Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
NOVÝ VĚK A NOVÝ SVĚT II. AMERIKA OBJEVENÁ, DOBYTÁ
Autor: Lubo Rokos . Vydáno dne 03. 06. 2012 (5344 přečtení)
Dominikánský mnich Jakub de Voragine sepsal ve 13. století sborník legend s názvem Zlatá legenda. Jedna legenda vypráví o nehezkém obrovi podobnému Goliáovi, kterému rodiče dali jméno Reprobus - Odmítnutý. Silný a pyný Reprobus hledal ve světě nejmocnějího vládce, vstoupil do slueb jakéhosi krále, který ale ukázal svou slabost, kdy se roztřásl před zjevením ďábla. Reprobus tedy vyhledal ďábla a slouil mu zlem. I ďábel vak ukázal slabost, kdy prchal před kříem, které do země vyrylo malé dítě.
Reprobus se tedy rozhodl vyhledat a slouit Kristu. Jeden poustevník mu poradil, a přenáí lidi přes silný proud řeky, a tam spláchne svou vinu. Obr se ujal práce s radostí, přenáel lidi i po dvou. Jedné noci vyslyel prosbu malého dítěte. Oproti jiným dnům la cesta ztuha, dítě se zdálo nadmíru těké. Vak se mu na břehu zjevilo jako Kristus, který nese na svých bedrech hříchy světa, proto se zdá tak těké... Obr tak získal nové jméno - Přenaeč Krista, řecky Christo-phoros, česky Krytof.
Nějakou shodou okolností vrchní admirál flotily, která přenesla přes rozbouřený oceán Krista Novému světu, nesl také jméno Krytof...
Politika a náboenství dobyvatelů
Křesanská ideologie a křesanská politika se prolínaly v příběhu objevu Ameriky od počátku. panělsko r. 1492 dokončilo reconquistu poloostrova dobytím Granady. Poslední úsek muslimského panství byl křesanům nekodný, k jeho zkáze zavelela náboenská horlivost, která stejného roku stála za vypovězením vech idů ze panělska a kterou rozehrával vlivný mu dvora a jeden z nejslavnějích inkvizitorů Torquemada.
Jako vánějí protivník ne Granada se křesanstvu projevovalo Turecko, které u necelé půl století vládlo územím bývalé Byzance a neúnavně napadalo křesanské státy na Balkánu. Turkové dál zprostředkovávali obchod Evropy s Východem (Mehmed II. dva dny po vstupu do Konstantinopole potvrdil janovským kupcům status chráněných poddaných), ale vytěené peníze obratem vyuili na účely své svaté války. Část peněz la mj. na obranu akutně ohroené Granady. panělé touili přirozeně nalézt obchodní cestu do Indie, která by se vyhnula Turkům a jetě lépe i konkurenčním Portugalcům. Pod dojmem z pokoření Granady svolil panělský rozradostněný královský pár Kolumbovi, e konečně podpoří jeho plán na dosaení Indie západní cestou.
Kolumbus se po letech dočkal. Portugalský dvůr jeho plány neakceptoval, protoe u měl zajitěnu svoji cestu do Indie a opěrné body podél Afriky. Kolumbovým úkolem v rámci panělské politiky bylo otestovat potencionální politická spojenectví. Vyplul vybaven doporučujícím dopisem pro Velkého chána, protoe Mongolové od dob kříových výprav stále přeívali v povědomí Evropy jako potencionální spojenci proti muslimům.
ádnou takovou výbavu ale Kolumbus nepotřeboval. Ač si to do konce ivota nepřipustil, nedoplul do Asie, ale k novému světadílu. A tam bylo nutno nalézt vzorec chování s lidmi, kteří nehráli ádnou roli v politických, ani v náboenských machinacích v Evropě nebo v Asii. Velmi brzy se rozvinuly dva základní přístupy, jak zacházet s indiánskými pohany.
