Husitská revoluce

[Georg]

Tak jsem si vše přečetl a myslím,že je to v souladu s tím,co jsem trochu zlehčujíc psal výše.I šmahel píše ,že prioritní byla otázka víry.Jistě byl zde nacionalistický rozměr,ale ideologicky nepodložen.Navíc český nacionalismus dokládá mimo jiné :To však neznamená, že by národnostní princip nehrál žádnou roli. Otázka českých (a zejména pražských) Němců dokazuje, že situace nebyla nikdy jednoznačná, protože pražští Němci jsou diskriminováni jednak pro odpor a nepřátelství ke kalichu, ale také pro svou národnost (to zejména v politických právech; s. 118–124).
Já měl však na mysli především to,když zdůrazníš,že kutnohorští němci a jinde píšeš,jak je vede mincmistr Divůček...nebo když malé a pak velké B,tedy když někdo husity kupoval,musela být nabídka těch ,co je chytali.
Jestli někdo vymyslí pojetí dějin jako souboj němci a češi,tak to pak na to šroubuje,a to až komicky.
A jistě víš,že za Jiřího z Poděbrad byli ti kutnohorští staří havíři/jak se jim opravdu říkalo/znovu pozváni zpět a dostali i určitou restituci.A další spolužití až tak problematické nebylo.

[Jiří Motyčka]

„Sakramentští“ husiti...

...A to už před pár lety se čeští husité procvičili na mniších Sedleckého kláštera...

Marně si lámu hlavu, co si po likvidaci kláštera v dubnu 1421 na cisterciácích ze Sedleckého kláštera husiti procvičovali. Že by házení do šachet? To přece není třeba nějak zvl᚝ procvičovat, že.
Mniši, kteří včas neutekli a nechtěli přistoupit ke kalichu, byli většinou usmrceni, ale obávám se, že na házení do šachet nebyl čas. A však byli usmrceni jakkoli, je to v každém ohledu tristní...

...a posléze roku 1424 sesílen Hory brannou mocí na dobro dobyl. Odplatou za krutost, se strany Horníků dříve na Husitech spáchané, bezohledně a nemilosrdně prý si počínal, dada prý několik tisíc Horníků do šachet vházeti, a co prý jen mohl, na Horách zničiti...

Po vítězné bitvě u Malešova Žižkovo vojsko v podstatě z chodu 7. 6. dobylo Kutnou Horu nacházející se nedaleko bojiště, kde se odehrála ona krvavá bitva. Tato akce byla v prvém plánu motivována tím, že se Hory Kutny postavily na stranu opoziční první panské jednoty. Odplata za řádění horníků z r. 1419 a za jejich zradu z doby o 2 roky pozdější byla možná až v druhém plánu. Při obsazování Kutné Hory opět hořelo a mnozí horníci o život pochopitelně přišli. Taková byl válka pozdního středověku. Palacký píše také o uhořevších v zavřeném zapáleném kostele. Avšak o vhazování do šachet nemám povědomost. A i kdyby. Mohl by se snad někdo Žižkovi divit?...

[Jiří Motyčka]

...Já měl však na mysli především to,když zdůrazníš,že kutnohorští němci a jinde píšeš,jak je vede mincmistr Divůček...nebo když malé a pak velké B,tedy když někdo husity kupoval,musela být nabídka těch ,co je chytali.
Jestli někdo vymyslí pojetí dějin jako souboj němci a češi,tak to pak na to šroubuje,a to až komicky...

Budiž, dejme tomu.
Ale je třeba si v prvé řadě uvědomit, že celá tato naše diskuze začala mojí odpovědí na tento tvůj dotaz: "Těch dva tisíce husitů naházených do dolů měli na svědomí kumáni?..." Že to byli Kutnohoráci, je prameny doloženo. No, a jaké bylo národnostní a konfesní složení obyvatel Kutné Hory, s tím taky nic nenaděláme. Češi prostě stříbro v geologických podmínkách kolem K. Hory dolovat asi neuměli. Nic víc, nic míň.

