Středověk
Dnes je: 18. 11. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Nechci se Vás nijak dotknout, ale ti připomínající mají většinou za sebou již nějaké publikace ;-) (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Samý rejpal tady,zkuste si napsat něco takového sami lépe,když umíte jen hnidopišsky rýpat do každéh . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Zajímalo by mě, kdo ty informace doteď tajil. :-)) (Rodová společnost, její instituce a kolektivní identita. Utváření raně středověkých států)
  • Vážení, konečně se odtajňují zdroje úžasných informací o nás Slovanech. Kdo má možnost studovat ty p . . . (Rodová společnost, její instituce a kolektivní identita. Utváření raně středověkých států)
  • Možná by bylo vhodné přidat na stránky (přesněji do dokumentů ke stažení) článek s citacemi (jelikož . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Sociální sítě a ostatní






    Ostatní

    * Ježíšova dynastie

    Autor: Jiří Motyčka . Vydáno dne 05. 07. 2007 (9860 přečtení)

    Recenze knihy Jamese D. Tabora, anglický originál The Jesus Dynasty
    podtitul: Skryté dějiny Ježíše, jeho královské rodiny a zrození křesanství
    věnováno památce Alberta Schweitzera (1875 - 1965)
    přeložil PhDr. Dušan Zbavitel
    vydala Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, Praha 2007


    Úvodem je třeba velice jasně konstatovat, že James D. Tabor, autor knihy Ježíšova dynastie je erudovaný historik, který se zúčastnil i archeologických výzkumů, je velkým znalcem starověkých oblastí Palestiny, kde Ježíš prožil svůj krátký život, a v neposlední řadě je velkým znalcem Bible. Tento poslední předpoklad se ukazuje jako možná vůbec ten nejdůležitější. S takto kritickou analýzou biblického textu s akcentem na Nový zákon, jdoucí na samou dřeň popisovaných událostí a Ježíšova příběhu jsem se doposud ani u novozákonních biblistů nesetkal. Tabor komparativní metodu aplikuje nejen na jednotlivé verše kanonických evangelií, ale i na jednotlivá slova veršů a co víc – i na jejich slovosled(!). Ve Starém zákoně hledá všechny stopy Davidova rodu, z něhož Jan Křtitel i Ježíš pocházejí a odkazy na mesiášův příchod. To vše dohromady vytváří fundamenty velice erudovaného díla týkajícího se neotřelého pohledu na Ježíše samotného, jeho matku, jeho neznámého otce a jeho sourozence. Tabor velice citlivě přistupuje k otázkám věroučným, velice striktně odděluje církevně-teologická dogmata od historicky doložených událostí a Ježíšova příběhu. Přesto bych se poněkud obával tuto odbornou publikaci doporučit ortodoxnímu, bigotnímu nebo militantnímu katolíkovi. Problém by s ní mohl mít možná i leckterý nekatolík.

    Autora této recenze nejvíce potěšila skutečnost, že hlavním zdrojem pro badatelskou práci Taborovu jako historika byla kanonická evangelia, nikoli apokryfní, Skutky a epištoly. Jakousi spojnicí kanonických evangelií je pro Tabora tzv. „pramen Q“ (nedochovaný soubor Ježíšova učení), z něhož byly převzaty některé pasáže synoptických evangelií Matoušova a Lukášova. Obě tato evangelia vycházejí z nejstaršího Markova evangelia. Tabor nám předkládá i další zajímavou skutečnost, totiž tu, že i Janovo teologické evangelium přináší pro historika velmi cenné historické informace. Dalšími prameny byly historické práce starověkého židovského historika Josepha (Židovská válka 1., 2. a Starožitnosti), tzv. svitky od Mrtvého moře (autory jsou essejci, Židé usadivší se v osadě Kumránu, žijící podle svých Pravidel a připravující cestu Hospodinovi, resp. Jeho mesiáši), Diadaché (pramen objevený v r. 1873 v knihovně v Konstantinopoli, pochází z 2. st. po Kr., je to učení 12 apoštolů a příručka sepsaná pravděpodobně pro nové adepty křtu) a velice okrajově i apokryfní evangelia, Petrovo a Tomášovo.

