Středověk
Dnes je: 23. 11. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Nechci se Vás nijak dotknout, ale ti připomínající mají většinou za sebou již nějaké publikace ;-) (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Samý rejpal tady,zkuste si napsat něco takového sami lépe,když umíte jen hnidopišsky rýpat do každéh . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Zajímalo by mě, kdo ty informace doteď tajil. :-)) (Rodová společnost, její instituce a kolektivní identita. Utváření raně středověkých států)
  • Vážení, konečně se odtajňují zdroje úžasných informací o nás Slovanech. Kdo má možnost studovat ty p . . . (Rodová společnost, její instituce a kolektivní identita. Utváření raně středověkých států)
  • Možná by bylo vhodné přidat na stránky (přesněji do dokumentů ke stažení) článek s citacemi (jelikož . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Sociální sítě a ostatní






    Evropské dějiny

    * Bitva u Worringen (Woeringen) - 5. červen 1288

    Autor: Laurentius . Vydáno dne 19. 04. 2009 (8551 přečtení)

    Worringen, který je už dnes součástí Kolína nad Rýnem, se stal na konci 13. století dějištěm velké krvavé bitvy, ve které zahynula celá jedna generace Lucemburků. Předmětem sporu byl nárok na vévodství Limburk. 1282 zemřel vévoda Waleran IV. z Limburku. V roce 1283 pak zemřela i jeho dcera a jediná dědička, bezdětná Irmgard. Vévodství tak přešlo na jejího manžela Reinalda z Geldernu (Guelders) se souhlasem Rudolfa Habsburského. Vévodství mělo výhodnou polohu na obchodní cestě z Brugg do Kolína nad Rýnem a brzo se o území začali zajímat místní feudálové v čele s mocným vévodou Janem I. z Brabantu a neméně mocným kolínským arcibiskupem Siegfriedem z Westerburgu. Nárok si také mohl dělat hrabě Adolf z Bergu. Adolf prodal svůj nárok vévodovi z Brabantu, který chtěl rozšířit své panství. Mezi roky 1283 až 1288 došlo k prvním konfrontacím. Reinald nemohl dlouho odolávat a také si našel mocnějšího ochránce v hraběti Jindřichu Lucemburském. Podporoval ho také Adolf Nassavský, Walram z Valkenburgu a flanderský hrabě Guy de Dampierre. Na stranu Jana I. z Brabantu se přidala hrabata z Kleves, Jülichu, Loonu, Teklenburgu. Přidal se také lutyšský biskup Jan Flanderský a také Floris V. z Hollandu. Početné koalice mocných feudálů byly vytvořeny a vše bylo připraveno k velké vojenské konfrontaci.

    1288 vypuklo v Kolíně nad Rýnem povstání proti nepopulárnímu arcibiskupovi. Jan I. z Brabantu vyrazil m욝anům na pomoc a oblehl Worringen, který ovládal lodní dopravu na Rýně. K vévodovi z Brabantu se brzo přidali i jeho spojenci. Také kolínský arcibiskup Siegfried shromáždil armádu a to u blízkého Neussu. Pak vyrazil proti obléhatelům Worringenu a 4. června dorazil k Brauweiler. Snad pod tlakem Lucemburků bylo rozhodnuto pokračovat v tažení na Worringen. 5. června ráno po mši exkomunikoval arcibiskup Siegfried Jana I. z Brabantu. Pak se armáda sešikovala do tří klasických šiků v pořadí: kolínský arcibiskup, Lucemburkové, Guelders. Jan I. z Brabantu dal podobně sešikovat svou armádu po rozbřesku. Obě armády se blížily k otevřené a pro rytířskou jízdu vhodné planině u Worringenu.

