Nevím, mezi kolik lidí se dostala nedatovaná samizdatová publikace - Galatík Jan: Záhada Velehradu. Kterýsi rok 5. července ji na Nákle někdo prodával za 50 Kč.
Smyslem této publikace je vyvolat ve čtenáři dojem, e velkomoravský Veligrad se nenacházel tam, kde to odpovídá nálezové situaci mnohaletých archeologických výzkumů, ale někde, kde by si to, bůhvíproč, přál autor této tendenční publikace. Jediným logickým důvodem se mi jeví snaha přitáhnout na lokalitu archeology za kadou cenu. Pochybuji, e takovýto pochybný způsob bude mít úspěch. Archeologové mají dost práce na lokalitách, které jsou určitě zajímavějí, a kdyby k nim patřilo i Náklo, určitě by tento vrch neunikl jejich pozornosti. Archeologové rovně jsou schopni lehce rozpoznat, na rozdíl od některých neznalých a neinformovaných lidí, nepravdivé údaje, na nich pan Galatík staví své fantastické úvahy a zcela nepravděpodobné hypotézy.
Publikace má sice hlavu a patu, marně jsem vak hledal nějaký logický opěrný bod. Publikace je přeplněná úvahami, které spolu nemají ádnou souvislost. Nakonec autor dal dohromady jakýsi mlhavý závěr na základě jetě mlhavějích indicií, dohadů a směsi úvah. Je to stejné, jako kdybych ze střepů nebo součástek auta pouhým přetřásáním v obří míchačce nějakou náhodou sestavil vozidlo.
Nemám vůbec nic proti novým nálezům a novým výzkumům. Ani archeologové ne. To dokládají i nové nálezy např. na Kláově a jiných lokalitách, přestoe v Mikulčicích i ve Starém Městě a jeho bezprostředním okolí je prokazatelně jetě práce pro archeology na několik desetiletí dopředu. Archeologové pouze rozliují, co je doloeno písemnými prameny potvrzenými archeologickými nálezy, a co je výplodem bujné fantazie.
Domnívat se, e Velehrad byl na Nákle, je dosti uhozené. Jednak se tam nenael ani střep datovaný do 9. století, ojedinělé nálezy pocházejí z jiné doby, větinou baroka.
Na Nákle naprosto chybí doklady lidské činnosti, které by jen náznakem opravňovaly k domněnce, e tam vůbec něco významného mohlo být.
Fantastickou hypotézu pana Galatíka jsem tedy podrobil podrobnému rozboru a zjistil jsem, e se jedná o velký zmatek, který staví nejen na zcela nepodloených a nepravděpodobných, ba přímo nereálných základech, ale také na nepravdivých tvrzeních pana Galatíka.
Neprůkazné důkazy
Pan Galatík argumentuje nálezy několika střepů patřících do různých období, nejčastěji do období baroka, co by měl být podle něho důkaz, e tato lokalita je oním hledaným hlavním městem Velké Moravy. Přitom mu nějak uniklo, e Veligrad je u nade vi pochybnost lokalizován. Střepů z období velké Moravy se nachází na rozdíl od Nákla mnohde tolik, e u to tam ani neskladují. Kdy se nalo v Malenovicích u Zlína několik střepů z období velkomoravského, také z toho nevyvozuji, e v Malenovicích byl Veligrad. Ve Zlíně Loukách se dokonce nael velmoský meč a sekera bradatice z 9. století. To ale vůbec neznamená, e ve Zlíně Loukách bylo hlavní město Velké Moravy. Nález střepů automaticky neznamená, e jsou z 9. století, a i kdyby náhodou někde byly, automaticky to neznamená, e na místě jejich nálezu stál Veligrad. To je na lokalizaci Veligradu trochu málo. Víte, kolik takových Veligradů by muselo být?
Pozoruhodné jsou metody, kterými pan Galatík zjiuje polohu mocenského centra říe.
Např. spojil místa tří významných nalezi mečů na Moravě: Starého Města, Valů u Mikulčic a Nechvalína. Vzhledem k tomu, e Náklo se nachází uvnitř tohoto trojúhelníku, mělo by to znamenat, e cesta kupců do Veligradu vedla právě sem. Podobně argumentuje směrováním podélné osy hrobů v nejznámějích velkomoravských lokalitách údajně k Náklu (kdy jsem byl přesný, vylo mi něco jiného).