...A jistě víš,že za Jiřího z Poděbrad byli ti kutnohorští staří havíři/jak se jim opravdu říkalo/znovu pozváni zpět a dostali i určitou restituci.A další spolužití až tak problematické nebylo.

A ty zase jistě víš, pokud čteš moje příspěvky pozorně, že v lednu 1422 Zikmund hodně důlních expertů z Kutné Hory násilím odvlekl, aby nemohli být k dispozici nenáviděným kacířům...

[Kateřina_z_Landštejna]

Tak jsem si vše přečetl a myslím,že je to v souladu s tím,co jsem trochu zlehčujíc psal výše.I šmahel píše ,že prioritní byla otázka víry.Jistě byl zde nacionalistický rozměr,ale ideologicky nepodložen.Navíc český nacionalismus...

Georgu, mně to připadá poněkud jednostranné. Oni ti čeští Němci nebyli žádné multikulti holubičky a chovali se tu značně arogantně, na což reflektují všechny tehdejší kroniky. V podstatě všechny stejně a v průběhu několika staletí. Takže já bych nepoukazovala na výhradně český nacionalismus - oni zde byli hosty a chovali se (což je jim vlastní dodnes), jakoby zde byli nevítanými hosty Češi. Těžko potom mohli očekávat ze strany "domorodců" nějakou vřelou náklonnost.

V Kutné Hoře tyhle problémy byly asi hodně markantní (Dačický je popisuje dost barvitě), protože to byli právě cizinci, kdo škodil české měně a kšeftoval s ní způsobem vysloveně zločinným. Kažení mince bylo vždy hrdelním zločinem, za nějž byly nejkrutější tresty. A pokud nad něčím takovým panovník přivíral oči, pak se nelze divit, že to za něj řešili jiní (způsobem odpovídajícím své době).

Ano, Pekař se o českých zločinech rozepisuje rád a obsáhle. Už hodně let přemýšlím nad tím, proč tenhle pán tak nenáviděl národ, z nějž pocházel a stejně tak nechápu, proč byl za 1. republiky do jisté míry preferován. Že se tak děje dnes, to naopak chápu velmi dobře - proto také to naše národní sebemrskačství a sebenenávist ve mně vzbuzuje takovou averzi.

Měli bychom si uvědomit, že čím více bude národní sebenenávist lidem vnucována, tím spíše budou získávat sympatie extrémistické skupiny, které se vlastenectvím buď jen zaštiují nebo jsou skutečně vlasteneckými a "jen" to prosazují politicky nekorektní formou.

[Jiří Motyčka]

...Ano, Pekař se o českých zločinech rozepisuje rád a obsáhle. Už hodně let přemýšlím nad tím, proč tenhle pán tak nenáviděl národ, z nějž pocházel...

To lze říci s velkou, ale opravdu velkou nadsázkou o jeho hodnocení husitské doby, období rekatolizace, temna a Habsburka. Hele, já se k Pekařovi vzhledem ke svému zaměření na historické období a konfesi stavím velice kriticky, ale že by "nenáviděl svůj národ", tak to je příliš silná káva i na mne. Ano, Pekaře neměli a nemají v oblibě komunisti. Ale už jenom to ve mně naopak vzbuzuje zvědavost a zájem o Pekaře. A nyní k věci.

