Nejmladí z tří největích rytířských řádů se ji nedokázal ve Svaté zemi výrazněji prosadit, proto se jeho téměř vechny jeho aktivity přesunuly do Evropy a to jetě před pádem Akkonu. Během bojů hlavně proti pohanským Prusům vytvořili vlastní stát. Problémy nastaly potom, co byla celá oblast alespoň oficiálně křesanská.
Prapočátky řádu lze hledat v německém pitálním domě v Jeruzalémě, jeho vznik se dá datovat buď na konec 2. desetiletí 12. století, nebo do 20. let tého staletí. Osazenstvo se řídilo templářskou řeholí, ale dům byl zřejmě podřízen Johanitům. Po obsazení Jeruzaléma Saladinem byli vyhnáni.
pitálníci společně s kupci z Brém a Lübecku při dobývání Akkonu, během
3. kříové výpravy zaloili společenství, které dostalo hospic v Akkonu. Problémy s nárokem Johanitů na tento hospic, byly vyřeeny na konci roku 1196, kdy jim pape udělil privilegia, představený má hodnost preceptora, součástí společenstva začínají být i kněí. Do konce století vznikající řád
vlastní ji 6 domů v Palestině a dalí 2 na Sicílii.

V souvislosti s kříovou výpravou vzneených říských lechticů a duchovních, je pitální řád sv. Panny Marie přetvořen po vzoru dvou předelých na rytířských. Německá alternativa k románským Johanitům a Templářům byla papeem Inocencem III. potvrzena 12.2. 1197. V roce 1209 se stává mistrem Herman von Salza, jedna z nejvýznamnějích osobností řádu, nabírá kurz směrem do Evropy, roziřuje řád do Řecka, Německa, Holanska, Belgie, panělska, Čech, Francie, Itálie a na Kypr. Během dalí kříové výpravy, německo rakouské, je postaven hrad Montfort, který se posléze stává sídlem řádu.
Pape Honorius III. zrovnoprávnil Řád německých rytířů 9.1.1221 s ostatními. Poslední velkou úlohu sehrál řád ve Svaté zemi při výpravě Fridricha II. v letech 1228 9, kdy byl Herman prostředníkem mezi císařem a papeem, výraznějí vliv na Kypru řád nedosáhl.
V té době se ji začali němečtí rytíři zabydlovat na evropském kontinentě. Na popud uherského krále Ondřeje II. bojují proti Kumánům, je jim darována Transylvánie, ale díky různému pochopení darovací smlouvy krále a řádu, raději odcházejí (1224), ne aby válčili proti křesanskému králi.

Na začátku roku 1226 je ádá mazovský kníe Konrád o pomoc proti pohanským Prusům, kteří soustavně plení v Polsku, mistr přijímá a součastně vyjedná výhodné podmínky s císařem. Ten stejného roku vydává řádu Zlatou bulu riminskou, území jen řád vybojuje na pohanem, bude patřit pouze řádu, do roku 1230 se zde nacházejí jen 2 rytíři. Mazovský Konrád tak v roce 1228 zakládá konkurenční Řád rytířů dobřínských, vydrí vak jen 7 let, ne je začleněn do Ordo Theutonicum. Zmíněného roku 1230 jsou ji hlavní síly řádu v této oblasti, řád začíná bojovat s Prusy a kolonizovat zemi po evropském stylu. Po úspěích s Prusy, je do společenství včleněn Řád mečových bratří (1237), ovládající Livonsko. Řád mečových bratří vak byl v předchozím roce poraen místními pohanskými kmeny a výrazně oslaben. Společně s novým územím získává řád nové nepřátele: pohanské Litevce a novgorodské Rusy. Řád je na začátku 40. let výrazně oslaben
bitvou u Lehnice 1241 a na Čudském jezeře 1242, kde je řádové vojsko zničeno Alexandrem Něvským, novgorodským velkokníetem.
Z této doby pocházejí také řádová pravidla. Řád se skládal z 5 skupin: rytířů, kněích, jiných bratrů, polovičních bratrů a sester (polovičních sester).
Rytíř musel být lechtic, sloit sliby poslunosti, chudoby a čistoty a obrany víry. Museli mít eleznou kázeň vstávání okolo 4. hodiny, zákaz světských her (turnajů, lovů), zákaz světských ozdob (prstenů, chocholů, místo zlatých ostruh elezné), vzdali se noení svého rodového erbu.
Větina kněí slouila v různých funkcích na území řádu, větina z řádových kněí byla ze lechtického rodu.
Do jiných a polovičních bratrů patři pomocné bojové síly, nevojenský personál a pitálníci. Mohli zastávat nií bojové funkce a na rozdíl od ostatních se mohli ze sluby vyvázat.
