Eliška Přemyslovna

Česká královna, žila: 20.1.1292 – 28.9.1330

Vše začalo Ermesindou a jejím druhým sňatkem. „Prabába“ lucemburského rodu se roku 1214 znovu provdala a od Walrama Limburského získala nejen politickou podporu, ale pro své potomstvo také dědičnou oční chorobu. Bitva u Worringenu o mnoho let později byla vlastně také zaviněna tímto sňatkem. Walram III. Limburský totiž své Limbursko odkázal synovi z prvního manželství a Lucembursko získal syn zplozený s Ermesindou. Limburští však roku 1281 vymřeli a o osiřelé hrabství se strhla velká mela. Jedním z uchazečů o uvolněné území byl Jindřich VI. Lucemburský, vnuk Ermesindy Lucemburské a zřejmě šilhavého limburského hraběte, který společně se svými třemi bratry Walramem I. z Ligny a Roussy, Jindřichem a Balduinem v bitvě, údajně díky zákeřné ráně zezadu, zahynul. Vítězem byl brabantský vévoda Jan, bratr francouzské královny vdovy.

Osud Markéty, princezny lucemburské aneb ve víru sňatkové politiky

JAN, král český, titulární král polský, hrabě lucemburský, markrabě moravský a arlonský.

král český, titulární král polský, hrabě lucemburský, markrabě moravský a arlonský

aneb Příběh posledních Přemysloven z prvních let království po vymření jejich dynastie

Po násilné smrti posledního mužského Přemyslovce Václava III. v srpnu 1306 se velmi rychle zformovaly dvě strany soupeřící o titul českého krále. Převahu mezi českou šlechtou měl zpočátku Jindřich Korutanský, manžel Přemyslovny Anny. Korutanského vévodu z rodu Menhartovců ještě v létě 1306 vyhání z Čech Rudolf Habsburský se svým otcem Albrechtem, toho času římským králem. Nakonec tím, kdo nakonec zasedne na trůnu českých králů dědičně, není ani Habsburk nebo Menhartovec, ale dynasta z dalekého Lucemburska. Jediný syn lucemburského hraběte a tenhy i římského krále Jindřicha VIII Jan. Na konci roku 1310 na český trůn dědičně nastupují Lucemburkové.

Po nástupu na český trůn se mladý Jan potýkal především s českou šlechtou. Vyrostlý ve francouzském prostředí věřil, že bude nezpochybnitelná hlava království a šlechta mu bude poslušna. Naopak sebevědomá šlechta po výběru několika králů usilovala, aby byla oním krkem, který hlavou království otáčí. Kromě konfliktu panovníka se šlechtou první dekádu vlády Jana Lucemburského také provázel souboj o titul římského krále.