Dominikán las Casas, účastník Kolumbovy výpravy, se stal mluvčím proudu, který dobývání indiánských území podmiňoval evangelizací. Bůh vyslal Kolumba, aby přivedl Indiány k pravé, a tím ke spáse. Las Casas nechal vzniknout představě Kolumba jakoto Christophora a dokonce jako anděla z Janova Zjevení, který letí středem oblohy, aby zvěstoval věčné evangelium kadé rase, kmeni, jazyku i národu (Zj. 14,6). Kolumbus ostatně sám věřil v brzký příchod Posledního soudu, naplněné scény z Apokalypsy by patřily do kultury jeho okruhu (viz dále).
Převáil vak přístup panělských lechticů. Obsazení země a podmaňování pohanů chápali jako pokračování reconquisty, akorát s vynechanou předponou "re-". íření křesanství ohněm a mečem, nebo-li conquista, se rovnalo íření křesanů na území, odkud byli pohani vyhnáni. Dobývání se stejně jako ve panělsku účastnili druhorození lechtici bez práva na pozemkové dědictví, kteří měli dobyté území (ve panělsku stejně jako v Americe) přiznávané v léno od koruny. Spása pohanů byla druhotná, namísto přimět je k pravé víře lo nanejvý o to přimět je k poslunosti.
Historický rámec conquisty
Kolumbus se vylodil na Karibských ostrovech, kde si panělé zřejmě ujasnili přátelské chování Indiánů jako jejich slabost a po krádeích a násilnostech museli pacifikovat první indiánská povstání. Po ovládnutí ostrovů se conqueroři ve stejném stylu ujali taení na pevninu.
První úder vedl Cortés do Mexika, který v letech 1519 - 1521 vyvrátil aztéckou říi. R. 1546 padl po dvacetiletém válčení mayský Yucatán a panělé obsadili jetě Guatemalu. Za hranicí se nacházely u jen kočovné kmeny a izolované skupiny Indiánů. Druhý směr expanze el na jih do Panamy. Odtud postupoval na sever, čím se Indiáni Střední Ameriky postupně dostali do kletí.
Panama byla daleko důleitějí jetě z jiného důvodu. Území je tam tak úzké, e se dá přejít k Tichému oceánu, odkud pak začalo dobývání Jiní Ameriky. Pizzaro vyrval Inkům Peru a Chile. Z peruánského centra, kde se nacházely tehdejí nejvýnosnějí stříbrné doly, proběhla jetě kolonizace dnení Kolumbie.
Na východním pobřeí se objevili Portugalci. Smlouvou z Tordesillas r. 1494 si v dělení zámořského světa zajistili území leící do 350 mil od Kapverdských ostrovů, co jim umonilo uchytit se na území dnení Brazílie. Hranice vlivu byla v praxi nejasná a Portugalci území Brazílie rozířili hodně za stanovenou linii. Aby předeli přílinému rozpínání konkurenta, vyslali panělé vojsko a kolonisty k ústí La Plata, která tvoří dodnes hranici Argentiny s Brazílií a Argentina od té doby panělskojazyčné území.
Na severu se panělé dostali nejdále na Floridu (pojmenované podle Květné neděle, na kterou panělé poloostrov objevili) a zaloili kolonii Santa Fé v dnení Kalifornii.
Po heroických výkonech a chytré strategii (hledali a nacházeli spojence mezi Indiány, kterým Inkové či Aztéci vládli) se panělům povedlo vyvrátit veliké říe. Zastavili se tam, kde vládly nepříznivé zeměpisné podmínky a kočovné, necentralizované kmeny, kterým nelo dát jeden rozhodující úder. Největím protivníkem byli panělům na jihu Chile a Argentiny Araukáni, bojovné kmeny, které uměly převzít i zbraně dobyvatelů a stát se rovnocenným protivníkem. Také na severu Mexika se frontera, hranice, nesla v duchu vzájemných útoků panělů a Indiánů (Chichiméků, Apačů, Komančů a dalích). Na počátku vlády panělského krále a německého císaře Karla V. ovládali panělé ostrovy v Karibiku, na konci jeho vlády rozlohu od jihu dneních USA po jih Chile.
