Středověk
Dnes je: 19. 11. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Nechci se Vás nijak dotknout, ale ti připomínající mají většinou za sebou již nějaké publikace ;-) (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Samý rejpal tady,zkuste si napsat něco takového sami lépe,když umíte jen hnidopišsky rýpat do každéh . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Zajímalo by mě, kdo ty informace doteď tajil. :-)) (Rodová společnost, její instituce a kolektivní identita. Utváření raně středověkých států)
  • Vážení, konečně se odtajňují zdroje úžasných informací o nás Slovanech. Kdo má možnost studovat ty p . . . (Rodová společnost, její instituce a kolektivní identita. Utváření raně středověkých států)
  • Možná by bylo vhodné přidat na stránky (přesněji do dokumentů ke stažení) článek s citacemi (jelikož . . . (Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době)
  • Sociální sítě a ostatní






    Dobové dokumenty

    * Návrh spojenecké smlouvy mezi Václavem II. a Filipem IV. Sličným

    Autor: Acoma . Vydáno dne 28. 04. 2007 (8851 přečtení)

    (cca konec května 1303)
    Na jaře roku 1301 vymřeli v Uhrách po meči Arpádovci a díky podpoře uherských magnátů se podařilo Přemyslovcům nebývale rozšířit území. Českému králi Václavovi II. patřila nejen česká, ale i polská koruna a jeho syn Václav III. byl zvolen uherským králem Ladislavem V. Posilování moci a vlivu přemyslovské dynastie však bylo trnem v oku papeže Bonifáce VIII. a papežem dosud neuznaného římského krále Albrechta Habsburského.

    Rok 1303 byl pro českou vládu v Uhrách rozhodujícím. Papež v březnu po dlouhém váhání a vyjednávání uznal Habsburka římským králem a 31. května prohlásil za „jediného oprávněného a pravého dědice Království uherského“ protikandidáta české strany Karla Roberta. Poté papež pohrozil církevními tresty všem, kteří by nadále chtěli vzdorovat uherské vládě Anjouovců. Římský král Albrecht dokonce 13.07.1303 složil papeži přísahu věrnosti, což v tu dobu nemělo obdoby a na oplátku papež prohlásil, že všechna království včetně Francie, jsou ve sféře světské podřízena římské říši. Papežem podpořený Albrecht Habsburský (mimochodem strýc obou uchazečů o uherský trůn) předložil Václavovi II. celý soubor přemrštěných požadavků. Český král se měl zříci nejen nároků na Uhry, ale i na zastavené Chebsko, Míšeňsko a části Falce, vzdát se polské koruny a na pět či šest let odstoupit Albrechtovi urburu z kutnohorských stříbrných dolů. Pokud by Václav II. tyto nehorázné požadavky odmítl, žádal Habsburk vysoké odstupné. Do protičeského paktu se podařilo jednookému Albrechtovi získat většinu říšských knížat. Askánci za úplatu zůstali s Václavem II.

    Český král Václav II. se pokusil říšsko-papežské ohrožení vyřešit nabídkou spojenectví francouzskému králi Filipovi. Filip IV. měl také spory s Bonifácem VIII. a prohlašoval o svatém otci, že je samozvanec. Otcem této myšlenky na spojenectví byl pravděpodobně velký diplomat mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu a prostředníkem při jednáních měl podle J. Šusty být hrabě Theobald z Pfirtu. Smlouva mezi oběma panovníky byla navržena v době, kdy spor mezi francouzským králem a Bonifácem VIII. vrcholil.

    „My Václav z boží milosti král český a polský chceme, aby bylo známo všem tento list čtoucím: toužíce žíti v upřímné lásce a ve zvláštním přátelství se slavným a vznešeným panem Filipem, králem francouzským, dospěli jsme s ním k smluvní jednotě a slíbili jsme a slibujeme, že si budeme věrně napomáhati proti komukoliv z lidí, a je kteréhokoliv druhu, hodnosti a stavu, a zvláště a jmenovitě proti Albrechtovi, který se vydává za krále římského, abychom se mi i zmíněný král bezpečně a výhodně zajistili před nebezpečími od něho nám oběma hrozícími, a to se vší svou mocí po celý čas života řečeného Albrechta. Takto se prokáže od nynějška ihned každý z nás obou bez vyžadování nebo vyčkávání jiného napomenutí či vyhledávání zřejmým jeho nepřítelem a bude okamžitě ze všech sil překážeti a napadati jeho, jeho straníky a pomocníky, a též nikdo z nás obou neustane od jejich napadání bez dobrozdání a souhlasu druhého těmi listy, jejichž shody bude mezi námi dosaženo.

    A abychom se mohli proti zmíněnému Albrechtovi jak král francouzský, tak my tím vřeleji a mocněji povzbuzovati, slibujeme sebrati a získati od nynějška do svátku svatého Jakuba apoštola mimo všechny ony lidi, které máme ve svých královstvích a zemích, žoldnéře z Německa východního za cenu sto tisíc hřiven stříbra pražské váhy, počítaje v tuto částku žoldnéře, které jsme již z řečených německých krajů sebrali. Také král francouzský slíbil sebrati mimo lidi, poddané jeho panství, žoldnéře z Německa, sousedícího s jeho panstvím, rovněž za sto tisíc hřiven stříbra téže váhy do zmíněného svátku, abychom si pomáhali, jak slibujeme, jak my s našimi tak král francouzský se svými žoldnéři, proti zmíněnému Albrechtovi lépe a mocněji.

    Kromě toho slibujeme, ve všem bez porušení úcty k apoštolské stolici a bez porušení vzdělávání křesanské víry, ke které se známe a kterou velebíme jako kteříkoliv vyznavači pravé víry, že, kdyby týž představitel stolce nechtěl žít ve svornosti či býti v přátelství se zmíněným králem francouzským, naším nejdražším přítelem, a jednal by na jeho škodu, budeme spolu s panem slavným králem uherským, naším synem Václavem, jak jen možno obranou čeliti, pro něho všechnu horlivost vyvineme a celé své usilí proti tomu vynaložíme, čím by proti němu týž představitel stolce apoštolského tvrdě jednal nebo v čem by měl záminku k napadání jeho mocenského postavení.

    Taktéž král francouzský slíbil činiti totéž, i pro syna našeho, kdyby nechtěl papež s námi a naším synem býti v přátelství či kdyby se uchýlil ke škodění nám či synu našemu.

    Slibujeme pak všechno předeslané i jednotlivé naše sliby zachovávati, dodržovati a plniti a proti tomu nevystupovati ani nejednati, složíce na to přísahy víry svým královským jménem.

    Na svědectví čehož…“


    Vzhledem k dalšímu vývoji je zřejmé, že Filip IV. Václavovu nabídku spíše bral jako hrozbu římskému králi. Francouzský zájem o spojenectví skončil se smrtí papeže Bonifáce VIII. (11. října 1303) . Bonifácovým nástupcem na papežský trůn se stal pod jménem Benedikt XI. bývalý uherský legát MikulᚠBocassini, což pro Čechy nevěstilo žádnou pozitivní změnu.

    Použitá literatura:
    - Doskočil – Listy a listiny z dějin československých, Praha 1938
    - Hádek C. Konec Přemyslovců v Čechách, Akropolis 2006
    - Krieger K. F. – Habsburkové ve středověku, Argo 2003
    - Palacký F. - Dějiny národu českého, v Čechách a na Moravě, Praha 1894
    - Vaníček V. – Velké dějiny zemí koruny české , sv. III., Paseka 2002
    - Žemlička J. – Století posledních Přemyslovců, Panorama 1986

    Celý článek | Komentáře: 5 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Listopad  >>
    PoÚtStČtSoNe
      1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30    

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha