Kult svaté Ludmily se poměrně brzy rozířil i na čerstvě pokřtěné Rusi. Z Ruska pocházejí i staroslověnsky psané legendy o sv. Václavovi a Ludmile a řada dalích staroslověnských památek. Popularita českých přemyslovských světců na Rusi pramenila pravděpodobně z toho, e jejich osudy připomínaly osudy některých postav ruské kníecí dynastii Rurikovců. Jak se staroslověnská kultura a české legendy na Rus dostaly?
STAROSLOVĚNSKÁ KULTURA PO PÁDU VELKÉ MORAVY
Čechy
Pád Velké Moravy dal vyniknout dalímu slovanskému centru v Praze, stranou od nebezpečných Uhrů. Čechy byly ovlivněny velkomoravskou křesanskou kulturou. Kníe Bořivoj byl pokřtěn Metodějem (Ludmila moná spolu s ním), první kostely měly po velkomoravském vzoru tvar rotund a nebo bývaly často zasvěceny sv. Klimentovi, jeho ostatky objevili a přinesli právě Cyril a Metoděj.
O staroslověnské písemné kultuře v Čechách této doby je známo minimum. V 10. stol. měla být sepsána staroslověnská legenda o ivotě sv. Václava, ale je dochovaná a v opisech sázavského klátera, který vyprodukoval mnoství staroslověnsky psaných děl.
Po rozkolu církve na katolickou a pravoslavnou část ulpělo v Čechách na staroslověnské kultuře podezření z kacířství a o staroslověnském dědictví tak mlčí prameny včetně kronikáře Kosmy.
Balkán
Staroslověntina procházela různými peripetiemi u na Velké Moravě, kde to vyvrcholilo vyhnáním Metodějových áků po r. 885. Ti nali vlídný azyl v Bulharsku. Staroslověntina se stala státním jazykem a dolo k vyhnání byzantského duchovenstva. Jeden z Metodějových áků jménem Kliment zaloil kolu v Ochridu, kde záhy vznikl kláter (stojí dodnes na území dneního státu Makedonie).
Učenec Kliment provedl jednu dalekosáhlou změnu. Zjednoduil původní staroslověnskou abecedu hlaholici - ponechal z ní pět znaků, větinu převzal z řecké alfabety a zbytek dodal vlastních. Kliment nazval tuto abecedu na počest sv. Cyrila cyrilicí a z ní se vyvinula i dnení azbuka.
Jene Bulharsko se dostalo do vleklého konfliktu s Byzancí a r. 1018 ztratilo samostatnost. Nastalo pro změnu vyhnání staroslověnských kněí.
Sázava a Rus
Hlavní exilovou zemí pro kněí z Bulharska se stala Kyjevská Rus, kde se staroslověnská kultura úspěně uchytila. A díky ní mohl navázat s Rusí kontakty sázavský kláter, zaloený někdy po r. 1032.
Sázavtí se věnovali, alespoň podle dochovaných spisů, z velké části přepisu latinských legend a církevních textů do staroslověntiny. Z českého prostředí pochází pouze dva zlomky těchto textů, dochovaných úplnou náhodou. Byly psány na pergamenu, který byl druhotně pouit pro jiný spis.
Naprostá větina sázavské produkce byla zachována v ruských opisech. Musela tam být známa legenda o sv. Ludmile, ze které se ale zachoval pouze výtah, tzv. proloní legenda. Prolog byl jakýsi církevní kalendář, kam se ke svátku toho kterého svatého přidal právě krátký výtah z jeho legendy.
Dále se ve více opisech zachovala svatováclavská legenda. Tzv. I. staroslověnská legenda vychází z nějaké základní, nedochované legendy. Z té vychází i nejstarí česká dochovaná legenda zvaná Crescente. Crescente byla přepsána v Itálii biskupem Gumpoldem, a tato verze je známa jako Gumpoldova legenda. A tato Gumpoldova legenda byla přepsána do staroslověntiny a je známa jako II. staroslověnská legenda.
Z dalích textů se zachovaly modlitby nebo homilie (výklady Písma), ale nejvíce zachovaných opisů se týká václavských a ludmilských legend.
