Západoevropská města mají větinou své kořeny v antice, v období slavné říe římské, kdy tato sídla měla mnoho funkcí, od hospodářských, přes správní a po vojenské. Se stěhováním národů a vznikem barbarských království města částečně ztrácejí význam, upadá řemeslná výroba, stejně tak obchod. Panovník nyní nesídlí ve městě, buduje opěrné body po celé zemi, kde shromaďuje zásoby a vládne z koně neustále je na cestách, tak obnovuje svoji moc. Důraz je kladen na zemědělský venkov.
Zastaralý článekCelospolečenské změny kolem roku 1000 (na nich je zaloena kolonizace) umoňují rozvoj zemědělství (jeho zefektivnění) a také obchodu. Města se nejenom přílivem lidí z venkova (
městský vzduch osvobozuje - ale to bude platit a spíe později, ve vrcholném středověku) vracejí do svých starověkých hranic a překračují je. A začínají se právně vyčleňovat ze svého okolí.
Jiná situace je mimo římský svět, kde tradice starověkých měst není Skandinávie, Slovanské země, zde hrají ústřední roli
hrady a
víky, opevněná panovníkova hraditě sídla jeho správy (kasteláni v čele), místa, kam se shromaďovaly dávky od lidu.
Samotné hraditě je často rozděleno na akropoli (sídlo správců) a předhradní část (hospodářské zázemí), obé je obehnáno palisádou. Na hrady je soustředěna církevní správa
Kolem těchto hradů záhy vzniká podhradí (spíe nesoustředěné vesnice, ne rozsáhlé centrum), jeho obyvatelé, kromě zemědělství, které je jejich hlavní obivou, provozují řemesla, jimi zajiují chod systému (produkci větinou systému odevzdávají).
Kolem významnějích center vznikají kupecké osady a v podhradí jsou také pravidelné nedělní trhy. O roztřítěnosti vesnic v podhradí vypovídají pestrá pomístní jména, celý tento komplex (hraditě + podhradí) moderní historie nazývá raně středověká aglomerace. Později se tyto aglomerace mohou změnit na vrcholně středověká města. Ale nejenom ony. Také z trhových osad na důleitých obchodních stezkách, u brodů, vznikají města jako například severočeský Most. Kolem roku 1200 mohlo být takových míst (oba případy) v Čechách kolem sta, v Polsku asi dvě stě a v Uhersku ke třem stům.
Na Západě jde vývoj dál a rychleji. Ve městech vzkvétá výroba a následně obchod. Rozvíjí se dálkový obchod, světoznámé jsou trhy v Champagne, vzniká obchodní konfederace měst Hanza, na obchodu začínají bohatnout italská města jako je Janov nebo Benátky. Stále více se pouívají peníze, které zatlačují i venkovskou naturální výměnu.
Nutno ale poznamenat, e větina měst se obchodně orientuje jen na své okolí, které vtahuje do sféry svého vlivu. Město (stále bude mít částečně zemědělský ráz) nedokáe existovat bez zemědělského okolí zázemí, potřebuje získávat zemědělské produkty a potřebuje odbytitě pro vlastní řemeslné výrobky.
Na Západě se relativně záhy po přelomu milénia začínají města právně vyvazovat ze svého okolí, získávají svobody a jejich povinnosti vůči panovníkovi jsou právně upraveny. Úzce to souvisí s kolonizací a novými pořádky. Dalí města jsou nově zakládána na tzv. zeleném drnu (třeba německý Lübeck 1143).
Do českých zemí se městské zřízení, město jako instituce, dostává ze třech směrů z říského Chebska a Rakouska a piastovského Slezska na počátku 13. století. Prvními městy u nás, zaloenými na zeleném drnu, byl v roce 1213 Uničov a moná jetě předtím Bruntál. Obě města byla zaloena markrabětem Vladislavem Jindřichem v blízkosti nalezi nerostných surovin.