Vechny nevyřeené otazníky snad z celého světa nakonec nějakou náhodou končí na Nákle, včetně pověsti o blanických rytířích a včetně údajně moravského královského sídla krále Vannia roku 20 n. l. a včetně města Lugidunum.
Svérázný výklad písemných pramenů
Publikace je plná odkazů na nějaké nálezy, které ovem s Náklem nemají vůbec nic společného, dále odkazů na různé letopisy, ovem interpretované po svém. Přestoe z textu vyplývá, e děj oné události se odehrává někde blíe či dále od Moravské země, nějakou náhodou se opět objeví otázka, jestli to mohlo být na Nákle, a u se jedná o cestu arabských kupců k Vacovskému ohbí Dunaje, past někde v Čechách, kde uvízl průvod s nevěstou pro Svatopluka, Wogastisburg někde poblí Durynska.
Takhle si tedy seriozní výzkum nepředstavuji.
Pan Galatík to dělá ikovně. Pouívá zajímavých metod a a podezřele často vkládá do svých spekulací otazník: Metodějova elezná hora? Proč by to měla být zrovna Metodějova, není vak sebemení důvod. Kadý hrob, u kterého není čitelný pomník nebo visačka se jménem, není Metodějův, stejně jako kadý flek v poli není velkomoravský chrám z 9. století, obzvlátě kdy dosahuje délky 80 metrů. Rovně kadý střep květináče z první republiky není velkomoravský a nálezy 10 km vzdálené od Nákla u asi sotva mají něco společné s hlavním městem, údajně ukrytým v podzemí propasti Náklo. Jakýkoliv podlouhlý předmět není pisátkem, kus ohořelého dřeva nemusí být voskovou tabulku. Stily s tabulkami pouívali ji Římané a pouívaly se jetě v novověku, a i kdyby čirou náhodou interpretoval pan Galatík artefakt správně, je účelové trefovat se do 9. století. Zkrátka přání, které je otcem mylenky, se táhne celou tou jeho "archeologickou" kariérou.
Autor pan Galatík se dále pokouí nalézt metropoli Velké Moravy na základě popisu cesty perských kupců, avak zcela mylně interpretovaného. Popis je stručný:Dalí řeka je Ister (Dunaj). A kdy jsou Maďaři na břehu řeky, vidí proti sobě Bulhary. A nad Bulhary je na břehu řeky veliká hora a na úbočí této hory vyvěrá voda. Za tou horou je křesanský národ, který nazývají Moravany. A mezi nimi a Bulhary je cesta deset dní. Z textu vyplývá, e deset dní trvá cesta od Bulharů na okraj území Moravanů, nikoliv od okraje území Moravanů do Velehradu. Z textu dále jasně vyplývá, e na břehu řeky, o které byla řeč, tedy na břehu Dunaje je veliká hora, za kterou jsou Moravané.
Cituji z jiného článku pana Galatíka - Metodějova elezná hora?:"V zalesněné rovině, v jejím středu byla hora, ze které vytékala voda. To byl cíl cesty. Cílová oblast je tedy v plné shodě s jádrem moci Velké Moravy." Pan Galatík teď přestěhoval horu, která byla výrazným orientačním bodem kupeckým karavanám na cestě ke Slovanům, z pohraniční do centrální oblasti, tedy do samého cíle.
Tato hypotéza, ovem s různými obměnami, se táhne jako červená nit vemi články, které jsem četl na různých webových stránkách nebo i v samizdatových publikacích (ádný solidní vydavatel by asi takové nesmysly nevydal) pana Galatíka, např. ji zmíněná Záhada Velehradu nebo Velehrad hledejte v propasti Náklo u Ratíkovic.
Hypotéza ale má hned několik zásadních zádrhelů. Náklo s velmi povlovným úbočím není na břehu ádné řeky, nato Dunaje, a u vůbec to není veliká hora (poměrná výka je pouhých 58 metrů!). A kdyby se jednalo o řeku Moravu, jak se mylně domnívá autor (teď horu přestěhoval od Dunaje k řece Moravě), tak na břehu Moravy jsou vyí kopce, ne je Náklo, které je zcela mimo dosah vodních toků, které by stály za řeč. Vrch Maková 11 km od Starého Města s pramenem Slanica (lázně) strmě se zvedající kopec 120 m nad řeku Moravu, dále vrch Rovnina s výběkem s kaplí sv. Rocha 4 km od centra Starého Města, poměrně strmě se zvedající 160 m nad řeku Moravu. Ale jak u jsem se zmínil, ona veliká hora na břehu Dunaje není cílem, ale začátkem cesty přes území Moravanů.
Skutečné Náklo není na hranici území Moravanů, ale někde v centrální části. Ona vysoká hora bude pravděpodobně 485 m n. m. vysoký vrch u Visegradu mezi Ostřihomí a Vacovem, obtékaný Dunajem. To je dost výrazný orientační bod, který by přicházel v úvahu coby hoden pozornosti kupeckých karavan. Takovým bodem Náklo rozhodně není. Zkrátka má to pan Galatík celé nějak zmatené.
V případě Nákla nelze hovořit ani o cílové oblasti ani o jádru moci Velké Moravy. Tam je spí pravděpodobnějí, e na toto místo noha věrozvěsta nemusela vůbec vkročit.
Snaha o lokalizaci Veligradu na základě jeho vykonstruované cesty, která má chybně stanovený počátek a tím i závěr cesty arabských kupců, je stejně spekulativní, jako je neurčitý předpoklad o délce denní trasy kupeckých karavan. Na celé hypotéze pana Galatíka nesedí skoro vůbec nic.
Překlad čtený odspodu
Kapitolou samou pro sebe je Galatíkův překlad zpráv arabských cestovatelů popisujících cestu k Veligradu.
Podivný překlad úryvku z Knihy vzácných drahokamů od Omara ibn Rusty, uváděný autorem, má poněkud nelogický smysl.
Překlad (Galatík):
...v jejich zemi vládne Veligrad, úplně vykopané město, ve kterém bydlí drwáb (Veligrad). A mají v ní trh v měsíci (kalendářním) tři dny kromě toho, co dojí z mléka. A má hradby (zátity) výborné, nedobytné neobvyklé (vzácné). (On) je nazýván vládce vládců, nejstarí syn a proto král (málik).
Odchytil jsem v univerzitních knihovnách několik Arabů studujících u nás, pocházejících od Tunisu a po Katar. Vesměs vichni překládali podobně, jak je uvedeno v publikaci prof. Havlíka nebo dr. onky a nikdo tak jako převrácený a logiku postrádající překlad Galatíkův.
překlad (Havlík):
...Na počátku území Slovanů je město zvané Wábnít. ...Slované svého vládce nazývají upan, jeho poslouchají a jeho slovy se řídí. Jeho sídlo je uprostřed slovanské země. Nejvzneenějí a nejčelnějí je mezi nimi ten, jemu říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větí moc ne upan a upan je jeho zástupce. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Drwáb. V kadém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi vládne tak tuhá zima, e lidé si musí vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva podobně jako u křesanských kostelů...
Celá chyba o údajném překladu podle pana Galatíka spočívá v tom, e arabský překladatel zřejmě přeloil jednotlivá slova, která vytrená z textu mohou mít více významů. Pan Galatík, který nepravdivě tvrdí, e arabtina se čte odspodu, pak tímto nesmyslným způsobem sestavil text, který se hodí do té jeho ílené hypotézy. Je to stejné, jako bych četl ná text sice zleva doprava, ale také odspodu. Jde o to, e číst arabtinu odspodu je nesmysl a potvrdilo mi to více ne 10 Arabů, které jsem poádal o posudek. Kdy to četli odspodu, vůbec jim to nedávalo smysl. Potvrdili mi, e arabtina se čte zprava doleva a shora dolů a nikdy se jinak nepsala a nečetla. V tom spočívá celý zásadní omyl pana Galatíka a tím i celá jeho na tomto nesmyslu postavená nereálná hypotéza o nějakém úplně vykopaném městě.
Nechal jsem si několikrát arabský text přeloit té arabskými lékaři, kteří u nás dlouhodobě pracují, znají tedy dobře jak svůj mateřský jazyk, tak ná domácí. Vesměs označili Galatíkův překlad za nedávající smysl. Textu rozuměli bez problémů, ale kdy se snaili text přečíst podle Galatíkova návodu, tedy odspodu, jak jej několikrát prezentoval ve své publikaci a několika článcích na toto téma Galatík, označili jej za nesmyslný.
U tento fakt, e pan Galatík tvrdil, e arabtina a hebrejtina se čtou odspodu, napovídá mnohé. Je pravdou, e arabská slova mají často více významů, Arabové mne vak upozorňovali, e podle kontextu se jedná o zátitu, která se nosí na těle (jde tedy o brnění, nikoliv hradby). Pan Galatík si vak vede pořád svou o tom jeho "úplně vykopaném městě". Zde se toti jedná o zahloubená obydlí, tzv. polozemnice: vykopali tomu (obydlí, nikoliv městu) jámy.
V jednom z posledních stále se opakujících nesmyslných článků pan Galatík vynechal sice nesmyslné tvrzení, e arabtina se čte odspodu, jeho překlad ale nadále odpovídá této hrubé chybě. Nikdo se moderním překladům nevyhýbá, ale nelze přijmout nesprávným způsobem čtené stoprocentní nesmysly nějakého amatéra, který popírá výsledky práce celých generací renomovaných a v oboru vzdělaných odborníků. Odmítá důkazy, sám přitom nepřinesl jediný důkaz pro své hypotézy z oblasti bájí a pohádek.
Sbírka nepřesností
V jeho publikaci je také dost nepřesností. Předně v souvislosti s Rostislavovou pevností zmiňovanou ve Fuldských letopisech nelo o nevýslovnou hradbu, ale o nevýslovnou (či nepopsatelnou) pevnost. Dále urbs antiqua nebo antiqua civitas neznamená antické, ale staré město (případně starobylé) či někdejí město či hraditě. Rovně římská pevnost Carnuntum je tam jmenována Carnutum a je lokalizována na soutok Dunaje a Moravy, kde vak byl Děvín. Římská stanice leela od Děvína 11 km proti proudu Dunaje.
Na Hostýně mělo údajně být pohanské kultovní obětitě boha Radegasta. Slovanský bůh Radhost (Radgost) byl ovem uctíván na Radhoti v Beskydech. Na Hostýně v Hostýnských vrích to byl slovanský bůek Hostin.
Pikantní je zejména obálka této publikace. Obrázek dole pod mapkou Hodonínska nelze přehlédnout. Je na něm vlevo karavana s velbloudy v čele s muem tmavé pleti, uprostřed ji zapadlé slunce za hory, vpravo kněna s patriarím kříem, velmo s otevřenou knihou, dále pravděpodobně jejich syn a nějaký mnich. Scéna má patrně představovat, jak vysvětloval pan Galatík ve sklípku na úpatí Nákla dne 22. 6. 2000, příchod věrozvěstů a jejich doprovodu na Moravu. Kopce na obrázku vak stěí představují povlovný vrch Náklo. Uprostřed obrázku ční typické a charakteristické trojvrí, které dominuje panoramatu Starého Města a lze je pozorovat z mnoha stran jako výrazný a nezaměnitelný orientační bod na dálkové obchodní trase od Jadranu k Baltu, tzv. Jantarové stezce. Tyto učiněné majáky z dálky oznamovaly blízkost hlavního města Velkomoravské říe. V okolí Uherského Hraditě, Starého Města, Velehradu a Zlechova se traduje, e tato dominanta nad metropolí Království Moravanů zakotvila v povědomí nejen kupeckých karavan, ale zejména místního obyvatelstva a jeho potomků natolik, e se dokonce dostala do erbu, který dnes pouívají nai východní sousedé. Nejmenuje se vak Tatra, Fatra a Mátra, ale Holý vrch, Buchlov a Modla (někdy nazývaná Barborkou podle kaple sv. Barbory na jejím vrcholu).
Sbírka dezinformací
Pan Galatík vychází z nepravdivých argumentů, e staroměstská aglomerace neodpovídá písemným pramenům o ústředí. Jeho nepravdivě uváděná rozloha opevněné plochy staroměstské aglomerace 30 ha (v jiných článcích i 25) je ve skutečnost řádově mnohem vyí, přinejmením desetinásobně. Panem Galatíkem uváděná plocha 25 ha byla plocha pouze jedné (původní) osady Na Valách z celé veligradské aglomerace. Kdy jsem vzal vzdálenost protilehlých valů tvořících oblouk obepínající celou tuto část aglomerace, co činí 3,15 km, vynásobil jsem změřenou vzdálenost polovinou Ludolfova čísla. Vyla mi délka opevnění 4,95 km, co představuje plochu půlkruhu 389,7 ha. Ve skutečnosti se nejedná o přesný půlkruh, ale o poněkud protaený ovál, navíc zvlněný, opevněná plocha jenom pravého břehu Moravy, kdy započítám i plochu obepnutou meandry tehdejího toku řeky Moravy, dosahuje 450 ha. Srovnejte to s osmnáctkrát mení plochou 25 ha pana Galatíka. Kdy započítám bývalý ostrov sv. Jiří tam, kde leí dnení centrum Uherského Hraditě, vyla mi celková plocha přesahující 500 ha. Prof. Vilém Hrubý předpokládal i opevněnou sadskou ostronu Derfla, odhadoval rozlohu osídlené plochy staroměstské aglomerace na 600 ha.