PANĚLSKÁ SPOLEČNOST A AMERIKA
Nutno ale jedním dechem dodat, e panělská Koruna od počátku nejevila o Ameriku zájem odpovídající jejímu významu, o kolonisty měla zájem jetě mení a o Indiány úplně minimální. Zájem Koruny byl čistě ekonomický. Conqueroři měli odevzdávat pětinu z vytěených kovů a vůbec ze zisků, pomoc z mateřské země byla minimální, naopak rozsáhlá byrokracie úsilí kolonistů brzdila.
Nezájem o americkou politiku provázelo conquistu u od počátků. Ačkoli mělo panělsko morální nárok na nově objevené území, smlouvou z Tordesillas z r. 1494, kterou potvrdil pape, přenechalo polovinu předpokládaného světa Portugalcům, kteří se tak mohli uchytit v Brazílii a konkurovat panělům. panělsko v té době sledovalo hrozbu vojenského vpádu Francie do Itálie, která se ho dotýkala bezprostředně víc ne neznámé chudé končiny za oceánem.
Ke kolonistům se mateřská země chovala spíe macesky. Karel V. měl nepříjemné zkuenosti s odbojnou lechtou a bál se příliné autonomie vládnoucí vrstvy lechticů ve vzdálené a těko ovladatelné Americe. Namísto conquerorů dosazoval do úřadů loajální lechtice. I ostatním vrstvám kolonistů zásahy Koruny spíe překáely. Správu Ameriky vyznačovala nepřehledná změ úřadů, systému daní a byrokratických překáek obchodu a řemeslům.
lechta a správa
panělský lechtic se doma zaobíral válkou, v časech míru lovem nebo chovem. Ve státních slubách bylo respektováno místo u dvora a v úřadu. lechtická čest mu naopak zakazovala pracovat rukama a zabývat se zemědělstvím, které bylo jen pro chudáky.
Conqueroři se jali získávat půdu podle principů reconquisty na Iberském poloostrově. Dobyté území patřilo jim a král pouze potvrzoval léno. Conqueroři se stejně jako ve panělsku titulovali názvem adelantado, v českém překladu předsunutý. Adelantado tvořil předpolí v nepřátelském území, které sám bránil a spravoval a ze kterého se chystal ířit křesanství dál.
Jednotliví conqueroři v Americe tak měli během pár let k dispozici rozlohy větí ne samotné panělsko. Karel V. v obavě z konkurence vytvořil do r. 1543 systém místokrálovství, která podléhala přímo jemu, a kam dosazoval lechtice, u kterých předpokládal loajalitu Koruně. Úřední lechta tvořila ve panělsku protipól feudální lechty. Na rozdíl od feudálů byla závislá na státu. Loajalita vůči státu ale byla vyvaována soukromými zájmy lechtice či jeho rodu, co zavdávalo příčinu k časté korupci.
Korupci a zneuívání moci se král snaí předejít zaváděním nových institucí, které si moc dělily a které se navzájem hlídaly. Dalí dovezenou institucí byly soudy daného místokrálovství, tzv. audience, a dalími hlídacími psy vojsko a církevní hodnostáři, cenný spojenec Koruny proti feudálům.
Správu Ameriky řídila od r. 1503 Casa de Contratación, od r. 1524 Consejo de Indias (Rada pro Indie), které dohlíejí na zábor a průzkum území, provozují vrchní trestní právo, registrují vechny vystěhovalce i navrátilce a řídí obchod. Některé záleitosti jako soudy bylo přirozeně těké vést z takové dálky, systém nebyl zrovna pruný. Neprůhlednost a neefektivnost vykazoval i systém daní, kterých bylo kolem čtyřiceti.
panělský lechtic v Americe měl několik málo moností, jak se realizovat. Válka a dobývání také netrvalo věčně, obranu dobytých území časem přebírá pravidelné vojsko, lechtici museli hledat jinde. Feudální lechtu se navíc král snail oslabit prosazováním loajálnějí lechty úřední.
Přes odpor k zemědělství hospodařili lechtici na půdě, jako feudální lechta si ji nechala dát v léno. Statek lechtici provozovali formou tzv. encomiendy, kdy dostali potvrzen zábor půdy i s Indiány, které pouívali jako nesvobodnou pracovní sílu, svého typu nevolníky. Vzhledem k vymírání Indiánů a malého pracovního výkonu sáhli panělé poměrně záhy k dovozu černoských otroků. Černoi u slouili v Evropě jako sluebníci nebo v zemědělství, znali evropské plodiny i zvířata, péči o ně i systém zemědělství, co se o Indiánech říci nedalo. panělé odhadovali, e jeden černoch vydá za pět Indiánů.
Po zlepení podmínek Indiánů i otroků se prosadil systém haciendy. Feudál investoval zisky do nákupu co největího kusu půdy s co největí rozmanitostí přírodních produktů s cílem co největí soběstačnosti. V haciendě nesměla chybět pole, pastviny a lesy. Dokonce fungovaly takové, kde se pěstovaly jak subtropické plodiny, tak plodiny mírného pásma.
Rychlejí zbohatnutí sliboval nález drahých kovů. Jak to vyjádřil Cortés: Nepřijel jsem do Ameriky, abych ryl zemi jako nějaký sedlák. Přijel jsem, abych získal zlato. (Dějiny Mexika, s. 56). Doly nebo i půdu, kde bylo nalezitě součástí, dostávali vlastníci k plné dispozici, za to museli odevzdávat pětinu kovů Koruně. Práci v dolech přenechali černoským otrokům. Nejvíce bohatství získala Koruna za stříbrných dolů v Peru, zlaté doly byly vyuívány nejvíce v Mexiku.
Střední vrstva, obchod a řemesla
Na byrokratické zásahy Koruny jak do ivota v Americe, tak do kontaktů s Amerikou doplatila střední vrstva jetě více ne lechta. Měané ve panělsku netvořili nijak zvlá se rozvíjející vrstvu, nezapadali do středověké ideologie tří stavů (lechta, duchovní, poddaní) a neměli sílu se prosadit jako jinde. Typickou postavou středověkého panělska byl lechtic nebo nuzák, často v jedné osobě.
Městské osídlení Ameriky se leckde omezovalo na vojenskou posádku obklopenou osadami, které jí poskytovaly potraviny a jiné zboí. Za své obchodní artikly vyadovala Koruna drahé kovy. Dovoz řemeslných výrobků byl zakázán, aby nekonkurovaly domácím výrobcům. Z tého důvodu byl zakázán i provoz manufaktur, výrobky se měly dováet a nechat zaplatit, ne vyrábět. A z tého důvodu bylů zakázán obchod vnitroamerický, kolonisté mohli legálně kupovat a platit pouze za zboí dovezené přímo ze panělska.
Obchod s Amerikou probíhal za striktní regulace. Mohly se ho účastnit pouze panělské lodě, vechny vypravované v Seville přes Kontraktační dům, který tak měl přímý dohled nad obchodem a kontrolu nad vybíráním cel a daní při návratu lodí zpět. Do Ameriky, konkrétně přes Karibik do Mexika a do Panamy, se jednou nebo dvakrát ročně vypravila flotila se zboím, které skoupili nejbohatí obchodníci v naději, e ho do připlutí dalí flotily rozprodají. Zboí naschvál nepokrývalo celkovou poptávku, aby za něj byli kupující ochotni dát horentní sumy. Mezitím obchodní výprava sbírala drahé kovy vybrané místodriteli a odvezla je do panělska. Odvoz co největího mnoství stříbra opět pokozoval vnitroamerický obchod, kterému se nedostávalo platidla.
Námětem pro Franze Kafku by mohla být přeprava zboí směrem do Argentiny, dosaitelné v pohodě přímou cestou přes Atlantik. panělské zboí lo námořní cestou do Karibiku, v Panamě se předalo na sou, v Pacifiku nalodilo, část dovezla do Peru (dalí část loděmi na panělské Filipíny), tam přendalo na karavany a nebezpečnými cestami se vezlo přes kontinent zpátky k Atlantiku. Zboí se tím samozřejmě prodrailo (co byl ovem účel). Výsledkem tohoto polovičního embarga byl rozkvět paování a černého obchodu, ze kterého profitovali Portugalci v sousední Brazílii, kteří dováeli zboí přes oceán přímo, a tudí levněji.
Nedostatek dovezených kvalitních nástrojů neprospíval ani rozvoji zemědělství. Jako nejjednoduí způsob se ukázal chov dobytka, který stačilo vypustit do pampy, nechat mnoit a pak lovit. Zvířat bylo tolik, e se k jídlu pouívaly pouze hřbety a jazyky. Vývozním artiklem se staly hovězí kůe, zpočátku jako doplněk k vývozu drahých kovů (např. do Anglie), od 18. století, kdy zásoby kovů začaly docházet, se na kůe orientovali i bohatí podnikatelé. Z plodin se v Americe uchytilo obilí a vinná réva (argentinská a chilská vína se vyváí do celého světa).
Z obchodu s Amerikou prosperovali nejvyí obchodníci, zbytek středních vrstev měl minimum příleitostí, jak se do zámořské ekonomiky zapojit. A od 18. století mohl soukromý obchodník vyslat jednu loď přes oceán, i ta ale musela projít přes Kontraktační dům. V Americe pokozovala hospodářská izolace prosperitu amerických kolonistů. Obchod mohly provozovat pouze panělské lodi, a kdy Napoleon vpadl do panělska, dolo k situaci, e lodě nepřipluly vůbec. Takový důkaz, e královská moc je daleko a neschopná zásahu, spolu s absencí potřebného zboí vedl počátkem 19. století k válkám za nezávislost.
Osvobozené republiky otevřely své hranice obchodu, ale i přistěhovalcům z různých zemí Evropy. Ti s sebou vezli zkuenosti, nápady a chu pracovat, a z Jiní Ameriky se stala prosperující a vcelku astná společnost (s výjimkou období vojenských diktatur apod.).
Církev, Indiáni a nií vrstvy
panělská církev zaujímala důleitou charitativní roli. Díky silné pozici měla i dost prostředků k péči o potřebné a nuzné, polovina státních výdajů la na účely církve. Klátery distribuovaly kadý den jídlo, čím ovem značnou měrou přispěly k demotivaci, co se týče vlastní snahy nuzných k zajitění obivy.
V Americe se církev záhy postavila na stranu utlačovaných Indiánů. Dobytí Nového světa, pokud mělo jít o spravedlivou válku, mohlo být legalizováno konverzí Indiánů ke křesanství, aby se zajistila jejich spása. Pro svou opozici vůči indiánské politice conquerorů a feudálů se církev stala přirozeným spojencem Koruny, která hlídala počínání lechticů.
Nejhlasitějím obhájcem indiánských práv a kritikem zločinů se stal Bartolomeo las Casas. Las Casas vítal objev Nového světa jako příleitosti k bohulibému obrácení nových oveček na víru. Ztotoňoval Kolumba s oním Christophorem, a za jeho zásluhy pro evangelizaci nových národů ho navrhoval ke svatořečení. S otázkou neznámých lidí, kteří neměli monost poznat evangelium, se vyrovnal tím, e jim přiřknul status potomků ztracených deseti kmenů izraelských ze Starého zákona.
Teologický spor o postavení Indiánů se rozhořel v prudkou bitvu. Podle alamounského rozhodnutí krále Ferdinanda z r. 1513 měli Indiáni vechna práva včetně práva na sebeobranu proti panělům, pokud se ale podrobí křtu. Jinak s nimi mohli dobyvatelé nakládat podle své vůle a stát se panělským majetkem stejně jako jejich země, kterou panělům u přiřknul pape. Obě strany si toto rozhodnutí mohly vyloit ve svůj prospěch a uvádět do praxe. Církevní řády vysílaly misionáře a zakládali osady, conqueroři zotročovali.
Rozhodující střetnutí se mělo konat r. 1550 ve Vallaloidu. Proti las Casasovi stál teolog Sépulveda s Aristotelovou teorií přirozených otroků, kterou vztáhl na Indiány. Las Casas ale za pobytu v Americe nasbíral a sepsal dost informací, jak o panělských zvěrstvech, tak o indiánské kultuře, a filosofii antiky měl nastudovánu také. Las Casas přisoudil Indiánům vechny vlastnosti dobrého národa, jak je definoval rovně Aristoteles. Jako komparativní historik postavil indiánské civilizace na úroveň starých Řeků a Římanů. Podle něj i bohům obětovali více, take naplňovali kritéria rozumných lidí, nikoli neoduevnělých otroků. Sépulveda opustil disputaci takříkajíc se staenými kalhotami, jeho dílo o spravedlivé válce proti Indiánům zakázala inkvizice.
Otázku pracovní síly navrhoval las Casas řeit dovozem černoských otroků, čeho pak do konce ivota litoval. Černoch toti v evropském pojetí patřil do oné kategorie přirozených otroků. Dovoz otroků do panělska a Portugalska fungoval jetě před obdobím zámořských plaveb, papeové jeho legalitu potvrzovali, sami měli na svém dvoře černoské bezprávné sluebnictvo. Naproti tomu Indiány nadále papeský stolec propagoval jako skutečné lidi, ve vyznění buly z r. 1557, znovupotvrzené v letech 1639, 1741 a 1839.
Misie mezi Indiány měli na starosti tradičně dominikáni a frantikáni, časem jetě augustiniáni. Ve městech pak tyto řády zajiovaly bohosluby a křesanskou výuku. Laskavý a ochranitelský přístup bral za své v otázce původního náboenství. Frantikánský mnich Diego da Landa ve svém inkvizičním taení sbíral a pálil mayské mytologické rukopisy. Kritice se bránil u panělské Consejo, a to tak úspěně, e byl jmenován biskupem.
Specifický způsob ivota s Indiány provozovali od počátku 17. století jezuité. V Paraguayi zakládali mezi indiánskými Guaraními misie, co byla v tomto případě náboenská komunita. Hospodářský úspěch spočíval na organizačních schopnostech jezuitských hodnostářů, jejich navyknutí tvrdé práci a osvobození od daní. Misie vyváely ze zemědělské produkce dobytek, yerbu maté (laicky řečeno druh čaje), cukr, tabák a bavlnu a z manuální produkce indiánských en keramiku. Práce byla pojata jako slavnostní rituál, za doprovodu hudby a prokládaná slavnostmi. Jezuité nepouívali donucovací prostředky, naopak se snaili pozitivně motivovat, take Indiáni zvyovali produktivitu práce a také vlastní počty, indiánské osazenstvo vyrostlo a nad 50 000 obyvatel. A to v době, kdy počty ostatních Indiánů prudce klesaly a počty kolonistů stagnovaly.
Misie vzbudily nevítaný ohlas konkurence. Portugaltí lovci hlav pořádali na misie nájezdy za účelem získání nových otroků na prodej. panělé pohlíeli nevraivě na ekonomickou konkurenci misií, jejich pracovníci produkovali zboí lepí kvality a jejich pracovníky by rádi viděli u sebe jako otrockou sílu, která vinou kolonistů začala být vzácná. Misie se vůči nepřátelům uměly bránit, Indiáni pod dohledem jezuitů vytvořili milice.
Konec misií nastal v souvislosti s politickými machinacemi. V Evropě rostly zvěsti, e jezuité tajně vytěují stříbrné doly za maskou svých misií a e cizojazyční jezuité slouí jako agenti cizích velmocí. panělsko vyměnilo s Portugalci za město Colonia de Sacramento sedm misií, které se rozhodnutí postavily na odpor a spojené paněly a Portugalce odrazily. Úspěná obrana ale jetě více utvrdila Korunu v názoru o nebezpečnosti misií a jezuity odvolala do panělska. Majetek misií byl rozchvácen, jezuitský řád i pod vlivem této neposlunosti zanedlouho zruen.
Praktické zacházení s Indiány ze strany kolonistů mělo přes vechny změkčující vlivy církve drtivý dopad. Indiáni vymírali vinou válek, zotročování, přesídlování a vinou evropských nemocí, vůči kterým neměli protilátky. Dalí evropskou chorobou kosící Indiány byl navíc alkoholismus.
Z hospodářského hlediska dolo k naruení tradičních způsobů obivy. Kukuřičná pole s důmyslným zavlaovacím systémem neměl kvůli stěhování a vymírání kdo obhospodařovat. Agrární produkce panělů neslouila primárně k pokrytí poptávky potravinami, ale byla podřízena těebnímu průmyslu vyadujícím kůe, lůj, dřevo (na vyztuení dolů) a taná zvířata. Pracovní sílu Indiánů jetě panělé vyuívali na polích s evropskými plodinami nebo s bavlnou (nepočítaje práci v dolech a jinde) a tyto plodiny uivily sotva kolonisty, nato Indiány.
PORTUGALSKO A AMERIKA
Americké pobřeí budoucí Brazílie leelo vzhledem k indickým monostem na okraji zájmu Portugalců. První flotila se stavila ohledat území získané smlouvou z Tordesillas r. 1500, námořníci zde odslouili mi a odpluli zpáteční cestou směr Indie. Rok poté se účastníci dalí flotily museli bránit indiánským útokům, do Evropy dovezli pouze dřevo. Výnosem z r. 1516 měla Brazílie fungovat jako základna pro plavbu kolem Ameriky a plánovaly se zaloit plantáe s cukrovou třtinou a cukrovary. Flotila s kolonizátory vyplula r. 1530, vezla s sebou jako hlavní náklad sazenice a zemědělské nástroje.
Konflikty s Indiány a konkurenčními velmocemi vedly k nestabilitě, ničení plantáí a ztrátám na ivotech. Nedostatek lidí řeila Koruna dovozem portugalských sirotků a některých lehčích trestanců, např. zlodějů. Přes vechna tato nouzová opatření se uchoval dopis určený inkvizici, kde si pisatel stěuje, e vlastníci cukrovarů nutí pracovat zaměstnance i o nedělích.
Koruna díky ovládaným územím v Africe a tamějím trhům nakázala dováet otroky. Zvlátě Angola se můe slout černou matkou Brazílie. Brazilské cukrovarnictví je zajímavým příkladem nových ekonomických moností novověku. Portugalsko obsadilo území v novém světadíle, objevilo novou plodinu, na její pěstování dovezlo pracovní sílu z černého světadílu, z míst, kde jetě před sto lety nestála noha Evropana.
Správu Brazílie vykonával královský guvernér, který řídil i jednotlivá ekonomická odvětví. Cukrovary řídil jmenovaný úředník, ne vdy s péčí řádného hospodáře, take Koruna hrozila těkými tresty. V počátcích se jako výnosnějí odvětví ukázal vývoz dřeva. Ohledně nalezi drahých kovů čekalo Portugalce zklamání, jen chabě vyváené nálezy nerostů, nejvíce smaragdů, pak ametystů a křiálů, které vykazují mnohem vyí hodnotu estetickou ne finanční.
Sama Brazílie v počátcích vykazovala spíe ztráty, ekonomické i na ivotech, ne nějaký zisk. Větí stabilitě Brazílie napomohla personální unie Portugalska se panělskem z r.1580, odpadly tím konflikty na jiní hranici se panělskou Argentinou a spojené panělsko-portugalské síly začaly vytlačovat severní konkurenty jako Francouze a Nizozemce. Poráka panělské Armady r. 1588 ovem tyto konkurenty vrátila zpět do hry s jetě hroznějí silou.
Celý článek |
Komentáře: 9 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|