    Složení armád

    Kolínský arcibiskup, Lucemburkové, Geldern
    odhadované počty: 4200 mužů a z toho 2300 těžkooděnců na koních
    vrchním velitelem byl arcibiskup kolínský Siegfried z Westerburgu
    levé křídlo (třetí šik těžké jízdy a za ní seržanti Gelderna) – hrabě Reinald z Geldernu (Guelders) a Dietrich z Moers, rytíři rodu Plattenbergů
    střed (druhý šik těžké jízdy Lucemburků a za ní seržanti z Lucemburska) - hrabě Jindřich VI. z Lucemburku, Walram z Lucemburku a vazalové Lucemburků, Walram z Valkenburgu
    pravé křídlo
    (první šik, hotovost arcibiskupa a za ní seržanti a hotovost arcibiskupa) – Siegfried, arcibiskup z Kolína a s ním Adolf Nassavský

    Brabant a Berg
    odhadované počty: 4200 mužů – z toho 2200 těžkooděnců na koních a 2000 pěších (velkou část tvořila kolínská milice možná až 1500 mužů a 500 venkovanů z Bergu)
    vrchním velitelem byl vévoda Jan I. z Brabantu
    pravé křídlo (druhý šik těžké jízdy a seržanti Brabantu) hrabě Walram z Jülichu a s ním hrabě Arnold VI. z Looz, pánové Friedrich z Reifferscheidu, Heinrich z Wildenbergu, Gerhard z Jülichu, Jan Schevard z Rode, Gerlach z Dollendorfu, Herman z Thomberg, Jan z Bedbur, pán z Greifensteinu, hrabě z Virneburgu a hrabě z Weilnau
    střed
    (první šik těžké jízdy) Brabant-Limburg – vévoda Jan I. z Brabantu a jeho vazalové
    levé křídlo
    (třetí šik těžké jízdy a na levém kraji šiku městské milice Kolína a sedláků z Bergu) – hrabě Eberhard z Marku a hrabě Adolf z Bergu, Simon z Tecklenburgu, Otto z Waldecku, Gottfried z Ziegenheimu, Jindřich z Windecku (bratr Adolfa z Bergu)

    Pro zajímavost uvádím kompletní složení středové „bataille“ (šiku) Jana I. z Brabantu:

    - první kontingent vévody Jana z Brabantu, spolu s ním i jeho bratr Gottfried z Brabantu (Geoffroy de Brabant), synovci Jana z Brabantu z rodu de St. Pol (Hugues II. a Guy III. de Chatillon) a asi dalších 10 francouzských rytířů (celkem mohla mít družina bratrů St. Pol asi 40 mužů včetně panošů a seržantů), doplňoval je pro jejich malý počet Rasso VII. z Gavre (pán Liedekerke a Bredy) s jeho družinou, družina Jana Berthout (pán z Berlaar) včetně korouhevních pánů Jana ze Schorisse a Woutera d´Antoing a jejich družin, korouhev Brabant-Limburgu držel Raas de Grez a sám vévoda měl k osobní ochraně dva rytíře (Walter z Warfusee a levoboček Frank z Wezemaal)
    - druhý kontingent - ve středu byl bailiff (správce) de Jodoigne a jeho družina tyto dva kontingenty doplňovaly družiny: družina Woutera Berthout (pán z Malines / Mechelenu) a jeho strýce Gillis Berthout, u nich byli také dva korouhevní rytíři (každý s vlastní korouhví) brabantský senešal Geraard de Rotselaar a Arnoud de Walhain
    - družina hraběte Gottfrieda z Vianden (Godfrey de Vianden-Perwez) a Roberta z Grimberghe (Assche)
    - korouhev Arnouda de Diest a jeho syna Geraarda
    - družina Geraarda de Wezemaal (Wesemaele)
    - brabantský maršálek Arnoud de Wezemaal (Wesemaele) a jeho muži
    - probošt z Nivelles a jeho jednotky s korouhví Gaasbeeku, kterou nesl Wilhelm z Pipenpoi
    - Thierry de Rochefort-Walcourt a jeho družina
    - Steven de Itter (Stefan Ittre) vedl velkou družinu z Enghienu (Walter z Enghien se neúčastnil) pod jeho korouhví velká družina Reniera de Wegeseten
    - muži Jana z Kuiku (de Cuyck) a dva korouhevní rytíři Jean d´Arkel a Jan z Heusden
    - družina z Limburku včetně družin pánů Hermanna z Witthemu a Heinricha z Mulrepas (tato družina měla snad 2 korouhve a asi 100 jezdců podle Jana van Heelu)
    - do družin byla začleněna také městská brabantská milice pod osobním velením starostů Bruselu („amman“ z Bruselu), Antverp („schout“ z Antverp) a Tirlemontu („mayor“ z Tirlemontu)

