richardrg píše:Tak si dovolím reagovat na toto téma, tak jako jinde bych chtěl, aby si případný návštěvník mohl odnést pokud možno dostatek informací. Pokusím se to shrnout a komentovat.
Můžeš uvést kvalifikaci pro tohle shrnutí? Až tak dobré opravdu není...
To co popisuje Raptor 20.10.2010 trojpolního hospodaření není, zvláště proto, že to se popisuje střídáním jarních a podzimních typů obilovin. Uvedení vojtěšky není šťastné, protože to jednak botanicky není tráva (narozdíl od obilí) a její pěstování je složitější. O tom dále.
Vojtěška do středověku nepatří, je to plodina novověku.
Odpověď Ježka tentýž den podle mě není správná, protože nejde o to zasadit něco jiného, ale o to zasít jař, ozim a část nechat ladem. V učebnicových příkladech se vždy používá obilí.
Příspěvek od slavicekvac se určitě opírá o dobré znalosti. Dovolím si možná nějaká upřesnění. Pokud se budeme pohybovat v prostředí středověku, určitě zapomeňme na cílené vysévání směsí trav. To co na ladech vyrostlo pochází z tzv. semenné banky v půdě, prostě to co vyraší. Pokud bych něco sel na lada tak bobovité rostliny, viz. dále.
Ani nevím, že jsem někde tvrdil něco o setí trav v trojpolním hospodaření. To je taky novověká záležitost, s rozšířením jetelů. není to středověk.
Pšenice špalda je sice archaickou plodinou, ale ve středověku mělo mnohem větší výnos a tím i hospodářský význam žito, také ječmen a pluchaté a dvouzrné pšenice.
Špalda je archaická hlavně proto, že je vlastně starověká. Měla ve středověku stále vyšší výnos, novověk ji eliminoval právě zvýšením výnosů pšenice seté.
Ječmeny byly od počátku artiklem průmyslovým pro výrobu piva. Nekonkuroval nikdyšpaldě ve výživě. Jáhly byly vedlejším produktem, který neměl zásadní váhu ve složení potravy.
Luštěniny jsou specifické, protože jako potravní skupina se částečně překrývají s bobovitými rostlinami, hlavně nás zajímá vikev, bob, a také hrách protže tyto rostliny žijí se symbiotickými bakteriemi, které dokáží vázat půdní dusík, podobně jako např. zmíněná vojtěška. Ten je pro rostliny normálně nevstřebatelný, ale pokud se takové rostlliny zaorají, tak významně přihnojíte pole dusíkem. Semena která nás zajímají tvoří jen malou část hnmoty, takže je to z pěstebního hlediska zajímavé.
Ve středověku se dá mluvit jen o hrachu. Bob a vikev určitě ne. Technologie zaiorávání luštěnin pro hnojení dusíkem absolutně nemůže být středověká. To je jasný novověk.
Zvlášť ne hrachu. Kde i hrachovina se používala na technologické věci, jakoo střešní krytina, a nikdy na zaorávání.
Budní hospodaření sem nepatří, to je záležitost novověku a kromě jiného ho nevymyslel hrabě Spork.
Souhlasím, že nepatří do středověku. Sporck ho přesně definoval a smluvně prosadil u majitelů panství v našich horách. Naprosto bylo jasno, že to je odočka ze středověku. Zárodky tohoto typu hospodaření jistě je dřívější, ale je to barok.
Otázka Raptora k několika sklizním v roce je velice složitá. Už Íbn Jakób píše, že uSlovanů se obilí sklízelo dvakrát ročně. Zde může dojít ke dvojí interpretaci z nichž každá je správná.
1) Cestovatel viděl sklízení obilí ještě v tzv. mléčné zralosti, zeleného, ze kterého se připravovalo oblíbené jídlo - pražma a později sklizeň dozrálého obilí.
2) Cestovatel viděl sklizeň ozimů ( na jaře) a potom sklizeň jaří ( na podzim). Osobně se domnívám, že by poznal dvojí sklizeň stejné plodiny, tak se kloním k této variantě. K tomu abychom mohli říci, že se jedná o trojpolní systém nám chybí zmínka o úhoru.
Z toho logicky, pokud je zmínka o úhoru nemůže se jednat o dvojpolní systém.
Použití obilí k pražmě nelze označit za sklizeň. To je jen nepatrný díl užití.
Dvojí sklizeň v našich šířkách je pitomost. Časová posloupnost sklizně špaldy a ječmene, určitě ano, jako dnes. A někdy ani to neplatí a plodiny se přehodí v čase, nebo se sklízí najednou.
Vzhledem k dalším okolnostem bych připomněl - na dvojpolním systému není nic špatného, a na kvalitních půdách lehce funguje. Jedním z pravděpodobnýcvh důvodů, proč se trojpolní systém rozšířil s kolonizací je i to, že člověk obsadil půdu, která byla méně kvalitní a musel ji šetřit. navíc existují i další systémy, které sem nemá smysl motat, např. slavickemvac uvedený žďárský systém.
Jistěže právě do středověku žďáření patří. Prostě se používalo a to hojně. Trojpúolní není vázán na slabší půdy, vyčerpání bylo známo, deprese výnosů z dvopjpolního postupu je vysoká, a je putna že je to na úživné půdě. To je dáno odvozem živin ve sklízené plodině. Předci to věděli dobře, a nechali úhor, který pásli a tím opět vraceli úrodnost. Jistěže ne tak účinně, jako to umíme v novověku.
Pak se Raptor zmítá v názvosloví - úhorový systém by v zásadě mohl být i takovýto - pěstovaná plodina, úhor, tedy dvoupolní, ale vzhledem k velkému nevyužití plochy půdy by to nikdo neudělal. Z toho vychází žďáření - pěstuje se dokud je slušný výnos a pak se jde vypalovat jinam. Dodnes to funguje např. u kočovných kmenů v jižní Americe.
Žďáření v našich podmínkách vůbec nemusí být takto cyklické, ale kombinované s úhorováním. Přechod na jiné původně lesní pozemky nastal také tehdy, když trojpolní nestačil obnovit výnos hlavní plodiny.
Ten úhorový systém je v podstatě přesnější synonymum k trojpolnímu, protože oproti učebnicovým příkladům potřebuješ někdy složitější postupy. Všechny zmínky v podstatě hovoří o trojpolním hospodaření. Ono totiž v zásadě ani nemusí jít o třetinové plochy.
To je správně.
O stabilních výnosech si můžeš nechat jen zdát. Hnojení a úhorování nikdy nemohlo dlouhodobě nahradit ztráty živin. Ve vrcholném středověku byl hnůj natolik ceněnou komoditou že se dokonce dovážel z Rakous na vozech.
To je pravda, je zjištěno zásadní kolísání výnosu v pozdním středověku na Třeboni, kde jsou dobré zápisy o sklizni a peněžních výnosech. Výrazně korelují s příznivým počasím. Přesto jistá stabilita byla v diverzifikaci plodin, rybníkářství a pivovarnictví, lesnictví, lovu. Jen pro majitele panství. Největší nestabilitou byly války.
Iohannes myšlenka o větších plochách stejně využívaných se občas objevuje. Saské zrcadlo i Brněnská právní kniha dokonce mají ustanovení o tom, jak je možné využívat sousední pozemky. Při některých členěních plužin by to ale bylo iluzorní tvrzení. Osobně se totiž také domnívám, že lada se vypásala jen jako mladá, protže na jaře např. dobytek je ochoten sežrat i širokolisté štovíky, kdežto později máme smůlu. V poslední době shromažďuji informace o tom, že to hnojení zvířaty při pasení asi tak žhavé nebylo...
Záleží výrazně na složení dobytka. To se projeví na kvalitě vypásání i hnojení. Dobré košárování ovcemi bylo faktem už ve středověku. To znamenalo výrazné zlepšení produkce. Společné pasení by bylo zajímavé zjistit odkdy ? Má tu o tom někdo pojem? Odkazy? Vstávej ospalá požeň do stáda, slouha troubí, na podloubí. Známá chodská lidová. Společné pasení na jihočeských blatech je až baroko, nebo to už byl středověk?
K příspěvkům kateřiny z 30.11.2011 - trojpolní a trojhonný systém jsou synonyma. Hon jako plošnou jednotku lze najít, stejně tak jako např. lán. Z původně bezrozměrného označení se stala používaná veličina.
Lán nikdy nebyl bezrozměrná veličina. jen se měnila jeho velikost, ale vždy to míra velikosti plochy v zemědělství.
Jinak uvádí onen učebnicový příklad, ale nezodpovězeno zůstává, co měl sedlák dělat když potřeboval např. len nebo mrkev, které jsou dvouleté? Rozhodil si trojpolní systém? Nebo prostě vyčlenil kus půdy jako zahradu, kterou využíval intenzivněji? Možná že pak hnojil jen tu zahradu.
Zahrady vždy existovaly vedle zemědělské produkce. Oba produkty byly vždy mimo vlastní hlavní produkci na vyčleněných pozemcích. K tomu lze přiřadit mák, někdy proso, pohanku.
Měli bychom se držet opravdu středověku, a ještě ho členit tak, jak je zde nastaven na tři časové úseky. Jinak je z toho bramboračka. Zmínkou o budním hospodaření jsem se jí dopustil také.
Nepodařilo se mi dost oddělit mé poznámky, ale myslím, že si je každý umí najít.