S. Bylina: Chrystianizacja wsi polskiej u schyłku średniowie

Recenze a diskuze o knihách

Moderátor: Ježek

Uživatelský avatar
Ježek
Král
Příspěvky: 3983
Registrován: 01 lis 2005 19:01
Bydliště: Železné Hory/Praha
Has thanked: 47 times
Been thanked: 16 times

S. Bylina: Chrystianizacja wsi polskiej u schyłku średniowie

Nový příspěvek od Ježek »

Tento polský historik (od roku 1991) se zabývá náboženstvím, herezemi a reformací na území dnešního Polska i České republiky. Jeho nejznámějším dílem je sborník Hussitica (2007). Své znalosti českého prostředí využil i v knize Chrystyanyzacja wsi polskiej u schylku średniowiecza (Chrystianisace polské vsi na konci středověku).

Kniha je rozdělena do 9 kapitol. První nese název Podmínky a možnosti, autor zde definuje pojetí křesťanství na venkově, charakterisuje i typickou farnost. Ta byla většinou velmi rozlehlá, měla mezi 3 – 7 osadami, průměrně 500 farníků. Největším problémem byla docházka, ne vždy kvůli disciplíně, problémem byla velká vzdálenost (i 10 km), daleko obtížnější byla doprava v zimě. Na venkově nebylo tolik možností náboženského života, nebyly zde ani kláštery mendikantů, ani mnoho kazatelů, tak jako tomu bylo ve městech. Většinu obyvatel venkova ztotožňovala církev s místním farářem.

Další kapitola se jmenuje Katechisace a jejím tématem je vzdělanost kléru. Ta byla nedostatečná a tak kněží sotva zvládali své farníky učit základní modlitby, desatero a 7 smrtelných hříchů. Malá povědomost je dnes o farních školách. Do nich chodilo okolo 15 žáků, vyučovalo se 3 roky, učil se zde i zpěv a různé rýmovačky.

Tím se autor plynule dostává k tomu, co bylo vykládáno v kostelech (kapitola Evangelisace). Důraz byl kladen na jednoduchost, předčítány byly krátké úryvky z Bible. Časté byly malby, které zachycovaly většinou utrpení Krista, hříchy, vykoupení a Poslední soud.
Častým tématem byla křesťanská morálka, hlavně placení desátků. Církev dále horlila proti žhářům, čarodějům a věštcům a ničitelům polí.

Praktiky a povinnosti dobré křesťana – podle různých statut pozdního středověku bylo povinností pravidelná docházka na mše, dodržování půstu, modlitba a 1 – 3 zpovědi ročně. Samozřejmostí nebylo úplné pokřtění obyvatelstva (kvůli rozlehlosti farností). Ne zcela úspěšná byla církev v manželstvích, ne všechna byla uzavřena v kostele. Naopak skoro žádné problémy nebyly s prací v neděli, horší už to bylo s obchodem. Citlivým místem bylo placení desátků.

Pátá kapitola se zabývá církevními tresty. Nejčastějším byl půst o chlebu a vodě, od několika dní za nejlehčí přečiny, až k 7 rokům za vraždu a zoofilii. Obecně se ale církev snažila na venkově udělovat spíše mírné tresty, s ohledem na těžkou práci na poli. Dalším významným trestem byla exkomunikace, kterou byli stíhání neplátci desátků, násilníci na duchovních a ti, kteří se nezpovídali. Stižení exkomunikací bylo n a venkově, v prostředí, kde se všichni dobře znají, chápáno jako potupa Důrazně byl vymáhán zákaz vstupu exkomunikovaných do kostela.
Vůbec nebyly uplatňovány tresty vůči pohanským rituálům, církev pouze kárala a napomínala.

Tématem dalšího oddílu knihy je kalendář farníků. Důraz byl kladen na posty, i svátky významných světců, nejdůležitější svátky se kryly s dávnými pohanskými (Vánoce s hody). Faráři připomínali každou neděli na nadcházející svátek, k zapamatování sloužily také mnemotechnické pomůcky, tak zvané cisiojany, pomáhaly také pranostiky spojené s počasím.

V Christianisaci prostoru Bylina píše o tom, jak vypadala typická farnost. Jejím středem byl kostel, většinou na polském venkově nebyl z kamene. Nejlépe bylo, když kostel stál na pahorku (jakoby shlížel na svoji farnost), byl obklopen hřbitovem a měl zvon, který by informoval o čase k modlitbě.
Sakrálno bylo i za hranicí vesnice, kněží světili úrodu (ústupek pohanských zvyklostí), proti zlým silám byly na křižovatkách vztyčovány kříže, většina hraničních kamenů obsahovala náboženské symboly. Kapličky a Boží muka byly v této době na polském venkově zřídka.

8. kapitola nese jméno Setkání s lidovou kulturou. Zde jsou vyjmenovány zvyky které církev neuznávala (necírkevní sňatky, věštby, vynášení smrtky, vzývání bůžků, letní slavnosti) a uznávala (svěcení bylin, zeleniny).

Poslední kapitola (Sedláci křesťané) je závěrem, polský historik shrnuje své poznatky, navíc se věnuje kultům (existovaly také neposvěcené církví, které se církev snažila zakazovat), zabývá se testamenty (méně časté), věnuje se i spoluprací vesničanů s farní organisací, hlavně v roli vitriků, což byli správci církevního majetku.

Kniha je kvalitní, obsahuje dost zajímavých podnětů. Líčí idylu polského venkova pozdního středověku, úvahu by měl vzít na z Čech pronikající husitství, reformaci nebo i herezi tato kniha nezná.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: ClaudeBot, MagpieRSS a 0 hostů