Řád Templářů byl nesmírně bohatý, tak bohatý, e začaly vznikat legendy a pověsti o zakopaných pokladech Templářů. Za necelá dvě století existence dokázali vybudovat rozsáhlou bankovnickou organizaci, podobnou dnení. To ale nebyl jejich hlavní a prvotní úděl.
Zastaralý článekPotom, co byl osvobozen Svatý hrob (Jeruzalém) z rukou nevěřících (muslimů) při 1. kříové výpravě v roce 1099, bylo nutné Palestinu udret v rukou křesanů. Kromě západní aristokracie vznikaly i rytířské řády. Církev vítala regulaci středověké brutality a násilí k boji proti nekřesanům.
Řád byl zaloen v roce 1118 nebo 1119 osmi rytíři: Hugo de Payens (stal se 1. velmistrem), Godefoi ze St. Omer, Hugo ze Champagne, André z Monbard, Archeumbard z Saint-Agnan, Nivard z Mondidier, Godemar a Rossalplnit (Rosal).

Společenstvo přijalo název Řád rytířů Templu, nebo Chudí rytíři Kristova a alamounova chrámu. Tyto názvy byly odvozeny podle prvního sídla poblí jeruzalémského Templu. Jeruzalémský král Balduin II. jim daroval jako kasárna Skalní meitu a a později meitu Al - Aksá.
Stejně jako Johanité si vybrali řeholi sv. Augustina, ke třem řeholním slibům (chudoba, poslunost, věrnost Bohu) přidali čtvtý - ochraňování poutníků mířících do Svaté země. Symbolem byl červený kří, rytíři měli bílí plá, seranti modrý, ostatní templáři nosili hnědý plá.
Templáři poádali opata Bernarda z Clairvaux (svého mocného ochránce), aby sepsal jejich regule (72 článků), pozděli článků bylo asi 700. V roce 1128 byl Řád na koncilu v Troyes oficiálně schválen. V Svaté zemi buduje mnoho kamenných hradů (Krak de Chevaliers).
Templářskému řádu se dostává podpora papeů. Roku 1139 pape Inocenc II. jim odpoutí desátky a povoluje vybírání daní na svých územích. Řád zachovává kontakty, hlavně ekonomické s východní Francií, odkud pocházejí první rytíři. I spolu s majetky vstupujících rytířů a dary řád začíná tvořit svůj ohromný majetek.
Členy řádu se mohli stát jen lechtici, a ti jak známo, měli vojenský výcvik. Členy se vesměs stávali náboentí fanatici, zchudlí velmoi nebo mui, které opustila jejich ene/milenka. Řád neplatil výkupné za své zajaté členy, ti byli ovem stejně popraveni. Proto se nevyhýbali přesile a vdy bojovali a do úplného konce.Své domy a komendy stavěli na strategických místech - na okrajích aglomerací, u mostů, brodů, přístavů a cest. V očích křesanské Evropy to byla elitní bojová síla a v očích muslimů obávaní nepřátelé

Templáři měli jasnou strukturu. V čele stál velmistr, volený z rytířů. Velkopreceptoři stály nad 12 provinciemi v Evropě a 5 v Orientě (u nás Slovansko - Alemanská se sídlem v Brunviku), nad meními proviencemi stáli mistři (magistři). Představený domů a komend byl komtur.
Členové řádu se dělili do 3 skupin. 1. skupina byli rytíři, kteří zastávali nejvyí funkce řádu. Druhou skupinu tvořili bratři slouící - bratři seranti (stejná výzbroj jako rytíři), bratři zbrojnoi (pěchota) a bratři řemeslníci (starali se o řemeslné práce).
Třetí skupinou byli kaplani, starali se o duchovní ivot. Později vznikla 4. skupina - tzv. Turkopolíři - byla to lehká jízda a pěáci sloení z obyvatelstva Svaté země. Mimo to stáli sluhové.
Po pádu křiáckých států (1291) Templáři přesídlili na Kypr a poté do Paříe. Začali se ivit výhradně bankovnictvím, které vyvinuli k dokonalosti. Znali směnky, eky, úvěry. Peníze se dali vloit do jisté komedy a v úplně jiné se mohly vybrat. Tím se sniovalo riziko ztráty kvůli přepadení. Tyto vklady a majetek byl uloen a církevní (Templářské) půdě (kde si nikdo ve středověku neodváil krást a loupit, kostely vdy přeily války bez utrpení), navíc pod ochranou rytířů. Templáři se stali finačními rádci evropských králů a půjčovali jim obrovské sumy. To je ale stálo ivot.
Francouzský král Filip Sličný, který měl u Templářů obrovské dluhy a byl znám svojí politkou přes mrtvoly s cílem získat jejich mnohem větí majetek, zinscenoval falené obvinění z kacířství (odmítnutí Krista při přijímání nových členů). Ze 12. na 13. října 1307 Filip nechal pozatýkat francouzské Templáře, zhruba 15 tisíc lidí, to je organizačně i na dnení dobu nelehký úkol. Vyuil přitom slabosti vzdoropapee Klementa V; prakticky své loutky. Začal vykonstruovaný proces.
2.5. 1312 nechal pape Kliment V. bulou
Vox in excelso řád ve Vienne zruit. Majetky Templářu byly předány Johanitům, za pomoci místních mocí, část majetků byla místní mocí uchvácena. Nejvýznamějí představitelé řádu byli upáleni. 18.3.1314 je upálen i poslední velmistr Jaques de Molay. Filip Sličný si majetku ani smazání dluhý příli nepolepil, za rok zemřel.
Templáři se dostali do Čech za vlády Václava I; v roce 1232 zaloili první komendu v Praze u sv. Vavřince (ten později přestavěli podle vlastní architektury). Templáři dále sídlili v Uhříněvsi, dalí komendy měli v Jamolicích (tam postavili hrad Templtejn a vlastnili několik vesnic), Čejkovicích, vlastnili město Vsetín s hradem Freundsberg. (Za uvěznění velmistra Jakuba prozíravě pronajali Vokovi z Kravař) I U nás získali politickou moc, komtur Bertold z Gepzensteina byl rádcem Václava II. v 80. a 90. letech, komtur pro Čechy, Moravu a Rakousko Ekko, působil na českém dvoře, zvlátě aktivní byl po smrti Václava III; byl straník habsburské volby. Templáři ale u nás nebyli tak silní, jako němečtí rytíři a johanité, kteří měli daleko větí přízeň lechty a majetky.

Ve panělsku se Templáři verdiktu papee postavili na odpor, dlouhou dobu se bránili, kdy jim hrozilo vyhladovění, bylo jim slíbena monost spravedlivé obhajoby. Inkvizitoři, kteří nemohli pouít torturu prakticky ádné přiznání nezískali. Ve panělsku s bývalých templářů a části jejich majetku vznikl Calatravský řád a v Portugalsku Kristův řád.
V Anglii, kde byli Templáři sice početní, ale nikoli bohatí, k výraznému úspěchu alobců také nedolo. Ve Skotsku později pod ochranou krále Roberta Bruce z templářů vznikli Starí bratři řádu Růového kříe, do té doby pronásledovaní templáři bojovali pod jeho prapory proti Angličanům.
V Německu na synodě v Mohuči vedené Petrem z Aspeltu byly jednotliví členové řádu uznáni nevinní a osvobozeni, majetek byl převeden na Johanity.
Dodnes zanechávají po sobě templáři výrazný odkaz a spoustu otazníků, které jsou dnes dováděny do ílených teorií.
Pouitá literatura:
Philippe Contamine: Válka ve středověku
Kenneth Setton: A history of crusades
Frantiek Skřivánek: Templáři v zemích koruny české
Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin 1
Pavel Soukup: Mezi kláterem a válkou; Dějiny a současnost 1/2007
Demeter Malaák: Černý pátek uctívačů model; Dějiny a současnost 1/2007
Diskuse:
Templáři