V kapitulní síni vyebrodského klátera, kdysi rodového klátera mocných Vítkovců, je pohřben jeden z nejvýznamnějích představitelů této rozvětvené rodiny v celé její historii. Antonín Cechner, jen je jedním z autorů mnohasvazkového díla "Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století", ve 42. díle tohoto Soupisu památek, věnovaném Kaplicku, píe:
Blíe levé strany jest v dlabě ulová deska, zdobená třemi pětilistými růemi, pod ní dle tradice prý pochováno jest tělo Závie z Falkentejna. Hlava uloena dle tého pramene do levé zdi. Náhrobní nápis Záviova hrobu četl jetě Bohuslav Balbín. Nemohu zde necitovat jihočeského básníka, prozaika a malíře Ladislava Stehlíka z jeho Země zamylené:
V kapitulní síni jsem hledal místo posledního odpočinku Závie z Falkentejna. Jeho zlehčenou mrtvolu přenesli tenkrát mnii vyebrodtí z hlubocké louky do svého klátera, tělo pochovali vedle opatů a hlavu zazdili někde ve výklenku této síně. Měli k tomu své důvody. Manel královnin jim dal dar hodný tědrosti vskutku královské. Vysoký stříbrný kří, těící se jistě oprávněné světové pověsti. původní výka kříe: 459 mm
rozpětí ramen kříe: horní 229 mm, dolní 273 mm
ířka vech ramen v průměru: 31 mm
síla podkladových plechů s filigrány: 0,25-0,3 mm
váha vech filigránových plechů bez výzdoby: 520 g
váha stříbrného korpusu kříe: 425 g
2
Vzácný Záviův kří uvidíme ve Vyím Brodě
Originál slavného Záviova kříe vystaví v přítím roce řád cisterciáků u příleitosti svého 750. výročí zaloení ve Vyím Brodě. Po více ne třiceti letech budou mít Čei znovu monost prohlédnout si originál Záviova kříe, jedné z nejvzácnějích památek svého druhu na světě. Jediným problémem zůstává bezpečnostní zajitění, které nemůe kláter zvládnout vlastními silami. Dle převora Justýna probíhá jednání s ministerstvem kultury i ministerstvem vnitra a s policií. Vzhledem k tomu, e i ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Petr Pavelec by přivítal, kdyby mohl být Záviův kří po tolika letech znovu vystaven, budou se památkáři snait vyjít cisterciákům co nejvíce vstříc i při přípravě zabezpečení.

Cisterciácký kláter ve Vyím Brodě
Po ním jeho kapitulní síň, kde byl Závi z Falkentejna pohřben