Povinností sester bylo starat se o chudé a nemocné.
V čele řádu stál velmistr, jeho volila volební kapitula a v tomto období byl protějkem krále. O chod řádu se starala vedle něho řádová vláda sloená z velkého komtura (kancléř), řádového pitálníka (měl na starosti charitu), trapiera (staral se o zásobování vojsk), tresslera (pokladník) a marála (měl na starost armádu a loďstvo). Místodríci v řádových zemích byli zemtí mistři: Mistr pro Prusko a Pomořany, Mistr pro Livonsko a Mistr pro Německo a vlaské země (mimo řádové země). Pod ním byly jednotlivé bailivy, bylo jich celkem 18, (např.: durynská b.) v jejím čele byl zemský komtur. Vedle toho existovaly komorní bailivy , je náleely přímo velmistrovi. Základní jednotkou řádu byla komenda v čele s komturem. V zemích řádu patřilo pod jednu několik hradů a desítky vesnic, v Evropě větinu komend tvořily fary a kostely se pitály. V jednotlivých komendách bylo rytířů třináct plus komtur, bratři, kaplan a někdy najatí oldnéři.
Přesto řád dále expanduje, k tomu mu pomáhají dvě výpravy českého krále Přemysla Otakara II. (1254-5, 1267). V roce 1309 je sídlo řádu přeneseno do mohutného hradu Marienburg* (Malbork), tam sídlí velmistr, vláda a zhruba 20-60 rytířů a dalí bratři. Nejmocnějí je řád v druhé polovině 14. století, kdy získává muďsko na Litevcích, Estonsko od Dánů a na Polsku Pomořany. Kromě Německé říe je řádový stát obklopen nepřáteli Polskem, Litvou, Novgorodem.


Němečtí rytíři vytvářejí z močálovité země prosperující stát, a to pomocí rozsáhlého zavlaování. Bohatnou na vývozu obilí, medu, piva a také jantaru. V Gdaňsku vzkvétá výroba lodí. Řád si razí vlastní stříbrné mince. Rozsáhlá je stavební činnost stavba hradů, ale ne z nedostupného kamene, ale z pálených cihel. Dá se říci, e přináejí to těchto končin civilizaci, zakládají koly, budují města, pomocí hlavně německých přistěhovalců, neznamená to, e původní Prusy chtěli vyhladit, pouze je christianizovat. Aby je vůbec pohané vyslyeli, byla nutná vojenská ochrana misionářů, kteří dříve dopadali jako sv. Vojtěch.
V roce 1385 se stává polským králem bratranec litevského krále Vitolda Vladislav Jagiello a po různých peripetiích a vzájemných zradách se oba spojili proti řádu a obsadili několik řádových hradů a Vitold muďsko. Řád pod vedením velmistrů von Rottensteina a von Wallenroda podnikla neúspěné výpravy do Litvy. Obezřetně se válce vyhnul dalí velmistr Konrád von Jungingen, který zničil pitáty na Gotlandu a zlomil moc riského arcibiskupa. Proti válce s Polskem a Litvou nebyl jeho bratr a dalí velmistr Ulrich von Jungingen. V roce 1409 vpadl do Polska a začal ho plenit. Polský král se dvakrát vyhýbal bitvě, do té doby ne se spojil s Vitoldem. K bitvě dolo
u Grunwaldu 15.7. 1410 a německý řád byl poraen. Vítěz vytáhl směrem na Malbork, ale hrad se mu nepodařilo díky novým jednotkám nového velmistra Heinricha von Plauen (bránily Pomořany proti případnému polskému útoku, který nikdy nepřiel) dobýt. Mír byl uzavřen následujícího roku, Řád německých rytířů musel zaplatit vysoké reparace a vzdát se nároků na muďsko. Byl na ústupu. Dalí ztráty zaznamenal roku 1422 Kompromisním mírem, za slib polského krále o neútočení ztratil část Prus a Pomořany.