    Je naprosto evidentní a vyplývá to i ze samotného názvu knihy a jejího podtitulu, že Tabor klade důraz na sledování Ježíšova života krok za krokem a při tom se knihou jako červená nit táhne i popis života i tragických osudů Ježíšových bratří v čele s Jakubem. Snaží se nalézt Ježíšova anonymního otce, ale i otce jeho bratří. Tabor dospěl k těmto závěrům. Ježíšův otec nebyl Josef, Ježíš se narodil ještě před svatbou Marie s Josefem. Marie měla s Josefem a po jeho smrti s jeho bratrem Kleofášem dalších 6 dětí, 4 chlapce a 2 dívky. Za Kleofáše se pravděpodobně Marie provdala po Josefově smrti na základě starozákonního principu levirátu (jakousi morální povinností svobodného bratra zemřelého manžela bylo to, že měl vdovu pojmout za manželku a ujmout se jejich dětí).
    Mesiášské hnutí nezaložil Ježíš ale jeho příbuzný také z davidovského rodu Jan Křtitel, jenž byl učitelem Ježíšovým a nějaký čas pobýval v Kumránu. Bylo to zcela v duchu starozákonních proroctví o příchodu 2 mesiášů, kněze (Jan Křtitel) a krále (Ježíš). Oba hlásali příchod Božího království zde na zemi v tom smyslu, že židovské monoteistické náboženství a víra v jednoho boha Jahve ovládne celý svět, nebude tyranů ani nespravedlivých vládců a zavládne mír mezi všemi národy na světě. Pro tehdejší svět ovládaný Římem to byly myšlenky naprosto nepřijatelné, proto oba mesiáši si byli vědomi toho, že pro tento úkol bude třeba přinést i nejvyšší obě a bez Hospodinovy pomoci, která jistě přijde, jak pevně doufali, nebude možné toto království boží na zemi realizovat. Jan Křtitel s Ježíšem se stali zakladateli nového hnutí (nikoli však nového náboženství), jehož vyznavači pochopitelně také věděli, že se nutně musí dostat do konfliktu nejen s římskou mocí ale i se zámožnými představiteli židovského náboženství kolaborujícími s Římem za účelem udržení si svých pozic. Ježíš navíc proslul jako učitel etiky Tóry, uznávaný i úspěšný léčitel a exorcista, tj. vymítač ďábla a zlých duchů.
    Po Ježíšově smrti se do čela hnutí postavili Ježíšův bratr Jakub, dále pak Petr a Jan z Dvanáctky. Rada dvanácti byla ustanovena, aby se její členové, každý sám za sebe, postavil do čela jednoho z 12 židovských kmenů diasporou rozptýlených po světě. V této souvislosti je třeba objektivně přiznat, že křesanská tradice neúměrným způsobem potlačuje Jakubovu roli na úkor Petra a Pavla (viz níže). Pokračovatelem Ježíšova díla se tedy stal jeho bratr nikoli nějaký pofiderní a neexistující Ježíšův syn, jak se nám to někdy snaží lacině sugerovat různá zaručeně „věrohodnᓠdílka.