    Účastníci bitvy

    strana kolínského arcibiskupa a hraběte Jindřicha Lucemburského

    Siegfried z Westerburgu, kolínský arcibiskup 1275-1297. Byl sice vrchním velitelem jako mocný feudál a říšský kurfiřt, ale podobné slovo měl také Jindřich VI. Lucemburský. Měl vlastní hotovost a dlouholeté spory s Kolínem. Spory měl i s Rudolfem Habsburským. V bitvě si zachránil život jen zajetím od hraběte z Bergu. Ten ho po roce propustil za velké výkupné. Z rozhodnutí Rudolfa Habsburského přišel o Limburg a také o pravomoci říšského kancléře. Habsburkům se pomstil při zvolení Adolfa Nassavského za římského krále.

    Reinald I. z Geldernu (také Reinoud z Guelders), hrabě 1271-1326. Díky sňatku s Irmgardou si dělal nárok na Limburg.

    Jindřich VI. Lucemburský, hrabě z Lucemburku 1281-1288 od smrti svého otce Jindřicha V. Byl zabit v bitvě.

    Walram Lucemburský, pán z Ligny. Mladší bratr Jindřicha VI. Lucemburského. Padl v bitvě.

    Jindřich „bastard“ z Houffalize - levoboček Jindřicha V. Lucemburského. Padl v bitvě.

    Balduin „bastard“ Lucemburský - levoboček Jindřicha V. Lucemburského.

    Nicolas de Septfontaines, Dietrich z Ulmen, Ferry ze Sierck, Jean de Raville - hlavní vazalové Jindřicha VI. Lucemburského

    Adolf Nassavský, hrabě z Nassau a v letech 1292-1298 německý král. Další vyhlášený „kondotiér“. Po smrti Rudolfa I. Habsburského bude zvolen říšským králem. V boji s jeho synem Albrechtem padne u Göllheimu 2. 7. 1298.

    pánové z Plettenbergu - šlechtický rod z Vestfálska. Rod byl ve službách arcibiskupa z Kolína a členové zastávali funkci maršálka.

    Walram „Rote“ z Valkenburgu (Fauquemont) a z Monschau (Montjoie) - byl sice vazalem Brabanta, ale také byl švagrem Rainalda z Geldernu a bojoval tak na jeho straně.

    Dietrich „Luf“ z Kleve - od 1275-1305 hrabě z Kleve. Další německý bojovný hrabě.

    Walram z Jülichu - pán z Bergheimu.

    Dietrich III. z Moers - bojoval na levém křídle s Reinaldem z Geldernu.

    Heinrich z Westerburgu - bratr arcibiskupa Siegfrieda. Byl zabit v bitvě.

    Ludwig z Hammersteinu, Johann z Rheinecku, Hermann z Vorstu, Heinrich z Ossendorfu - hlavní vazalové kolínského arcibiskupa.

    strana Jana I. z Brabantu

    Jan I. z Brabantu (Jean de Brabant) - brabantský vévoda 1267-1294. Vedl do bitvy 1500 těžkooděnců v největším a nejsilnějším kontingentu. Charismatický feudál, turnajovník a velký rytíř. Příbuzný francouzských králů (jeho první manželka Markéta byla dcerou Ludvíka IX., Filip III. byl manželem jeho sestry Marie Brabantské, znal se dobře i s Karlem z Anjou). Vítězstvím získal Limburg, ale 3. května 1294 byl smrtelně zraněn na turnaji v Bar-le-Duc.

