Bylo by poetilé dělit období I. krize seniorátu podle jednotlivých kníat a kníátek. Jednak kronikáři a letopisci nezachytili tolik zpráv k některým vládcům, hlavně toto období (od smrti krále Vratislava do smrti Oty II. Černého v bitvě u Chlumce) by se mělo brát kompaktně. Díky délce textu, musí být rozdělen do několika článků. Dělítkem bude zákeřná smrti ničitele seniorátu - kníete Břetislava, epilog krize bude zahrnut v článku o vládě nejmladího syna Vratislava, Soběslava I.
Oproti počátku století, kdy kníecí rod málem vymřel (nemanelský Břetislav), konec se potýká s opačným extrémem. Sám Břetislav měl synů pět a tyto linie byly také hojně rozvětveny. Naopak po druhé krizi Přemyslovci v 13. století začínají zvolna vymírat.
Z Břetislavových synů il po smrti Vratislava, českého krále jen Konrád, moravský údělník. Umírající král zanechal po sobě syny Břetislava, Bořivoje, Vladislava a Soběslava. Druhorozený Boleslav zemřel v roce 1091, stejně jako Spytihněvův syn Svatobor- Fridrich, který byl vyachován z nástupnictví Vratislavem a zemřel 1086 v úřadu aquileiského patriarchy. Podle seniorátního řádu nebyli bez ancí na kamenný stolec ani synové údělníků Konrádovi synové Oldřich a Litold a Otovi potomci Svatopluk a Ota.
Jene toto období poruovalo Břetislavův řád, vydatně z toho těila lechta a římský vládce. Poruování vedlo k silné nestabilitě, kterou dočasně vyřeil a silný panovník Soběslav, a po bitvě u Chlumce 1126.
Toto období je v kontrastu s dobou Vratislava i v Evropské politice. Vratislav dokázal zasahovat do říké politiky a vydatně z toho těit. Po jeho smrti obzory českých panovníků pomalu končí u českých hranic. Objevuje se trend, kdy pro slabost kníat, němečtí vládci zasahovali do českých záleitostí. Situace byla ovlivněna klidem v říi, kde nebyl ádný oponent, take říe byla oproti Vratislavovu období relativně jednotná. Vratislavovi synové zdaleka nedosahovali schopností svého otce, ani nejmladí Soběslav. Nikdo neměl na obnovení královské hodnosti, nikdo pomalu neměl ani na upevnění moci vlastní.
Podle řádu nastoupil poslední ijící syn českého Achilla,
Konrád. Od roku 1055 údělník západního údělu, Brněnska a Znojemska. Byl méně průbojný ne jeho bratři, ale s větím smyslem pro řád. Za svoje krátké panování se marně pokusil obnovit původní praské biskupství (= připojit území olomoucké diecéze). Jeho vláda byla epizodou, zemřel 6.9.1092.
Po strýci nastoupil syn krále Vratislava a jeho druhé manelky Adléty, vrátiví se z exilu v Uhrách.
Břetislav II. Byl nastolen 14. září, ve svém mládí nakrátko spravoval Hradecko. Velmi brzy po získání trůnu zakázal pohanské obřady a zvyky. Měl silné postavení, byl zdaleka nejstarí z rodu a předem se s ním počítalo jako s dalím kníetem. Nebyl to oblíbený vůdce, ale právě díky předpokladům měl relativně silnou základnu. Ale těstí a četí předáci jsou vrtkaví. Ústup z evropské politiky a stáhnutí do regionální symbolizuje sňatek Břetislava s Luitgardou z Bogenu v roce 1094. Jednak byl u Břetislav poměrně starý (kolem čtyřiceti let), sňatky jako prostředky spojenecké politiky byla prováděny hlavně za vlády otců. Hlavně páni z Bogenu, významný bavorský rod, sice mohl bráti české hranice, ale oproti polským a uherským manelkám, navíc spjatých pokrevně s císařstvím nebo dalími panovnickými rody to byl značný ústup. Český kníe neměl u ani pomocí manelek jak zasahovat to vysoké říské politiky. Břetislav měl jetě moc ve pevně ve svých rukách, dosazoval do úřadu svoje biskupy. Přesto problémy měl. Po dlouhé vládě Vratislava byla zpomalena generační výměna hodnostářů, nyní ádalo hodně hlasů z mladích generací o dvorské úřady a zdaleka ne vechny mohl Břetislav uspokojit. Břetislav se snail zasahovat do polských záleitostí, od roku 1093 plení Slezsko, do té doby, ne dostane mírový tribut. Břetislav vystihl polskou politickou krizi. K moci se tlačil nevlastní syn kníete Vladislava Zbyhněv, jeho vlastnímu synu Boleslavovi český Břetislav propůjčil Kladsko, které bylo nedávno odstoupeno Polskem. V květnu 1096, v té době Prahou procházela část lidové kříové výpravy a nevyhnulo se to bez masakrů na idech, kníe vpadl do Slezska a zaloil zde hrad Kamenec. Napětí se vyostřovalo, toho samého roku nechal vyhnat zrádné předáky Mutinu a Boeje, Vrovce, které poté přijal polský kníe. Vladislav musel postoupit svým synům díly Polska a rozdělit ho mezi ně Boleslav, chráněnec českého kníete, získal Slezsko a Mazovsko. Břetislav ho v roce 1099 povýil na svého mečonoe. Tím Břetislavův vliv v Polsku končil, musel se věnovat vnitřním a hlavně dynastickým problémům. V roce 1097 nakrátko uvěznil Konrádova syna Oldřicha v Kladsku.

Ke klíčovému mezníku pro celé budoucí 12. století v českých dějinách dolo v dubnu 1099. Vracející se Jindřich IV. si Břetislava pozval ke dvoru do Řezna, mimo jiné, aby zde investoval praského biskupa Heřmana. Břetislav císaře poádal, aby po své smrti předal Čechy v léno bratru Bořivojovi. Záměrně tím poruil řád svého stejnojmenného děda, ve snaze zabránit v nástupnictví moravským větvím,(nástupcem měl být nejstarí Konrádovec Oldřich Brněnský). Moná také doufal, e Bořivoj prosadí jeho synka Břetislava. Na rozhodnutí Břetislava měla vliv určitě jeho nevlastní matka, třetí ena Vratislava Svatava Polská.
Po rozhodnutí v Řezně začal Břetislav upevňovat svoji pozici, táhl s vojskem na Moravu, kde odebral díl Moravy Oldřichovi a Litoldovi, propůjčil ho Bořivojovi, olomoucký díl, kde panovali Svatopluk a Ota, nechal na pokoji. Litold z exilu v Rakousku dokázal kníeti kodit , proto v roce 1100 Břetislav vytáhl znovu do pole. Vzpurný příbuzný se bránil v hradu Raabs, po esti dnech hrad padl, Litold dokázal uprchnout. Aby upevnil svoji pozici Bořivoj na Moravě, oenil se s sestrou rakouského markraběte.
Ve Zbečně u Berounky 20.12. kníete Břetislava, panovníka, kterého Kosma zřejmě chápal jako spodobnění Krista přepadl nájemný vrah a smrtelně ho zranil, kníe za dva dny zemřel. Kým byl atentátník najat, dějiny u asi nikdy nezjistí, moná Vrovci, moná někým jiným, kníe měl v posledních letech mnoho nepřátel.
Pouitá literatura:Vratislav Vaníček: Vratislav II.
Josef emlička: Čechy v době kníecí
Josef emlička: Přemyslovci
Petr Kopal: Kosmovi ďáblové, v MHB 8