Pekař je jeden z nejkontroverznějších představitelů české historiografie a zároveň jeden z historiků nejtalentovanějších. Profesor Pekař vycházel z Palackého, nenavázal však na něho a v pojetí českých dějin a jejich filosofii se právě s Palackým ale i Masarykem rozcházel. Lze říci, že s Masarykem byli nekompromisní rivalové, byli spolu stále „na kordy“ a neshodli se prakticky v ničem. S Pekařovým náhledem na husitství, pobělohorskou dobu a období baroka nemusíme souhlasit, je však třeba respektovat jeho erudici, rozsáhlou badatelskou činnost a profesionální zaujetí pro disciplínu, které obětoval celý život. Pekař svým zásadovým přístupem se nebál podobně jako Masaryk postavit proti převážné většině národa. A to nebylo vždy jednoduché, ale nelze z toho vyvozovat zcela mylný závěr, že by snad "tenhle pán svůj národ nenáviděl". Jeho krédem, kterému se snažil nezpronevěřit, bylo: “umělecky oživit vědecky probádanou minulost“. Pekař byl Gollovým žákem a mezi učitelem a žákem, později kolegou vzniklo velké přátelské pouto. Introvert Goll byl známý tím, že si své přátele velice pečlivě vybíral.
Pekař nekompromisně odsoudil husitské obrazoborectví, tábority nazýval „šklebem“ revoluce a s Palackým se diametrálně odlišil v názoru na Lipany, které se podle Pekaře staly dobrodiním pro české země a které měly přijít daleko dříve. Jeho známou tezí, kterou se řídil při velice kritickém hodnocení husitské revoluce, bylo "Hus ano, Žižka ne." Touto zktratkou vyjádřil pozitivní vztah k reformaci české, jejíž nadčasový význam i jako katolík pochopil, naopak husitské války odsoudil do propadliště dějin. Jedno z nejstěžejnějších Pekařových děl je „Žižka a jeho doba“, dílo tak rozsáhlé, že ani jeho autor se podle Šmahela nevyvaroval jisté kompoziční nevyváženosti.
Pochopitelně pobělohorská doba pro Pekaře nebyla žádným „temnem“ a do tohoto kontextu zapadá i jeho náhled na světce Jana Nepomuckého.

Dle mého skromného názoru je Pekařovo dílo, jeho pojetí a filosofie dějin hodně ovlivněno jeho konfesijním přístupem daným katolickým původem. Můžeme mu to však mít za zlé, když u Palackého a Masaryka, u nichž "převládá protestantismus", je tomu jaksi obráceně?...

[Georg]

...V Kutné Hoře tyhle problémy byly asi hodně markantní (Dačický je popisuje dost barvitě)...

Čerpám z díla doporučeným Jiřím,který to takto pojímá.Daleko větší kapacita ,než já.
Jinak k Kutné hoře je vynikajcí dílo profesora Akademie horní v Příbrami J.Hrabáka.Čerpal z díla kronikáře KH J.Kořínka 1675,K.Štemberka ,Palackého,Dačického a dokumentů z Víd.archivu.

...že Jan Žižka, vůdce Husitů demokratických, již roku 1422 se Zikmundem, do Kutné Hory opět se navrátivším, tamtéž krutě, ale bez výsledku bojoval a posléze roku 1424 sesílen Hory brannou mocí na dobro dobyl. Odplatou za krutost, se strany Horníků dříve na Husitech spáchané, bezohledně a nemilosrdně prý si počínal, dada prý několik tisíc Horníků do šachet vházeti, a co prý jen mohl, na Horách zničiti. Nestranný Palacký béře tu Žižku, odevšad pomlouvaného, poněkud v ochranu, že je zpráva tato, ajoo mnohé jiné, tendenčně přehnána.
Nár.otázka tam byla jistě i složitější,protože tam byli i vlachové.Nějak se ale domlouvat museli.Nicméně Dačický píše... tím, že se přibylé německé rodiny ve druhém neb třetím koleně na dobro počešovaly.
Ještě zajímavost.Král PO II po povýšení města dostal pro bitvu na Mor.poli od horníků 1000mužů a 500 koní.Hlavně ztráta koní pak omezila produkci.Že by se národostně orientovaní němci takto chovali?

[Ježek]

Takže já bych nepoukazovala na výhradně český nacionalismus - oni zde byli hosty a chovali se (což je jim vlastní dodnes), jakoby zde byli nevítanými hosty Češi.

