Dalí lokality spojované s Veligradem...
Na Valách
Poloha Na Valách je částí mimořádně rozsáhlé nekropole s odhadem minimálně
10 ha. Pohřebitě se pouívalo nepřetritě téměř půl tisíciletí (od 6. do 10. stol.) a
nejfrekventovanějí bylo od počátku 9. stol. do poloviny 10. stol. Přiblině 2500 hrobů z
tohoto stopadesátiletého období svědčí o značné lidnatosti sídlitě. Hroby se místy překrývaly
a v pěti vrstvách. Mnoství nálezů různých perků dává tuit, e obyvatelstvo ilo v
relativním blahobytu.
Objevené dílny nejrůznějích řemesel i výrobců jemných nádob, přepychových předmětů a perků dokládají, e nejde o importy, ale o domácí výrobu. Přeměnu původně pohanského pohřebitě v křesanský hřbitov zavrilo někdy těsně po polovině 9. stol. zaloení hřbitovního kostela s obdélníkovou lodí 8,5 x 7,25 m a polokruhovitou 5 m dlouhou a 4,25 m irokou apsidou. Podlaha lodi byla pravděpodobně vyloena pálenými dladicemi, v kněiti byla tvořena litou maltovou podlahou.

Opevněné sídlitě kolem nekropole mělo rozlohu asi 18 ha a k němu přiléhalo na jiní straně předhradí o rozloze asi 7 ha. Dílenské objekty se soustředily na jihovýchodním okraji hraditě a v přilehlé části předhradí. Mělo-li toto hraditě nějakou akropoli, to se nedá pro hustou zastavěnost zjistit.
Obyvatelé sídlitě Na Valách se ivili pěstováním obilovin a chovem dobytka doplněného lovem zvěře a rybolovem. Mezi řemesly vynikalo hrnčířství zřetelně nejen pro domácí trh, ale i pro export, kamenictví, zpracování dřeva, těba a zpracování elezné rudy, kovářství, kovolitectví a perkařství, tkalcovství, koeluství a nálezy závaí svědčí o tom, e nechyběl ani obchod.
Nad Haltýři
Sídlitě Nad Haltýři na jihovýchodě téměř navazuje na severozápadní okraj sídlitě Na Valách. Zde byly nalezeny elezářské hutě, kovolitecké a perkařské dílny. Dle nalezených slitin lze usuzovat i na zvonařství. elezná ruda zpracovávaná v této osadě pocházela částečně z málo vydatných místních zdrojů, částečně z dovozu. Dovozová ruda se svým obsahem nejvíce blíila rudě skandinávské.
Rovně na tomto sídliti lze sledovat jasný urbanistický záměr koncentrovat ohněm nebezpečná řemesla do míst, kde nemohou ohroovat existující sídlitě.
Sídlitě Nad Haltýři bylo asi přistěhovalecké, obyvatelé moná nesplynuli s místním obyvatelstvem, nebo pohřbívali přímo na sídliti.
Západně od elezářské kolonie vznikla v poslední třetině 9. století nad svahem ostrony nad Salakou zemědělská osada okolo větrného mlýna (podle V. Hrubého), jeho základy tam byly nalezeny.
pitálky
Sídlitě pitálky na jiní ostroně mezi tokem Moravy a Salaky je zajímavé prvními pravěkými nálezy na území Starého Města (tzv. Myklíkovo nalezitě). Dalí nálezy, které unikly zkáze při stavbě lokální elezniční trati, patří do doby hraditní, předslovanské i slovanské. Kontinuitu a do pozdní doby velkomoravské dokládají hroby na tzv. Čertově Kútě, strmém břehu nad řečitěm Moravy i poněkud východněji v polní trati Niva. Kromě sídlitních objektů byly nalezeny i zbytky elezářských a kovoliteckých pecí. Mnoho slibných nálezů bylo zničeno nepochopením při stavbě rodinných domků. O mnoha nálezech není známo, kde přesně se naly (např. zlaté perky), nebo byly odevzdány a později do Moravského muzea. Dalí část archeologického nalezitě poruilo drání těleso. Práce postupovala tak rychle, e o nějakém soustavném průzkumu nemohlo být ani řeči. Nenávratně je ztracen archeologický obsah části Čertova Kúta, kde proud Moravy kadoročně strhával celé bloky půdy.
Obdobný osud potkal jihozápadní část pitálek. Při bagrování těrkopísku byly poruovány nějaké hroby. A bagr narazil na základy zděné stavby, dolo k povolání archeologů. Ne mohli zasáhnout, zbyla ze základů jen polovina. Jak se brzy nato ukázalo, lo o základy vlastnického kostela a hroby velkomoravské. Na loď o vnitřních rozměrech cca 7 x 6 m a se stopami pilířů navazovala na východní straně apsida 3 x 3 m a na západní straně předsíň (nartex) 6 x 6 m. Podle nalezených perků, z nich nejproslulejí je stříbrná plaketa se sokolníkem, a jiného inventáře v hrobech lze kostel datovat do druhé poloviny 9. století.
Předpokládaný velmoský dvorec zatím nebyl nalezen a stál-li na jiní straně, nalezen ji ani nebude.
Sídlitě pitálky bylo osídleno přiblině stejně intenzívně jako sídlitě Na Valách a jeho osídlení mělo přinejmením stejně staré kořeny.
Na Kostelíku (U Víta)
Na severní straně sídlitě Na Dědině na něj téměř navazuje dalí sídlitě Na Kostelíku (U Víta). Jméno má podle kostela sv. Víta, který v těchto místech stál od dob Velké Moravy a do svého zruení dekretem Josefa II. v roce 1789. Krátce nato byl zbořen. Následující těba hlíny zničila mnoho stop dávného osídlení i hrobů. Přesto se podařilo zjistit osídlení z konce 9. stol. a později z počátku 13. stol.
Osídlení bylo tvořeno obytnými a dílenskými objekty, mezi nimi nechybí specializované neobyvatelné dílny kovářské, kovolitecké, hrnčířské, a provádělo se zde dokonce i pálení vápna. Sídlitní sloku doplňují pece pekařské. Nejzajímavějí nález patřil nádobám pro výrobu lihovin, patřícím k nejstarím destilačním aparaturám na vybavení palírny na naem území.
Na Zahrádkách
Dále na sever za mokřinatou plochou byly objeveny pozůstatky zemědělského sídlitě Na Zahrádkách. Nalo se několik desítek hrobů, ale tak blízko pod povrchem, e se má za to, e převáná část stop velkomoravského osídlení ji podlehla zkáze.
Na Zerzavici
Sídlitě Na Zerzavici (starí pojmenování Ténice) leelo na nevysoké písčité vyvýenině mezi Moravou a Jalubským potokem poblí jejich soutoku. V nejhlubích vrstvách se naly stopy osídlení z mladí doby kamenné. Slovanské osídlení je doloeno přiblině od poloviny 8. století a existovalo pravděpodobně a do 13. století. V době velkomoravské tu ili zemědělci a rybáři. Při budování kanálu v r. 1935 se u severního konce osady rozkopalo místo s opracovanými pískovcovými kameny, nikdo je vak blíe nezkoumal ani nezaměřil místo jejich nálezu. Moný tradovaný pitál s kostelem sv. Klimenta tedy zůstává nedoloen.
Bumbalov
Východně od sídlitě Na Zerzavici v poloze Bumbalov nedaleko silného východního opevnění celé aglomerace je doloeno velkomoravské osídlení, pravděpodobně mající za úkol chránit starý brod přes Moravu.
Svatojiřský ostrov
Cesta k brodu od jihu vedla přes ostrov sv. Jiří (na něm později zaloil Přemysl II. Otakar královské město Nový Veligrad). Na ostrově stávala podle dochovaných zpráv kamenná kaple sv. Jiří. Její trosky se naly pod základovým zdivem koncem 18. stol. zrueného a zbořeného gotického svatojiřského kostela, který nahradil kapli někdy počátkem 15. stol. Stával v úhlopříčce hlavního náměstí. Současná zástavba nedovoluje posoudit lidnatost velkomoravského osídlení. Ojedinělé nálezy vak naznačují osídlení ji v 8. stol. Pro dobu velkomoravskou lze vysledovat souvislý pás osídlení od brodu u Bumbalova a po svahy mařatického kopce. Kromě sídelních objektů byly nalezeny velkomoravské hroby, třmeny, bojové sekery apod., u kaple sv. Jiří jezdecká výstroj.
O opevnění toho mnoho nevíme. Před středověkou hradební zdí se na západní a severní straně nacházejí zbytky nějakého hliněného valu neznámého původu, který má jiný průběh, ne středověké hradby. Pozemky okolo valu nesou název Stará Ténice (co naznačuje místo starého opevnění). Obdobně se zdá, e od konce valu za Bumbalovem pokračuje i na druhém břehu regulované Moravy jakási vyvýená linie podél starého meandru Moravy směrem k mařatickému kopci. Ta se pod zástavbou ztrácí a za ní se ve svahu kopce objevuje moné její pokračování. Bez archeologického ověření to ale nelze potvrdit.
Pokračování bumbalovského, stejně jako Christinova valu (případně té zlechovského valu) na druhé straně řeky by znamenalo skvělou obrannou linii pro celou velkomoravskou aglomeraci, nebo by ji umonilo uzavřít od jihu stejně jako od severu. Obdobný charakter opevnění po obou stranách toku známe i z jiných slovanských lokalit (Novgorod) a předsunuté valy např. ze Starých zámků u Líně nebo i z jiných slovanských zemí (Polsko, Ukrajina).