    Zajímavým způsobem Tabor objasňuje nejranější dějiny křesanství. Ježíš se nestal zakladatelem jakéhosi nového náboženství. Byl Žid a tak se snažil pouze rozvinout „judaizmus“ v nových politických podmínkách vrcholící Božím královstvím na zemi. To se samozřejmě nelíbilo Římu a jeho židovským kolaborantům, kteří Ježíše udali jako samozvaného krále ohrožujícího svrchovanost císaře. Po Ježíšově smrti se hnutí rozdělilo na dvě větve, ne však najednou a ve stejnou dobu.
    Tou první byla Rada dvanácti v čele Jakubem, po jehož pravici zasedal Petr a po levici Jan. Tato skupina pokračovala koncepčně v odkazu Ježíše z doby jeho života. Po Jakubově smrti ukamenováním se vedení této skupiny ujal další Ježíšův bratr Šimon, popravený za vlády císaře Trajána kolem r. 106 po Kr. Po potlačeném povstání Bar Kochby, kterého mnozí Židé považovali také za davidovského mesiáše, se „Jakubova“ skupina rozptýlila na východ od Palestiny. Tato skupina přežívala až do 4. st., ale postupně ztrácela vliv bez možnosti jakkoli ovlivnit kánon Nového zákona. Později jsou tito pokračovatelé tradice Ježíšova života známi pod názvem „ebonité“ (hebrejsky „chudí“) a postupně jsou vytlačováni mezi „kacířské“ sekty, protože Ježíše vyznávali pouze jako člověka, jenž byl synem Marie a jejího manžela.

    V polovině 4. dekády 1. st. po Kr. vstupuje na scénu křesanství „třináctý“ apoštol Pavel, který začíná na základě zjevení nebeského Krista definovat teologii druhé skupiny, jejímž fundamentem je zmrtvýchvstalý Ježíš, sedící na nebesích po pravici svého Otce. Z této druhé větve vycházející také z Ježíšova učení se zdánlivě paradoxně nakonec vyprofilovalo křesanství, jehož základem se nestalo učení Jakubovy skupiny jako pokračovatelky Ježíšova odkazu i poselství, ale právě Pavlovo poselství. To se stalo pevným fundamentem křesanské teologie. Do kánonu Nového zákona byly proto vřazeny Pavlovy epištoly a Skutky týkající mj. biblického popisu vzniku církve, Petrových činů, obrácení a prozření Saulova a misijní činnosti Pavlovy. Dochází tak k vyhraněnému odklonu od tradice vycházející ze života Ježíše k tradici Ježíše Krista, Syna člověka a Syna Božího. Tato skutečnost byla naprosto nepřijatelná pro Židy, protože Ježíš byl postaven na stejnou úroveň s Bohem. To zároveň mj. odstartovalo antagonizmus mezi židy a křesany, který až v současné době postupně mizí a jsou mu ulamovány hroty.
    Na základě těchto skutečností by se mohlo zdát, že se nám jaksi z křesanského kánonu vytrácejí Petr a Jakub, vůdčí osobnosti druhé větvě. Je to opravdu pouhé zdání. Petr je stále považován za onu „skálu“, na níž křesanská církev stojí, je stále považován za prvního biskupa nově se konstituující církve. Nedílnou součástí kánonu Nového zákona je i jeden Jakubův list. To, že zastoupení Ježíšova bratra Jakuba není v Novém zákoně adekvátní jeho roli, Tabor jednoznačně potvrzuje a na základě svých badatelských závěrů i dokládá. Ale a se nám to líbí, či nikoli, je třeba si uvědomit, že kanonisté Nového zákona tento Jakubův list sem vložili se sebezapřením, ale díky Bohu i za něj.

    V závěrečném slovu autorově se James D. Tabor se vší pokorou vyznává čtenáři i odborné veřejnosti z toho, že „neexistuje žádné absolutně objektivní stanovisko“ a že v knize o Ježíši vstoupil na tenký led a zároveň překročil Rubikon. Dle Tabora totiž žádná postava dějin lidstva tak jako Ježíš nevyvolává takové vášnivé reakce vedoucí k protichůdným závěrům. Tabor také připomíná, jaké vysoké nároky kladl sám na sebe při zpracování tohoto díla. To na jedné straně. Na straně druhé je Tabor ochoten přijmout fundovanou kritiku a upřímně míněnou korekci od kteréhokoli svého kolegy zabývajícího se podobnou nebo související problematikou.
    Několikrát mi byla položena otázka, zda tato kniha stojí za přečtení. Moje odpověď je jednoznačná: „Ano, stojí!“

    Celý článek | Komentáře: 25 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Listopad  >>
    PoÚtStČtSoNe
      1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30    

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha