Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Příchod Slovanů na české území - několik poznámek
Autor: Jan kvrňák . Vydáno dne 14. 02. 2010 (40849 přečtení)
Ačkoliv Slované nepatří mezi typická etnika, která jsou nositeli pojmu stěhování národů kvůli zaměření jenom na ta etnika, která formovala Evropu západní, výrazným způsobem ovlivnili podobu celé Evropy, neodmyslitelně tak k stěhování národů patří stejně tak jako ostatní národy podnikly dobrodrunou cestu do své konečné domoviny.
Pravlast Slovanů
První jasné zprávy o Slovanech máme z počátku letopočtu, prvních dvou staletí, od Tacita, kdy jsou zmiňováni Venedi mezi Vislou a Karpaty toto pojmenování provází Slovany několik století a je pouívané jetě déle v němčině (die Wenden). Tento název nebyl slovanský, lo o v neznámém časovém horizontu zaniklý národ, ijící zhruba na stejném území (více na západ mezi Odrou a Vislou) jako pozdějí Venetové, kteří ji byli Slovany. Případné starí ztotonění s Neury, Budiny či tzv. Skyty oráči, etniky, která ila v oblasti východní Evropy, nelze nijak doloit
Archologové se Slovany spojují tzv. zarubyněckou kulturu, která se objevuje zhruba ve 2. st. př. n.l a trvá asi 300 let v oblasti západní Ukrajiny a jiního Běloruska existují i názory, e se jednalo o baltskou nebo baltskoslovanskou kulturu. Základem této kultury je zemědělství a chov dobytka, vyskutují se i specialisovaní řemeslníci, kteří e zabývali prací s elezem. Jejich přísluníci obývali malé rodinné příbytky, občas zahloubené. Tato kultura své mrtvé spalovala.
V 2. století naeho letopočtu se v jiní části oblasti (a a k Černému moři) tehdy ji zaniklé zarubyněcké kultury se objevuje kultura nová, nazývaná také podle specifického nalezitě kulturou černjachivskou, trvá zhruba do roku 400, kdy je násilně ukončena. V nálezech se objevuje větí procento elezných předmětů a také řada výrobků z Římské říe, co svědčí o dálkovém obchodu. Pohřbívání se lií od předchozí kultury nyní u je smíené. I o slovanskosti této kultury se vedou spory, zda tato kultura není gótská, nikoliv slovanská.
V pátem století naeho letopočtu byla tato oblast vylidněna, znovu zalidněna byla a v následujím století. Otázkou je, co se stává se Slovany, pokud jejich kultura zanikla. Řeením bylo bylo ztotonění kultury Koločin-Tuemla (předpokládá se jejich baltská příslunost) se Slovany. Tato kultura existuje ve 3. 5. století v oblasti dneního Běloruska, vyuívá árový ritus pohřbívání a ije v polozemnicích. Po zániku kultury typu Černjachiv by se měla přesunout v 6. století do ukrajinských stepí a zaloit skupiny kultur Korčak (východně od dneního Kyjeva) a Pěnkovka (jině od dneního Kyjeva).
Narodíl od vech předchozích kultur jsou kultury typu Korčak a Pěnkovka ji prokazatelně slovanská mrtvé spalují ehem, ijí v polozemnicích s kamennou pecí a pouívají keramiku tzv. praského typu. Obě kultury jde zřejmě ztotonit s označením Slovanů názvem Antové (Pěnkovka) a Sklavíni (Korčak).
Keramika praského typu byla vyráběna ručně, nikoliv na hrnčířském kruhu, zdobená byla různými vrypy a vpichy. Mimojiné slouil jako tzv. popelnice schrána na popel mrtvých Slované stále spalovali své mrtvé.
Příchod Slovanů do české kotliny politické podmínky
Slované uívající keramiku typu Praha-Korčak (Sklavíni), ale také pouívající keramiku typu Pěnkovka (Anté), i Veleti (ze severu) podle archeologických nálezů přili zřejmě ve dvou vlnách první v 3O. letech 6. století a ta druhá na přelomu 6. a 7. století.
Ve střední Evropě na počátku 6. století, předtím, ne sem měli dorazit první Slované, ilo několik různorodých etnik. Západně od Čech existovala Říe Durynků, jetě více na západ Franská říe. Ve východním Podunají vládli Gepidé, na západ od nich se necházeli Herulové, kteří zřejmě obývali i území dnení České republiky. Z jihu zasahovali do střední Evropy Ostrogóti, nepřátelé Gepidů. Na počátku století proběhla válka mezi Heruly a Langobardy, kteří přili z území dříve obývané Rugii a Heruly poráí, vzápětí vyhání a obsazují jimi obývané území, v tom i Moravu. Herulové odchází v roce 512 do Byzance, část z nich se vrací do Skandinávie, přechází přitom přes území Slovanů (zřejmě přes Karpaty, přechod nepřátelského území Moravy, kontrolované Langobardy, by byl těko moný).
