Podle kronikáře Dalimila patřili mezi české pány bojujícími s Branibory také dva východočetí lechtici jménem Mutina, odliení predikáty ze Skuhrova a Vřeova.
1) K těmto vítězným střetům mělo dojít nedaleko jejich sídla, v případě Mutiny Vřeovského u Hořiněvsi.
2) Problémem je, e Mutinové nejsou doloeni v diplomatických pramenech a jejich existence je nejistá. Tak řečený Dalimil napsal svoji verovanou kroniku kolem roku 1310, tedy přiblině s třicetiletým odstupem.
3) August Sedláček a jeho následovníci kladou tyto události přiblině do počátku 80. let 13. století a povaují za zajímavé, e Dalimil spojil právě tyto boje s konkrétními místy ve východních Čechách.
4)Některé hypotézy pokládají oba Mutiny za jednu osobu, nebo se pokouí ztotonit je s Mutinou z Kostomlat doloeným v letech 1281-1289.
5) Pravděpodobným předkem rodu pánů z Dobruky a Opočna, patřícím do rozrodu Půticů.
6) Zatímco Mutina Skuhrovský mohl být za určitých okolností s Mutinou z Kostomlat totoný, u Mutiny Vřeovského to povauji za vyloučené. Také proto, e u pánů z Dobruky nemáme doloen majetkový vztah k (Velkému) Vřeovu.
7) Podle edic diplomatických pramenů nebylo jméno Mutina, u naí lechty příli frekventované. Pochopitelně není vyloučeno, e se člen rodu z Vřeova bojů s Branibory účastnil a dokonce v nich získal proslulost. I to můe vysvětlit jak se přísluník i z regionálního hlediska nevýznamného rodu dostal na stránky Dalimilovy kroniky. Pokud ovem zapomeneme na patrně navdy záhadnou osobu autora a spekulace o jeho vazbě k severním Čechám či Ronovcům.
8) Nejen z geografického hlediska se přímo nabízí moný vztah na dalího známého bijce Braniborů a významného mue období vlády krále Václava II. pana Tasa z Vízmburka ale ani ten nelze prokázat.
První a zároveň poslední přísluníci rodu z Vřeova jsou v písemných pramenech doloeni od poloviny 14. století.
9) Jejich peče se nezachovala, take o rodovém erbu můeme pouze spekulovat. Roku 1348 Vojek z Vřeova a Albert z Rýzmburka zaloili oltář při chotěbořském kostele. Albert byl synem Luchardy (Luchny) z Vřeova provdané za Rubína z Rýzmburka z rozrodu erbu třmene. Neznáme přesný příbuzenský vztah Vojeka a Luchardy z Vřeova a nevíme, jestli byli členy stejné generace. Ale snad můeme Vojeka z Vřeova, který se ji v pramenech neobjevuje, pokládat za posledního muského přísluníka původního Vřeovského rodu. Osobní jméno Vojek je neobvyklé a u rozrodu erbu třmene jsem ho nezaznamenal.
10) RBM uvádí pro 13. století pouze jednu osobu tého jména, která nemá geograficky ani genealogicky s Vřeovem nic společného.
11) Paní Luchardu, můeme z časových důvodů v ideálním případě povaovat za vnučku legendárního Mutiny Vřeovského.
12) Ovdovělá Lucharda se připomíná jetě v letech 1360-1370 jako paní na Vřeově a Chotěboři. Pokud vezmeme v potaz, e její syn Albert, musel být roku 1348 alespoň formálně dospělý, doila se solidního věku. Díky paní Luchardě zdědila majetek rodu větev pánů z Rýzmburka, kteří jsou později označováni jako Vřeovtí z Rýzmburka.
13)
Velký Vřeov, leící asi 15 km severně od Hradce Králové, je nesmírně zajímavá lokalita. Nachází se zde starí a mladí hrad s táborem jeho obléhatelů z 15. století.
14) Malý starí hrad je tradičně povaován za sídlo Mutiny Vřeovského. Tomá Durdík nevylučoval, e v konstrukci tohoto objektu mohlo převaovat dřevo, ale nová zjitění tento předpoklad nepotvrzují.
15) Zároveň předpokládal vybudování mladího pokročilejího objektu v závěru 13. století, jetě za ivota legendárního Mutiny Vřeovského. Podle Martina Kosaře to je jeden z mála hradů v sousedství staré sídelní oblasti, který můe patřit do nejstarí vrstvy naich lechtických sídel.
