Husitská revoluce

[Ježek]

Opožděně o pohusitském medievistickém pátku.

První přednášku měl docent Šandera, který polipanské období charakterisoval jako ideální období pro šlechtu, ta se nemusela ohlížet na krále, ale ani příliš na Řím. Mírný list hodnotí jako výrazný úspěch kališníků. Čáslavského sněmu se zůčastnílo 420 lidí, ale z měst jen Čáslav (věnná města k landfrídům přistoupila až k roce 1441). Programově byli vyloučeni stoupenci Habsburků (Krušina z Lichtenburka) a bojovníci od Lipan na straně radikálů. Landfrídy se staly královstvím v malém, přijaly některé pravomoci panovníka (jmenování mincmistra). Kritice bylo podrobeno vměšování se do teologie, naopak nikdo z hejtmanů nezneužíval své pravomoci k vlastnímu obohacení.

Dr. Beran se věnoval litoměřickému a boleslavskému landfrídu, landfrídy považuje za provisorium (ale osvědčilo se), kde se projevoval rozpor mezi možnostmi trest a realitou.

Litoměřický landfríd vznikl až půlrok po vydání mírného listu a jen s 32 členy, 15 pánů a 17 rytířů, odstaven byl Jakoubek z Vřesovic. Zde příliš nepobíhá ideový boj kališníků s katolíky (Ptáček x Oldřich z Hradce), jako jinde, klíčový je vztah k Lužici - vartenberská strana s nimi válčí, smiřického (propražská a prolužická) skupina ne. V zakladacím listu se tak nevzpomíná mírný list, nejsou zmiňovány sporné body, ani podpora Rokycany.
V roce 1444 probíhá převrat, kdy se za pomoci Pražanů a Lužičanů domluví smiřického skupina s Jakoubkem, odstavují Vartenberky. Litoměřický landfríd se tak začíná podobat zbytku země (konflikt kališníci x katolíci).

Boleslavský landfríd je striktně paritní, odchodem Mikuláše Sokola se přiklání k Poděbradovi.

Landfrídy zanikají až s nástupem Pohrobka na český trůn.

K přednášce doc. Janiše mám jen poznámku, že landfríd v roce 1396 nemusel být vydán.

[Rubáš z Hrádku]

On počítá, že Vartemberkové byli vytlačeni z vedení litoměřického landfrýdu až roku 1444? To se mi zdá hrozně pozdě...
A s vytlačením Jakoubka z Vřesovic bych byl taky opatrný, v landfrýdní listině není také ani jeden Zajíc z Házmburka. Přitom Zbyněk Zajíc i Jakoubek patřili v té době mezi "neutrály" a sloužili často jako prostředníci a vyjednavači...

[Ingolf]

Novinářsko-historický článek od Pavla Šafra - http://svobodneforum.cz/pavel-safr-moje ... sem-i-dil/" onclick="window.open(this.href);return false;
O osobním postoji k Husovi, o cestě po jeho stopách do Kostnice, o tom, jak je potřeba vnímat jeho kauzu tehdejšíma očima, o zkreslování husitské epochy, pozitivech i negativech Husovy politiky.. A tenhle novinář kdysi šéfoval bulvárnímu Blesku

[Napo_Leon]

Novinářsko-historický článek od Pavla Šafra - http://svobodneforum.cz/pavel-safr-moje ... sem-i-dil/" onclick="window.open(this.href);return false;
O osobním postoji k Husovi, o cestě po jeho stopách do Kostnice, o tom, jak je potřeba vnímat jeho kauzu tehdejšíma očima, o zkreslování husitské epochy, pozitivech i negativech Husovy politiky.. A tenhle novinář kdysi šéfoval bulvárnímu Blesku

Mně se to líbí! Je to celkem srozumitelné, navíc věcné a upřímné, přičemž autor také operuje s historickými fakty celkem v pořádku, tedy na to, že je to laik.

[Ingolf]

Taky se mi to líbí.. pořád se diskutuje, jak se k Husovi hlásili komunisti nebo národní demokrati typu Jiráska, ale jak ho chápat jinak, to se moc neví.. A najednou to s takovou lehkostí podá novinář..

Jiný článek vyšel na německém Die Weltu, možná ho někdy o noční přeložím, jestli bude čas a síla..
http://www.welt.de/geschichte/article14 ... n-Hus.html" onclick="window.open(this.href);return false;

[slavicekvac]

Taky se mi to líbí.. pořád se diskutuje, jak se k Husovi hlásili komunisti nebo národní demokrati typu Jiráska, ale jak ho chápat jinak, to se moc neví.. A najednou to s takovou lehkostí podá novinář..

Jiný článek vyšel na německém Die Weltu, možná ho někdy o noční přeložím, jestli bude čas a síla..
http://www.welt.de/geschichte/article14 ... n-Hus.html" onclick="window.open(this.href);return false;

V historii je to běžné zkreslení - směšování epoch, bez dobrého rozlišení od kdy do kdy. Hus a jeho život je něco úplně jiného než husitská doba po jeho smrti. Husitský odkaz v roce 1921 a v roce 2015 je taky něco úplně jiného. Už se my katolíci s církví husitskou nefackujeme jako naši předci. A to fackování bylo doslova. Například při sbírání peněz na husitský sbor a kostel sv. Václava ve Vršovicích v jedné době... A pořád to je věc doby husitské a názoru na ni. A co s tím má až tak společného katolický reformátor Jan Hus, to je opravdu hodně daleko.

[Ježek]

Rozhlasový pořad o husitské trilogii Otakara Vávry: https://plus.rozhlas.cz/je-vavrova-husi ... je-8164331" onclick="window.open(this.href);return false;

[floriš]

za mne - podepsatelné bez výhrad

[Ježek]

Martin Nodl v článku Potřebujeme sociální a hospodářské dějiny středověku? k husitství:

Bez sociálněhistorických přístupů není možné pochopit příčiny a důsledky husitské revoluce. Je nepochybně zásluhou marxismu, že otevřel otázku
příčin husitské revoluce v hospodářské, ekonomické a sociální rovině. Ve třicátých letech 20. století probíhala debata, vyprovokovaná Pekařovou knihou Žižka a jeho doba, o zhoršení či naopak o zlepšení sociálních poměrů ve městech a na venkově v předhusitském období. Paradoxní přitom bylo, že ani jeden z aktérů této debaty, Jan Slavík, Záviš Kalandra a Kurt Konrad, se nepokusil daný problém zkoumat analyticky. Všichni tři přitom do značné míry vycházeli ze studií Bedřicha Mendla, který v některých aspektech dospěl k závěrům, jež mluvily pro zhoršení sociální situace v městském prostředí. V analytických výzkumech po druhé světové válce pokračovali Josef Macek i František Graus, kteří se ale primárně pokoušeli dokázat
masivní zhoršení sociálních poměrů a narůstání třídního boje, přičemž oproti marxistickým historikům třicátých let sveřepě usilovali o doložení těchto trendů pramenným výzkumem.
Jednoznačné interpretace, pomineme-li některé dílčí studie Jaroslava Mez níka z šedesátých let o městských revoltách, 31 zproblematizoval až František Šmahel v osmdesátých letech, jenž obrátil optiku dosavadního medievistického přístuu a na místo hledání primární, resp. hlavní příčiny zkonstruoval model spolupůsobení, resp. protnutí se několika jevů, z nichž mnohé vnímal jako krizové povahy najednou. V opozici vůči němu se Petr Čornej v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí podvědomě vrátil k marxistickému hledání primární příčiny vypuknutí husitské revoluce. 32 Podle svého mínění, opřeného o demograficky pojaté výzkumy Eduarda Maura z osmdesátých let, 33 ji našel v hospodářských, demografických a psychosociálních důsledcích morových epidemií. Následná medievistická debata, opřená na rozdíl od Čorneje o analytické sociálně historicky pojaté výzkumy, 34 jasně ukázala, že formulovat tvrdé soudy à la these, bez pramenného zkoumání, je lichá cesta. Bez sociálně historického výzkumu bychom ale k tomuto poznat-
ku nebyli s to dospět.
Obdobný problém představuje interpretování husitské revoluce jako revoluce vítězné. 35 Ve skutečnosti je apodiktické označení husitské revoluce jako revoluce vítězné pouhým návratem k pokrokářským tezím 19. století, jež stejně jako dnes nestály na analytických výzkumech, jež by detailně studovaly sociální a ekonomické důsledky husitské revoluce. Formulování teze o vítězné revoluci však ani v rovině sociální, ani v rovině náboženské nevychází z jasného definování programu revoluce. Pokud však nedefinujeme program, pak můžeme jakoukoli revoluci, válku či reformu prohlásit za vítěznou (úspěšnou), popřípadě za poraženou. (Pokud tedy nebudeme akceptovat, že daná revoluce měla svůj vlastní program, resp. pokud bu-
deme tvrdit, že program neměla, pak nemá sebemenší smysl o povaze revoluce z hlediska úspěšnosti/vítěznosti vůbec mluvit.) Program revoluce můžeme definovat politicky, nábožensky, kulturně či sociálně, resp. můžeme mluvit o všech vrstvách těchto programů, neboť v určitých fázích si aktéři revoluce samozřejmě stanovovali různé cíle. Některé z těchto cílů byly v případě revoluce husitské rovněž sociální povahy. Proto je třeba hledat odpověď i v sociální rovině. Pokud se tak ale nečiní, jde o čirou rétoriku. Sociálně historický výzkum tedy může dát takto položené otázce jasný obsah.