Kosmova kronika zmiňuje lokalitu Sekirkostel. Latinský text bývá překládán Sekyř kostel. V originálech kroniky se vyskytuje: Secircostel, Sekyrcostel, Secircastel a t. zv. Lipský rukopis má jen Dvůr u Sekir. V Kosmově kronice je spojován s Dvorem, byl to Dvůr u Sekyř kostela. Originální text ho nazývá curtem. Dvůr bylo v 7.-13. století sídlo panovníka, místo, kde stál jeho stolec. To platilo i o církvi, papeský dvůr dal jméno i celé církevní organizaci curie. Na dvoře sídlil panovník, nebo biskup a konaly se zemské sněmy, soudy, nebo církevní shromádění a synody. Výraz Curtem v latině pochází ze starobylého cohort, nepřístupný, chráněný a uzavřený prostor. Odtud i sevřený bojový útvar cohorta.
Staročeský slovník. Bělič a kol., uvádí: Dvůr - pánské, královské sídlo: dvorem kde seděti, sídlit (o králi); společnost, shromádění (dvořané). Stejný význam měl i německý tvar pro dvůr, Hoff. Teprve ve 14. století se rozířilo pouívání výrazu dvůr i na lechtická sídla a později i nádvoří statků a domů. Kosmas vak psal svou kroniku v 11. století a výraz dvůr tehdy odpovídal sídlu panovníka. Proto se např. V. Richter domníval, e Dvůr u Sekirkostela mohl být u sídla Mojmírovců. Také biskupův dvůr nemohl toti být příli vzdálen od dvora panovníka. Podle usnesení církevního sněmu v Sardici od roku 344 biskupská stolice ádná, nemá býti více v malých městech, ne tam, kde správa země se nachází. Text Kosmovy kroniky se týká nároků praského biskupa nejen na Dvůr u Sekyř kostela na Moravě, ale i na trní ves Slivnica u Podivína, jeho poloha je známa. Historikové často vechny tyto lokality spojují, zřejmě pro německý název Podivína kostel. Ale i M. vábenský ve vlastivědném sborníku Podivín (1997) byl touto moností zaskočen. Hledal nějaké vysvětlení. Píe: Za zamylení stojí, e V. Richter, povaoval monou polohu Sekirkostela v 10. století blízko onoho nevýslovného opevnění Rasticova -, tedy velkomoravského hradiska na Valech u Mikulčic. Historik se vak uklidní, vimne-li si slůvka ibidem (tame), kterým Kosmas označoval polohu obou sídli u hradu Podivína. Opravdu výraz ibidem spojuje Sekyř kostel s Podivínem? Jak zní přesně originální text? (Kniha II, kapitola XXI. Bretholz, Berlin, 1923, Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag)
Curtem autem que ist in Moravia ad sekircostel cum suis appendicis = Dvůr pak u Sekyře Kostela na Moravě i s přísluenstvím, ... ut anteo, (ut = jako anteo = předchozí) similiter (= rovně) et villum Sliunicam cum foro atque castrum ibidem situm in media aquer Zuartha nomine, Podiuin dictum a conditore suo Podiua
(jako přechozí rovně i ves Slivnici s trním právem a hrad tame leící uprostřed řeky Svratky, Podivín, nazvaný podle svého zakladatele Podivy
První nárok se týká Dvora u Sekyr kostela na Moravě s přísluenstvím.
Druhý nárok se týká vsi Slivnica u hradu tame (ibidem) leícího, uprostřed řeky Svratky, zvaného Podivín.
Pokud byl Dvůr panovnickým sídlem a hrad Podivín slokou hradské soustavy, pak tato formulace spíe vylučuje blízkost obou míst, nebo jen v případě, e Slivnice nebyla u Dvora, bylo nutné určit její polohu podle nejbliího hradu. Důleité je, e Kosmas spojuje dvůr s konkretním jménem moravského biskupa, který tam v minulosti působil:
Praví se vak, e na Moravě byl před časy ebířovými jakýsi biskup, zvaný tuím Vracen (Wracen).
Počátky praského biskupství nejsou jasné. Boleslav I. chtěl vytvořit samostatné biskupství a vymanit se z bavorského biskupství, které si činilo nárok také na Moravu. Ta byla za Metoděje samostatná a Svatoplukem dokonce předána papeské kurii. Roku 991 listinou Dagome iudex předal také polský Měek hrad Hnězdno s patřičnými náleitostmi sv. Petru, čili papei. Mlada, sestra Boleslava I., získala souhlas se zřízením praského biskupství, biskup v Regensburgu s tím nesouhlasil. Teprve Boleslav II. získal souhlas nového bavorského biskupa Wofganga. Ten dokonce osobně vypracoval dokument o zřízení Praského biskupství a roku 976 byl uveden do funkce první praský biskup Dětmar. Také Polsko a Uhry získali svá biskupství, ale Moravu se starobylým stolcem Metoděje si chtěl Wolfgang udret. Je moné, e část moravské církevní organizace stále působila na původní lokalitě Metodějova Dvora (u Sekyř kostela) pod vlivem Řezenského Wolfganga (spolu s Podivínem.) Větí část Moravy vak ovládal Boleslav, který vybudoval ústředí v Olomouci. Proto mohl Kosmas povaovat uznání Jana v Olomouci biskupem, za rozdělení praského biskupství. Odpovědělo by to i na otázku, proč na jedné straně víme o účasti nějakého moravského biskupa na soudě s klerikem Gozmarem, ale Kosmas ho oficielně nezná. Pokud jím není onen Wracena. Wolfgang se obával ztráty svého Moravského stolce. To mohl být důvod, proč notář Pilgrim (973-974) spustil mohutnou falzátorskou ofenzivu, která měla dokládat právo na Metodějův katedrální chrám,
v něm ode dávna bavortí biskupové konali synody. Metodějův chrám by proto v závěru 10. století měl stále existovat. Důleité jsou názvy, jimi ho Pilgramova falza nazývají. Oguturum (úasný kráter), Soriguturum (větecký kráter), Sedavia (křivé nerovné místo), Seclavia (Trnava?) a Speculum Juliensi (juliánská větírna, nebo rozhledna). Taková charakteristika naznačuje, e dvůr leel uvnitř nějakého kráteru, vyznačoval se kultovní věteckou tradici, Byl z něho pohled na okolí, jako z rozhledny, a vyskytovalo se tam nějaké výrazně nerovné místo. Snad s nějakými trčícími útvary, nazývanými zřejmě také trny. I kdy tam chybí nějaká zmínka o Sekyř kostelu, není vyloučené, e ho zachytil atribut biskupa Wolfganga, kostel se zaatou sekerou (sekyř kostel?). Můe to být t. zv. mluvící znak. Dnení zdůvodnění tohoto znaku je velmi nejasné. Mohou to být romantická vysvětlení, vytvořená v době, kdy ji nebyl původní význam znám. (Např. e sekera znamená, e je patron dřevorubců, nebo ve spojení s kostelem, e hodil sekerou aby určil místo, kde bude postaven kostel.)
Sekyř kostel existoval jetě v polovině 12. století?
Letopis kanovníka Vyehradského, Kosmova pokračovatele zná záhadný sekyř také. V roce 1134 vedl do Budapeti delegaci praský biskup Menhart. lo o křest dítěte kníete Soběslava, jeho kmotrem byl uherský král Béla. Biskup Menhart při křtu onemocněl a vracel se z Uher urychleně zpět.
Nemoha pro zhorení choroby jeti dále, ulehl na lůko ve vsi, která náleí k jeho biskupství a nazývá se Sekyř Tam zemřel 3. července 1134. Jeho tělo bylo převezeno do Olomouce a pohřbeno. Zřejmě tedy byl Sekyř někde blízko místa, kde překračovala uherská cesta moravskou hranici.
Písemný popis cesty Budapest Praha z 15. století, nalezený ve Vídni (Krejci F.A. Buda Prágai országút, uvádí jednotlivé přepřahací stanice této cesty: Budapest Esztergom Waradin Targasked (Tvrdoovce) - Sempte (intava) Szombat (Trnava) Szenicze (Senica) - Szakolca (Skalica). Zde překračovala hranice a brodila řeku Morava v Sudoměřicích, odkud vedl brod řeky do Rohatce. Zajímavé je, e se dodnes nazývá úsek cesty ze Skalice k Sudoměřicím Simarút. Na moravském břehu je dokonce zachován i silniční mezník (snad hradská česká cesta se zkratkou G CZ). Leí v osadě Soboňky, patřící a do poloviny 20. století na katastr Vracova. Můe to souviset s moravským biskupem, který podle Kosmy působil jetě před prvním českým biskupem a byl nazýván Wracen?
Mohl být Dvůr v kráteru Náklo u Milotic a Sekyř kostel na naftovém poli Sekyry?
Velmi zajímavé je, e t. zv. Cestopis perských kupců Ibn Rusty má s popisem cesty Budapest Praha zcela identické orientační body v úseku od Dunaje k sídlu Svatopluka. Cílem byla hora ze které vytéká voda, leící 10 dnů cesty (asi 200 km) od Dunaje. Trasa procházela Nitrou (prvním městem Slovanů na východě) a po cestě členitým terénem dosáhla břeh řeky, nejspíe Moravy, někde u Holíče. Dalí krajina byla rovinatá a lesnatá. Uprostřed této roviny bylo sídlo Svatopluka. Upřesněný doslovný překlad naznačuje, e lo o opevněný vrcholový kráter, v něm hluboko pod povrchem země sídlili Svatoplukovi mui, konaly se trhy a leel Velký grad, město opevněné neobvyklou a nedobytnou hradbou (viz
www.wogastisburc.com). Tomu nejlépe odpovídá nejvyí bod Horní části Dolnomoravského úvalu Náklo.
Na jeho vrcholu je velký kráter, vymletý vodními výrony na vrcholu. Na severovýchodním úpatí této bahenní sopky je loisko uhlovodíků, na něm dávné erupce vytvořily četné mení mohylovité útvary. Loisko má dvě části. V oblasti od Vacenovic k Miloticím je nazývané Sedmirohé. Největí z těchto rohů má výku asi 15 m a průměr 150 m. Nazývá se Čertoprd. Na něm bylo navrtáno největí loisko metanu u nás. Přes 4 mil m3 bylo vyputěno (1929) do vzduchu, neměli pro něj vyuití a čekali na naftu. Letecké snímky zde naly siluety staveb. Nález lebky avarské princezny a nálezy četných zbytků popelnic na pahrbcích naznačují monost pohřebního areálu o něm píe Ibn Rusta.
Leteckým snímkováním jsme zde nali siluetu, která svým tvarem naznačuje monost opravdu velké církevní stavby. Měla by kapacitu více ne pro 3000 osob a vysoce tak převyuje vechny dosud nalezené středověké církevní stavby na Moravě. Leí pod mohylovitým útvarem, který zřejmě vznikl výrony uhlovodíků. Nazývá se Sekyry. Četné nálezy zdobených knoflíků, medailonů, mincí a prstenů podporuje lidovou tradici, e zde stával významný moravský poutní chrám, který ji zanikl beze stopy. Jeho pozůstatkem má být kamenná křtitelnice na Milotickém hřbitově, označená letopočtem 1785 (900 let od smrti Metoděje) a snad i tzv. Svatobořické opice, sochy neznámého původu. Nelze vyloučit i monou souvislost se zvonem neznámého původu, vykopaným v Nivnici. Jeho velikost naznačuje, e v roce 1001, kterým je datován na kyrilikou psaném textu, (povaovaném za nejstarí slovanský nápis v ČR) muselo na Moravě působit významné církevní středisko se slovanskou liturgií). Tedy v době kdy praským biskupem byl Thiddag (998-1017). Také Kroniky Hodonína, Svatobořic i Vacenovic zachytily tradici blízkého velkého Červeného města. Tuto pověst zná i první moravský historik V. Bendl ve své Knize pro kadého Moravana. Dodnes se tu zachovala silná tradice nějakého starobylého Dvora. Nově vzniklý mikroregion obcí okolí Nákla se proto nazývá Nový Dvůr. Názvy okolních lokalit to podporují: Poddvorov, Dvorský rybník, Pánov (dvůr), Cyrilův dvůr apod.
Archeologické nálezy a zajímavé artefakty v okolí.
I kdy profesionální archeologové zatím odmítají průzkum objektů nalezených leteckou prospekcí, amatéry nalezené velké mnoství artefaktů v okolí naznačuje význam lokality. Zvlátní je osud snad jednoho z největích depotů stříbrných mincí na Moravě, nalezený poblí této moné siluety chrámu, povaovaný za pokladnici milodarů. Bylo to velké mnoství převáně nejmeních mincí té doby. Umonil datování pravděpodobného zániku stavby v době dobytí Moravy Matyáem Korvínem. Datování jsme provedli podle mincí, které se nachází ve velkém počtu mezi místními obyvateli. Depot byl nalezen koláky, ti museli nalezené mince donést do koly a byl zabaven VB. Podle některých numismatiků neznámý zdroj těchto mincí zaplavil tehdy vídeňský trh a devalvoval jejich cenu. Za neznámých okolností byl zřejmě vyvezen do Rakouska a u nás zamlčen. Výpověď jednoho z nálezců:
Ty mince jsem jetě s několika kluky nael 6.9.1974 při hledání ampionů na poli u Kyjovky na výjezdu z Mistřína směrem na Dubňany a byl to parádně velkej poklad ukrytý podle denárů M. Korvína asi v posledním desetiletí XV. stol. Osobně jsem měl doma plnou čtyřlitrovou sklenici těchto plecháčků!
Tehdy byl zřejmě poblí zakopán také zlatem a stříbrem zdobený kultovní meč s hadovitou čepelí, kladený (AU AV Brno) do 13. století. Významný je nález původně zlatem plátované bronzové soky draka, mající ze spodní strany zřetelné pozůstatky uchycení, naznačuje, e mohl být součástí pravoslavné biskupské berly. Ta má symbol kříe s dvěma draky (hady), útočícími na symbol kříe s obou stran. Významný je také nález měděného písátka (stillus) a voskové dvojité tabulky (se zbytkem pantu ze stejného materiálu). Nedaleko této siluety moné katedrály stojí ikoník se třemi ikonami. Nazývá se Frantiek. Jedna z ikon údajně představuje sv. Frantika z Asissi, zakladatele řádu frantikánů. Hlavní ikonou je vak biskup se vemi atributy biskupa. Prsten, pomazání, klobouk se ňůrou a uzly, starobylou slovanskou berlou a katedrou. Navíc t. zv. Pallium dokládá arcibiskupa. Leteckým snímkováním byl zde nalezen rozsáhlý výrobní areál od Rohatce k Náklu. Mnoství pecí je v desítkách tisíc. Zbytky elezářské strusky prokazují pouívání rudy z Babího lomu u Kyjova. To mělo strategický význam pro výzbroj armády i zásobování tritě.
Zajímavým nálezem je zbytek standardy, mající na vrcholu erdi (průměr 3 cm) znak vinařského noe zvaného securis. Takový znak je uplatněn velmi často v místních erbech a pečetích, zpravidla doprovázený radlicí. Ta je doloena jako mluvící znak u staromoravského rodu pánů Trnavských ze lebku i u jeho tyrolské větve. Tam měl stejný význam (von Graben = lebek), přičem také tento rod odvozuje svůj původ od moravských předků. Je proto pravděpodobné, e i název securis mohl mít nějaký důleitý skrytý význam. Při nízké gramotnosti středověkého obyvatelstva měla často znaky erbů a pečetí t. zv. mluvící smysl. V této souvislosti lze navrhnout význam securiální chrám, tedy kostel bez fary (se = bez curie = fara), tady kostel nezařazený v církevním systému, (podobně, jako sekuriální pozemek, nebo obec). Případně také (ve spojitosti s častým zobrazením vinného hroznu), také zdůraznění vína, hlavní odlinosti staroslověnské liturgie, tedy ekvivalent v Čechách pouívaného kalicha, symbolu přijímání podobojí. Skutečnost, e znaky rádla a vinařského noe má nezvykle velké mnoství obcí na Moravě i Slovensku, naznačuje jeho mimořádný význam.
Obrázky k článku