Vláda českého Achilla, znamenala boje i spojenectví s Říí, hlavně vývoj směřoval od rozvrácené země a k politicky silnému státu Vratislava II.
Po smrti Oldřicha v roce 1034 na trůn nastoupil slepý bratr Jaromír, jeho dosazení nebylo trvalou jistotou, hned jak se ze zahraničí vrátil syn Oldřicha Břetislav, Jaromír v jeho prospěch rezignoval.
Břetislav nejprve zklidnil rozpory a ambice jednotlivých předáků a rodů. Jaromíra, který byl z osobní msty zabit, nezachránil. Nový vládce nezanedbával ani vztahy s Říí. Kníe na dvorském sjezdu v Bamberku přislíbil císaři Konrádu II. pomoc v boji proti pohanským Luticům. Rukojmí v Říi musel zanechat. Taení bylo úspěné, Konrád se chystal na boje v Burgundsku a Itálii a nevěnoval východní politice. Polsko bylo po smrti Boleslava Chrabrého oslabeno a Říe nepotřebovala sil ke krocení polské výbojné politiky do zájmových sfér impéria.
Právě oslabenost Polska si uvědomoval Břetislav, a s Poláky bylo jetě nutno vyřídit staré účty z let 1003-1004. Kořist vypadala lákavě, Břetislav chtěl z taení získat i něco politicky.
Vhodná chvíle k invazi do Polska nastala v roce 1039. Ve Velkopolsku a Mazovsku probíhalo povstání, panovník nebyl v zemi. Situace nebyla stabilní ani v Uhersku, kde vládl Petr Benátčan, spoléhal ve své vratké pozici na Břetislava.
Konrád zaměstnán západní politikou, v nenávisti k potomstvu Boleslava Chrabrého, něměl proti ji zřejmému taení protesty.

V červnu 1039 vpadlo české vojsko do Slezska, hrady se vzdávaly bez boje, na konci července vojsko vstoupilo do Hnězda, cíle taení. A nyní se ukázal Břetislavův smysl celé akce. Biskup ebíř vyzvedl ostatky svatého Vojtěcha. K tomu byly získány ostatky jeho bratra Radima a dalích 5 poustevníků. Nad Vojtěchovým hrobem Břetislav vyhlásil nové zákony. Smysl taení se naplnil. Světec byl přenesem do Prahy, kořist byla nesmírné bohatá.
Přenesení mučedníka bylo součástí irího plánu. Povýení praského biskupství na arcibiskupství. Vlastní arcibiskupství v koncepci Oty III. (císaře) bylo předstupněm k vlastnímu království. To se nepovedlo. Konrád v roce 1039 zemřel a jeho syn Jindřich III. u nebyl tak tedrý, východní politiku pečlivě sledoval. Břetislav se proto obrátil na papee Bendikta IX. Ale ani ten nesvolil. Navíc se četí bojovníci při převozu údajně dopustili těkých hříchů, museli se zodpovídat. Kritické se staly vztahy s novým císařem Jindřichem III. Vynutil si kníecího syna Spytihněva, jako rukojmí. Domáhal se vrácení kořisti prostředníctvím polského Kazimíra. Účelově podporoval svého vazala, aby zabránil vzestupu východního souseda. Vpád v roce 1039 Jindřich u nestihl, nastal a v roce 1040.
Břetislav se na válku připravil. Uherský král Petr, chránil Čechy proti Rakousku, kníe tak mohl stáhnout síly z Moravy. Německé vojsko vyrazilo ve dvou kontingentech. Silnějí, jiní vojsko vedl sám Jindřich. Mířilo z Řezna ku Plzni a Praze, jim se postavil Břetislav. Severní části, saské a slabí velel míeňský markrabě Ekkehard II. Jim se měl postavit bílinský kastelán Prko, posílen vojáky z Moravy a Uher.
15. srpna se obě německá vojska dala do pohybu. Kdy Jindřich zjistil zátarasy, poslal zvědy. Ti dlouho nepřicházeli, proto 22. dal panovník pokyn k překonání překáek. Vojsko se dostalo do okolí pozdějího Brůdku, kde na ně zaútočili ze skrytého opevnění Čei a porazili je, druhého dne byl zničen i oddíl zvědů (Oty ze Schweinfurtu - Břetislavova vagra).
24. srpna se do Čech dostal i severní německý kontingent. Obrana zcela selhala, ustoupila do vnitrozemí. A s příchodem zpráv z jihu se Ekkehard stáhl.
V jednáních německá strana uznala daný stav polských věcí, vyměnili se zajatci (rukojmí Spytihněv). Břetislav byl vítěz, ale musel řeit zradu Prkoe, který a u ze strachu, bez naděje na vítězství, nebo za peníze, opustil pohraniční opevnění. Byl popraven jako budoucí výstraha lechtě.
K dalímu roku (1041) se situace komplikovala, v Uhersku nastal převrat, co znamenalo ztrátu posil i ochranu proti rakouské marce. A Jindřich III. nechtěl věci nechat, tak jak byly. Jediným východiskem pro krále bylo Břetislavovo pokoření, marně kníe nabízel jednání, měl se vzdát polské kořisti. To bylo pro kníete nepřijatelné.
Jindřich chystal dalí úder, poučen z předchozích zkueností s větí pečlivostí.
Ze severu měl táhnout opět Ekkehard, král opět umavou. Proti jiní Moravě měl táhnout Leopold, syn bavorského markraběte. Situace byla pro Čechy kritická. Taení opět začalo k polovině srpna. Jindřichovým silám se podařilo obejít hraniční opevnění, české vojsko muselo ustupovat. Nepřítel za loupení a drancování postupoval k Praze, kam se stáhl Břetislav. V pevném praském hradu se mohl ubránit, ale začali ho oputět četí velmoi i biskup ebíř. Břetislav se musel vzdát.
Mírové podmínky (sjednané 29.9) byly tvrdé. Břetislav se musí podrobit králi, jako náhradu zaplatit velkou finanční částku, stejně jako tributy za poslední tři roky, vrátit zajatce z polského taení a kořist. Musel zruit pohraniční opevnění, jet na jednání do Řezna a odevzdat rukojmí. Tyto poniující podmínky slouily jako dobrá záminka pro povstání lechty, k tomu ale nedolo. Z jednání v Řezně přily příznivé zprávy.
Petr Benátčan, bývalý uherský král, se ukázal pro říi, jako poddajný vládce uherského království, jen mohl být snadno ovlivněn, tím, kdo ho nastolí, tedy říí. Pro vpád do Uherska a sesazení Aby Samuela, potřeboval Jindřich v tomto prostoru schopného spojence. Od polského Kazimíra by se značné podpory nedočkal, Břetislav byl schopný, ji do Uher táhl a "byl by pod kontrolou".
Za české spojenectví zůstala téměř vechna kořist, včetně zajatců, světců. Naopak monost arcibiskupství u bylo nereálné. Břetislav sloil králi lenní hold a přísahal věrnost.
Řezno tak neznamenalo konec výbojných válek a politiky, ale jen její přesměrování a spojenectví a područí s Říí. S nadějí uherské kořisti se stabilizovala i vnitropolitická situace v českém kníectví. Začala nová kapitola politické orienatace, zatím jetě ne partnerství s císařstvím a ovlivňovaní jejich záleitostí, jako za Vratislava.
Pouitá literatura: Josef emlička: Čechy v době kníecí