Pokec o filmech

[Ingolf]

Strachovy filmy se odlišují od těch filmů tzv. historických. Ty historické filmy často neplní očekávání, které si od nich slibuje historik nebo i běžný divák, tedy snažit se ukázat, jak to v historii bylo. Záměr autorů filmu je někdy úplně opačný - když se totiž vezme nějaké banální téma typu příběh o lásce, tak tam se nedá vymyslet nic moc nového, skoro všechny současné příběhy a kulisy už tu někdy byly. A tak se sáhne do historie, aby se udělaly kulisy jiné a aby se vymyslel nějaký jiný příběh. Že ten příběh v minulé době třeba proběhnout nemohl, to už není podstatné, protože kdo to nemá nastudované, tak to neodhalí. příběh z přítomné doby se dá falšovat blbě, protože jsou média, která o něm píší, jsou lidé, kteří znají aktéry, žijí leckdy i aktéři, a ti se mohou bránit.
Tedy smyslem "historických" filmů není informovat o historii, ale naopak - dát příběh do historie, protože člověk neodhalí, co je tam nesmyslně. nejde to úplně paušalizovat, ale třeba Jákl přesně takto informoval o svém Žižkovi - pro raný Žižkův život máme tak málo informací, že si příběh o Žižkově působení v bojových družinách můžeme domyslet.

Strachovy filmy jsou o historii, ale odehrávají se v dnešní době. A jsou tak trochu o práci historika, protože se zabývají tím, podle jakých pravidel stavěl Santini, a je to motivující pro studium Santiniho díla. Postupem doby tyhle linky slábnou a v Labyrintu je tenhle nedostatek invence přehlušován počtem vražd a jejich brutalitou. Jinak nelogičností je ve Strachových filmech moc a zbytečně to vyznění shazují. Jako v Ďáblově lsti někdo zabíjí nevinné a čisté lidi, a přitom jedna oběť je nějaký feťák.
***
Úplně originální vyznění mají Hanební pancharti od Tarantina. Jeho filmy se obecně vyznačují nesmyslným násilím a jeho detailními projevy. Scenérií pro Pancharty je druhá světová válka a náplní děje je výsadek amerických vojáků do okupované Evropy, kde spáchají úspěšný atentát na Hitlera. Výsadkáři jsou vybráni tak, aby uměli německy, ale stejně se v jedné hospodě vystaví podezření, že Němci nejsou. Výsadkářům se povede přesvědčit německé vojáky s tím, že používají nějaký německý dialekt. na to si ale přisedne z vedlejší německý major s tím, že se zajímá o dialekty a diskuse pokračuje. Přesvědčit se nechá i major, ale výsadkáři se prozradí tím, že jeden z nich objedná tři piva a zvedne jiné prsty (myslím ukazovák, prostředník a prsteníček), než se zvedaly v Německu (tedy jako v Česku od palce do prostředníku).
Scénárista nebo autor předlohy toho filmu evidentně umí kulturní historii a dokáže ji věrohodně zakomponovat. To je vidět otevřeně na těch prstech, ale skrytě ještě na jedné věci, a sice proč se zrovna major zajímá zrovna o dialekty? Může to vyznívat jako nějaká vlastenecká záležitost, ale skutečnost bývala mnohem prozaičtější. Důstojníci dostávali na vojenský výcvik i do války vojáky ze všech částí svého státu, takže se dialekty chtě nechtě naučili. A v praxi je znalost dialektu o to vhodnější, když voják musel rychle pochopit rozkaz nebo aby se vojáci nedomlouvali proti důstojníkům nějakým svým argotem. Takže když byl Franz Kafka na vojně, poslechl si ho jeden důstojník, pokýval hlavou a řekl "Malá Strana". Seknul se asi o kilometr, protože Kafkův otec měl krámek u Staroměstského náměstí a Malá Strana je hned za Karlovým mostem.
Vzniká paradoxní film - on se vůbec netváří, že je historický, nebude vážně tvrdit, že Hitlera zabili Američani. Ale na druhou stranu ty reálie jsou zpracované mnohem lépe, než u filmů takzvaně historických (jako když v dokudramatu o Cyrilovi a Metodějovi běží lidi do akátového lesa). A to se týká i reálií, u kterých běžný divák ani nepozná, že jde o dobovou záležitost, jako je ta znalost dialektů důstojníky.