Dvouramenný, dnes sedmdesát centimetrů vysoký kří byzantského původu se řadí mezi deset nejvzácnějích a nejhodnotnějích relikviářů na celém světě. Je v něm údajně ukryt úlomek z kříe, na kterém byl ukřiován Jeí Kristus. Podobný relikviář se v českých zemích nachází u jen v Českém Dubu. Čei si tuto památku mohli prohlédnout naposledy v sedmdesátých letech minulého století, kdy byla vystavena spolu s českými korunovačními klenoty na Praském hradě.
Pohnutá historie kříe
Kří se prý do Prahy dostal roku 1270, kdy Anna, dcera uherského krále Bély IV., uprchla po smrti svého otce s celým uherským korunním pokladem do Čech ke své dceři Kunhutě Haličské, provdané za Přemysla Otakara II.
Podle druhé verze ho dostal Závi z Falkentejna z bývalého pokladu uherských králů při své třetí svatbě se sestrou Ladislava IV. Uherského. Podle zprávy Kroniky Romberské pan Závi pak poctil kláter krátce před svým skonem darováním tohoto vzácného klenotu. Proto cisterciáci neodepřeli Záviovi pohřeb. Neodradila je ani králova nemilost, v ní se jihočeský velmo ocitl, ani jeho smutný konec. Mrtvé tělo kdysi krásného Závie bylo z hlubocké louky dopraveno do vyebrodského klátera. Mnii Závie nepochovali ve společné hrobce Romberků, ale v kapitulní síni, kde byli pochováváni preláti. V roce 1290 věnovali Vítek a Vok z Krumlova vyebrodskému kláteru ku spasení due Závie z Falkentejna tři vesnice.
Existuje ale také monost, e Záviův kří věnoval kláteru a roku 1412 Jindřich III. z Romberka.
Roku 1810 se stát ocitl ve finanční tísni a české země málem o tuto unikátní památku přily.Tehdy
musel kláter zlatou soku Kristovu s kříe snít a odvésti ji do mincovny, aby se z ní nadělalo něco dukátů. Odevzdat museli i původní podstavec kříe. Teprve v polovině 19. století dostal Záviův kří dnení stříbrný pozlacený novo-rokokový podstavec s drahokamy a vltavskými perlami. Záviův kří býval noen v čele procesí na erdi ve Vyím Brodě i v Krumlově, nebo
obsahoval dřevo pravého Kristova kříe.
Také ve 20. století se do osudů klátera a kříe samotného promítly katastrofy, které postihly celou českou zemi. Kvůli mnichovské dohodě v září 1938 padla Československá republika. V průběhu mobilizace v září vpadli do klátera ozbrojení přísluníci SA a začali přestřelku s českými vojáky dole ve městě Vyí Brod. Opat Tecelín poslal největí cennosti klátera předevím právě Záviův kří, dále Cyklus Mistra vyebrodského oltáře a Vyebrodskou madonu do Prahy do bezpečí. U 2. října 1938 obsadila německá armáda tzv. Sudety (pohraniční oblasti Československa, slovo původem od Římanů), co zde znamenalo okresy Kaplice a Český Krumlov. Místní obyvatelstvo zprvu změnu vítalo, protoe vechno bylo převáně německé, ale brzký nástup gestapa začal tyto názory měnit. O tuto oblast měl značný zájem Hitler, co se projevilo mimo jiného tím, e u 20. října přicestoval do Krumlova. Tato část Sudet byla postupně (definitivně a r. 1941) připojena k tzv. upě Linec/Horní Dunaj a také církevně odtrena od budějovické diecéze a svěřena pod správu diecéze Linec, přičem opat Tecelín byl v listopadu 1938 budějovickým biskupem jmenován biskupským komisařem pro část připojenou k Třetí říi.
Těsně před koncem války nacisté odvezli Záviův kří spolu s dalími uměleckými předměty do Rakouska a ukryli v solných dolech. Památku poté objevili Američané, kteří ji vrátili do Česka. Kří byl součástí kláterních sbírek a do roku 1949. Kdy byl vekerý majetek klátera 14. října 1949 zestátněn, stal se překrásně zdobený kří Závie z Falkentejna součástí chrámového pokladu katedrály svatého Víta na Praském hradě. Po listopadu 1989 a návratu cisterciáckých mnichů do svého klátera ve Vyím Brodě se sem v roce 1990 s řadou dalích uměleckých děl a obrazů starých mistrů vrací i Záviův kří.
Popis vzácné památky
Jedná se o dvouramenný byzantský kří zhotovený ze stříbra, na něm jsou poloeny lístky arabského zlata. Patří do skupiny patriarchálních kříů, tj. kříů se dvěma příčnými břevny. Zlatá čelní strana kříe je doplněna 51 drahokamy.
Původní kří byl vysoký 445 milimetrů. Hořejí příčné břevno měří 229 mm a dolní 273 mm. Vechna ramena jsou na koncích rozvinuta v trojlistou francouzskou lilii a v průměru iroká 31 mm. Skvělá nádhera této památky vrcholí v soustavě drahokamů a obrovských perel, rozloených ve skupinách na koncích i po celé délce břeven tak, e jejich velikost a barevná souhra odpovídají poadavkům symetrie. Přední i zadní strana se od sebe lií stylem zpracování. Hodnotou uitých materiálů i úrovní uměleckého zpracování patří kří k nejpřednějím památkám svého druhu nejen v České republice.
 |  |
Přední strana Záviova kříe | Záviův kří, zadní strana
v pozadí za ním páter Xaver vanda |
Výzkum techniky a materiálů Záviova kříe byl součástí soustavného průzkumu předmětů z pokladu Klenotnice praského hradu, který začal uskutečňovat odbor památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, s cílem doplnit údaje o předmětech, které dosud nebyly dostatečně zkoumány. Tento skvostný předmět, obestřený mnohými historickými záhadami a hypotézami, byl v roce 1938 uloen v pokladu chrámu sv. Víta v Praze. Při prohlídce vykazoval značnou anomálii silné hnědofialové zbarvení několika filigránových plechů z jeho výzdoby. Původ tohoto zabarvení zlata vysoké ryzosti zůstal nejasný. Zabarvení nepocházelo od mladího stříbrného korpusu, nebo změny barevnosti se neprojevovaly v místech styku korpusu s filigránovými plechy. Rovně hypotéza, e toto zabarvení bylo způsobeno dlouhodobým působením plamenů svíček, stojících na oltáři v blízkosti kříe, byla zavrena, nebo zlaté plechy byly na spodních ramenech kříe takřka čisté, zatímco zahnědnutí bylo převáně na ramenech horních. Pravděpodobnějí se zdá hypotéza, e plechy s filigrány byly původně upevněny na dřevěném kříi, který při některém z poárů ve Vyím Brodě ohořel.

Po více ne 30 letech. Čei si Záviův kří naposledy mohli prohlédnout v sedmdesátých letech 20. století,
kdy byl vystaven na Hradě spolu s korunovačními klenoty. Na snímku je restaurován právě před touto výstavou.
Zkouky čistění nebyly dostatečně účinné a hlavně nezaručovaly bezpečné provedení práce vzhledem k rozmanitosti materiálů artefaktu. Bylo navreno celkové sejmutí filigránových destiček a jednotlivých prvků výzdoby. Proces restaurování (klasickou zlatnickou tepelnou úpravou) tím zároveň umonil upřesnit a podrobněji poznat technologickou skladbu. Práce doprovázela nezbytná přesná fotodokumentace.
Původní kří je poset 44 drahokamy a 166 perlami (dle jiných údajů je perel 174). Předpoklad původního dřevěného korpusu kříe je reálný a odpovídá dobovým zlatnickým a emailérským postupům. Zlatých plechů zdobených filigránem je celkem 16 (viz snímek ve stavu rozebrání), byly upevněny hřebíčky, jejich dříky byly stříbrné a hlavičky v ohni zlacené. Zlato má mimořádně vysokou ryzost 750-730 tisícin (zjitěno SZDK v Praze).

Vlevo: zadní strana ramene kříe po demontái. Na snímku je patrný větí počet otvorů,
ne kolik bylo zapotřebí pro upevnění na nově zhotovený stříbrný korpus.
Vpravo: střed stříbrného korpusu vnitřek, s rytým datem 1775.
Nynějí korpus je stříbrný, ze dvou částí, částečně litý, ryzost 830/1000 (SZDK v Praze). Byl nově zhotoven roku 1775 rytina s tímto datem se nachází uvnitř kříe. Střed kříe byl tehdy tepelně upravován, včetně plechů s filigránem bezprostředně v jeho blízkosti. Z této doby pochází té ústřední motiv Ukřiování (zlato 620/1000, nýty 820/1000).

Detaily části Záviova kříe po rozebrání
Nahoře: medailón a jeho koená podloka. Dole: levé horní rameno zadní strany, stříbrné v ohni zlacené hřebíky, koená podloka, stříbrná fólie a safír (z tého ramene).
Emailů, zdobících zadní stranu kříe a kryjících relikvie, je celkem 9. V osaznách jsou podloeny kůí a stříbrnými fóliemi. Lze se domnívat, e popraskání emailů, jak se nyní jeví, mohly dovrit jednak technologicky nevhodné osazny a jednak právě koené podloky v nich, které jsou vhodné pro kameny, ne vak pro emaily. Při změnách vlhkosti kůe neustále mechanicky pracuje a tlaky na velmi tenký podloní plech emailů (0,2-0,3 mm) působí jejich popraskání. Starí literatura tyto emaily povauje za byzantské, je tu dvakrát vyobrazen sv. Jiří, dále sv. Pavel, sv. Tomá, sv. Jan Theolog, sv. Petr, sv. Luká, sv. Demetrios Soluňský a sv. Athanasios. Dvě lunuly (zvlátní úchyty ve tvaru půlměsíce) rovně v technice přihrádkového emailu zdobily patrně náunice. Podstavec (stříbrná noha) je novodobá práce 19. století. Podstavec o průměru 28 cm je zdoben 39 drahokamy a 31 vltavskými perlami.
Prakticky vechny restaurátorské práce, prováděné na tomto kříi, se uskutečnily na Praském hradě v prostorách Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, a to za účasti doc. Bauera, dr. Bendy a koordinátora celé této akce dr. Klimee. Díky rozebrání mohl být té proveden důkladný mineralogický průzkum, uskutečněný doc. Bauerem. Historický průzkum prováděl od začátku dr. Benda, který odevzdal výsledky své práce do tisku; po jeho smrti ze dvou připravených rukopisů zpracovala text hesla pro katalog svatovítského pokladu dr. A. Merhautová, která objevila dalí historické údaje, vztahující se k tomuto kříi (Rukopis o Záviově kříi, připravený pro publikaci o pokladu Praského hradu, uloený na OPP Praského hradu).
Záviův kří je dodnes v kláteře a je nadále předmětem adorace (co znamená projevení nejhlubí úcty). Má kromě své historické a umělecké hodnoty, která se nedá vyčíslit penězi, i hodnotu náboenskou. Je to předevím relikviář. Proto bychom chtěli památku do budoucna zabezpečit, a vystavit ji tak, aby se před ní věřící mohli také modlit, uvedl převor Justýn.
Pouitá literatura: internetové stránky klátera Vyí BrodTechnologia artis, Uité umění, Kří Závie z Falkentejna, práce ak. soch. Aleny Novákové
internetové stránky
www.ckrumlov.cz
http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/region_histor_zavikr.xml
Seminární práce :
http://www.gymfry.cz/zmp0203/jandecko/text.htm
www.lidovky.cz z 26.srpna 2007