Zápas soluňských věrozvěstů o prosazení slovanského liturgického jazyka, Metodějův boj s bavorskou církví a intriky agenta Wichinga.
Konstantinopol, Byzantská říe, rok 863
Císař Michael a patriarcha Fotios přijali poselstvo z Moravy a vyslechli ádost kníete Rostislava, aby Byzantská říe vyslala mezi moravské Slovany své biskupy a učitele. Důvod, jen Rostislava k tomuto kroku přivedl, je prostý. Na Moravě, která se rozhodla pro přijetí křesanství u před více ne třiceti lety, působí od té doby řada duchovních z různých zemí, například Německa, Itálie a Řecka a kadý z nich jim přednáí křesanskou víru a vyučuje své áky jiným způsobem, co je příčinou mnoha rozporů a komplikací.
Byzantský vládce spolu s patriarchou se rozhodnou, e ádosti moravských velmoů vyhoví a vyberou z řad vzdělaných duchovních země dvě osobnosti, které se podle jejich soudu ke splnění tohoto úkolu nejlépe hodí bratry Konstantina a Metoděje.

Jedná se o mue velmi zkuené a vzdělané. Pro misi k moravským Slovanům navíc splňují zásadní předpoklad dobře ovládají slovanský jazyk, protoe se narodili v makedonské Soluni, oblasti osídlené slovanským obyvatelstvem. Starí Metoděj, původním jménem Michal, je nejstarím synem vojenského velitele ze Soluně. Poté, co vystudoval práva, působil třináct let jako císařský prefekt v oblasti u řeky Strymon a je tedy nejen znalý zákonů, ale zároveň je i velmi schopným manaerem. Světská sluba jej vak zřejmě neuspokojovala tak, jak by si představoval a proto se později rozhodl vstoupit do nejslavnějího byzantského klátera na řece Olympu. Zde přijal i své nové řeholní jméno. Do tého klátera jej krátce na to následoval i jeho o třináct let mladí bratr Konstantin, profesor filozofie, asketa, typický vědec a intelektuál s obrovským darem řeči.
Oba bratři u za sebou mají misi ke kočovným Chazarům ijícím na Krymu, která sice nedopadla příli úspěně, zato se jim zde vak podařil učinit doslova osudový objev. Nali ostatky svatého Klimenta, bývalého římského papee z 1. století, jen byl císařem Trajánem vyhnán na Krym, kde musel těce pracovat v kamenolomu a díky zjevení boího beránka nael pramen vody a mnoho lidí tak nejen zachránil od smrti ízní, ale i obrátil na křesanskou víru. Z rozkazu Trajána pak byl odvezen lodí na moře a s kotvou uvázanou kolem krku shozen do vln a utopen. Časem moře jeho tělo vyvrhlo na břeh v Chersonu a místní lidé jej zde pohřbili. Jeho hrob pak objevili právě Konstantin s Metodějem a spolu s kotvou, která se stala jeho symbolem, dopravili do Byzance.
Koncem roku 863 Konstantin s Metodějem s dalími knězi vyráejí na Moravu. Nesou s sebou překlady větí části písem svatých a bohosluebných knih v jazyce, který oba znají z rodné Soluně. Konstantin pro něj dokonce vynalezl nové písmo hlaholici.
Asi na jaře roku 864 přichází jejich průvod na Moravu.
Kdy s Boím přispěním přili do oněch území a tamní obyvatelé se dozvěděli o jejich příchodu, velmi se zaradovali, zejména kdy uslyeli, e přináejí ostatky svatého Klimenta a evangelium přeloené od řečeného Filozofa do jejich jazyka. Vyede jim z města vstříc, přijali je s úctou a s velikou radostí. (Římská legenda)
Konstantina a Metoděje končí svou misi
Morava, jaro/léto roku 867.

Po čtyřech letech práce, její těitě spočívalo předevím ve výchově a vzdělávání nových kněí a také v překladech bohosluebních knih a církevně právních textů, je na čase toto úsilí zhodnotit.
Koncem roku 863 Konstantin s Metodějem s dalími knězi vyráejí na Moravu. Nesou s sebou překlady větí části písem svatých a bohosluebných knih v jazyce, který oba znají z rodné Soluně. Konstantin pro něj dokonce vynalezl nové písmo hlaholici.
Asi na jaře roku 864 přichází jejich průvod na Moravu.
Kdy s Boím přispěním přili do oněch území a tamní obyvatelé se dozvěděli o jejich příchodu, velmi se zaradovali, zejména kdy uslyeli, e přináejí ostatky svatého Klimenta a evangelium přeloené od řečeného Filozofa do jejich jazyka. Vyede jim z města vstříc, přijali je s úctou a s velikou radostí. (Římská legenda)
Konstantina a Metoděje končí svou misi
Morava, jaro/léto roku 867.
Po čtyřech letech práce, její těitě spočívalo předevím ve výchově a vzdělávání nových kněí a také v překladech bohosluebních knih a církevně právních textů, je na čase toto úsilí zhodnotit.
V polovině roku 867 od narození Krista, Pána naeho, skončili Konstantin Filozof a opat Metoděj své poslání nevzave od krále Rostislava za odměnu ani zlata ani stříbra nebo jiných věcí a vyprosive toliko svobodu mnoha otrokům, započali svůj návrat do císařského sídla nad Bosporem a Zlatým Rohem. (L. E. Havlík, Legenda o ivotě Rostislava)
Soluňtí učitelé doprovázeni druinou a svými áky vyráejí na dlouhou cestu do Konstantinopole. Zde chtějí nechat vysvětit své studenty na kněze a poloit tím základy pro fungování samostatné moravské církve.
Cestou se zastavují u kníete Kocela v Panonii. Ten si návtěvy vzdělaných Řeků velmi váí. Také on by se rád vymanil ze závislosti na říské církvi. Poádá tedy učence, aby jeho a spolu s ním jetě dalích padesát vybraných velmoů naučili slovanskému písmu. Konstatntin a Metoděj tráví v Kocelově panství půl roku. Na podzim pokračují v cestě do byzantské metropole.
V Benátkách, které tehdy patřily k Byzantské říi, jsou vak zaskočeni znepokojivými informacemi o osudu jejich císaře Michaela III., jen byl nedávno zavraděn jakýmsi Basileem (Vasilem), nynějím novým císařem. Basileos I. sesadil z funkce církevního patriarchy Konstantinova učitele Fotia.
Za těchto nepříznivých okolností jim nakonec přijde vhod, kdy je jetě v Benátkách zastihne papeský vyslanec, aby jim předal pozvání od hlavy římské církve Mikuláe I. k osobní návtěvě. Ačkoliv pravým důvodem papeova předvolání byly stínosti na oba bratry, které neustále do Říma přicházely od bavorských biskupů, nenadálá změna plánu je pro ně vítaným řeením. Pozvání proto přijímají.

Jene pape Mikulá I. umírá 11. listopadu a v Římě u Konstantina a Metoděje uvítá pape nový Hadrián II. jen jim v průvodu duchovních se zapálenými svícemi v rukou vychází vstříc ke branám města. Pape je zejména potěen vzácným darem, který mu přinesli ostatky svatého Klimenta, jeho předchůdce na papeském stolci z let 92 a 99. Uloí je v římské bazilice sv. Klimenta na hlavním oltáři.
Učitelé z Moravy předávají papei poselství od Rostislava, Svatopluka a Kocela a poté mu vysvětlují, proč se rozhodli moravské Slovany vyučovat křesanské víře v jejich rodném jazyce. Pape jejich vysvětlení přijímá a schvaluje. Poté nechá Konstantina a Metoděje vysvětit na biskupy. Vysvěcení se dočkají i jejich áci. Ti, kteří dosáhli nejvyího vzdělání se stávají knězi (například Gorazd, Kliment či Naum), ostatní jáhny a podjáhny.
Zatímco se jejich áci vracejí zpět na Moravu, Konstantin a Metoděj jetě v Římě zůstávají do té doby, ne se jim podaří dotáhnout do konce plán na zřízení moravského arcibiskupství.
Začátkem nového roku ale Konstantin váně onemocnění a rozhodne se proto vstoupit do klátera. Přijímá řeholní jméno Cyril. Ze své nemoci se vak u neuzdraví. Umírá 14. února 869, pohřben je v chrámu sv. Klimenta v Římě.
Díky intervenci panonského Kocela u papee se pak dají do pohybu i záleitosti kolem zřízení nových biskupství. Metoděj míří zpět do Panonie a přivádí odsud do Říma dvacet áků, kteří mezitím po dva roky na Kocelově panství pilně studovali, aby mohli být rovně vysvěceni na kněze.
Koncem roku 869 je Metoděj papeem ustanoven arcibiskupem pro rozsáhlou oblast zahrnující Moravu, Nitransko a Panonii. Jejím církevním centrem se stává Srěm na Sávě (starověké Sirmium) a de facto je tak obnovena panonská církevní provincie, je byla v roce 582 zlikvidována Avary.
Metoděj přepaden Bavory a uvězněn
Řím, jaro roku 870
Arcibiskup Metoděj se naposledy pomodlil u hrobu svého bratra Konstantina-Cyrila a vydal se do své nově zřízené arcidiecéze. Zpráva o jeho povýení se mezitím donese i bavorským biskupům. Metoděj má nejprve namířeno do Panonie.
Informace o jeho brzkém příchodu natolik rozhořčí salzburského archipresbytera Rihpalda, který dosud v Blatnohradu pobýval jako zástupce bavorské církve, e se rozhodne Panonni na protest opustit. Na území, které teď bylo papeem svěřeno do správy Metodějovi, si toti odnepaměti činila nárok právě bavorská církev, která v této oblasti prováděla dlouholetou misijní činnost.
Papeovo rozhodnutí velmi pobouřilo i salzburského metropolitu Adalwina. Rozhodl se jednat v rozporu se zájmy svého představeného a naloit s nevítaným papeovým chráněncem podle svého uváení. Tím spíe, e události na Moravě teď Adalwinovi vyloeně nahrávají. Metoděj je zatčen Bavory, obviněn, e neprávem pobýval na jejich území a postaven před církevní soud.

Procesu se účastní i král Ludvík Němec a kromě arcibiskupa Adalwina i dalí bavortí biskupové, mezi nimi pasovský Ermanrich (jen prý svou nenávist jen stěí ovládal u při zatýkání Metoděje sevihal jezdeckým bičíkem), frisinský Anno (údajně hlavní podněcovatel procesu), säbenský Lantfried a dalí.
Během dramatického zasedání se zhruba pětapadesátiletý Metoděj nejednou projeví jako silný a sebejistý mu s bojovným duchem. Své protivníky, kteří se jej snaili pokořit, prý varoval slovy:
Naráíte na skálu eleznou, vae lebka se o ní roztřískne. Později, kdy se mu král vysmíval, e u se pod tíhou obvinění začíná potit, sebejistě mu odpověděl:
Jedenkráte tázali se jistého filozofa: Proč se tak potíte? Protoe, odvětil prý, mám právě mluvit s idioty.
Představitelé bavorské církve Metoděje sesadili z funkce a odsoudili jej k doivotnímu aláři. Poté byl odvezen do vábska a uvězněn v některém z tamních kláterů, patrně v Ellwangenu.
Metodějovo proputění
Řím, jaro roku 873
Kocel a Svatopluk intervenují v Římě u nového papee Jana VIII. Za proputění uvězněného arcibiskupa Metoděje.
Řím, 14. květen roku 873
Pape píe dopis adresovaný Ludvíku Němcovi, Karlomanovi a bavorským biskupům. Upozorňuje je, e Metoděje odsoudili v rozporu s církevními zákony a přikazuje jim pod hrozbou přísných trestů, aby jej propustili a dovedli zpět ke Svatoplukovi.
Morava, podzim roku 873
Proputěný arcibiskup Metoděj přichází na Moravu. Svatopluk mu svěřuje moravské duchovní a správu vech kostelů v zemi.
Ludvík Němec uzavírá se Svatoplukem mír ve Forchheimu
Forchheim, Bavorsko, rok 874
Ludvík Němec se právě vrátil z Itálie. Ve Forchheimu (nedaleko Bamberka) přijal Svatoplukovo poselstvo vedené knězem Janem z Benátek. Ten,
aby mu král uvěřil a byl zbaven ví pochybnosti, potvrdil přísahou cokoliv řekl slovy, e toti Svatopluk zůstane králi po vechny dny svého ivota věrný a úplatu králem stanovenou kadoročně odvede, jestlie mu bude umoněno nerueně konat a ít v míru. (Fuldské anály k roku 874)
Po podpisu mírové smlouvy se na Moravu opět vracejí bavortí kněí, aby zde působili pod Metodějovým vedením. Mezi nimi přichází i Wiching, původně benediktýnský mnich. Svatopluk ani Metoděj netuí, e se jedná o Arnulfova zvěda, jeho úkolem je donáet tajné informace ze Svatoplukova dvora do Říe a také připravit na Moravě vhodnou půdu pro Metodějovo odstranění politickou cestou.
Svatopluk připojuje dalí území
Svatopluk mír s Říí potřebuje k tomu, aby Moravu konečně po náročných letech zkonsolidoval a mohl zahájit boje na jiných frontách. Kromě Čechů se tak v následujících letech stanou jeho poplatníky Holasici (na dnením Opavsku), Slezané, Vislané (na dnením Krakovsku) a dokonce i některé kmeny Polabských Slovanů.
Pravděpodobně v této době se vládcem Čechů stává kníe Bořivoj, jen později se svou manelkou Ludmilou přijme na Moravě křest od arcibiskupa Metoděje.
Arnulf vládcem Korutan a Panonie
Rok 874 vak připraví Svatopluka o významného spojence v Panonii. Kníe Kocel umírá v bojích s Chorvaty. Na evropské politické scéně se tak objevuje nová významná postava. Správou Panonie a Korutan je toti pověřen Karlomanův syn Arnulf.
Agent Wiching intrikuje proti Metodějovi

Zdánlivou stabilitu vnitropolitických poměrů na Moravě vak začíná naruovat spor mezi Wichingem a Metodějem, jen se v budoucnu stane pro sirmijského arcibiskupa zdrojem mnoha nepříjemností. Wichingovi se jeho pinavá práce daří. Svatopluk dává před přísným a ortodoxním Metodějem raději přednost poněkud benevolentnějím západním kněím (v čele s Wichingem), kteří tolerují vysoce postaveným lechticům jejich laxní přístup k dodrování církevních zákonů a pravidel. Tento mu je v boji o arcibiskupský úřad opravdu schopen veho. Přesvědčí se o tom nejen sám Metoděj, ale zejména na to tragicky doplatí desítky jeho áků.
Metoděj a Wiching předvoláni do Říma
Morava, rok 879
Spor mezi latinskými a slovanskými kněími na Moravě se dále prohlubuje. Obě strany ádají Svatopluka, aby situaci vyřeil. Ten si vak buď neví rady, nebo se stále nekončícími problémy nechce zabývat, take posílá vyslance Jana z Benátek do Říma, aby o celé záleitosti informoval papee. Ten vak chce problém vyřídit osobně s Metodějem i Wichingem a povolává je do Říma na kobereček.
Řím, červen roku 880
Metodějova návtěva u Svatopetrského stolce je velice úspěná. Pape jej shledává ve vem církevním učení a zvycích pravověrného a prospěného. Z Wichinga učiní Jan VIII. Metodějovi podřízeného biskupa v Nitře a nařídí mu, aby byl svému metropolitovi posluný. Své stanovisko pak vyjádří v dopise adresovaném Svatoplukovi. Znění tohoto listu je známo a do dneních dnů, ikdy se dochovalo jen v pozdějích citacích. Dopis bývá označován podle počátečních slov latinsky psaného textu Industriae tuae čili v překladu Horlivosti tvé a je povaován za nejvýznamnějí písemný dokument takzvané Velké Moravy, to znamená Moravy v době vrcholné vlády kníete Svatopluka.
Výslovně se zde uvádí:
Nařizujeme pak, aby kněí, jáhni a duchovní kteréhokoliv stupně, a Slované, a kteréhokoliv národa, kteří prodlévají uvnitř hranic tvého území, byli poddáni a ve vem posluní uvedeného Naeho spolubratra (Metoděje), vaeho arcibiskupa tak, aby vůbec nic nekonali bez jeho vědomí. Kdyby se vak ze vzdorovitosti a neposlunosti odváili způsobit nějaké pohorení a rozkol a po prvním a druhém napomenutí by se nepolepili, nařizujeme, aby byli jako rozsévači koukolu podle moci (církevních) ustanovení, která jsme mu dali a vám poslali, daleko vyhnáni z kostelů (biskupství) a z vaich krajin.
Pape navíc v dopise nazývá kníete Moravanů
milovaným synem a přijímá jej do svého
otcovského srdce. Svatopluk se tak spolu s celou svou zemí dostává pod přímou ochranu nejvyí hlavy církve.
Wiching intrikuje proti Metodějovi
Wiching se z Říma na Moravu vrací jinou cestou ne Metoděj. Spěchá do Korutan k Arnulfovi. Seznamuje jej s nepříznivým výsledkem audience u papee. Nabízí se jediné moné řeení, jak Metoděje opět zdiskreditovat zfalovat papeův list a z arcibiskupova úspěchu učinit neúspěch.
Wiching to skutečně udělá a navíc se mu podaří spojit se Svatoplukem, jen je zrovna na válečné výpravě, dříve ne Metoděj. Předá mu nepravý dopis, v něm je papeův postoj k Metodějovi zcela opačný ne ve skutečnosti a je v něm zakázáno pouívání slovanského jazyka v církevní praxi.
Metodějova pozice se po Svatoplukově návratu domů silně otřese. Metodějovy obhajoby a důkaz ve formě pravé papeské buly povauje moravský kníe za tvrzení proti tvzení a snaí se omezit Metodějovy pravomoci ve prospěch latinských kněí.
Král Karloman umírá
Bavorsko, 22. září roku 880
Dlouholetý Svatoplukův soupeř král Karloman umírá. Svého otce přeil o pouhé čtyři roky. Na trůn dosedá Karlomanův mladí bratr Karel III. Tlustý. Karlomanův syn Arnulf si buduje pozici na jihovýchodě říe a zatím vyčkává.
Agent Wiching vyhnán z Moravy
Morava, 23. březen roku 881
Metoděj posílá papei list, v něm si stěuje, e proti němu Svatopluk zasáhl. Pape v odpovědi dává zapravdu Metodějovi a vychází tak najevo Wichingův podvod. Metoděj jej za trest a zcela v souladu s papeským ustanovením jako rozsévače koukolu vyhání ze své arcidiecéze.
Koncem roku Metoděj vyuívá pozvání byzantského císaře Basilea I. a vydává se na cestu do Konstantinopole.
Svatopluk připojuje Potisí
V tomto a následujícím roce roziřuje Svatopluk po těkých bojích s Bulhary svou říi a do Potisí.
Karel III. Tlustý je roku 881 korunován římským císařem.
20. ledna roku 882 umírá dalí ze synů Ludvíka Němce Ludvík III. Mladí.
15. prosince roku 882 umírá pape Jan VIII.
Bavorsko, rok 885
Arnulf uzavírá mírovou dohodu se Svatoplukem. Situace rychle vyuívá Wiching. Opět obviňuje Metoděje u papee Hadriána III. a doufá, e se mu konečně podaří dosáhnout svého cíle tedy arcibiskupského postu a tím i připojení Metodějova arcibiskupství k bavorské církvi.
Arcibiskup Metoděj umírá
Velehrad, Morava, 6. duben roku 885
Arcibiskup Metoděj odslouil na Květnou neděli svou poslední mi a předpověděl, e do tří dnů zemře. Tak se také stalo 6. dubna. Jetě předtím stačil určit za svého nástupce na postu moravského biskupa Moravana Gorazda, jemu se přezdívalo Učený. Gorazd nejspíe pocházel z rodu Mojmírovců a těil se velké úctě, co přímo svádí k domněnce, e by se mohlo jednat o mue totoného s oním knězem Slavomírem, jen byl v roce 871 donucen postavit se do čela povstání Moravanů. Wiching je zklamán svým neúspěchem a jeho nenávist se upíná ke Gorazdovi.
V září roku 885 umírá pape Hadrián III. a novou hlavou církve se stává těpán V. Ten se, k Wichingově nemalé radosti, konečně začne zabývat jeho alobami. Na základě předloeného Wichingova falsa (z papeských archívů se mezitím ztratil originál listiny Industriae tuae) jej pověřuje řízením moravské církve a instruuje své legáty, aby Gorazdovi zakázali vykonávat biskupský úřad, dokud se osobně nedostaví do Říma ke slyení.
Wiching, jen se konečně dočkal vybrečeného postu, okamitě vyhání vechny Metodějovy áky z Moravy. Někteří jej poslechnou například Kliment (budoucí biskup ochridský) a Naum se u v zimě 885/886 objevují v Bulharsku. Jiní vak odejít odmítají. Gorazd Učený a dalí jeho stoupenci jsou uvězněni, jiní zavraděni, desítky (moná stovky) dalích slovanských duchovních odvlečeny a prodány do otroctví.
Metodějovo dílo vak přesto nezůstane zcela zapomenuto. Mylenka na obnovení moravského arcibiskupství se stane aktuální vak a o sto let později, za vlády českého kníete Boleslava II. a působení druhého českého biskupa Vojtěcha Adalberta.
LITERATURA:
Duan Třetík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Vydalo nakladatelství Lidové noviny. Praha 2001
Milo olle: Od úsvitu křesanství k sv. Vojtěchu, Praha 1996
Čapka, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1998
Dümmler Ernst: Geschichte des Ostfränkischen Reiches. Verlag von Duncker und Humblot Berlin 1865
Mühlbacher Engelbert: Deutsche Geschichte unter den Karolingern, 1896
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992
Emanuel Vlček: Nejstarí Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmoe v Sadech u Uherského Hraditě. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994, MNK, Brno 1995
Luděk Galuka: Uherské Hraditě-Sady. Křesanské centrum říe velkomoravské. MZM, Brno 1996
Luděk Galuka: Slované doteky předků. MZM, Brno 2004