V první polovině 6. století dochází také k etnogenesi Bavorů zřejmě odnikud nepřili, ale vznikli na území samotného Bavorska sloučením s ochodem vojenské aristokracie z okolních území. Zde je třeba připomenout pád Durynské říe v roce 531, od příchozích z Čech získali jméno Baiuwarii lidé ze země Boia tj. z Čech.
Podle Třetíka je příchod prvních Slovanů do české kotliny spojen s vyhnáním Hildigise (kolem roku 535), moného nástupce vládce Langobardů Wacha, který chtěl prosadit svým následníkem svého syna Walthariho. Tento Hildigis, díky obratné politice Wacha v neklidném prostoru Evropy, se nemohl uchýlit k ádným jiným sousedům Langobardů, ne byli Slované. Ti, vyplnili mocenské vakuum, které vzniklo odchoden langobardských elit z Čech. Wacho brzy poté umírá, místo mladičkého Waltharia vládne jako regent Audoin, který ke konci 40. let vyvolává válku s Gepidy, nepřáteli Byzance.
V čele těchto Slovanů byla zřejmě rada vojenských náčelníků, která se rozhodla k jednorázovému přestěhování značnějího počtu obyvatel do prostoru nejdříve východní Moravy a západního Slovenska, později do Polabí. Tito náčelníci se stali pány i starousedlíků, jejich větina aristokracie odela do Bavorska a na jih do centra langobardské říe v západním Podunají.
Charvát naproti tomu předpokládá, e v Čechách zůstala po celé 6. století významná vrstva místní aristokracie (germánského původu), která měla dříve vazby na Římskou říi (slouili zde na vysokých postech), která nadále vládla příchozím Slovanům (role jsou zde částečně otočeny). Tato aristokracie, mezi ní samozřejmě pronikali Slované a která byla v české kotlině meninou, potkal stejný osud jako turkické Bulhary poslovantění. To byl důvod proč tato společnost není zaznamenaná v franckých kronikách. Pro Merovejce jednodue nebyla tolik zajímavá. Předpokládá vak uznávání francké svrchovanosti nad územím české kotliny, přesněji řečeno na sever od Alp, kterou jim předali Ostrogóti.
Z Jordanových Getik vyplývá, e Sklavíni v polovině 6. století obývali Moravu, Slovensko a země na sever i na východ od těchto dvou zmíněných. Langobardé v roce 568 odcházejí do Itálie (po nich je také pojmenována Lombardie), tím se uvolňuje prostor Slovanům k dalí expansi na jih, na jiní Moravu, rakouské Podunají atd. Na konci stejného století místní Slované válčí s Bavory moná při této příleitosti příchází druhá a poslední slovanská vlna do Čech. Dalím důvodem byli nomádtí Avaři.
Duan Třetík předpokládá počátek zrodu českého kmene v okamiku příchodu druhé vlny Slovanů z východu tehdy se nově příchozí museli domluvit se starousedlíky na společné existenci a spolupráci (snad i před vnějími nepřáteli).Tehdy také má vzniknout tzv. zakladatelský mýtus cyklus bájí o příchodu Slovanů (tedy u Čechů) do Čech, který má vysvětlit historii, ale také legitimisovat vládu těch, kteří vládnou.
Slované jako válečníci
Jízdní oddíly Slovanů a Antů jsou doloeny k roku 537 v Itálii, kde válčí s Ostrogóty v řadách byzantské armády jako oldnéři.