Dálí nepravdivé tvrzení se týkalo stáří osídlení nejznámějích velkomoravských lokalit, osídlených ji v době časně slovanské (6. stol.), panem Galatíkem vak kladené na konec 9. stol. Dalím podezřelým činem je zveličování relativně málo podstatných nálezů v okolí Miloticka, které navíc nemají s velkomoravským obdobím nic společného, a zamlčování a popírání významných důkazů nalezených ve Starém Městě, na sadské výině a v Mikulčicích.
Problém je v tom, e v článcích pana Galatíka jsou zcela smylené údaje, které běný čtenář, který se touto problematikou blíe nezabývá, nemusí rozpoznat. Dokonce se domnívám, e se jedná o úmyslné klamání veřejnosti. Z toho, na čem pan Galatík staví, není pravda vůbec nic. Není pravdou, e ve Starém Městě stále převaoval eh, zatímco jinde kostrové hroby, jak píe pan Galatík. Archeologa Zdeňka Klanicu určitě nelze podezřívat z toho, e by upřednostňoval Staré Město. V článku "K počátkům staromoravského kostrového pohřbívání ve sborníku Staroměstská výročí (Brno, Uherské Hraditě 1990) na str. 63 autor Z. Klanica píe: "K počátkům kostrového pohřbívání dochází ve Starém Městě dříve, ne na ostatních moravských lokalitách."
Podobné nepravdivé údaje lze nalézt v článcích pana Galatíka vude. Týkají se falovaných údajů o stáří lokality, o rozloze lokality, interpretace nálezů a posouzení nálezové situace. U sám nadpis článků pana Galatíka, např. článku Veligrad nebyl ve Starém Městě ani v Mikulčicích, je jedna velká le, která popírá to, co je v samotných lokalitách k vidění a co se tam jetě s určitostí najde, nebo nejen v Mikulčicích, ale i ve Starém Městě je prokazatelně práce pro archeology jetě na několik desítek let. Je několikrát doloeno, e Staré Město se jmenovalo Veligrad, jmenovalo se tak minimálně a do r. 1315. Je tedy jasné, kde Veligrad byl.
Nesmyslem je i domněnka o svítících bílých kamenných stavbách z vápence. Ty byly toti z lomového pískovce, nikoliv vápence, jak píe pan Galatík v jednom ze svých článků. Pokud byly bílé a svítící, tak proto, e byly omítnuty kvalitní maltovou omítkou.
Dalím svědectvím základních neznalostí pana Galatíka je jeho zmínka o tom, e Vilém Hrubý objevil první kamennou stavbu v Kunovicích. První, respektive druhou kamennou stavbu objevil Vilém Hrubý ve Starém Městě v lokalitě Na Valách. Před tím objevil Jan Nevěřil skutečně první kamennou stavbu v Modré u Velehradu, tehdy ovem jetě bez důkazu, e se jedná o kostel z 9. stol. Následovaly objevy kamenných staveb v dalích staroměstských a uherskohradiských lokalitách, nikoliv v Kunovicích. Takových základních nedostatků svědčících o základních neznalostech je v článcích pana Galatíka celá řada. Panem Galatíkem uváděné lokality Hodonín a Holič a ani dříve uváděné lokality Náklo a Rohatec (uvádí kadou chvíli něco jiného) nemají s 9. stoletím, tedy s dobou vrcholného rozkvětu Velké Moravy, nic společného, jsou to lokality spojené a s obdobím povelkomoravským, v případě Nákla 20. stoletím. Je vůbec s podivem, e člověk s takovým stylem bádání si vůbec troufá psát něco o historii.
Záměrné zkreslování historie
Morava má svou skutečnou historii a nepotřebuje, aby si někdo vymýlel báchorky ve stylu pověstí o Horymírovi a emíkovi, Bruncvíkovi, Bivoji, Krokovi a jeho dcerách, praotci Čechovi apod.
Přeji i Náklu nějaké objevy, proč ne. Ale e se na Nákle vykope Veligrad, na to můete docela klidně zapomenout. I kdyby náhodou byly objevy na Nákle jakkoliv převratné, nebude to Veligrad, ale v kadém případě něco jiného. Pravděpodobnějí ovem je, e na Nákle se neobjeví nic světoborného. To jsem si téměř jistý. Není k tomu toti sebemení důvod. Kdyby tam kdykoliv v minulosti existovala nějaká civilizace, krajina by si tuto skutečnost určitě zapamatovala.
Ostatně panu Galatíkovi moná nejde ani tak o propagaci Nákla. K tomuto závěru mne vede jeho dalí převratné sdělení, e Veligrad byl v Rohatci, pak v Hodoníně nebo Holíči. Sám v tom má asi trochu zmatek. Jde mu spíe o to, aby popřel výsledky práce celých generací renomovaných odborníků v oblasti archeologie a historie. A tak nám tady amatér, který mnohdy postrádá elementární znalosti právě z oblasti archeologie a historie, předkládá fantastické hypotézy, které nejsou podloeny vůbec ničím.
Ale archeologové určitě nebudou prohledávat to, co odpovídá nějaké zmatené hypotéze. Pan Galatík má naprosto zkreslené představy o práci archeologů. Kdyby jednali podle jeho ničím nepodloených domněnek, e archeologové hledají úmyslně pouze ve Starém městě a Mikulčicích a ignorují ostatní lokality, nehledali by na Kláově, kde se naly depoty hřiven v mnoství jinde ve střední Evropě nevídaném, nepátrali by ji ve zmíněné lokalitě ve Zlíně-Loukách, nepátrali by třeba i v Olomouci. Archeologové také z překvapivých nálezů na Kláově nevyvozují, e zde byl Veligrad, ale spí nějaké skladitě surovin (a u připravených k dalímu zpracování nebo přepravě nebo prostě jen do úschovy) nebo nějaké kultovní místo. Lokalizace Veligradu je výsledkem mnoha archeologických nálezů a mnoha písemných pramenů včetně různých dokumentů, které se doplňují a do sebe zapadají, nejsou to ádné hypotézy vycucané z prstu.
A pan Galatík najde na Nákle (v Rohatci nebo kde vude u lokalizoval Veligrad) tolik zlatých a stříbrných perků, kolik jich bylo na lokalitách jiných, můe si dovolit vytvářet hypotézy. Ale ani tak by to nebyl Veligrad, ten byl jinde a ví se kde, bylo by to jiné sídlo.
Kdy vidím, jak tento autor nepodloených fantastických hypotéz ignoruje výsledky vědeckých výzkumů a převrací na hlavu jejich interpretaci, opakuje stále toté, přestoe to bylo mnohokrát vyvráceno, vychází mi pouze dvě monosti. Buď to dělá schválně, aby překrucoval dějiny, nebo mu to u vzhledem k věku příli nemyslí. Jiné vysvětlení mne nenapadá. Kdy jsem ji mnohokrát poadoval nějaké důkazy, pan Galatík přestal komunikovat. Horí je, e svými články sniuje důvěryhodnost publikací (jedná se sice pouze o ročenku Moravského národního kongresu, ale i tak u se kvůli tomu na její adresu snesla vlna kritiky odborné i laické veřejnosti), a webových stránek, na kterých jsou tyto dezinformace publikovány. Máme sice demokracii a cenzura není ádoucí, ale někdy si myslím, e ne mystifikovat veřejnost, jestli by nebylo lepí ty bludy raději neířit.
Zdálo by se, e tato série článků pana Galatíka na jeho stránkách je jen nekodná a ničím nepodloená snůka bujné fantazie. Pokud ale popírá, co je dokázané, staví své hypotézy na těchto nepravdivých oponenturách a není ochoten uznat své četné fatální omyly, nezbývá ne domnívat se, e jde o záměrnou dezinformaci a mlení historie. V této dezinformační kampani není toti osamocen. Zatímco pan Galatík se snail vsugerovat, e Veligrad byl na Nákle, jindy zase v Rohatci (sám u si asi nepamatuje, co tvrdil dříve), jemu podobný fantasta Frantiek Červený zase tvrdí, e Veligrad a dokonce i Wogastisburg byl jen a jen v Přerově. Samozřejmě, e opět bez jakýchkoliv náznaků důkazů. Mají snad tito pánové od někoho za úkol udělat zmatek v dějinách Moravy?

Vítání věrozvěstů na Moravě

Trojvrí Holý kopec, Buchlov, Modla (Chřiby)
Celý článek |
Komentáře: 24 |
Přidat komentář |
Záloky:
