Dalí probíranou lokalitou bude Uherské Hraditě - Sady
Uherské Hraditě - Sady
Do lokality pitálky v uherskohradiských Sadech na tzv. metropolitní výině zvané Derfla na jiním okraji Uherského Hraditě - města a na severozápadním okraji městské části Sady, kde byly odkryty základy sakrálního komplexu s baptisteriem - křtitelnicí, se klade domnělý hrob sv. Metoděje, který sice situačně odpovídá popisu v písemné zprávě z 9. stol., avak nael se prázdný. Nebyly nalezeny ádné kostěné pozůstatky, které by dokládaly přítomnost soluňského věrozvěsta a moravského světce.

Lokalita se zbytky církevního areálu byla objevena na severozápadním okraji ostrony tehdy obtékané "dravou řekou Olavou", vzpomínanou ji r. 1078 písemnými prameny. Nejstarí zprávy o nálezu úhledné kamenné zdi s hrobem a hliněnou nádobou pocházejí ji z r. 1849. Dalí nález lebky pochází z r. 1912. Objevy sídlitě na severním svahu ostrony po r. 1945 u byly spojeny se jmény Viléma Hrubého. V r. 1950 je archeologicky ověřil PhDr. Jindra Nekvasil. V r. 1958 byly na západním výběku ostrony při hluboké orbě porueny kostrové hroby. Vilém Hrubý zjistil na poměrně velké ploe té přítomnost zděné architektury a zbytky malty různého druhu. Proto byl v r. 1949 zahájen ploný archeologický výzkum. Byla doloena přítomnost komplexu o čtyřech zděných stavbách tvořících jeden celek, kdy zbytky páté stavby baptisteria (křtitelnice) kruhového půdorysu s litou maltovou podlahou byly asi 7 m západně. Komplex byl vybudován ve třech stavebních fázích a tvořil ho kostel s náznakem kříového půdorysu s pálenou stření krytinou antického charakteru, k němu byla na západní straně přistavěna dalí církevní stavba s půlkruhovou apsidou a na severní straně čtvercová místnost a vedle pohřební kaple s půlkruhovou apsidou a litou maltovou podlahou. Zde byl objeven honosný hrob (č. 12/59) v elezem kované rakvi pohřbeného významného velmoe, podle charakteru hrobu křesana na samém vrcholu velkomoravské společnosti, moná samotného krále Svatopluka.

Dno hrobové jámy bylo vydláděno velkými plochými pískovcovými kameny a stěny obloeny dřevem. Hrobku původně kryl zděný náhrobek s malovanými figurálními motivy (část lidské tváře). V místě hrudi byly nalezeny dva stříbrné, silně pozlacené gombíky zdobené filigránem, výjimečné charakterem své výzdoby. Severně od zděného komplexu výzkum objevil povrchové objekty s kůlovými konstrukcemi jako pozůstatky 15 srubů velkomoravského sídlitě a jině od komplexu pozůstatky dřevěné halové stavby. K areálu patřilo jetě 87 hrobů z té doby. Byl zde nalezen i olověný kříek s řeckým nápisem a obrazem ukřiovaného (dokládající, e zde působili kněí řeckého původu, existuje pravděpodobný závěr, e areál na sadské výině byl centrem moravského arcibiskupství, a tedy sídlem Metodějovým) a ve větím počtu tzv. stily - pisátka, jimi se psalo na voskem potaené dřevěné destičky.

>
Dále zde byl nalezen nů, rydla, bronzová kování řemínků, závlačka, ocílky, ostruhy, křesací kameny, nádoby, vědérko, zbytky okenních tabulek z nazelenalého skla se zlatistou fólií, zlaté náunice, stříbrné korále a stříbrné, pozlacené měděné, pozlacené stříbrné i zlaté gombíky, prsteny, náhrdelníky, sekery - moravské bradatice, krátký meč - sax ze dvou elezných plátů a nauhličeným břitem, skramasax, hrot otěpu.
Součástí poměrně málo obvyklého sídlitě byla kamenická dílna na jiním, kovárna na severním okraji osídlené plochy a keramická pec na západním svahu výiny ji mimo areál. Osídlení lokality se klade na samý počátek 9. stol.
Jedno z moných zázemí této tzv. metropolitní výiny (jak ji nazval objevitel Vilém Hrubý) mohlo být sídlitě s vlastním pohřebitěm na opačném svahu výiny nad Olavou v poloze Sady - Horní Kotvice, osídlené dříve, v první polovině 8. stol. Výkopové práce vedené počátkem 70. let 20. stol. PhDr. Kristinou Mareovou, CSc., zaznamenaly pestré nálezy artefaktů (četné náunice různých druhů, vlasové krouky, náhrdelníky, stříbrný gombík, skleněné knoflíčky, bronzový prsten, sekery, noe, ipky, ostruhy, spínací soupravy v kombinacích přezky, průvlečky a nákončí, háčky, ídla, přesleny, vahadlo, kovotepecké kladívko, kousky kadidla, ulita ostranky jaderské s provrtem k zavěení a druhotně pouitý antický mozaikový korál se třemi obrazy tváře, snad bohyně Astarte), dílenské objekty, elezářské pece.
V době rozkvětu Velkomoravské říe byl církevní areál na sadské ostroně zřejmě organickou součástí sídelní aglomerace Staré Město - Uherské Hraditě. Do této lokality se mj. umísuje působení věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje ze Soluně. Jejich povolání neslo politicko-náboenské důvody jako je ochrana před vlivem franckých kněí a posílení vztahů s Byzancí. Pravděpodobně nebyli první, kdo pokřtil obyvatele těchto krajů, přinesli ale písmo hlaholici (ze které se později vyvinula cyrilice) a verovanou předmluvu k překladu evangelia Proglas (která mohla vzniknout u v Makedonii či Bulharsku). Věrozvěsty povolal král Rostislav a centrem jejich působení bylo pravděpodobně hlavní velkomoravské město, k němu areál patřil, a také místa jiná (hora sv. Klimenta aj.). Dodnes vak není známo, kde vude přesně mohli působit. Metodějův hrob nebyl dosud objeven. Patřil-li prázdný hrob ve zdi kostela s kříovou dispozicí původně skutečně sv. Metoději, byl zřejmě přenesen.

>
Filozof Konstantin zemřel v italském kláteře v Římě pod jménem Kyrillos (Cyril).