodila pravděpodobně na počátku září 1288 v Polsku, jako jediné dítě piastovského knížete Přemysla II. Velkopolského, od roku 1295 polského krále, a švédské princezny Richenzy. Po matce zdědila nejen nevšední krásu, ale i neobvyklé jméno, se kterým si neporadilo ani prostředí polské, jež je zkomolilo na Rixa, ani české, kde byla nazývána Rejčkou.

Vláda Jindřicha a Vladislava (1193-97)
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 06.01.2008)
Na Vánoce 1193 se biskup Jindřich Břetislav stal knížetem poté, co získal bez vědomí šlechty od císaře Jindřicha české knížectví jako léno a na Přemyslovi I. si jej na hradbách Pražského hradu vybojoval.

Bouřlivá léta 1191-93: Mezi markrabětem a biskupem
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 02.12.2007)
Poté, co se v českém knížectví roznesla zpráva o úmrtí panujícího vládce Konráda poblíž Neapole, knížetem se stává ten, který k tomu měl nejblíže, prozatímní správce země – Václav, syn Soběslava.

Vláda Konráda II. Oty (1189-1191)
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 05.11.2007)
I na konci 12. století byl pražský kamenný trůn velkým lákadlem pro moravské údělníky vládnoucí v částech země, provinciích. Formálně jim právo stát se knížetem zajišťovala stařešinská nařízení knížete Břetislava I., nastolená před jeho smrtí v Chrudimi roku 1055. Realita byla ovšem jiná. O pražském knížeti, tj. knížeti celých Čech s vrchní autoritou nad moravskými vládci z olomoucké a znojemskobrněnské větve Přemyslova rodu, rozhodovala přízeň velmožů, důvěra nebo koupená důvěra císaře, síla zbraní družin znepřátelených Přemyslovců a také v nemalé míře štěstí.
Stejný jako moravští předci a pražští bratranci byl Konrád III. Ota, údělník, vládnoucí nad brněnskou a znojemskou části Moravy. On také neváhal obětovat tisíce a tisíce vojínů k získání přesvatého stolce na vrchu Žiži.

Vražda Václava Svatého
(Tekla, Přemyslovci, 23.09.2007)
Situace v Říši a první roky vlády jeho „ukrutného“ bratra Boleslava

Vláda knížete Bedřicha (1178-1189)
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 19.08.2007)
Na podzim roku 1178 využil Bedřich rozkladu moci a snad i vojska svého bratrance, knížete Soběslava II., a obsadil Prahu, kde zajal i Soběslavovu ženu. Poražený se stáhl na hrad Skála a vyčkával.

Vláda Bedřicha a Soběslava II. (1172-78)
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 30.07.2007)
Na konci roku 1172 Vladislav resignoval na trůn ve prospěch ve prospěch svého prvorozeného syna Bedřicha. Krise po odchodu relativně stálého panovníka na sebe nedala dlouho čekat.

Údělníci v Olomouci
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 10.06.2007)
Několik pohledů na proměny pozice vládců v Olomouci (1055 - 1201).

Zastaralý článek

Ženy ve stínu Přemyslovců – díl 6.
Ctižádostivá Judita Durynská, stavitelka mostu.
(Tekla, Přemyslovci, 13.04.2007)
A další ženy její doby – Svatava (Luitgarda), Marie (rakouská markraběnka), Gertruda Babenberská, Marie Srbská, Durancie, Cecílie Durynská, Eliška Polská, Richsa, Alžběta Uherská, Helicha Wittelsbachová, Markéta, abatyše Anežka.

Touto kapitolou vyprávění o slavných či méně známých Přemyslovnách se dostaneme do doby konce vlády knížete Soběslava, éry krále Vladislava II. a jeho nástupců Bedřicha a Soběslava II.

Vláda Vladislava II. (1140-1172)
(Jan Škvrňák, Přemyslovci, 25.03.2007)
Vladislav byl kompromisním kandidátem českých velmožů, protože nikdo z nich nechtěl zvolit novým panovníkem Soběslavova syna, nebo silného údělníka Konráda. Proto „černý Petr“ zůstal v rukou lehkovážného mladíka Vladislava. Nikdo ovšem netušil, že předpoklady do něj vložené se nenaplní, a kníže to jako druhý Přemyslovec v pořadí dotáhne až na krále.

Konstancie Uherská
(Viola, Přemyslovci, 09.03.2007)
Konstancie Uherská, druhá manželka (nebo vlastně první?) českého krále Přemysla I., byla bezesporu zajímavá žena. Je škoda, že o ní mnoho nevíme, z dobových pramenů se toho příliš vyčíst nedá. Někdy bývá označována za „tu zlou“, kvůli níž Přemysl vyhnal svou první a zákonitou manželku Adlétu spolu s jejími čtyřmi dětmi. Jaká vlastně byla? Dá se vůbec na základě střípků rekonstruovat život jedné z mnoha pomazaných žen v české historii, její názory, povaha, náhled na svět? Podle nám známých faktů se o to alespoň pokusme.

Cesta Václava II. k polské koruně
(Viola, Přemyslovci, 17.02.2007)
Václav II. využil nestability u severního souseda k pokusu Polsko ovládnout.

Špatná pověst Václava III.
(Acoma, Přemyslovci, 11.02.2007)

Když pak v noční době panští synové, kteří byli ke králi přidruženi na to, aby na něm chytře něco vymohli, viděli toho krále rozpáleného vínem, žádali na něm královské statky a přemnoho jich obdrželi. Ten obdržel takovým způsobem město, druhý hrad, jiný dědinu… (Zbraslavská kronika)