Zánik Velké Moravy
Napsal: 01 pro 2009 14:37
Včera byla na FF MUNI zajímavá přednáška dra Štefana z pražského archeologického Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou o pádu Velké Moravy.
Velká Morava byl především nestabilní útvar - existovala zde silná vrstva svobodných obyvatel, kteří byli vojensky vyzbrojeny (na stejné úrovni jako franské armády) a podíleli se na dobyvačných válkách, zřejmě dobrovolně. Že tito jedinci byli dosazování z centra, tvořili tak úřednickou šlechtu, je málo pravděpodobné - nebylo to v organisačních silách panovníka.
Kořist byla přerozdělována panovníkem, za ni byly nakupovány suroviny nedostupné na Velké Moravě a luxusní zboží. Vnitřní trh nefungoval na vysoké úrovni, neexistovalo přiměřené platidlo i díky tomu byla celá společnost na zisku válečných výprav a následné mezinárodní výměně.
Skrz tento útvar procházely dvě stezky - jantarové ze Západu na Východ a dále stezka z Benátek.
V okamžiku, kdy přestala expanse, vedlo to k destabilisaci společnosti, která přišla o zdroj příjmů (také počítat i s tím, že vojsko na válečné výpravě není třeba často zásobovat z vlastních zdrojů). Další ranou pro celou společnost byl zábor karpatské kotliny Maďary, což vedlo k přeložení stezky Z-V, Moravu to isolovalo částečně od okolního světa a mohlo vést k dalšímu zhoršení poměrů.
Po vojenské porážce moravských elit a zabití posledního Mojmírovce - Maďaři neokupovali Moravu - život na Moravě pokračoval - ovšem na nižší organisační úrovni.
Labilita státních útvarů raného středověku - závislost na vnějších příjmech, namísto čerpání vlastních zdrojů - není jen případ Velké Moravy (ta jediná zanikla), ale i Čech (krise kolem roku 1OOO), Polska (krise po smrti Chrabrého) - tyto státy ovšem dokázali přemeněnit svoji ekonomiku.
Velká Morava byl především nestabilní útvar - existovala zde silná vrstva svobodných obyvatel, kteří byli vojensky vyzbrojeny (na stejné úrovni jako franské armády) a podíleli se na dobyvačných válkách, zřejmě dobrovolně. Že tito jedinci byli dosazování z centra, tvořili tak úřednickou šlechtu, je málo pravděpodobné - nebylo to v organisačních silách panovníka.
Kořist byla přerozdělována panovníkem, za ni byly nakupovány suroviny nedostupné na Velké Moravě a luxusní zboží. Vnitřní trh nefungoval na vysoké úrovni, neexistovalo přiměřené platidlo i díky tomu byla celá společnost na zisku válečných výprav a následné mezinárodní výměně.
Skrz tento útvar procházely dvě stezky - jantarové ze Západu na Východ a dále stezka z Benátek.
V okamžiku, kdy přestala expanse, vedlo to k destabilisaci společnosti, která přišla o zdroj příjmů (také počítat i s tím, že vojsko na válečné výpravě není třeba často zásobovat z vlastních zdrojů). Další ranou pro celou společnost byl zábor karpatské kotliny Maďary, což vedlo k přeložení stezky Z-V, Moravu to isolovalo částečně od okolního světa a mohlo vést k dalšímu zhoršení poměrů.
Po vojenské porážce moravských elit a zabití posledního Mojmírovce - Maďaři neokupovali Moravu - život na Moravě pokračoval - ovšem na nižší organisační úrovni.
Labilita státních útvarů raného středověku - závislost na vnějších příjmech, namísto čerpání vlastních zdrojů - není jen případ Velké Moravy (ta jediná zanikla), ale i Čech (krise kolem roku 1OOO), Polska (krise po smrti Chrabrého) - tyto státy ovšem dokázali přemeněnit svoji ekonomiku.