Archeolog vs. detektorář aneb – je možná spolupráce ? I. část

Jak už to tak bývá, ač chceme, nebo ne, dříve, či později, snad každému z nás se občas podaří vykopat něco, o co by bylo potřeba se podělit s archeology, aby ostatní lidi také viděli, co vše je stále možné odkrýt pod zemí a poté shlédnout v muzeu. Malinko poodhalit historii naší země, kde možná právě ten další nález, který teprve čeká na odhalení – ten Váš, možná posune vpřed historii, či přímo přepíše dějiny.
Článek z pohledu detektoráře

I já měl jeden takový den, kdy se mě podařilo kopnout depot železných nástrojů na jednom nejmenovaném místě. Docela jsem byl mile překvapen, protože ona lokalita je vyhlášenou lokalitou kolegů, zabývajících se druhou světovou válkou a tento nález by tam asi nikdo nečekal. Asi v polovině poměrně strmého a kamenitého svahu, v bukovém lese přibližně 200 metrů od nejbližší staré cesty jsem našel již zmíněný železný depot úhledně srovnaný na sobě a to i co se týká prohnutí čepelí.


No, co teď s tím… Na tak nepřístupném místě – kdo by si to „schovával“ na horší časy ? Určitě to nehodím ke kořenu, to má nějaký svůj skrytý význam, povídám si. Poctivě jsem si zapsal nálezové okolnosti spolu s GPS polohou. Depot jsem pečlivě zabalil do látky každý kus zvlášť a začal přemýšlet jak a koho nakontaktovat z archeologů, aby nebyl humbuk. Vzpomněl jsem si, že k nám na pobočku ČNS občas archeolog zajde s přednáškou. Zkusil jsem nález odevzdat přes něj, ale bohužel, již zde v místě mého bydliště nepůsobí. Po dalším přemýšlení jsem si vzpomněl na kolegu detektoráře, který bydlí kousek ode mne a od něj získal kontakt na skutečně rozumného archeologa. Po pár mailech jsme se domluvili na termínu předání depotu a výpravy přímo na místo nálezu. Byl jsem sice z noční dvanáctky, ale co bych pro to neudělal, protože samotného mne zajímá, o jaké věci se vůbec jedná. V uvedeném datu a čase jsem přijel před archeo-depozitář a ihned v úvodu jsem byl překvapen, že na minutu přesně se dotyčný archeolog objevil ve dveřích vstupní haly depozitu. Po prvotním seznámení a pár větách jsme se domluvili na dalším společném postupu, jak by měl asi tento den vypadat. Vzal jsem tedy auto a vyrazili. Cestou jsme se bavili o vztahu mezi detektoráři a archeology, jejich vzájemné nedůvěře, co tomu předchází a tak. Prostě plky, jak bychom mohli skvěle spolupracovat, kdyby tu zákony byly nasazeny jinak a dříve narození konečně přijali to, že i detektorář, či archeolog amatér má mnohdy přístup k informacím, které archeologům profesionálům prostě chybí kvůli oné nedůvěře. Jasně – ono záleží na tom, na koho dotyčný zrovna trefí. Já měl však v tomto štěstí.

Po příjezdu na lokalitu nás čekala ještě asi 2 km dlouhá cesta přes louku a poté lesem do svahu. A to pořádného. Když si zpětně vybavím, jak jsem měl mokrá záda – a to jsem šel jen nalehko připraven, tak vůbec jsem nezáviděl kolegovi-archeologovi, který mne následoval. Na zádech batoh s výstrojí, v ruce velkou foto brašnu – no mazec. Ono na druhou stranu zase z mého pohledu mávat klackem do svahu, při chůzi po vlhkých kamenech, kdy co chvíli hrozí uklouznutí a pád, také nic moc představa. V jedné ruce detektor, v druhé Kerimku /sekeromotyka/ a s okem na GPS neustále kontrolovat naší polohu dle souřadnic, abychom si v tomto poměrně nehostinném terénu přeci jen nezašli. Cestou jsme si povídali o historii, nálezech a hlavně jsem byl zvědav, v čem vlastně práce archeologa spočívá. Postupně se zcela vytratila i ta nepatrná špetka nedůvěry, která možná byla zpočátku na obou stranách. Zjistili jsme, že nám jde skutečně o historii a zachování artefaktů pro budoucí generace a tak jsme se domluvili na společné spolupráci, pokud se to bude týkat období mého zájmu, vytipovávání starých sídlišť apod.