    Gottfried z Brabantu, pán z Aarchotu. Bratr vévody Jana I. z Brabantu. Do jeho rukou padl v bitvě jako zajatec Rainald z Geldernu. 1302 padl ve slavné bitvě u Kortrijku (Courtrai) spolu se synem Janem.

    Adolf V. z Bergu - hrabě z Bergu. Měl vlastních 120 těžkooděnců a vedl také oddíl sedláků (rolníků) z Bergu v počtu asi 500 mužů. Pod jeho velení spadala také městská domobrana (milice) Kolína nad Rýnem v počtu asi 1500 mužů. V bitvě se mu podařilo zajmout kolínského arcibiskupa a tím mu zachránil život. Zemřel 1296.

    Eberhard z Marku - spojenec hraběte z Bergu byl také fojtem v Essenu. Jeho manželkou byla dcera Adolfa z Bergu. Zemřel 1308.

    Walram z Jülichu - vedl 100 těžkooděnců. Zemřel 1328. Spolu s ním bojoval v bitvě také bratr Gerhard z Jülichu.

    Rasso VII. z Gavre - pán Liedekerke a Bredy. Vlámský vazal Jana I. z Brabantu. Vedl jednu z korouhví ve formaci Jana I. z Brabantu (korouhví „conroi“ bylo snad 8). Spolu s ním bojovali i jeho synové Rasso VIII., Philipp a Siger.

    Arnold z Looz (Loon), Otto IV. z Teklenburgu, Otto I. z Waldecku, Gottfried VI. z Ziegenhainu - hrabata v armádě Jana I. z Brabantu přivedla i své družiny do boje (např. Waldeck měl 20 jízdních těžkooděnců). Bojovali v rámci divize na pravém křídle Jana I. z Brabantu.

    Gottfried I. z Viandenu - také pán z Grimberghenu a Perwez. Hrabata z Viandenu v Lucembursku patřila ke konkurentům Lucemburků a svou nezávislost si proti silnému rodu neudržela. Vítězstvím u Worringenu se rod znovu málem postavil na nohy, ale vše zmařila svatba mladého Jindřicha VII. Lucemburského s dcerou Jana z Brabantu. Do bitvy vedl svých 50 mužů jako korouhevní pán. Zemřel 1310.

    Jindřich I. z Virneburgu - hrabě z Virneburgu 1242-1289. Taktický vrchní velitel Brabanta. Vedl jízdní oddíl 20 těžkooděnců a asi 2300 zbrojnošů (seržantů) Brabanta.

    Hendrik III. z Boutershemu - truksas Brabantska. Zemřel 1294.

    Jean d´Arkel, Wilhelm z Pipenpoy, Dietrich z Geyelnkerke, Stefan Ittre, Arnold de Diest, Arnold de Ysshe, Egidius de Humbeek, Thierry de Rochefort-Walcourt, Guillaume d´Antoing, Walther VII. de Malines, Robert de Grimberghen, Arnold de Walhain - významní šlechtici a vazalové Jana I. z Brabantu

    další účastníci

    Jan van Heelu - o bitvě napíše slavnou kroniku, účastník bitvy.

    Walther Dodde - je označován za mnicha a v bitvě si měl získat slávu jako velitel bergských sedláků. Dokázal je po ústupu znovu sjednotit a vrhnout na křídlo arcibiskupa. Odhaduje se, že byl členem řádu německých rytířů.