- V tom pojetí Panchartů je nějaká vnitřní síla. Když reálie působí pravdivě, tak jsou nenásilné i situace, které z nich vycházejí. Oproti tomu nezvládnuté reálie tzv. historických filmů nebo nelogičnosti ve Strachových filmech dokáží diváka leda rozhodit.
- V Panchartech divák vstřebává ty reálie i nevědomě. Pokud jsou pravdivé, je to v pořádku, ale jsou i opačné případy. V populárně vědeckých historických časopisech tak běžně vychází článek, který může být velice dobrý, a u něho jsou jako ilustrace obrazy nějakého autora. Jenže na obrazy se vztahují autorská práva, které stejně jako u knih platí nějakou dobu po autorově smrti (sto let od publikace díle nebo smrti autora, teď nevím). Takže časopis může používat obrazy malované někdy před sto nebo více lety - a čtenář se článkem vstřebává obraz namalovaný českým vlastencem 19. století, kterýžto obraz podává nějaký nacionalistický motiv. Ten obraz vstřebává bezděčně, podprahově, aniž by si to uvědomil a bránil se proti ovlivnění..

[Ježek]

Doukal jsem 2 série (není jasný, jestli bude 3) španělského seriálu Cid. Kostýmově totální fantasy, ale poměrně dobře napsaný scénář, dobré bojové scény, vesměs dobře zahrané (jen hlavní hrdina má vlastně jen jeden výraz). https://www.csfd.cz/film/938268-cid/recenze/

[Ježek]

Konkláve se mi líbilo. Většina těch filmů nebo seriálu o církvi, papežích a jejich volbách je dobře natočená i zahraná (Dva papežové, Mladý papež Jude Lawem). Všude tam je taková tíživost a naléhavost problémů, které katolická církev má a její zástupci se k nim nějak musí postavit (třeba i ignorováním). V tom Konkláve jsem si říkal, že od poloviny je jasné, kam to směřuje, ale nakonec to dopadne ještě jinak.

https://www.csfd.cz/film/1498351-konklave/recenze/

[Ježek]

Vilém Tell (2024): Švýcarská Jáklovina - ještě větší fantasy (kožené oblečení, šalíře z konce 15. století, maskování štítů) a modernita (nesmyslní představitelé protonárodů v jedné z nejzapadlejších periferií středověké Evropy,  ženské hrdinky na roveň mužům). Narozdíl od Žižky, protože scénář je adaptace Schillera (i v tom originálu jsou události od přísahy v Rütli 1291 po vraždu Albrechta Habsburského 1308), ale děj dává smysl a je logicky vystavěn. Oproti českému filmu se zde také nepobíhá jen v lese, ale je zobrazena krásná švýcarská příroda a několik hradů, lepší jsou i kulisy. 

https://webshare.cz/#/file/GvNjFCXswX/w ... 1-lama-mp4

[Heiss]

Byli jsme se podívat na Ranhojičovi II – a je to docela zajímavý film. Příběh je velmi jednoduchý až předvídatelný a stejně tak postavy, na kterých jde jasně vidět, kdo je špatný a kdo je dobrý. Inspiraci z historie si to skutečně jen bere pak ji zahazuje někam daleko, takže filmová Anglie má k Anglii okolo roku 1050 asi stejně daleko jako Shakespearova Bohemie ke skutečným Čechám.

Nosným tématem je střet západního a východního lékařství obohacený ještě o "Kelty", kteří žijí někde na severu země a Angličané s nimi kvůli zlé královně bojují. Překvapivě to jsou ještě pohané, ale tím se jen vracíme k Bohemii. Mezi další zajímavosti patří lékařský cech v jedenáctém století, Tower of London postavený před rokem 1050, napalmové šípy (tentokrát ve dne), vykání a fanatičtí kněží.

Na stranu druhou, není to americká produkce, takže tam jsou i barvy (hlavně červená na královském dvoře, takže alespoň něco připomíná středověk) a docela často svítí slunce, za což jsou u mě rozhodně plusové body. Celkově nebýt historik, tak jsem asi ještě poměrně spokojený, ale takhle mi to zachraňovalo bingo, které jsme si připravili pro všechny případy (první řada padla po přibližně 90 minutách).

Jinak na titulcích bylo zajímavé kolik maďarských jmen se tam objevilo; přesun filmového průmyslu do Maďarska, který tady v souvislosti s Hunyadim zmiňoval Wladislaus tam šel vidět docela dobře.

[Ježek]

https://www.csfd.cz/film/1539581-ranhojic-ii/galerie/

Tohle?

Je to druhý díl toho Skarsgarda?

Já rozkoukal ten Hastings od BBC (název je jiný). Zatím po půlce dílu reálie mix fantasy a "medieval filtru"

[Heiss]

Ano, přesně tohle.

Ještě mě napadlo, že by se dal popsat jako docela pohádkový (v tom smyslu, že všechno skončí dobře a je tam jasně definované zlo a dobro), ale ten motiv léčení lidské duše a pronikání do traumat z dětství není úplně špatný. Jen je opět postavený na keltském pohanství, které přežívá někde na severu.

A ještě jedna věc se jim podle mě povedla: i když je ten film docela dlouhý, tak docela odsýpal. Když to srovnám s Avatarem 3, který byl vlastně jen o půl hodiny delší a který se táhl jako týden před výplatou, tak Ranhojič byl v tomto ohledu velmi příjemný.

[Heiss]

Pro kohokoli, kdo by si chtěl zpestřit sledování středověkých filmů a seriálů, sem dávám ještě bingo, které jsme měli na Ranhojiče (a které je ale docela univerzální):

Princezna se zamiluje do chuďase
Chuďas se zamiluje do princezny
Poklad zámecké zbrojnice
Fanatický klerik
Rychlopalná kuše
Šaty s výstřihem
Rtěnka, rtěnka everywhere
Despotický král, zlý šlechtic
Hladomorna
Nejfotogeničtější hrad v zemi
Kožené oblečení
Chlápek v černém
Dáma v kápi
Boj bez helmy
Vesničan v pytli od brambor
Čarodějnice
Nekonečně dlouho svítící pochodně
Vikingové (zlotřilci v kožešinách)
Budova pouze z kamene
Bitva v noci (napalm!)
Mučení, klády a popravy
Encounter s divokými zvířaty
Shitty heraldika
Boží soud

[Ježek]

Dost vtipný

Tak já na toho Ranhojiče kouknu. První se mi líbil.

Ještě reakce na @Simplex. O Tolkienovi je pěkný stejnojmenný životopisný film, na čsfd má nic moc hodnocení (já dal 4*), myslím, že to je pěkné a laskavé zobrazení kamarádství https://www.csfd.cz/film/688771-tolkien/prehled/

[Ježek]

Z binga kožené zbroje, boj bez helmy, vikingové (ale z logiky vpádu v roce 1066) a hrozba mučením.

Hmotnými reáliemi tragický, úplně mimo kostýmy (většinou fantasy kreace), cínový nádobí z novověku, podivný vlajky. V zásadě dobří jsou vojáci v celokroužkových kompletech. Herecky to je zahraný dobře, bitva u Hastingsu taky dobře udělaná.

Černoši (tady asi afrosasové) jsou vlastně v současných historických filmech a seriálech indikátor toho, že o historii v té produkci nejde a to se zpravidla projevuje i jinde na ději, který je podivnou spatlaninou. Nejinak tomu je i tady, je tam dost hluchých míst, konverzací, které jsou jen výplň, ale hlavně nesmyslné a nedoložené patricidy i fratricidy, události, které se nestaly, nesprávná chronologie nebo tam vystupují postavy, které neměly už žít. Zároveň není jasné, že to jsou události více než desítky let, zdá se, že se vše odehrálo během dvou sezón.

Jako ilustrace nesmyslné scénáristické kličky, kterých je v seriálu plno, poslouží smrt Haralda. Místo, aby ho ve shodě s tapiserií zabil šíp do oka, tak padne zabit bojovníky Viléma (během souboje s Vilémem, který je na zemi). Vilém pak do mrtvoly zapíchne šíp, jakože boží pomsta z nebe.

[Ježek]

Z nějaké podivné úchylky včera shlédnut film Iroclad (česky jako Tepmplář).

Byly tam snad všechny kýče medieval filtru - kožený zbroje, a rozthaný oblečení vesničanů, bláto k snídani, obědu i večeři, vikingové (mluvící maďarsky(?!)) a i templáři.

Dobývání hradu ovšem relativně promyšlené (výpad, poddolování), ale bojové scény strašné - točil je někdo s parkinsnem a stříhal někdo na extázi. Strašně rychlé střihy s nestabilní kamerou, až mi z toho začínalo být fyzicky blbě.

[Heiss]

Bahno ke snídani, obědu a večeři zařadím do binga, díky.

Lindybeige o tom filmu jinak svého času natočil čtyřdílnou sérii, první díl je tady.