K ochraně křiáckých státečků ve Svaté zemi a íření křesanství v pohanské Evropě byly zakládány rytířské řády. Snaili se dodrovat rytířské zásady a bojovat proti nevěřícím. Počátky a prvotní cíle Johanitů byly ovem jiné.
Zastaralý článek
Předchůdcem řádu bylo pitální bratrstvo. Zakladatelem bratrstva, starajícího se o zraněné ve pitálech byl benediktin Gerard Tonque. Nejdříve se bratrstvo řídilo benediktinskou řeholí. Okolo roku 1070 přestavěli za pomoci kupců z italského Amalfi pitál v Jeruzalémě u kostela svatého Jana. V období první kříové výpravy získaly první majetky v Jeruzalému a okolí a brzi se bratrstvo začalo roziřovat, stavět pitály i v jiní Evropě, při pobřeí Středozemního moře, v Itálii a Francii. Řád byl oficiálně potvrzen papeem Paschalisem III. v roce 1113, zpočátku plní pouze pitální úkoly (péče u raněné, nemocné, chudé).
Změna nastává po smrti Gerarda, kdy se představeným řádu stává Raimund z Puy, křiák, který přiel do Svaté země během
I. kříové výpravy.
V roce 1123 (tři roky po zvolení Raimunda) se poprvé jeho členové účastní boje, za dalí tři roky vzniká úřad konstábla, který má řídit vojenské záleitosti řádu. V 30. a 40. letech získává řád první hrady v Palestině, mezi nimi i Crac de Chevaliers, v té době papeskou bulou je potvrzeno, e johanité na vlastní náklady mohou dret vojenskou sílu. S přílivem nových rytířů záhy bojové cíle řádu převaují. Statut řádového rytíře je potvrzen a po dobytí Jeruzaléma, na počátku XIII. století.

Řád se řídil pravidly sv. Augustina. Řád tvoří tři sloky členů - mnití bratři působili ve pitálech a jejich nejvyím představeným byl převor. Profesní rytíři bojovali proti nevěřícím a z jejich řad byli voleni komtuři, velkopřevoři a velmistr (od roku 1267). Třetí slokou byli laičtí bratři, kteří neskládali řádové sliby, účastnili se ovem vojenských akcí řádu. Sídlo nejvyího představeného bylo v Jeruzalému. Řád pouíval bílý kří, noený na červeném, černém nebo edém pokladu. V 16. století se půdobně normální kří mění na osmihrotý (maltézský).
Po pádu Sváté země v roce 1291 (v té době ji mají komendy - řádové domy, po celé Evropě), johanité přesídlují na Kypr, v roce 1309 obsazují Rhodos a přesídlují sem. Staví zde pitály a přetvářejí svoji armádu na námořnickou. Bojují nyní proti vlivu muslimů ve Středomoří.
V roce 1312 jsou zrueni Templáři a johanité získávají větinu jejich majetků. Jejich úpadek souvisí s reformací v 16. století, kdy nejen ztrácejí větinu evropských komend, ale také řada bratří konvertuje k protestantismu nebo opoutí řád s vidinou pohodlnějího světského ivota. Přesto ve Středomoří nadále řád válčí. Po estiměsíčním obléhání v roce 1522 proti ohromné přesile Sulejmana II. johanité kapitulovali a byl jim umoněn odchod z ostrova.
V roce 1530 získávají Maltu, která je jejich sídlem na dlouhá staletí, zakládají zde dnení hlavní město, pevnost poté, co ji ubránili před Osmany. Maltu obsadil a Napoleon v roce 1798, protoe řád nepozvedl zbraň proti jinému křesanu. Řád se přesidluje do Ruska a ztrácí větinu evropských majetků.
Řád existuje dodnes jako suverenní nestátní objekt a plní předevím charitativní úkoly.
Johanité se dostali i do Čech, za vlády
Vladislava II., který se s nimi moná setkal během své kříové výpravy v letech 1147 - 8. První komenda u nás vznikla v roce 1159 u Panny Marie u Juditina mostu. Prvním preceptorem pro Čechy a Uhry se stal podkancléř Martin, člověk, který měl zásluhy na uvedení johanitů k nám. Od Bavorů ze Strakonic získávají rozsáhlé pozemky na Strakonicku, komendu mají ve Strakonicích a Horaďovicích. Od Markvarticů získávají kostel a pitál v Mladé Boleslavi. Dalí komendy mají v Českém Dubu a itavě. Na tehdejím českém území se nacházejí také komendy v Hrobníkách a Kladsku (Grobniki a Kłodzko v Polsku), z Hrobníků se komenda přesunula za vlády Otakara II. do nedalekého města Hlubčice, kdy se johanité chtěli vrátit zpět do Hrobníků, hlubčicčtí měané v roce 1282 řádový dům raději zničili ne aby přili o faráře z řad johanitů. Vechny komendy, nejenom české, jsou v blízkosti důleitých zemských stezek, nicméně řádové domy nejsou tolik opevněné, jako například komendy templářů. Johanité prakticky po celé 13. i 14. století zaznamenávají růst svého vlivu i majetku (1213 jim markrabě Vladislav Jindřich uděluje privilegium, podle kterého mohou zakládat vlastní vsi, později johanité získávají majetky templářů). Stagnace přichází na konci 14. a začátku 15. století, zkázu pro Johanity znamenají husitské války (bojují neúspěně v bitvě u Sudoměře) a také pozdějí reformace.
Pouitá literatura:
Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin
Philippe Contamine: Válka ve středověku
Szymon Wrzesiński: Joannici
Frantiek Skřivánek: Templáři v zemích Koruny české
Martin Wihoda: Vladislav Jindřich
Diskuse:
Johanité