    Jan I. z Brabantu v této bitvě podle Codexu Manesse. Zdroj: Wikipedia


    Bitva

    Před bitvou došlo ještě k poslednímu pokusu o smír a jednání vedli dva bratři z řádu německých rytířů. Předvoj armády arcibiskupa Siegfrieda z Westerburgu zahnul k Rýnu a sešikoval se na dohled k bataille hraběte z Bergu. Ten okamžitě poslal rytíře s žádostí o pomoc za Janem I. z Brabantu. Hrabě z Virneburgu byl taktickým velitelem vévodovy armády a měl dohlížet na průběh bitvy. Ten radil nyní zůstat na pozici a zaútočit za příhodné situace na arcibiskupovo křídlo. Virneburg očekával, že se při útoku arcibiskupova bataille rozpadne na menší části. Mezitím se na levé křídlo do středu sešikovala lucemburská bataille a na jejich křídlo pak dorazil zadní voj hraběte z Gueldern. Armáda se sešikovala do linie a tvořila prakticky jednolitou dlouhou řadu a byla delší než formace Brabantu. Armády se pak k sobě pomalu přibližovaly a arcibiskupova armáda při pochodu ztratila formaci. V této době udělal chybu Rasso z Gavre a rozkázal formaci zaujmout řídkou linii, ale chybu napravil pán Liebrecht z Dormaal a křičel na vojáky, aby zaujali těsnou linii. Vojáci příkaz opakovali. Pak byl vydán příkaz k zabíjení šlechticů, protože armáda arcibiskupa z Kolína a Lucemburků byla velice početná.

    Na hraběte Jindřicha Lucemburského nyní naléhali i jeho rytíři (Hermann z Haddemale a Berroot z Halloy), že jejich armáda není řádně sešikovaná do formace. Začaly první srážky jezdectva. Na straně Brabantu Franbach z Bingelen, Arnold de Yssche a laický bratr Arnold (jinak bratr pána z Heusdenu). Na druhé straně první zaútočila korouhev rodu Schavedries (110 jezdců v dobrém šiku) na své rodové nepřátele z rodů Witthems a Mulrepas. Ta k nepřátelům nedojela a tak zaútočila velkou silou na družinu Godfreye z Brabantu. První útok nepřátel nyní směřoval za křiku „Na vévodu! Na vévodu!“ na Jana Brabantského.

    Šik Brabantu byl namačkán na sobě a rytíři se dotýkali koleny. Družina korouhevních pánů Kuika, Arkela a Heusdena se ocitla pod tlakem a v nebezpečí. Těm přišla na pomoc další formace rytířů z Brabantu. Unavení muži se střídali na krátký odpočinek se svými druhy a pak se znovu vraceli do boje. Jednolitá formace arcibiskupa obklíčila na křídlech (Guelders a arcibiskup) celou armádu Brabantu. Část rytířů Reinalda z Gueldern nedisciplinovaně začala rabovat tábor Brabananů pod vedením Reiniera de Ezel. V tuto dobu zaútočila druhá divize (tu poslal asi Virneburg) hrabat Loozu a Jülichu. Ta měla rozkaz nebrat zajatce a rychle změnila situaci k lepšímu.

    Ve středu bitva probíhala mimořádně krvavě. Hrabě Jindřich Lucemburský chtěl zaútočit osobně na vévodu z Brabantu, ale nemohl se k němu probít. Geraard de Wezemaal se vyznamenával na straně Brabantu s Vilémem z Pipenpoi a Gillesem Buzegem. Prorazili formaci rodu Oessenincsů z Ardén, ale jejich korouhev se k nim neprobila. Těžko se pak probojovali zpět do vlastní linie. Jindřich Lucemburský byl zatlačen Godfrey de Brabantem a pak si sundal helmu, aby lépe našel vévodu Jana z Brabantu. Ten byl nyní zraněn do ramene Walterem z Wezu a pak pod ním padl další kůň. Také korouhev Brabantu šla s Raasem de Grez k zemi, když také jeho kůň byl zabit. Když padla korouhev utichla také trumpeta, ale pak zvednul korouhev Claas de Ouden a jeho druh Walter von Capellen. Vévoda Jan se pak pěšky dostal přes masu za Arnoldem van der Hofstat, který mu dal nového koně. Vévoda okolo sebe shromáždil 20 jezdců a vedl útok na korouhev Lucemburků. Družina hraběte Jindřicha Lucemburského byla odříznuta a jeden ze zbrojnošů Jana z Brabantu mu zranil koně. Hrabě Jindřich Lucemburský se pak zřítil z koně. Hrabě se snažil dostat znovu na koně, ale rytíř Wouter van den Bisdomme ho dorazil.

    Zatím vedle útočil arcibiskup z Kolína. Nejdříve narazil na pána z Aarschotu (Gottfried Brabantský) a bratry de St Pol, kteří bojovali na levém křídle brabantské divize. Arcibiskupskou korouhev vedl statečný Adolf z Nassau, který se později stal králem. Sám arcibiskup byl také v čele svých rytířů. Boj zde byl také tvrdý a dlouhý. Okolo třetí hodiny byl nasazen oddíl nevolníků hraběte z Bergu a milice z Kolína. Sedláci a nevolníci měli jen slabou výzbroj (kožené vesty a čepice, většina měla jen kyje), ale milice z Kolína měla lepší vybavení (někteří měli i hauberk a kroužkové brnění, meče). Nevolníci bojovali s nadšením a válečným křikem „Hya, Berge romerike!“, ale způsobili velké zmatky, protože nedokázali poznat vlastní rytíře od nepřátel. Pak milice začala ustupovat a prchat z bojiště, ale dokázala se skoro zázračně znovu shromáždit. Až potom je jeden brabantský jezdec jménem Battele (někde je uváděn mnich Walther Dodde) vedl po křídle za jednotky arcibiskupa z Kolína. Arcibiskupovo křídlo bylo obklíčeno a arcibiskup se raději vzdal Godfrey de Brabant, než by upadnul do zajetí m욝anů z Kolína. Nedokázal se však dostat přes mrtvé koně a nakonec ho musel ochránit a zajmout jeho nepřítel hrabě Adolf z Bergu. Arcibiskup byl zajat a Berg ho raději dal odvézt z boje, aby ho rozzuření vesničané nezabili. Zabit byl však arcibiskupův bratr. Adolf dal arcibiskupa okamžitě poslat na svůj hrad Monheim a to bez vědomí brabantského vévody. Velká arcibiskupská korouhev s černým křížem stále vlála na dřevěném povozu (na způsob italských carroccio) a bránily ji jeho jednotky. Nyní na povoz zaútočili rozvášnění sedláci z Bergu, kteří zabíjeli bez slitování rytíře a koně.

    Na druhé straně se stále držel hrabě Geldern, ale nyní byla jeho korouhev také získána a Reinald byl při dalším prudkém útoku Brabananů zajat. Pak se však zjistilo, že je to jen panoš hraběte z Looz, který se převléknul do Reinaldova varkoče. Za doprovodu purkrabího Montenakenu utíkal Reinald z Geldernu z bojiště, ale čtyři brabantští rytíři ho znovu zajali, aniž by věděli o koho se jedná.

    Ve středu bojoval ještě Walram z Valkenburgu, ale řada Brabananů je silně tlačila. Jeho korouhev byla ztracena, ale on vztyčil novou na menším kopci a shromažďoval některé rytíře. Přidalo se k němu také několik šlechticů Guelderse, kteří nechtěli opustit bojiště. Pak znovu vyrazil do boje, ale minul formaci Brabantu a narazil na jednotky hraběte z Jülichu za křiku „Montjoie, Montjoie!“ (podle svého panství v Monschau). Během útoku byli Valkenburg i Jülich zraněni. Pak však dorazili jeho přátelé, hrabě z Loozu a pán Arnold ze Stem, bojující pro vévodu z Brabantu. Dokázali ho dostat z bitvy a tak Walram uprchnul. Bitvu zahájili páni z rodu Schavedries a nyní byli poslední v boji. Nyní je jejich nepřátelé z rodu Mulrepas řádně pobili, když získali početní převahu.

    Bitvu tak jasně vyhrála strana vévody z Brabantu, ale armáda byla unavena a nepronásledovala protivníky. Bitva trvala snad od 9 hodin dopoledne až do 5 hodin odpoledne. Samotná hlavní srážka jízdy začala asi až v jednu hodinu a trvala tedy do pěti. Vévoda Jan I. z Brabantu si po bitvě ani nemohl pořádně odpočinout, protože jeho tábor včetně stanů byl zničen a vypleněn. Podařilo se zajmout kolínského arcibiskupa a hraběte Rainalda z Gueldern. Hrabě z Lucemburku byl zabit a další stovky těl ležely na bojišti. Také Walram z Ligny a Heinrich z Westerburgu byli zabiti. Většinu rytířů zřejmě zabili rolníci z Bergu a Kolína, kteří bojovali v bitvě až fanaticky a mstili se snad za bezpráví z posledních let.

    K bitvě se také váže problém s identifikací znaků u šlechticů. V bitvě bojovalo mnoho m욝anů a sedláků. Ti však nedokázali podle znaků poznat rytíře a tak je bili všechny, protože je nedokázali rozeznat od vlastních. Na základě tohoto omylu mohl málem vyhrát bitvu i arcibiskup. Na bitevním poli také vyrostlo několik masových hrobů a v jednom byl pochován také hrabě Jindřich Lucemburský.

    Podle kronikáře Jana van Heelu zemřelo na straně Lucemburka a arcibiskupa 1100 mužů a na straně Brabantu jen 40 (asi počítal jen urozené, pěchoty muselo padnout hodně). Podle dalšího zdroje byla mimořádně krvavá a ztráty čítaly okolo 2000 mužů.

    Výsledek

    Vévoda Jan I. z Brabantu získal vítězstvím Limburg. Arcibiskup z Kolína musel zaplatit výkupné a odškodné Bergu (12000 marek). Kolín nad Rýnem získal větší nezávislost na arcibiskupství. Podobně si upevnili vládu hrabata z Bergu, Marku a Jülichu.

    Možné počáteční rozestavení armád





    Poznámky a zdroje:



    Informace o této bitvě jsem čerpal z internetu. Většina z nich vychází z kroniky Jana van Heelu, přímého účastníka bitvy na straně Brabantu. Ten nám tak poskytuje poměrně kvalitní obraz bitvy.

    Jan van Heelu: Rymkronyk – napsaná mezi lety 1288-1294. Kronika je dostupná například na stránkách:

    http://books.google.com/books?id=95oBAAAAYAAJ&printsec=frontcover&dq=Jan+van+Heelu&hl=cs

    Dále doporučuji skvělé stránky http://www.habitare-1288.de skupiny šermu Habitare - 1288, která se zabývá přímo bitvou u Worringenu. Naleznete zde i mnoho informací o účastnících bitvy.

    http://www.figuren-modellbau.de/schlacht-von-worringen-1288.html - fotografie z bojiště

    http://de.wikipedia.org/wiki/Schlacht_von_Worringen

    http://home.arcor.de/sascha.sturm/herbularius/worringen/index.html

    Při popisu složení obou armád jsem vycházel z knihy J. F. Verbruggen: The Art of Warfare in Western Europe during the Middle Ages from the Eighth Century: From the Eighth Century to 1340, vydavatel Boydell & Brewer, 1997, ISBN 0851155707 Carlo Pazolini Карло Пазолини

    Celý článek | Komentáře: 12 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Listopad  >>
    PoÚtStČtSoNe
      1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30    

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha