Anežčina legenda se dochovala celkem ve třech rukopisech a všechny jsou ze 14. století. Jsou to rukopis milánský, šibenický a bamberský. V milánském rukopisu je před každým Anežčiným jménem vynecháno místo na slovo
sancta, takže se v tu dobu počítalo s jejím svatořečením a písař jej očekával. Posmrtné zázraky Anežčiny - od zimničného záchvatu se uzdravila padnutím před A. máry klariska Konstancie, před Scholastikou ze Šternberka, která dorazila uctít nebožku pozdě, se sama otevřela sbitá rakev. A po pohřbu se objevilo "starobylé znamení svatosti" - z hrobu vycházela podivuhodná vůně(
). Dle legendy:
...bylo zajisté hodno, aby po smrti líbezně vonělo tělo té jež... rozkošně voněla květy ctností, dokud žila..."
Celkem Anežka způsobila 27 zázraků, jeden ještě za života. Třemi nejdůležitějšími posmrtnými byly ty spojené s královskou rodinou.
1. zázrak -nemocnou dceru Markétu položila Guta Habsburská na Anežčin hrob a ta se uzdravila natolik, že s epozději provdala za Boleslava Lehnického.
2. zázrak -v zimě 1317/1318 nechala Eliška Přemyslovna své děti Markétu, Jitku a Václava na Lokti a rok a půl starý Václav vážně onemocněl. V tu dobu měla Eliška v Pze sen, aby šla poprosit o pomoc svou pratetu Anežku, aniž věděla oč má prosit. Ve snu bylo řečeno, že Anežka je stále žijící a žijící v klášteře klarisek na Františku. Ráno se tedy Eliška vypravila do kláštera a dozvěděla se, že je Anežka skutečně přítomná. Požádala tedy sestru vrátnou, aby vyřídila Anežcevzkaz o jjeím příchodu a ta za ní přišla. Poté se Elišce zdálo, že k ní Anežka opravdu přichází a požádala ji tedy o pomoc, nebo trpí velkou úzkostí a neví proč. Anežka slíbila, že za ni bude orodovat. Druhý den dorazil ke královně posel, který jí oznámil, že Václav byl na smrt nemocný, ale s pomocí Boží se náhle uzdravil. Eliška poté bohatě obdarovala klášter na Františku a prohlásila že na Anežčinu přímluvu byl její
" jediný syn vyrván z jícnu smrti."
3. zázrak -po narození druhého snya byla Eliška tři dny po porodu zachvácena hroznou nemocí a nepoznávala své okolí. Začala se spontánně modlit ke své velké pratetě a příslibila, že jestli se uzdraví, bude usilovat o Anežčino svatořečení. Poté pocítila nemocná úlevu a uzdravila se...
Slib ale začala Eliška plnit až v r. 1328, kdy už měla "namále". Trpěla tbc a pratetino svatořečení se jí nepodařilo prosadit.
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!