V roce 1433 společně s poláky bojují i husité pod vedením
Jana Čapka ze Sán. Po dobytí města Tzcewa a klátera Oliwy si odvezli domů old a bohatou kořist. Řád proti polskému a husitskému vojsku do pole nevytáhl a podepsal mír.** Roku 1454 začíná válka řádu proti Polsku a Pruskému spolku , co bylo společenství měst a lechty na území státu, lo o potomky kolonizátorů. Po prohrané válce l.p. 1466 byl uzavřen Toruňský mír, který znamenal pro řád ztrátu západního Pruska (včetně Malborku) a velmistr se stal leníkem polského krále. Řád vedl jetě dvě války proti daleko silnějímu Polsku, nic nezískal, ale ani neztratil. Na začátku dalího století si chtěl ze státu Řádu německých rytířů utrhnout kousek pro sebe také ruský car, byl ale početně slabí armádou poraen. V roce 1521 zemský mistr pro Livonsko toto území odtrhl od Pruska, ale nezříká se řádu. Toho se zřekl velmistr Albrecht v roce 1525, kdy koná převrat a Prusko vyhlauje světskou zemí a přijímá luteránství. Tuto zemi čeká výrazný vzestup, hlavně v 18. století. Pod tlakem ruských útoků je Livonsko předáno Polsku (1561), zbylé kuronské světské kníectví je dobyto Rusy.
Po zániku řádového státu přechází výkonná moc na zemské mistry, ale i některé provincie mimo Prusko a Livonsko zanikly (respektive přijetím jiného náboenství protestanti, kalvíni vystoupili z řádu). Rozdělené bailivy spojuje zemský mistr pro Německo Walter von Cronberg a stává se novým velmistrem (1527). Později je oslabený řád spojen s činností Habsburků, členové tohoto panovnického domu se stávají velmistry řádu a rytíři působí jako důstojníci rakouské armády, dokonce je zaloen velmistrovský pluk Hoch und Deutschmeister, později pěí pluk č. 4. Klíčový je pro řád rok 1805, kdy Rakousko je poraeno Napoleonem a německé majetky řádu musí být předány napoleonovým německým spojencům a řád se stává lénem Habsburků. Řád měl v této domě u jen několik kněí a rytířů. Časem se začíná vzmáhat na základě darů velmistrů, téměř vekerá jeho činnost je charitativní a výchovná (zakládají koly). V roce 1929 jsou rytíři zrueni úplně a doposud se řád věnuje charitě a je také zřizovatel výchovných zařízení.

Řád německých rytířů má ve znaku černý břevnový kří na stříbrném poli, později řád pouívá i kří tlapatý (ramena se zvonovitě roziřují). Velmistrův erb je jinačí. tít mu čtvrtí také břevnový kří. V 1. a 4. poli je znak řádu, v ostatních jiný znak. Nad znakem je černý prelátský klobouk s 12 střapci. Dělící kří je stříbrně lemován a v jeho středu je orlice, darované Fridrichem II. Ze středového títku vybíhají 4 břevna zakončené zlatými liliemi.
Na nae území Řád německých rytířů přichází na počátku 13. století, první komendy jsou zaloeny roku 1204 v Praze a Opavě. Na bailivu (komorní) je toto území povýeno v roce 1233. Celá bailiva celé 13. a 14. století prosperuje, nakonec měla 28 komend (Jindřichův Hradec, Hradec Králové, Havlíčkův Brod, Plzeň a dalí patřil jim celý Chomutov). Komenda v Chebu patřila do bailivy Durynsko. Řád dobře vychází s českými panovníky, podporuje Přemysla v úsilí povýit Olomoucké biskupství na arcibiskupství, český král podnikl dvě výpravy do Pruska, stejně jako později Jan Lucemburský a zakládá tam město Královec (Königsberg, Kaliningrad), jeden z bratrů byl zpovědníkem jeho syna Václava II. Těí se přízni i vysoké lechty, určitě větí ne Templáři a i ne Johanité, v řádu je několik rytířů z mocných rodů jako Vítkovci atd. Václav IV. si řád na svém území nepřál a rok po Grünwaldu, kdy měli velké dluhy, jim zabavil část zboí. Dalí pohromu zaívá řád u nás za husitských válek, kdy je větina komend vypleněna a zničena.
Rytíři se k nám vracejí po Bílé hoře, získávají panství ve Slezsku a na severní Moravě (Bruntál, hrad Sovinec). U nás jim jsou zabaveny majetky za první republiky jako NĚMECKÉMU řádu a za protektorátu, protoe se řád postavil proti Henleinovi. Ministerstvo zemědělství za vlády komunistů se otázkou navrácení majetku ani nezabývalo, majetek nebyl řádu u nás navrácen dodnes.
Řád nyní působí v pěti provinciích: jihotyrolské, rakouské, německé (9 komend), jugoslávské a česko-slovenské a má zhruba 700 členů.
*) Marienburg byl přejmenován Poláky na Malbork a v roce 1466.
**) Děkuji panu Motyčkovi za konzultaci.
Pouitá literatura:Petr Adam: Řád německých rytířů a jeho působení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku;
Frantiek Skřivánek: Templáři v zemích Koruny české
матрас дормео
матрасы дормео