Středověk
Dnes je: 22. 09. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Možná by bylo vhodné přidat na stránky (přesněji do dokumentů ke stažení) článek s citacemi (jelikož . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Pokud nejsou citace pramenů přímo u konkrétních dat a souvislostí, tak jejich výpis v bibliografii, . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Po prvním přečtení jsem poněkud rozpačitý. Zabývám se tímto rodem dlouhou dobu a mnohé vidím jinak.. . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Po prvním přečtení jsem poněkud rozpačitý. Zabývám se tímto rodem dlouhou dobu a mnohé vidím jinak.. . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Myslím, že částečně určitě ano, i když přímý důkaz o tom se nedochoval, většina jeho zachovalých pís . . . (Kašpar Šlik († 1449). Kancléř tří císařů )
  • Sociální sítě a ostatní






    Umění

    * Kříž krásného Záviše

    Autor: Hana Skřeková . Vydáno dne 09. 03. 2008 (14375 přečtení)

    V kapitulní síni vyšebrodského kláštera, kdysi rodového kláštera mocných Vítkovců, je pohřben jeden z nejvýznamnějších představitelů této rozvětvené rodiny v celé její historii. Antonín Cechner, jenž je jedním z autorů mnohasvazkového díla "Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století", ve 42. díle tohoto Soupisu památek, věnovaném Kaplicku, píše: „Blíže levé strany jest v dlažbě žulová deska, zdobená třemi pětilistými růžemi, pod níž dle tradice prý pochováno jest tělo Záviše z Falkenštejna“. Hlava uložena dle téhož pramene do levé zdi. Náhrobní nápis Závišova hrobu četl ještě Bohuslav Balbín. Nemohu zde necitovat jihočeského básníka, prozaika a malíře Ladislava Stehlíka z jeho Země zamyšlené: „V kapitulní síni jsem hledal místo posledního odpočinku Záviše z Falkenštejna. Jeho zlehčenou mrtvolu přenesli tenkrát mniši vyšebrodští z hlubocké louky do svého kláštera, tělo pochovali vedle opatů a hlavu zazdili někde ve výklenku této síně. Měli k tomu své důvody. Manžel královnin jim dal dar hodný štědrosti vskutku královské. Vysoký stříbrný kříž, těšící se jistě oprávněné světové pověsti“.

    původní výška kříže: 459 mm
    rozpětí ramen kříže: horní 229 mm, dolní 273 mm
    šířka všech ramen v průměru: 31 mm
    síla podkladových plechů s filigrány: 0,25-0,3 mm
    váha všech filigránových plechů bez výzdoby: 520 g
    váha stříbrného korpusu kříže: 425 g 2

    Vzácný Závišův kříž uvidíme ve Vyšším Brodě
    Originál slavného Závišova kříže vystaví v příštím roce řád cisterciáků u příležitosti svého 750. výročí založení ve Vyšším Brodě. Po více než třiceti letech budou mít Češi znovu možnost prohlédnout si originál Závišova kříže, jedné z nejvzácnějších památek svého druhu na světě. Jediným problémem zůstává bezpečnostní zajištění, které nemůže klášter zvládnout vlastními silami. Dle převora Justýna probíhá jednání s ministerstvem kultury i ministerstvem vnitra a s policií. Vzhledem k tomu, že i ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Petr Pavelec by přivítal, kdyby mohl být Závišův kříž po tolika letech znovu vystaven, budou se památkáři snažit vyjít cisterciákům co nejvíce vstříc i při přípravě zabezpečení.


    Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě
    Po ním jeho kapitulní síň, kde byl Záviš z Falkenštejna pohřben



    Dvouramenný, dnes sedmdesát centimetrů vysoký kříž byzantského původu se řadí mezi deset nejvzácnějších a nejhodnotnějších relikviářů na celém světě. Je v něm údajně ukryt úlomek z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Podobný relikviář se v českých zemích nachází už jen v Českém Dubu. Češi si tuto památku mohli prohlédnout naposledy v sedmdesátých letech minulého století, kdy byla vystavena spolu s českými korunovačními klenoty na Pražském hradě.

    Pohnutá historie kříže
    Kříž se prý do Prahy dostal roku 1270, když Anna, dcera uherského krále Bély IV., uprchla po smrti svého otce s celým uherským korunním pokladem do Čech ke své dceři Kunhutě Haličské, provdané za Přemysla Otakara II.
    Podle druhé verze ho dostal Záviš z Falkenštejna z bývalého pokladu uherských králů při své třetí svatbě se sestrou Ladislava IV. Uherského. Podle zprávy „Kroniky Rožmberské“ pan Záviš pak poctil klášter krátce před svým skonem darováním tohoto vzácného klenotu. Proto cisterciáci neodepřeli Závišovi pohřeb. Neodradila je ani králova nemilost, v níž se jihočeský velmož ocitl, ani jeho smutný konec. Mrtvé tělo kdysi krásného Záviše bylo z hlubocké louky dopraveno do vyšebrodského kláštera. Mniši Záviše nepochovali ve společné hrobce Rožmberků, ale v kapitulní síni, kde byli pochováváni preláti. V roce 1290 věnovali Vítek a Vok z Krumlova vyšebrodskému klášteru „ku spasení duše Záviše z Falkenštejna tři vesnice“.
    Existuje ale také možnost, že Závišův kříž věnoval klášteru až roku 1412 Jindřich III. z Rožmberka.

    Roku 1810 se stát ocitl ve finanční tísni a české země málem o tuto unikátní památku přišly.Tehdy „musel klášter zlatou sošku Kristovu s kříže snít a odvésti ji do mincovny, aby se z ní nadělalo něco dukátů“. Odevzdat museli i původní podstavec kříže. Teprve v polovině 19. století dostal Závišův kříž dnešní stříbrný pozlacený novo-rokokový podstavec s drahokamy a vltavskými perlami. Závišův kříž býval nošen v čele procesí na žerdi ve Vyšším Brodě i v Krumlově, nebo „obsahoval dřevo pravého Kristova kříže“.

    Také ve 20. století se do osudů kláštera a kříže samotného promítly katastrofy, které postihly celou českou zemi. Kvůli mnichovské dohodě v září 1938 padla Československá republika. V průběhu mobilizace v září vpadli do kláštera ozbrojení příslušníci SA a začali přestřelku s českými vojáky dole ve městě Vyšší Brod. Opat Tecelín poslal největší cennosti kláštera – především právě Závišův kříž, dále Cyklus Mistra vyšebrodského oltáře a Vyšebrodskou madonu – do Prahy do bezpečí. Už 2. října 1938 obsadila německá armáda tzv. Sudety (pohraniční oblasti Československa, slovo původem od Římanů), což zde znamenalo okresy Kaplice a Český Krumlov. Místní obyvatelstvo zprvu změnu vítalo, protože všechno bylo převážně německé, ale brzký nástup gestapa začal tyto názory měnit. O tuto oblast měl značný zájem Hitler, což se projevilo mimo jiného tím, že už 20. října přicestoval do Krumlova. Tato část Sudet byla postupně (definitivně až r. 1941) připojena k tzv. župě Linec/Horní Dunaj a také církevně odtržena od budějovické diecéze a svěřena pod správu diecéze Linec, přičemž opat Tecelín byl v listopadu 1938 budějovickým biskupem jmenován biskupským komisařem pro část připojenou k Třetí říši.

    Těsně před koncem války nacisté odvezli Závišův kříž spolu s dalšími uměleckými předměty do Rakouska a ukryli v solných dolech. Památku poté objevili Američané, kteří ji vrátili do Česka. Kříž byl součástí klášterních sbírek až do roku 1949. Když byl veškerý majetek kláštera 14. října 1949 zestátněn, stal se překrásně zdobený kříž Záviše z Falkenštejna součástí chrámového pokladu katedrály svatého Víta na Pražském hradě. Po listopadu 1989 a návratu cisterciáckých mnichů do svého kláštera ve Vyšším Brodě se sem v roce 1990 s řadou dalších uměleckých děl a obrazů starých mistrů vrací i Závišův kříž.

    Popis vzácné památky
    Jedná se o dvouramenný byzantský kříž zhotovený ze stříbra, na němž jsou položeny lístky arabského zlata. Patří do skupiny patriarchálních křížů, tj. křížů se dvěma příčnými břevny. Zlatá čelní strana kříže je doplněna 51 drahokamy.
    Původní kříž byl vysoký 445 milimetrů. Hořejší příčné břevno měří 229 mm a dolní 273 mm. Všechna ramena jsou na koncích rozvinuta v trojlistou francouzskou lilii a v průměru široká 31 mm. Skvělá nádhera této památky vrcholí v soustavě drahokamů a obrovských perel, rozložených ve skupinách na koncích i po celé délce břeven tak, že jejich velikost a barevná souhra odpovídají požadavkům symetrie. Přední i zadní strana se od sebe liší stylem zpracování. Hodnotou užitých materiálů i úrovní uměleckého zpracování patří kříž k nejpřednějším památkám svého druhu nejen v České republice.

    Přední strana Závišova křížeZávišův kříž, zadní strana v pozadí za ním páter Xaver Švanda


    Výzkum techniky a materiálů Závišova kříže byl součástí soustavného průzkumu předmětů z pokladu Klenotnice pražského hradu, který začal uskutečňovat odbor památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, s cílem doplnit údaje o předmětech, které dosud nebyly dostatečně zkoumány. Tento skvostný předmět, obestřený mnohými historickými záhadami a hypotézami, byl v roce 1938 uložen v pokladu chrámu sv. Víta v Praze. Při prohlídce vykazoval značnou anomálii – silné hnědofialové zbarvení několika filigránových plechů z jeho výzdoby. Původ tohoto zabarvení zlata vysoké ryzosti zůstal nejasný. Zabarvení nepocházelo od mladšího stříbrného korpusu, nebo změny barevnosti se neprojevovaly v místech styku korpusu s filigránovými plechy. Rovněž hypotéza, že toto zabarvení bylo způsobeno dlouhodobým působením plamenů svíček, stojících na oltáři v blízkosti kříže, byla zavržena, nebo zlaté plechy byly na spodních ramenech kříže takřka čisté, zatímco zahnědnutí bylo převážně na ramenech horních. Pravděpodobnější se zdá hypotéza, že plechy s filigrány byly původně upevněny na dřevěném kříži, který při některém z požárů ve Vyšším Brodě ohořel.


    Po více než 30 letech. Češi si Závišův kříž naposledy mohli prohlédnout v sedmdesátých letech 20. století, kdy byl vystaven na Hradě spolu s korunovačními klenoty. Na snímku je restaurován právě před touto výstavou.


    Zkoušky čistění nebyly dostatečně účinné a hlavně nezaručovaly bezpečné provedení práce vzhledem k rozmanitosti materiálů artefaktu. Bylo navrženo celkové sejmutí filigránových destiček a jednotlivých prvků výzdoby. Proces restaurování (klasickou zlatnickou tepelnou úpravou) tím zároveň umožnil upřesnit a podrobněji poznat technologickou skladbu. Práce doprovázela nezbytná přesná fotodokumentace.

    Původní kříž je poset 44 drahokamy a 166 perlami (dle jiných údajů je perel 174). Předpoklad původního dřevěného korpusu kříže je reálný a odpovídá dobovým zlatnickým a emailérským postupům. Zlatých plechů zdobených filigránem je celkem 16 (viz snímek ve stavu rozebrání), byly upevněny hřebíčky, jejichž dříky byly stříbrné a hlavičky v ohni zlacené. Zlato má mimořádně vysokou ryzost 750-730 tisícin (zjištěno SZDK v Praze).


