Johanité

K ochraně křižáckých státečků ve Svaté zemi a šíření křesťanství v pohanské Evropě byly zakládány rytířské řády. Snažili se dodržovat rytířské zásady a bojovat proti nevěřícím. Počátky a prvotní cíle Johanitů byly ovšem jiné.

Zastaralý článek

Předchůdcem řádu bylo špitální bratrstvo. Zakladatelem bratrstva, starajícího se o zraněné ve špitálech byl benediktin Gerard Tonque. Nejdříve se bratrstvo řídilo benediktinskou řeholí. Okolo roku 1070 přestavěli za pomoci kupců z italského Amalfi špitál v Jeruzalémě u kostela svatého Jana. V období první křížové výpravy získaly první majetky v Jeruzalému a okolí a brzi se bratrstvo začalo rozšiřovat, stavět špitály i v jižní Evropě, při pobřeží Středozemního moře, v Itálii a Francii. Řád byl oficiálně potvrzen papežem Paschalisem III. v roce 1113, zpočátku plní pouze špitální úkoly (péče u raněné, nemocné, chudé).

Změna nastává po smrti Gerarda, kdy se představeným řádu stává Raimund z Puy, křižák, který přišel do Svaté země během I. křížové výpravy. V roce 1123 (tři roky po zvolení Raimunda) se poprvé jeho členové účastní boje, za další tři roky vzniká úřad konstábla, který má řídit vojenské záležitosti řádu. V 30. a 40. letech získává řád první hrady v Palestině, mezi nimi i Crac de Chevaliers, v té době papežskou bulou je potvrzeno, že johanité na vlastní náklady mohou držet vojenskou sílu. S přílivem nových rytířů záhy bojové cíle řádu převažují. Statut řádového rytíře je potvrzen až po dobytí Jeruzaléma, na počátku XIII. století.

Řád se řídil pravidly sv. Augustina. Řád tvoří tři složky členů - mnišští bratři působili ve špitálech a jejich nejvyšším představeným byl převor. Profesní rytíři bojovali proti nevěřícím a z jejich řad byli voleni komtuři, velkopřevoři a velmistr (od roku 1267). Třetí složkou byli laičtí bratři, kteří neskládali řádové sliby, účastnili se ovšem vojenských akcí řádu. Sídlo nejvyššího představeného bylo v Jeruzalému. Řád používal bílý kříž, nošený na červeném, černém nebo šedém pokladu. V 16. století se půdobně normální kříž mění na osmihrotý (maltézský).

Po pádu Sváté země v roce 1291 (v té době již mají komendy - řádové domy, po celé Evropě), johanité přesídlují na Kypr, v roce 1309 obsazují Rhodos a přesídlují sem. Staví zde špitály a přetvářejí svoji armádu na námořnickou. Bojují nyní proti vlivu muslimů ve Středomoří. V roce 1312 jsou zrušeni Templáři a johanité získávají většinu jejich majetků. Jejich úpadek souvisí s reformací v 16. století, kdy nejen ztrácejí většinu evropských komend, ale také řada bratří konvertuje k protestantismu nebo opouští řád s vidinou pohodlnějšího světského života. Přesto ve Středomoří nadále řád válčí. Po šestiměsíčním obléhání v roce 1522 proti ohromné přesile Sulejmana II. johanité kapitulovali a byl jim umožněn odchod z ostrova.
V roce 1530 získávají Maltu, která je jejich sídlem na dlouhá staletí, zakládají zde dnešní hlavní město, pevnost poté, co ji ubránili před Osmany. Maltu obsadil až Napoleon v roce 1798, protože řád nepozvedl zbraň proti jinému křesťanu. Řád se přesidluje do Ruska a ztrácí většinu evropských majetků.
Řád existuje dodnes jako suverenní nestátní objekt a plní především charitativní úkoly.

Johanité se dostali i do Čech, za vlády Vladislava II., který se s nimi možná setkal během své křížové výpravy v letech 1147 - 8. První komenda u nás vznikla v roce 1159 u Panny Marie u Juditina mostu. Prvním preceptorem pro Čechy a Uhry se stal podkancléř Martin, člověk, který měl zásluhy na uvedení johanitů k nám. Od Bavorů ze Strakonic získávají rozsáhlé pozemky na Strakonicku, komendu mají ve Strakonicích a Horažďovicích. Od Markvarticů získávají kostel a špitál v Mladé Boleslavi. Další komendy mají v Českém Dubu a Žitavě. Na tehdejším českém území se nacházejí také komendy v Hrobníkách a Kladsku (Grobniki a Kłodzko v Polsku), z Hrobníků se komenda přesunula za vlády Otakara II. do nedalekého města Hlubčice, když se johanité chtěli vrátit zpět do Hrobníků, hlubčicčtí měšťané v roce 1282 řádový dům raději zničili než aby přišli o faráře z řad johanitů. Všechny komendy, nejenom české, jsou v blízkosti důležitých zemských stezek, nicméně řádové domy nejsou tolik opevněné, jako například komendy templářů. Johanité prakticky po celé 13. i 14. století zaznamenávají růst svého vlivu i majetku (1213 jim markrabě Vladislav Jindřich uděluje privilegium, podle kterého mohou zakládat vlastní vsi, později johanité získávají majetky templářů). Stagnace přichází na konci 14. a začátku 15. století, zkázu pro Johanity znamenají husitské války (bojují neúspěšně v bitvě u Sudoměře) a také pozdější reformace.

Použitá literatura:
Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin
Philippe Contamine: Válka ve středověku
Szymon Wrzesiński: Joannici
František Skřivánek: Templáři v zemích Koruny české
Martin Wihoda: Vladislav Jindřich


Diskuse: Johanité