Postup zakládání měst byl vdy velmi podobný a obdobný vzniku nových vesnic. Zeměpán se domluvil s určitým podnikatelem (ne vdy svým poddaným), takzvaným lokátorem, jeho úkolem bylo sehnat budoucí měany (u nás to byli často Němci, ale ne vdy), zajistit podmínky usazení a vést samotnou lokaci města. Nejdůleitějím momentem vzniku nového města nebylo ani tak jeho fyzické vybudování (tím se nemuselo liit od raně středověkých aglomerací), ale vymezení jeho práv (předevím vůči okolí) a povinností vůči panovníkovi a jeho správě, co se často dělo rukoudáním (nebo se listina nezachovala do dneních časů).
Existovalo několik souborů právních zvyklostí, přejímaných a upravovaných podle místních podmínek. Obě zmiňovaná města byla zaloena na tzv. magdeburském právu, později na naem území vzniklo několik právních okruhů (staroměstské, brněnské, jihlavské právo k představitelům těchto měst se obraceli v případě sporů). Ji z kníecího období, před vznikem prvních institucionálních měst na naem území, známe tzv. imunity. V praxi lo o osvobození církevních majetků od povinností těchto majetků vůči zemské správě. Německé právo v tomto zalo jetě dále.
A na čem se tedy při zakládání města mohli mětané se zeměpánem domluvit? Panovník měl z prosperujícího města tučné zisky, od podacího (plat za obsazení půdy vládce), přes daně z půdy a k příjmům z krčem, lázní, trhu, soudních pokut a po pronájem rychty. Později existovali i berně, jako dalí panovníkův příjem. V počátcích byly vechny daně a dávky na určitý čas odputěny, nebo bylo nutné, aby město bylo vystavěno, postavilo se hospodářsky na vlastní nohy a začalo produkovat zisk. Na oplátku tedy byli měané předevím vyňati z panovníkovi správy jeho hradských úředníků (u nás) s moností vlastní samosprávy a niího soudnictví.
Kromě toho městská obec získala pestrou kálu práv (která mohla být poté roziřována):
Právo mílové, které mluvilo o tom, e v okolí jedné staročeské míle (asi 11 km) nesměla být stejná ivnost, která je ve městě (původně se to týkalo pouze krčem). Fakticky to vytvářelo spádovou oblast vesnic přidruených k městu.
Právo trhové (umoňovalo konat v určené dny trhy a výroční jarmarky).
Právo hradební (obehnat město hradbou).
Právo várečné (vařit pivo).
Právo hrdelní (odsoudit k trestu smrti).
Ve dvacátých letech 13. století začínají být na města vrcholného středověku převáděny ony zmíněné raně středověké aglomerace. Roku 1224 Opava, v roce 1225 Hradec Králové, ve stejné době Litoměřice, o rok později Znojmo, za Václava Brno, Olomouc, Staré město praské. Převod aglomerace na město se neobelo vdy bez problémů. Bylo nutné vytyčit velikost městské obce (řada vesnic v podhradí se mohla stát městem a řada zůstat vně hradeb) a mnohdy bylo třeba vykupovat (nebo vyvlastňovat) majetky lechty a církve, které fungovaly na jiném právním rámci a v oblasti města by byly něčím cizorodým. To je příklad města Znojma, kde měl majetky loucký kláter.
Kromě měst královských, za vlády Václava I. (1230 1253), začínají vznikat první města poddanská, jejich vlastníky jsou lechta nebo církev, která dokázala získat povolení k vysazení města od panovníka. Prvními jsou Kladruby, Kynperk nad Ohří, Horní Beneov. Některá česká města jsou horní (hlavním zaměstnáním měanů není řemeslo, ale těba kovů), jako například Jihlava a Kutná Hora s bohatými zásobami stříbra. Zvlátním typem královských měst jsou města věnná (tj. patřící královně) Mělník, Hradec Králové, Chrudim a dalí. K největímu rozvoji vzniku nových měst na naem území dolo za vlády Přemysla Otakara II. (České Budějovice) a jeho syna Václava II. (Plzeň). Ne vdy se ovem zaloení nového města na zeleném drnu zdařilo, někdy zakročily přírodní podmínky, nerentabilita těby, jindy násilí. ďár nad Sázavou musel být zaloen na dvakrát.
A jak město vypadalo? Nově zaloené mělo pravidelný čtyřúhelníkový půdorys, s náměstím uprostřed a pravoúhlou sítí ulic (nedláděných). Nejdříve byly vybudovány domy dřevěné (zemnice a polozemnice), později na přelomu 13. a 14. století kamenné. Budov z kamene bylo zpočátku málo kostel, klátery, moná rychta. Nejdříve bylo město obehnáno valem (s palisádou), kamenná hradba byla vybudována a později (u nás v souvislosti s povstáním kralevice Přemysla po polovině 13. století). Ve městě neexistovala kanalizace a odpadky se vyhazovaly na ulici, to bylo příčinnou častých epidemií a morů.
V českých městech byla zpravidla německá větina, která se začíná v průběhu 14. a na počátku 15. století vytrácet. Ji tehdy je řada měst s větinou českou. Významný předěl představují husitské války, kdy jsou z několika měst vyhnáni Němci. Kromě kupců jiného cizího původu jsou v řadě měst idovská ghetta (uzavřené čtvrti s vlastním idovským hřbitovem a synagogou). U nás jsou idé poprvé doloeni k roku 1091 v Praze.
Existují zhruba 3 skupiny, do nich lze rozdělit obyvatelstvo středověkých měst patriciát, střední stav a chudina. Patriciát představuje nejbohatí a nejvlivnějí skupinu obyvatel, jsou to podnikatelé v hornictví, bankéři, dálkoví kupci, větinou vechno cizinci se irokým rozhledem, kteří působí po celém království a mají kontakty se zahraničím. V Praze se k patriciátu můou počítat četní dvořané a královtí sluebníci.
Nejpočetnějím stavem (50 70%) jsou řemeslníci, obchodníci. Jsou majiteli domů, tudí plnoprávní měané. Oni jsou přísluníky cechů, společenství stejných řemesel, která kontrolují výrobu, ceny a brání členy cechů proti konkurenci nečlenů. Cechy v pozdějí době často válčí proti patriciátu.
Neplnoprávnými jsou přísluníci chudiny, kteří nevlastní svůj dům. Kromě ebráků sem patří čeledíni, učedníci a dalí námezdní síly.
Mimo to ve stojí duchovenstvo.
V čele města stojí rychtář, zástupce vrchnosti, který dbá na výkon práva. Za odměnu se jím stává lokátor a tento úřad můe být dědičný, pokud není pronajímán pouze doivotně. Existuje do 15. století, od roku 1372, kdy se to podařilo Brnu, je tento úřad vykupován městem. Fakticky tedy v čele města stojí samospráva, městská rada, volená městskou obcí a potvrzována panovníkem nebo jeho zástupcem pro města (podkomořím). Nejčastěji se skládá z 12 nebo 18 radních (konelů), z jejich čela je volen purkmistr.
Sebevědomí měanů roste poté, co získávají primát v oblasti umění (divadla, slavnosti) a vzdělanosti (městské koly a univerzity mapa), snaí se získat i politický vliv. V Čechách při této příleitost nebude nevhodné vzpomenout rok 1309, kdy skupina praských a kutnohorských měanů zajala čelné představitele českého panstva (v čele s Jindřichem z Lipé). Vliv měst na politické dění bude jetě dlouho malý, významné pozice u nás dosáhnou za husitství, po malkaldské válce roku 1547 mnoho ze svého bohatství a vlivu města ztratí. Jiná situace je v Itálii, kde existují městské státy (a později brání rozvoji celé země).
Vznik těchto měst je součástí velké změny, která postihla celou Evropu.
Pouitá literatura:
Jaques Le Goff: Kultura středověké Evropy
Jan Kláptě: Proměna českých zemí ve středověku
Jaroslav Čechura: České země v letech 1310 - 1378
Josef emlička: Čechy v době kníecí, Počátky Čech královských
Martin Wihoda: Odkaz fojta Bertholda (Dějiny a současnost 2/2006)
Diskuse:
Věnná města,
Moc panovníka,
Měané a města.