    Vlevo: zadní strana ramene kříže po demontáži. Na snímku je patrný větší počet otvorů, než kolik bylo zapotřebí pro upevnění na nově zhotovený stříbrný korpus. Vpravo: střed stříbrného korpusu – vnitřek, s rytým datem 1775.


    Nynější korpus je stříbrný, ze dvou částí, částečně litý, ryzost 830/1000 (SZDK v Praze). Byl nově zhotoven roku 1775 – rytina s tímto datem se nachází uvnitř kříže. Střed kříže byl tehdy tepelně upravován, včetně plechů s filigránem bezprostředně v jeho blízkosti. Z této doby pochází též ústřední motiv Ukřižování (zlato 620/1000, nýty 820/1000).


    Detaily části Závišova kříže po rozebrání
    Nahoře: medailón a jeho kožená podložka. Dole: levé horní rameno zadní strany, stříbrné v ohni zlacené hřebíky, kožená podložka, stříbrná fólie a safír (z téhož ramene).


    Emailů, zdobících zadní stranu kříže a kryjících relikvie, je celkem 9. V osaznách jsou podloženy kůží a stříbrnými fóliemi. Lze se domnívat, že popraskání emailů, jak se nyní jeví, mohly dovršit jednak technologicky nevhodné osazny a jednak právě kožené podložky v nich, které jsou vhodné pro kameny, ne však pro emaily. Při změnách vlhkosti kůže neustále mechanicky pracuje a tlaky na velmi tenký podložní plech emailů (0,2-0,3 mm) působí jejich popraskání. Starší literatura tyto emaily považuje za byzantské, je tu dvakrát vyobrazen sv. Jiří, dále sv. Pavel, sv. Tomáš, sv. Jan Theolog, sv. Petr, sv. Lukáš, sv. Demetrios Soluňský a sv. Athanasios. Dvě lunuly (zvláštní úchyty ve tvaru půlměsíce) rovněž v technice přihrádkového emailu zdobily patrně náušnice. Podstavec (stříbrná noha) je novodobá práce 19. století. Podstavec o průměru 28 cm je zdoben 39 drahokamy a 31 vltavskými perlami.

    Prakticky všechny restaurátorské práce, prováděné na tomto kříži, se uskutečnily na Pražském hradě v prostorách Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, a to za účasti doc. Bauera, dr. Bendy a koordinátora celé této akce dr. Klimeše. Díky rozebrání mohl být též proveden důkladný mineralogický průzkum, uskutečněný doc. Bauerem. Historický průzkum prováděl od začátku dr. Benda, který odevzdal výsledky své práce do tisku; po jeho smrti ze dvou připravených rukopisů zpracovala text hesla pro katalog svatovítského pokladu dr. A. Merhautová, která objevila další historické údaje, vztahující se k tomuto kříži (Rukopis o Závišově kříži, připravený pro publikaci o pokladu Pražského hradu, uložený na OPP Pražského hradu).

    Závišův kříž je dodnes v klášteře a je nadále předmětem adorace (což znamená projevení nejhlubší úcty). Má kromě své historické a umělecké hodnoty, která se nedá vyčíslit penězi, i hodnotu náboženskou. „Je to především relikviář. Proto bychom chtěli památku do budoucna zabezpečit, a vystavit ji tak, aby se před ní věřící mohli také modlit,“ uvedl převor Justýn.

    Použitá literatura:
    internetové stránky kláštera Vyšší Brod
    Technologia artis, Užité umění, Kříž Záviše z Falkenštejna, práce ak. soch. Aleny Novákové
    internetové stránky www.ckrumlov.cz
    http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/region_histor_zavikr.xml
    Seminární práce : http://www.gymfry.cz/zmp0203/jandecko/text.htm
    www.lidovky.cz z 26.srpna 2007

    Celý článek | Komentáře: 11 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Září  >>
    PoÚtStČtSoNe
        1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30  

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha