Mongolská invaze do střední Evropy (1240 - 1242)

Za čtvrtstoletí dokázali Mongolové v čele s Čingischánem a jeho příbuznými ovládnout přes polovinu Asie. Mohli být vděční svým rychlým jízdním armádám a perfektní strategii. Čingischán dokázal zaútočit na Rusko a spojené síly knížat porazil v bitvě na řece Kalce (1223). Později zde vznikla Zlatá horda, státní útvar v čele s Batůem. Batů, Čingischánův vnuk, si letech 1236 až 1240 podmanil celé Rusko. Mongolské síly směřovali dál na západ.

Zastaralý článek

Najít záminku ke konfliktu nebylo těžké. Během dobývání Ruska Mongolové (v Evropě nazývaní Tataři) podmanili kočovný národ Kumánů. Kumáni požádali o ochranu uherského krále Bélu IV. Kumáni na oplátku slíbil kovertování k západnímu křesťanství a poskytnutí 40 000 můžů k obraně Uher. Béla IV. s radostí přijal. Batů se toto dozvěděl během dobývání Przemyslu v prosinci 1240. Ihned poslal uherskému panovníkovi ultimatum od spojenectví s Kumány odstoupit. Béla odmítl a začal se připravovat k válce.
Kumáni ovšem v Uhrách vycházeli velmi špatně, při jedné potyčce v Budíně byl zabit jejich chán. Kočovníci opustili Maďarsko a vydali se drancovat do Bulharska.
Mongolové začali s pečlivými přípravami. Subotaj, duchovní vůdce kampaně a bývalý Čingischánův vojevůdce poslal na západ vyzvědače. Mongolův se právě podařilo porazit významnější ruská knížata a roku 1240 přeskupovali síly a nechávali svá vojska odpočinout. Zvědi se zatím dokázali v převlečení za tuláky a obchodníky dostat až k Rýnu a zjistili poměry panující v Evropě. To se později v úderu proti Uhersku. Velitelé sice věděli, že evropská království mezi sebou často válčila a byla nejdnotná, ale králové byli mezi spjati pokrevními svazky a proti vnejšímu nepříteli by se jistě spojili. Proto Batú rozdělil svých 70 000 mužů (2/3 lehká jízda, zbytek těžká) na dvě nestejné skupiny. Hlavní padesátitisícová síla měla vést invazi do samotných Uher, měli ji vést Batú a Subotaj. Menší síla měla zabránit spojení Uher s evropskými spojenci. Měli ji vést Bajdar a Kaidu.
Na začátku března roku 1241 vyrazila menší armáda do Polska za již zmíněným úkolem. Za pár dní překročila uherské hranice i druhá armáda, ta byla ovšem rozdělena do dvou sborů. Hlavní síla vedená Batúem mířila směrem na Ostřihom a Pešť, nesrovnatelně menší kontingent vedený Kadanem a Subotajem směřoval přes Karpaty. Mongolská jízda se začala rozlévat po střední Evropě za rozsáhlého drancování.
Hned na začátku invaze obsadila severní armáda polské město Sandoměř. 3. března padl přes odpor Poláků a slovanských posil Krakov a byl vypálen. Další porážku Poláci utrpěli v bitvě u Chmielnik 18. března. 24. března oblehly Vratislav. Věděli, že slezský panovník Jindřich II. sebral armádu a blížil se jim naproti. Český král Václav I. spěchal polákům naproti s pomocí. Mongolové nechtěli riskovat boj proti spojené křesťanské armádě a zanechali obléhání Vratislavy a vydali se Jindřichově armádě naproti. 9. dubna se střetli s armádou Poláků, Řádu Německých rytířů a Templářů u města Lehnice. Mongolové, kteří použili svoji obvyklou taktiku, zvítězili.
Je přímo udivující, jak velké vzdálenosti dokázali za několik dnů Mongolové urazit. Důvod bylo hned několik: rychlá jízda, nepříliš těžké brnění, vysoká morálka a kvalitní výcvik vojáků i velitelů. Díky této výhodě dokázali nepřítele zaskočit a rychlost využili i v samotné bitvě, která téměř nikdy neskončila porážkou.
Do Uher postupovala i jižní armáda. I přesto, že na konci roku 1240 dal Béla posílit strážní jednotky na hranicích, 12. března Mongolové překročili hranice a mířili směrem do vnitrozemí. 2 dny na to nechal Béla svolat vojska do Budapešti a vydal se naproti Batúovi. Malé předsunuté oddíly Mongolů dorážely na Uherskou armádu posílenou rovněž Templáři, ale ustupovali k hlavním silám. 10. dubna Mongolové zabrali most, protože se na něm špatně manévrovalo, tak ho opustili a utábořili se v křovinaté rovině. Střed a pravé křídlo Mongolů se přebrodilo a zaútočilo čelem, levé křídlo vedené Subotajem obešlo uherské ležení a zaútočilo zezadu. Uherské síly byly zdecimovány a poraženy. Béla IV. se obrátil na útěk, Mongolská armáda ho začala pronásledovat v čele s Kadanem. Béla unikl až do Dalmácie.
Mongolové poté dobyli Pešt, Ostřihom a vyhnuli se armádě v Rakousku a poplenili města u Jaderského moře. Síly z Polska se stočily na jih a pronikly na Moravu. Záměrně obešli zesílené opevnění, zaútočili marně na Olomouc, kde byli poraženi. Z toho vzešla legenda o králi Václavovi, zachránci evropského křesťanství. Celkově se Tataři přehnali přes Moravu velmi rychle s cílem spojit se s jižním vojskem. Další plány počítaly s vpádem do Rakouska a bojem proti vévodovi Fridrichu Bojovnému. Z plánů ale sešlo - důvody v následujícím odstavci.
11.12.1241 zemřel mongolský chán Oktaj a na počátku roku 1242 se velitelé i s armádami se vydali získat svůj podíl na moci. Asi to jediné zachránilo Uhersko a středoevropské státy od vyplenění a obsazení Mongoly. Ale i tak byla část Maďarska i Polska zpustošena.

Diskuse: Kočovné národy, Mongolská invase a české země, Bitva u Lehnice.