Iroskotské misie ovlivnily i klášterní život Evropy. Nebudu sledovat celou chronologii a šíření iroskotských klášterů, jen pár idejí a pár klášterů něčím zajímavých.
Irský světec Havel založil klášter pojmenovaný po něm jako St. Gallen.
Po sv. Hypolitovi se jmenuje rakouské město Sankt Pölten a jedno znojemské hradiště, původem velkomoravské, pak tam křižovníci založili klášter s kostelem sv. Hypolita -
http://www.hrady.cz/index.php?OID=13144" onclick="window.open(this.href);return false;
Sv. Emmeram, pravděpodobně Ir, založil klášter sv. Emmerama (Jimrama) v Řezně. Do řezenské diecéze spadaly před vznikem pražského biskupství i Čechy.
Irové založili ve franské říši klášter Corbie, který po válkách Karla Velikého se Sasy založil svůj dceřinný klášter zvaný Nové Corbie nebo-li Corvey. Ze starého Corbie dovezli mniší mj. ruku sv. Víta, kterou pak dovezl saský král Jindřich Ptáčník
Irové přinesli na kontinent to, co je jednou z nejznámějších katolických praxí - zpověď. Irští mniši se vyzpovídali jeden druhému, časem začal zpovídat a dávat rozhřešení kněz jakožto osoba nejvíce povolaná.
Kláštery v Irsku vznikaly od 6. stol. dík žákům sv. Patrika. Kláštery byly venkovské, v Irsku v podstatě nebyla města. Klášter vlastnil velké pozemky a majetky. Velké klášterní území se pak začalo krýt s hranicí diecéze a opat kláštera byl současně biskupem.
To byl právě i případ Řezna, kde byl zprvu opat i biskupem. Když pražský dvůr přijal křesťanství a rozvíjel kontakty s biskupstvím, přišli do Prahy i řezenští mniši - a ti mj. napsali i svatováclavskou legendu Crescente.
***
Průnik irských klášterů a franské šlechty výrazně ovlivnil raně středověký monasticismus. Galské kláštery působily ve městech a byly pod správou biskupa. To přetrvalo i do vlády Franků. Šlechta tu neměla motivaci financovat kláštery, když je ovládal biskup. Jiné možnosti ale nabízel venkov, kde mohly být zakládány kláštery irské a mimo biskupovu jurisdikci.
Nové impulsy přinesl příchod sv. Kolumbána kolem r. 590. Kolumbán zaujal franské krále, takže mohl vystavět klášter v Luxeuil ve Vogézách a podnítit vznik dalších klášterů hlavně na severofranském venkově.
Šlechta tedy začala zakládat a financovat irské kláštery, ale od začátku to s sebou neslo nešvary. Podle barbarského práva měl zakladatel právo na výnosy kláštera, včetně třeba desátků, které vůbec nebyly vybírány pro potřeby šlechty. Šlechta dosazovala za opaty své příbuzné, některé druhorozené, některé za trest.. Tím samozřejmě klesala kvalita klášterů, když se opatem nestal nejzanícenější nebo nejschopnější mnich, ale někdo, kdo leckdy neměl ke klášternímu životu vztah..
Jinak rané iroskotské kláštery vedli Irové, jejichž víra byla více nadšená. Zatímco galská církev si zakládala na místních kultech a kultu ostatků světců, irská víra si zakládala více na vztahu člověka k Bohu.
Zmíněné šlechtické zásahy začaly od 10. století odstraňovat různé klášterní reformy (a šlo to ztuha). Clunyjská reforma natvrdo žádala, aby zakládající šlechtic předal patronát kláštera přímo papeži a nezasahoval dál do klášterního chodu.
Na závěr bych jen dodal, že tyto z hlediska monasticismu negativní věci nejsou nějakým dědictvím Iroskotů, ale vycházejí z iniciativy franské šlechty. Život irských klášterů se dal prostě lépe využít pro její potřeby.