Němci u nás nikdy, za celý středověk nebyly hosty, oni zde žili a měli zde svůj domov, podle jasných právních závazků našich panovníků. Česko-německé problémy, jak je chápeme my, a jak jsou presentovány výše, středověk nezná, to je záležitost 19. století. A nejenom Němci jsou jimi vinni - k dialogu jsou vždy potřeba dvě strany.
Dačický není husitská doba, to zaprvé, za druhé ty konflikty jsou náboženské a sociální. Příklad - dekolonisace. Pokud rebelové třeba v Čadu válčili za svoji svobodu, nemuseli Francouze nenávidět, Francouzi jim upírali práva a svobody - opět sociální, nikoli nacionální.
Pokud tedy patriciát předhusitských měst je převážně německý, tak se střední a nižší vrstvy, které jsou české, pochopitelně spojí a patriciát odstaví od moci.
Bylo by bláhové si myslet, že se měštané smíšených českých měst nedokázaly domluvit - pokud vedle sebe žili Němci a Češi několik generací - v husitství zcela nepochybně, tak se dokázali domluvit a co víc, byly i protkáni sítí příbuzenských vztahů.
A do toho ještě neumíme přesně rozeznat Čecha od Němce a nevíme, nakolik se vlivem vyspělejší kultury české m칝anstvo germanisovalo.

Tohle je argumentace militatního nacionalismu 19. století, kdy snad i šlo o to, kdo z koho.

[Borso]

Jen tak na okraj, on jak Jan Městecký z Opočna, tak i Mikoláš Divůček z Jemniště pocházeli z českých šlechtických rodů.
Jan pocházel z rodu pánů z Opočna a Dobrušky - původně užívali erbu dvou stříbrných pruhů pokosem na červeném poli a v klenotu měli totéž znamení na orlích křídlech, přikryvadla červenostříbrná. Od roku 1396 pak erb čtvrcený 1+4 bylo modré se zlatým žebříkem (znak pánů z Choustníka), 2+3 původní znak. Jan byl poslední svého rodu a z protivníka husitů se stal později jejich příznivcem.
Mikoláš či Mikeš Divůček (nevím, zda se zde jednalo o přezdívku či rodové jméno - říkalo se mu též Divoký) z Jemniště pocházel z rodu pánů z Cimburka, což byl rod usedlý jak v Čechách, tak na Moravě. Ti měli ve znaku červené a stříbrné cimbuří střídavě nad sebou ( na vyobrazení uvedeného Mikeše šlo o 4 cimbuří červené a tři stříbrné). V klenotu byla křídla - jedno se stejným znakem, druhé červené. Přikryvadla červenostříbrná.

[Jiří Motyčka]

Jen tak na okraj, on jak Jan Městecký z Opočna, tak i Mikoláš Divůček z Jemniště pocházeli z českých šlechtických rodů...

Ano. Dokládá to, že na straně Zikmundově stáli, jak je všeobecně známo, nejen čeští, ale i moravští šlechtici. Jaký byl ale Zikmund "spojenec" mnozí z nich poznali už v bitvě u Vyšehradu 1. 11. 1420. Někteří z nich za tuto zkušenost zaplatili tu nekrutější daň, zaplatili svým životem, když je Zikmund postavil na nejnebezpečnější úsek bojové linie. Ale např. náš známý Mikuláš (Mikeš) Divůček z Jemniště si zachránil "kejhák" taktickým ústupem z vyšehradského bojiště. No, kdo chce, a tomu věří. Já bych to nazval zbabělým úprkem...

[Borso]

Ty ústupy a útěky císaře Zikmunda mi připomínají trochu jeden vtip : Za králem přijede z bojiště kurýr a hlásí : " Vaše Výsosti, zprávy z bojiště jsou značně rozporuplné, dle jedněch jsme byli poraženi na hlavu a dle druhých jsme dostali na pr... !"
Jinak se ale domnívám, že části šlechty šlo spíše o udržení si či rozšíření majetku - víra byla až druhotná. Například onen Mikeš Divůček byl v té době mincmistrem a tak měl v Kutných Horách zájmy, jak " služební" , tak i vlastní. Navíc asi nebylo radno podporovat např. Zikmunda. když Boží bojovníci tábořili na jeho majetku - a naopak. Proto byly ony změny stran - z katolické k husitům a naopak - a že jich bylo: jen z hlavy - Bohuslav ze Švamberka, Hynce Ptáček z Pirkštejna, již zmiňovaný Jan Městecký z Opočna, Hynek z Koldštejna, Přibík z Klenové a další a další .

[Jiří Motyčka]

... Proto byly ony změny stran - z katolické k husitům a naopak - a že jich bylo...

Byla to celá velká plejáda šlechtických rodů, s jejímiž příslušníky a jejich zbožími se setkáváme v průběhu HR, s některými ještě v době vlády Jiřího z Poděbrad. Jedni stáli na katolické straně Zikmundově, jiní kolísali a točili se jako korouhvičky po větru dle momentální situace, většinou podle situace v lokalitách s jejich dominii (Čeněk z Vartenberka) a jiní stáli neochvějně po celou dobu na straně kalicha. Někteří kališníci, většinou saturovaní válečníci, se těsně před Lipany začali přiklánět k vítězné straně s instinktem krys opouštějících potápějící se loď. Nejvýraznějším představitelem této poslední skupiny je právě Přibík z Klenové. Dva známí výtečníci, Městeckej a Půta z Častolovic se snažili být s krátkými přestávkami stále na straně katolické, podobně jako Oldřich z Rožmberka. Nejvýznamnějším představitelem věrnosti kalichu až do hořkého konce v první dekádě září 1437 je Jan Roháč z Dubé. A tak bychom mohli pokračovat...

[Jiří Motyčka]

Právě v těchto dnech si připomínáme významné jubileum, 575. výročí jednání zástupců husitů na koncilu v Basileji r. 1433.
Konečným výstupem těchto jednání bylo přijetí Basilejských kompaktát, která byla slavnostně vyhlášena v Jihlavě o tři roky později jako Jihlavská kompaktáta.

Kronikářské fragmenty a zajímavé podrobnosti o basilejských jednácích najdou případní zájemci také zde.

[Jiří Motyčka]

Co furt máte s tou Zbraslaví, někdy taky tady zaměněnou za Břevnov? Nejprve je třeba si o tom něco nastudovat vč. dobových souvislostí.

...Dopsali ji cisterciátští mniši ve Zbraslavi. Dále pokračovat nemohli neb je vyvraždili čeští nacionalisté -husité...

Důvodem k ničení krášterů nebyl "nacionalizmus ", ale ty důvody byly ryze teologické povahy, aby tomu rozuměli i ostatní, tak řekněme, že se jednalo o ideologické důvody. Husitům bylo totiž úplně jedno, jakého jazyka, rozuměj národa, bylo osazenstvo kláštera ...

[Jiří Motyčka]

...Oni to asi moc neřešili ...

Jsem přesvědčen, že to neřešili vůbec s výjimkou husitů v nejranější fázi revoluce. Co mám na mysli? Byla vyhlášena 1. kruciáta, sbory křižácké interveční armády se blížily k zemským hranicím a co teď. Jak si s tímhle problémem měli poradit boží bojovníci ctící Boží zákon, jehož nedílnou součástí je Desatero s 5. přikázáním.

Ke cti revolučních vůdců v této kritické chvíli je třeba přičíst rozhodnutí, že je nutné velice pečlivě a citlivě zvážit morálně závažný problém oprávněnosti užití násilí k dosažení případného vítězství. Nejprve však vznikl zpočátku naprosto neřešitelný spor mezi táborskými kněžími o přípustnosti války. Zkrátka se "do krve" zhádali. Mikuláš z Pelhřimova a Václav Koranda proto předložili mistrům Jakoubkovi ze Stříbra a Křišanovi z Prachatic žádost o dobrozdání v této eticky závažné otázce. Dostalo se jim odpovědi, že je dovoleno hájit Pravdu boží světským mečem a dále, že i prostý lid má právo podstoupit boj, pokud povinnost hájit Pravdu boží na sebe neberou páni. Tento výrok byl učiněn na radu většího počtu mistrů, kde převládl názor M. Jakoubka ze Stříbra. Je nad slunce jasnější, že toto dobrozdání, které se týkalo zároveň dvou aspektů, se vztahovalo jen a pouze na obrannou válku.

P.S. Dále je také evidentní, že pacifistické stanovisko Petra Chelčického související s jeho teorií o "meči duchovním", jímž se mají veškeré spory řešit, tady nemohlo obstát...

[floriš]

... Dále je také evidentní, že pacifistické stanovisko Petra Chelčického související s jeho teorií o "meči duchovním", jímž se mají veškeré spory řešit, tady nemohlo obstát...

Marně přemýšlím, jak by Petr Chelčický nastavoval křižákovi s mečem po prvním úderu i druhou tvář. Asi by se jednalo o očividně sebevražedné konání, čímž by se protivil jinému ze základních ustanovení o tom, kdo život dal a má právo jej vzít. Poctivý křesan to údajně není...snad Adonai.

[Jiří Motyčka]

Marně přemýšlím, jak by Petr Chelčický nastavoval křižákovi s mečem po prvním úderu i druhou tvář...

To neřeš, protože to nevymyslíš. Po prvním úderu by už totiž nebylo co nastavovat, při vší hluboké úctě k Petrovi. On by se však spíš, jak ho znám, zdáli snažil aplikovat nejprve verbální kalibr. Prostě by se ho neozbrojený Petr, jeden z největších myslitelů pozdního středověku, snažil hlasitě ukecat svými pacifistickými argumenty o křesanské lásce k bližnímu. To by mu vydrželo jen do té doby, než by k němu jeden z křižáků dojel...

No, a nyní vážně. Jak to vypadalo skutečně. Také husiti chtěli nejprve jednat. Zástupci husitské Prahy se chtěli se Zikmundem dohodnout. Připomínám, že se vší pokorou. Už jen z toho, jak Zikmund s touto delegací jednal, bylo nad slunce jasnější, jaký osud by čekal rodící se českou reformaci, kterou drtivá většina utrakvistů už tenkrát chápala jako Husův odkaz. Po "chelčickovsku" to se Zikmundem, který si předsevzal před celým křesanským světem ten kacířský plevel vyhubit v samém začátku a jednou provždy, prostě nešlo...

[floriš]

Marně přemýšlím, jak by Petr Chelčický nastavoval křižákovi s mečem po prvním úderu i druhou tvář...

To neřeš, protože to nevymyslíš. Po prvním úderu by už totiž nebylo co nastavovat, při vší hluboké úctě k Petrovi. On by se však spíš, jak ho znám, zdáli snažil aplikovat nejprve verbální kalibr. Prostě by se ho neozbrojený Petr, jeden z největších myslitelů pozdního středověku, snažil hlasitě ukecat svými pacifistickými argumenty o křesanské lásce k bližnímu. To by mu vydrželo jen do té doby, než by k němu jeden z křižáků dojel...

...a protože byl Péa všeobecně uznávanou myslivnou, leč poněkud časově mimo mísu, věděli jeho soukmenovci, že více platí poučka o filosofických teoriích řádně vyfutrovaných klackem.

[Jiří Motyčka]

...že více platí poučka o filosofických teoriích řádně vyfutrovaných klackem...

...na jehož konci se houpe okovaný cep, či poletuje ostnatá koule řemdihu. Tak, tak...

[Jiří Motyčka]

...přiznám se ke svému trvalému žalozpěvu nad husitstvím, jež naše země podle mého navždy vyvrhlo z důležitého postavení evropských dějiných hybatelů do pozice nedůvěryhodného porušovatele dohod, svobod a kulturního rozvoje středověku...

Tato pověra se v české kotlině začala se značnou vehemencí prosazovat po listopadu '89, patrně proto, že tato "teze" se diametrálně odlišuje od toho, jaký postoj k husitství zaujímal minulý režim. Díky svým apologetům ale především díky početným šiřitelům má tak velkou životaschopnost.

Protože na toto téma jsem popsal stohy papírových i internetových stránek, nechám tentokrát za sebe promluvit 2 významné představitele české historiografie. Tím prvním je prof. Josef Pekař, kterého snad nikdo z nás nebude podezřívat z "nadržování husitům", a tím druhým je náš přední husitolog a i v zahraničí respektovaný medievalista.

Nejprve si tedy dovolím ocitovat Josefa Pekaře:
"Velikost husitství, jeho patos i jeho ethos je právě v jeho goticko-středověké základně a povaze; ve všem tom stojí nepochybně výše než německý protestantismus, jemuž razil cestu rozličně a jenž nepřestává býti středověkem, třeba že byl již prolomen myšlenkami renesance."

Následuje citace prof. Františka Šmahela:
"...Husitství po roce 1989 dostalo nálepku něčeho, co je spjato s komunistickou minulostí, a do toho ještě přišel obrozující se katolicismus. Na konci 20. století se pak o husitech psalo, že to byli všichni loupežníci, za každou zříceninu v Čechách byli odpovědni husité (...)
Jestliže si uvědomíme, že k obrazoborectví, které bylo v husitství nesporným jevem a bylo ideově zdůvodněno, v mnohem větším rozsahu docházelo všude tam v Evropě, kde reformace získala převahu, tak se na to budeme dívat trochu jinak. Nebudeme vykládat, že nás husitství odtrhlo od Evropy, když Evropa se naopak v příštím století rozdělila na část katolickou a protestantsko-evangelickou. Kterou Evropu pak máme na mysli?..."

Obě citace ponechávám bez komentáře, protože ho nepotřebují...

[rakpav]

To, že pan profesor, samozřejmě i mnou uznávaná kapacita díky jeho poslední knize o cestě K IV., přednáší mimo jiné i na katolických univerzitách po celém světě a velmi poutavě prezentuje svoje vývody o husitské době (napsal o něm v mnohém přínosný čtyřdílný traktát), neznamená, že musím mít shodný názor. Ani to, že v minulém režimu pan profesor příliš psát nemohl, mě v tomto mém názoru nikterak neomezuje. V páně profesorově pojetí husitství, jakožto údajné ozdravné a bolestné katarzi, je podle mého v současném mediavelistickém světě trochu izolován. Ostatní (zejména mladší) buď taktně mlčí, či zastávají jiné názory. Jde samozřejmě o filosofický přístup. Fakta však hovoří jasně. Např. velmi jednoduše vezměte dějiny řady církevních založení. Mnou oblíbené cisterciácké kláštery na našem území, tedy významné nositele vzdělanosti (i přes jejich ekonomické problémy na přelomu 14. a 15. st.), byly na našem území v poměru desetí ze čtrnácti zcela či částečně vypleněny, čtyři z nich se již následně v podstatě nikdy nevzpamatovaly. Osobně si myslím, že pokud by nebylo Husa, doba by vybrala někoho jiného, kdo by byl záminkou k nepokojům. Nazrála doba. To však neznamená, že nad vražděním zcela bezbranných scriptorů v klášteřích rukou zfanatizovaných nevzdělanců budu jásat. Vezmu- li např. lidnatost českých zemí před a po husitství, tak za jeden a půl desetiletí husitských válek a proticírkevních pogromů jednak přišlo o život, ale hlavně ve strachu opustilo české země stejně obyvatel jako zemřelo při hladomoru na počátku osmdesátých let 13. věku. Jenže tentokrát mizeli více ti vzdělanější. Snad jen třicetiletá válka (pokud porovnám dopad jediné dějiné události) měla horší dopad na populaci našich zemí....Je mi líto, ale budete mne muset, i přes moje sympatie s protestanty, pane kolego, zařadit do škatulky demagogických katolických odpůrců kališnickýh násilnických bouří. Přesto rád čtu Vaše příspěvky.