Po příchodu na dané místo došlo k označení místa nálezu zvýrazňovacím barevným sprayem, ohledání místa a jeho vyčištění, nainstalování předmětů, focení, určení hloubky, směru uložení a úhlu. Po veškerém zdokumentování a nákresu na milimetrový papír jsem začal detektorem prohledávat blízké okolí nálezu. K mému překvapení byly v okruhu pěti metrů další dvě velké kopané díry, které zde zanechal někdo před námi a díry se ani nesnažil zakrýt. V celém okolí nebyl již žádný signál až u té jedné díry na vrchu vykopané hlíny se nacházel naprosto shodný nástroj, jakoby patřil k tomu mému depotu. Dokonce měl shodné zahnutí čepele, délku apod. Myslím, že v té díře toho bylo asi podstatně více a jen nějakou neopatrností došlo k vyhrnutí nástroje na výkopovou hlínu, nebo to byl někdo z „kolegů“ a toto ho prostě nezajímalo, tak to nechal na povrchu. No, každopádně to pro nás v tu chvíli znamenalo, že máme další shodný kousek. Stejným postupem byl i tento kousek zadokumentován jako předchozí. Poté došlo k balení věcí a odchodu k autu.


Probíhající akce v terénu
Plni nových dojmů – hlavně pro mne, protože vidět archeologa při práci – to mne vždy zajímalo a být u toho nápomocen… no, byl to zážitek. Cestou jsme procházeli místy poměrně neprostupným terénem, ale zdárně jsme všechny nástrahy přírody překonali. Když jsme vylézali z nějakých náletových křovin, tak se před námi zjevila cesta a na ní….. asi 30 důchodců s trekovými holemi. Převážně se jednalo o důchodkyně – a to bych nebyl já, abych se s nimi nedal do řeči. Dámy byly zvědavé, co že se dá najít, že jsou z Klubu českých turistů a tak... No, nakonec jsme jejich peleton radši opustili hned na prvním rozcestí a po mokré louce se vydali nejbližší cestou k autu. Ještě jednou jsme je zahlédli asi o kilometr dále při jejich společném focení, ale to už jsme byly téměř u auta. Tímto Vás holky zdravím, pokud sem na naše stránky náhodou zavítáte. Po naložení věcí do auta jsme vyrazili směr depozit vyložit pana archeologa a pak já hurá domů. Člověk by řekl, že půjdu spát, když jsem jel na lokalitu z noční dvanáctky, ale kdepak. Dokud mám vše čerstvé v hlavě, šup s těmi informacemi do počítače.

Při postupném čištění nálezu a jeho studiu na archeologických stolech jsou již artefakty 100% určeny. Na základě náznaku středového žebra vypadaly artefakty skutečně na zbraně. Dokonce to bylo podobné zbraním Avarů a Maďarů, které oproti tuleji mají trnové zakončení u hrotů, ale proč proboha to zahnutí(?). Vše se dá vysvětlit sice sakrálními důvody s následným uložením do půdy atd., ale posléze se prokázalo, že se jedná o šípovité radličky (alespoň dvě se tak jeví), které jsou také značně vzácné. Datace - Slované 8.-10. století, pravděpodobně 9. století. Nález poslouží jako dar Teplickému muzeu.

Závěrem bych chtěl všem detektorářům říci, či napsat, pokud máte pochybnosti, či z nějakého důvodu strach nález odevzdat a je vůle se zapojit a spolupracovat, mohu předat kontakt na archeologa, který je ochotný s detektoráři jednat naprosto otevřeně bez nijakých předsudků pro Ústecký kraj a Plzeňsko.