Návštěvník píše:
To byl případ české historiografie, která byla umlčena 6 zákony na ochranu I.ČSR z let 1918-1936.
Znáte někdo ten zákon?, ten mě zajímá.. Jestli zakazoval psát o určitých událostech nebo zakazoval odlišné interpretace nějakých událostí, tak by to byl nářez.. Nebo jestli na základě tohoto zákona byl někdo souzen za projevení odlišného názoru, to by bylo taky zlý..
Návštěvník píše:
Toto tabu bylo zrušeno až projevem prezidenta české republiky dne 28.10.2008 na pražském Hradě, který prohlásil: "Proto chci dnes - při této slavnostní příležitosti devadesátého výročí vzniku našeho novodobého státu - vzpomenout na všechny naše vojáky, kteří během prvé světové války položili své životy, ať už to bylo na kterékoliv straně fronty. Jejich památka by se měla natrvalo vrátit do povědomí nás všech. Neměli bychom vzpomínat jen na některé z nich."
V Itálii před pár lety prohlásil jeden vysoký politik, snad i ministr, že hrdinové první světové války nebyli jen padlí na frontě, ale dezertéři, kteří odmítli jít zabíjet.. Je mi to blízké stanovisko, válka to byla mocenská, Ital dostal rozkaz jít zabíjet Rusa, Rus Itala, po přestoupení Italů k Trojdohodě měli Italové jít zabíjet Němce.. Válka je hnus, zvláště pokud je takto mocenská a člověk musí jít zabíjet někoho, kdo je na tom stejně jako on a kdo mu nic neudělal, prostě proto, že dostal rozkaz..
To mi ovšem relativizuje i tvrzení o vykonavatelích rozkazů jako o hrdinech -
Návštěvník píše:
Konečně mají příbuzní oněch padlých vojáků možnost se dozvědět podrobnosti o tehdejších událostech, a tak se připravit na ono 100.výročí od prvých výstřelů padlých v I. světové válce. Mohou se tak dozvědět pravdu o tom, zda jejich příbuzní padli jako hrdinové při plnění jejich občanských a vojenských přísah, či nikoliv.
Splnit rozkaz „zabíjej“ neznamená automaticky hrdinství, může to být jen normální vražda nebo fanatismus.., a plnění rozkazů nebo zákonů, protože to jinak nešlo, to je aktuálně obhajoba několika krajských radních za KSČM, když vyplavala na povrch jejich minulost. Komunista Vondruška hlídal politické vězně, také se hájí tím, že jen plnil zákony.. Komunista Sloup byl pohraničník, on jen chytal lidi, co chtěli utéct, protože zákony mu to nakazovaly, on jen se zbraní v ruce vykonával a možná riskoval život.. – byl to taky hrdina?
Návštěvník píše:
Publikace odpovídá na většinu všech dosud zakazovaných otázek.
Tohle je na mě ovšem příliš, kdo tyto otázky zakazoval?, to si spíš autor hraje na utlačovaného disidenta..
Návštěvník píše:
Jestliže předminulé 19.století bylo označováno jako "siecle d´or" (zlaté století),a je charakterizováno vynikající architekturou stavebně krásných děl (budova Národního divadla, Akademie věd, Strakova akademie, peněžních ústavů, dopravních staveb, ba celými ulicemi jako Pařížská ulice na Starém městě Pražském, může být 20.století označeno jako století "svrabu a neštovic", charakterizované španělskou chřipkou, světovou krizí a nezaměstnaností, vznikem rakovinných morových ran bolševizmu, fašizmu a nacizmu
Pokud někdo kritizuje, že historická věda psala selektivně, tak by neměl sám vybírat selektivně z 19. století pouze pozitivní události a ze století dvacátého události pouze brutální… 19. století přineslo poničení Evropy za Napoleonských válek, Čechy postihla válka prusko-rakouská, kde u Hradec Králové padlo do té doby nejvíce vojáků během jedné bitvy.. Stavebně krásná díla vznikala počátkem 20. století za secese (Obecní dům r. 1912), za První republiky vznikaly nové architektonické směry typu kubismu nebo funkcionalismu, dostavěla se svatovítská katedrála..