16) I kdy neznáme, okolnosti přesunu sídla, předpokládá jeho nahrazení mladím hradem před polovinou 14. století. Problematiku mohou pomoci objasnit dalí dvě dvojice podobných panských sídel v jeho blízkosti, kterým se věnuje Martin Kosař a z jeho studie si dovolím citovat:
Vechna tři sídla řazená do starí vrstvy vznikla v ostroné poloze s absencí přímé vazby na vesnické osídlení. To je v protikladu nejen s předchozí situací velmoských dvorců stojících v centrech nově vzniklých majetků - újezdů, do nich se koncentrovalo rozptýlené osídlení, ale i situací následující, v případě tvrzí jako sídel drobné pozemkové lechty. Poloha při okraji staré sídelní komory sice na jedné straně umonila jejich časný vznik, na druhé straně vak sloitějí historicky vzniklá situace v hustěji osídleném území limitovala dalí monost roziřování stávajícího majetku. ancí na dalí majetkový vzestup zůstávala nadále sluba panovníkovi, její odměnou byl zisk nových rozsáhlejích území v dosud málo osídlených částech země.17)
Sousedství dvojic panských sídel naznačuje, e předkové rodů byli odměněni zdejí výsluhou ve stejné době. Patrně se podíleli na správě východních Čech a moná zastávali jakési úřady přímo v Hradci (Králové). Je velká koda, e na ádné z hradních dvojic dosud neproběhl řádný archeologický výzkum, který jediný můe vysvětlit otázky jejich vzniku, podoby a následného přesunu. Odborná literatura zatím počítá s existencí starích sídel nejpozději od poloviny 13. století. Podle falza listiny mladího krále Václava I. vztaené k roku 1229 se měl po sousedním Dubenci psát pan Zbraslav.
18) Nevíme jistě, jestli se predikát vztahuje k naemu Dubenci i kdy to z kontextu listiny vyplývá. A u vůbec netuíme, jestli se týká starího sídla, ale není to vyloučeno. Zajímavá je také hypotéza ztotoňující tohoto mue s číníkem krále Václava I. panem Zbraslavem, jeho majetek máme v oblasti doloen. Zbraslavy ztotonil ji J.V. imák a před nedávnem tuto monost nevyloučil ani T. Velímský, naopak J. emlička se tímto falzem vůbec nezabýval.
19)
Panská sídla ve Velkém Vřeově
1. Starí panské sídlo
2. Mladí panské sídlo
Dvojice sousedících panských sídel
1. Velký Vřeov-starí sídlo
2. Velký Vřeov-mladí sídlo
3. Vraba (Neznáov)-starí sídlo
4. Rotemberk (Neznáov)-mladí sídlo
5. Dubenec (Zámecký vrch)-starí sídlo
6. Dubenec-mladí sídlo (předpokládaná poloha u kostela)
Poznámky
1) Kronika tak řečeného Dalimila, Svoboda 1977, s. 160; Nejpodrobněji dílo rozebírá Staročeská kronika tak řečeného Dalimila, I-III Academia 1988-1995.
2) Sedláček August.: Hrady, zámky a tvrze království českého, díl II., Argo 1994; s. 229; V Hořiněvsi se narodil opat benediktinského klátera v Opatovicích nad Labem a kronikář Neplach (1322-1371); Bláhová Marie: Kroniky doby Karla IV., Svoboda 1987, s. 582
3) Marie Bláhová vymezuje vznik kroniky dobou po vradě římského krále Albrechta Habsburského 11. 5. 1308 a rokem 1314, který je v závěru kroniky uveden, ani by byly zachyceny náznaky pozdějích událostí. Podle jejího rozboru musela být kronika napsána najednou a bez velkých přestávek. Staročeská kronika tak řečeného Dalimila III, Academia 1995, s. 280-281
4) turm Antonín: Vojenské konflikty ve východních Čechách ve 12. a 15. století,
bakalářská práce, Univerzita Hradec Králové 2017, s. 38-41; Dějiny východních Čech v pravěku a středověku, NLN 2009, s. 296-297
5) Celou problematiku naposledy shrnuly a odkazy na dosavadní literaturu uvádějí Dějiny východních Čech v pravěku a středověku, NLN 2009, osobní rejstřík s. 767; andera M.: Páni z Dobruky a Opočna, Veduta 2007, s. 16-21.
6) V souladu s Dějinami východních Čech v pravěku a středověku (NLN 2009) pouívám pro tento rozrod název Půtici, protoe se v posledním době takto větinou označuje. I kdy studie Michala Tejčka dokazují, e jsou potomky plzeňského kastelána Drslava a tedy těmi pravými Drslavici. Tejček M.: Svatobor z Přetic, ivot a majetek raně středověkého velmoe, Pod zelenou horou č. 4/2013 , s. 3-6; Svatobor z Přetic (1226-1238) a Drslavici, Historická dílna č. 7, 2012 s. 16-87.
7) Sedláček August.: Hrady, zámky a tvrze království českého, díl II., Argo 1994; s. 229-232; Dějiny východních Čech v pravěku a středověku, NLN 2009, s. 312, 418, 511, 613
8) Musil Frantiek: Je Jindřich z Varnsdorfu autorem Dalimilovy kroniky? Od Jetěda k Troskám 1-2/1999, s. 7-13; Skopal Michael: Ohlédnutí za komturem Dalimilem Tomáe Edela a Dalimila Smila Milady Hučkové aneb sedm ivotů Svaté Zdislavy, Sborník prací východočeských archivů 11/2007, s. 183-214.
9) Sedláček August.: Hrady, zámky a tvrze království českého, díl II., Argo 1994; s. 229-230
10) Musil Frantiek: Rod erbu třmene a vrcholná kolonizace kraje na střední Úpě a střední a horní Metuji I-II, Rodným krajem 37/2008 s. 29-34, 38/2009 s. 24-28; imák J.V.: Historický vývoj Čech severovýchodních, Od kladského pomezí 1931/1932, s. 9
11) RBM II. č. 1061 s. 445-446; Ani osoby nosící jména odvozená od stejného slovního základu Vojen či daleko populárnějí Vojslav, nelze vztáhnout k rodu z Vřeova.
12) Pochopitelně je to pouze moje spekulace, ve záleí na kombinaci mnoha okolností. Jediné jisté datum v ivotě legendárního bijce jsou léta 1281-1282, kdy mělo podle Dalimila a úvah historiků dojít k jeho boji s Branibory. Jene v té době, mu mohlo být 15 ale také 60, asi jen musel být schopen bojovat. To samé platí o jeho schopnosti pořídit si potomka. Středověk je plný extrémních příkladů, take paní Lucharda mohla být stejně tak dcerou jako pravnučkou pana Mutiny Vřeovského. Nemluvě o dalích monostech příbuzenství obou přísluníků původního Vřeovského rodu
13) Musil Frantiek: Rod erbu třmene a vrcholná kolonizace kraje na střední Úpě a střední a horní Metuji II, Rodným krajem 38/2009 s. 27; Dějiny východních Čech v pravěku a středověku, NLN 2009, s. 312
14)
NPÚ-památkový katalog,
Seminární práce: Hrad Velký Vřetov; Archeologové sobě, Detremar
Středověk.com
15) Durdík Tomá.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri 2000; s. 588-589
16) Kosař Martin.: Hrady na Trotince a Hustířance, Východočeské listy historické 34/2015 s. 5-14.
17) Kosař Martin.: Hrady na Trotince a Hustířance, Východočeské listy historické 34/2015 s. 12.
18) RBM I., s. 353-354, č. 751; CDB II., s. 430-431, č. 382; Podle CDB je listina falzem a jak uvádí Josef rámek, listina patří mezi skupinu břevnovských falz vzniklých po roce 1222, která měla pojistit drbu kláterního majetku v severovýchodních Čechách; rámek Josef: Mezi normou reformou a praxí, Univerzita Palackého v Olomouci, s. 160-161
19) imák J.V.: Historický vývoj Čech severovýchodních, Od kladského pomezí 1931/1932, s. 9; Panem Zbraslavem se následně ve známé studii zabýval J. emlička (poprvé publikována 1983) a po třiceti letech před nedávnem opět T. Velimský. emlička Josef: Královský číník Zbraslav a jeho dědictví, (poprvé) Historická geografie 21/1983, s. 117-132; Velímský Tomá: O královském podčeím, který touil stát se stolníkem, Středověký kaleidoskop pro mue s hůlkou, NLN 2016, s. 654-666.
Rod z (Velkého) Vřeova