PŘEMYSLOVTÍ SVĚTCI A RUS
Obliba přemyslovských světců na Rusi pramenila pravděpodobně z podobných osudů členů přemyslovského a tamního rurikovského rodu. Ludmile se podobá svaté Olze, která vládla jako regentka za svého syna Svjatoslava v letech 945 962. Olga přijala jako vůbec první člen rurikovské dynastie křest a byla r. 1547 svatořečena. Olga pak stejně jako Ludmila byla babičkou významného kníete a světce v jedné osobě, a sice svatého Vladimíra.
Vladimír (980 1015) začal prosazovat křesanství jako státní náboenství, kdy začal u ničení model (jak po svém zpracoval satirik K. H. Borovský v díle Křest svatého Vladimíra) a pokračoval výstavbou církve. Vladimír byl za tyto zásluhy svatořečen, zatímco klasická mučednická smrt čekala na jeho syny Borise a Gleba.
Vladimír po sobě zanechal řadu synů, kteří vládli ve svých údělech. Jeden z nich jménem Svjatopolk (1015 1019) začal své bratry likvidovat, aby se zmocnil jejich údělů. Povedlo se mu zabít Borise a Gleba, co připomíná mučednickou smrt kníete Václava z rukou jeho bratra. Podle některých legend Boris i Gleb v posledních chvílích svého ivota na smrt sv. Václava vzpomněli.
Svjatopolkovu krutovládu ukončil dalí Vladimírův syn Jaroslav (1019 1054). Tady je zajímavé, e Jaroslav nechal jednomu svému synovi jméno Vjačeslav, co je rusky Václav (staročeská forma zněla Vaceslav, přechodná Vácslav). Vjačeslav se narodil r. 1034, tedy záhy po vzniku Sázavy (nebo současně). Přenos svatováclavské legendy na Rus v této době a pojmenování kníecího syna po českém světci je jetě málo pravděpodobné, i kdy teoreticky moné.
LUDMILA, OLGA A HELENA - KOSTEL POVÝENÍ SV. KŘÍE V TUTAJEVU
Podle příruček pro malování ikon měla být Ludmila malována jako Helena nebo kněna Olga, v novějí době měla mít Ludmila po císařovně Heleně dokonce i carskou korunu.
Císařovna Helena byla matka císaře Konstantina Velikého, který zavedl v římské říi křesanství jako státní náboenství. Rusové mohli vidět v Konstantinovi paralelu ke sv. Vladimírovi a Helena byla jeho předkyně, i kdy ne přímo pramáti jako Olga pro Vladimíra.
Císařovna Helena měla podle legendy nalézt v Jeruzalémě r. 326 Kristův kří. R. 335 byl v Jeruzalémě při příleitosti vysvěcení chrámu Kristova vzkříení zaveden svátek Povýení sv. Kříe. I v Čechách existují kostely zasvěcení Nalezení, resp. Povýení svatého Kříe (často mají půdorys ve tvaru kříe).
Jeden kostel Povýení sv. Kříe se nachází v ruském městě Tutajevu (původně Borisoglebsku, nový název pochází po hrdinovi bolevické revoluce). Na zdech tutajevského kostela se nachází několik vyobrazení císařovny Heleny a zároveň to je jediný ruský kostel, kde je podobizna svaté Ludmily. Ludmila je zobrazena na jednom sloupu, přičem na druhé straně sloupu je zobrazena svatá Olga. Ludmilu lze poznat i podle jejího atributu v podobě závoje, kterým byla ukrcena.
SOCHA SV. LUDMILY V MOSKVĚ
V Rusku funguje kult. sv. Ludmily dodnes, křestní jméno Ludmila je běné a Rusové dokonce povaovali svatou Ludmilu za ruskou kněnu a jméno Ludmila za ruské. Mělo se to ukázat při odhalování sochy sv. Ludmily v září 2012 byla v Moskvě při sídle Pravoslavné církve pro české země a Slovensko. Socha pochází z rukou českého sochaře a je z hořického pískovce.*) Její umístění má připomínat toto česko-ruské kulturní spojení i skutečný původ této světice, která ale ve své oblibě nezná hranic
Poznámka:
*) Viz
reportá Aktuálně.cz
+
Fotografie z odhalení sochy
Hlavní literatura:
Staroslověnské legendy českého původu. Ed. Rogov, A. I. Vyehrad, Praha 1976. Staroslověnské legendy českého původu. Ed. Rogov, A. I. Vyehrad, Praha 1976.