Slovanská jízda v roce 548 překračuje dunajskou hranici Byzantské říe (přechod jim umonili Gepidé, jejich vztahy s impériem se začaly znatelně zhorovat) a vyplenili irokou oblast a dnenímu Drači v Albánii, dobývali zřejmě i mení pevnosti. Byzantská armáda se neopováila jim čelit, nechala je vyplenit vlastní území a poté odejít. V lednu roku 550 mení jízdní vojsko Slovanů zaútočilo na byzantskou Trákii a Ilýrii, kde porazilo silnějí síly Byzantinců a opět dobývalo pevnosti. K civilnímu obyvatelstvu byli prý velmi krutí naráeli je na kůl. V létě zaútočila dalí skupina Slovanů na Byzanc cílem výpravy byla Soluň, tam ovem se zalekli armády vojevůdce Germana a změnili směr nájezdu do Dálmácie, kterou opět poplenili straným způsobem, přezimovali a dalí rok se vrátili. Vechny tyto výpravy měli za úkol uchránit Gepidy, kteří byli ve válečném stavu s Langobardy, před případnými útoky byzantského císaře Justiniána a také pomoci Ostrogótům v Itálii současně s výpravou na Soluň zaútočilo dalí slovanské jízdní vojsko ve benátském směru, pod vedením Langobarda Hildigise po zničení meního byzantského oddílu se toto vojsko z neznámého důvodu vrátilo. Koncem roku 551 se scénář z několika posledních let opakuje, Slované přecházejí území svých spojenců Gepidů, útočí na Byzanc, která se nebrání, plení a hubí místní obyvatelstvo a bez odporu se vrací s bohatou kořistí zpátky. Tato výprava je na dlouhou dobu poslední v následujícím roce jsou jak Gepidé, tak i Langobardi vyčerpaní válkou natolik, e uzavírají mír, následník trůnu Hildigis (pobýval po krachu italského taení v Konstantinopoli) je zavraděn. Gepidé ji nepotřebují bránit svoji jiní hranici proti Byzanci (válčí v Itálii proti Ostrogótům), tudí nemají potřebu posílat na plenící výpravy slovanské jízdní oddíly. Slované válčící, tak mizí z okruhu zájmu západních kronikářů, znovu se objevují na přelomu 6. a 7. století, kdy Langobardům pomáhají dobývat opěevněná města v Itálii. Zde se objevuje pokrok ve válečnické technice Slovanů. V období prvních válečných výprav do Byzance, podle byzantských kronikářů dobývají opevněné body zřejmě poprvé, nyní jsou ke stejným úkolům Langobardy sami vyadováni. Kromě toho také v určité míře přejímali nejenom bojové umění, ale i zbraně. V několika hrobech bylo nalezeno speciální francké kopí, která je nazýváno angon.
Vojenské výpravy vypovídají o tom, e Slované byli na podobné technické úrovni jako jejich sousedé dokázali vytvořit úspěně bojující jízdní vojsko, které dokázalo čelit a předčit bojovníky nejvyspělejího státu tehdejí Evropy, kterým byla Byzanc. K sestavení několikatisícové armády a koordinaci jejího taení (případně součinnosti více proudů) je třeba sloitějí politické struktury, v čele s vrchním vládcem, nebo alespoň radou starích a poté s (alespoň částečně) hierarchicky rozdělenou společnost. Vládnoucí pičky Slovanů v počáteční fási svého působení ve středoevropském prostoru se zřejmě dokázali orientovat v sloité politické situaci, nicméně zůstávali spíe subjektem, nikoli objektem jak se zdá, směry jejich vojenských výprav určovali slovantí spojenci Gepidové a Ostrogótové. Otázkou zůstává, zda tito bojovníci byli profesionálové (pokud to byli jezdci museli mít lepí a draí vybavení) a jakým způsobem jim jejich výstroj a výzbroj (a posléze ivobytí v dobách míru) byla zajiována. Zároveň tyto kruté (i na svojí krutou dobu) výpravy rozhodně nesvědčí o mýtu českých obrozenců, e Slované jsou od přírody mírumilovnými národy.
Způsob obivy
Zemědělství a řemeslná výroba se nijak neměnilo a bylo podobné jako u ostatních okolo ijících etnik Slované pěstovali předevím penici a chovali dobytek. Obyvatelé li v malých vesnicích, rozptýlených po krajině, později se začaly budovat i opevněné sídlitě, později hraditě, která soustřeďovala i řemeslnou výrobu a byla sídlem nobility.
Keramika prochází vývojem, je ovlivněna keramickými vzory okolních etnik Langobardů, Franků, Alemanů a Bavorů, co svědčí o jisté míře kulturních a obchodních kontaktů.
Pouitá literatura:
CHARVÁT, Petr: Zrod českého státu. Vyehrad. Praha 2007.
PETRÁŇ, Josef, Ed.: Dějiny hmotné kultury I/1. SPN.
TŘETÍK, Duan: Počátky Přemyslovců. Nakladatelství Lidových novin. Praha 2006.
VÁŇA, Zdeněk: Objevy ve světě dávných Slovanů. Odeon. Praha 1977.
Celý článek |
Komentáře: 21 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|