Sjezdy Vítkovců

[slavicekvac]

Já bych do toho zatáhnul cisterciáky z VB, třeba mají experta, který bude mít nějaké východisko. Třeba z analogie jiných případů, nebo najde pergamen, kde bude citace, nebo se jen na to bude dívat odjinud. Ale třeba nikoho takového nemají, už to tam moc neznám,.

[elizabeth]

Jako první se pokusím dotáhnou ty sjezdy: (zítra pak vymyslím, jak to oddělit a zpřehlednit, teď už to nechci ani vidět! )

Prošla jsem CDB II. - VI. a situace se má takto:

Podle mě jediné setkání zastoupené všemi větvemi před rokem 1272 resp. 1274 bylo to roku 1220, kdy Vítek z Prčice dává klášteru milevskému ves jménem Kojetín, kterou jeho otec řádně držel (CDB II., č. 208, s. 192): „Slova Lidské věci, řečené i vykonané, pohřbívá starobylost časů, jestliže nebudou zapsáním či vhodnými svědky potvrzeny. Nechť zvědí přítomní a poučí se potomci, že já Vítek z Prčice ves jménem Kojetín, kterou můj otec přední Vítek, blahé paměti, držel pokojně, i já držím, prodal jsem konventu Milevskému se vším, co k ní přihéhá, totiž s lukami, lesy, poli, rybníky, s bezpečnými, předem ukázanými hranicemi téže vesnice a pod týmž pokojem, pod nímž jsme ji já i mí předchůdci moji drželi, do držby. Tedy na potvrzení svého prodeje, ať v budoucnosti nikým změněno být nemůže, svou listinu ohledně toho výše jmenovanému konventu jsem vydal pevností pečeti potvrzené. To bylo učiněno ve Vleticích za přítomnosti těchto svědků: Přibyslava z Víckovic, Vítka z Klokot, Jindřicha z Hradce, Budivoje, syna Záviše, s bratrem Vítkem, Nevhlasa, syna Radima, Budislava z Kovářova, Svatomíra z Němčic, Dalibora z Ratmířic, Bohuslava z Z...n (nečitelné), Voka a Zachariáše, synů Vítkových, Víta, plebána z Přídolí, Sibota, Jana, syna Dobronia, Hvala, prefekta. Léta Vtělení Páně MCCXX (1220). Léta vtělení Páně 1220."

Pak máme strašně dlouhou pauzu a dalším setkáním více větví Vítkovců je až založení kláštera ve Vyšším Brodě. A jelikož byl zakládán na majetcích nejen Rožmberků, ale i pánů z Krumlova, účastní se proto těchto akcí i oni a také Schaunburkové či pražský biskup. Je jich několik:
CDB V-1. č. 189, s. 300-302 (Vítka z K.) CDB V-1, č. 189+, s. 300-302 (Budivoje z Krumlova a ze Skalice) ; CDB V-1. č. 284, s. 422-424 (Voka z Rožmberka) CDB V-1 č. 230, s. 357 (znovu Vok); všichni stanovují klášteru zákonné hranice, co je ve všech třech společné je psáno velkými písmeny, co je rozdílné malými.
společné majetky Vítkovských vyplývají z této části listiny: "...klášteru řádu cisterciáků ve Vyšším Brodu, který vnuknutím Boží milosti ke cti svaté a věčné Panny Marie, Bohorodičky, pro spásu své duše Vok z Rožmberka, bratranec náš, také maršálek český, započal znovu zakládat a stavět na našem společném majetku... abychom měli podíl na jeho dobrém záměru a Božské odměně a jménu zakladatele". (citace z CDB V-1 č. 189)

Je jasné, že byly ne za účelem pořádat nějaké sjezdy ale založení kláštera.

Pak nacházíme všechny Vítkovce v CDB V-1 č. 231, na s. 360 , což je ovšem v Přemyslově ležení na Dyji č. 231/s.360 (Budivoj je ve svědečné řadě před Ojířem a Oldřichem z Hradce, pravděpodobně souvislost s úřadem otce Záviš z Nechanic), stejně tak z téhož ležení a dne Přemyslovy manželky, vévodkyně Markéty Rakouské, (CDB V-1 č. 232, na s. 362), což je více než zřejmé, že před bitvou u Kressenbrunu.

(11.června 1261)se scházejí větve krumlovská a rožmberská samozřejmě kvůli Vyšáku. V CDB V-1 č. 285 s. 424-425 Vok daruje kostel ve Veselí a vesnici Ponědraž. V následující (CDB V-1 č. 286, s. 425-426) Jan, pražský biskup potvrzuje patronátní právo ke kostelu ve Veselí, které klášteru Vok předal. Svědečná listina v obou táž, chybí v ní Budivoj, je jen Vítek, jinak klienti Vítkovců.

(29. 6. 1261) Jiná, ale se zatoupením větve landštejnské je listina CDB V-1 č. 287 s. 427-428, jíž Anežka vdova po Pelhřimovi z Třeboně, odevzdává klášteru ve Vyšším Brodě kostel v Rychnově u Nových Hradů.
Toto slavnostní darování učinila jsem bez odporu ale za souhlasu urozených pánů, mých synů, Voka a Sezimy, vlastnějším ovšem panu Vokovi, zakladateli již řečeného kláštera a panu Ojířovi, strýci mých již řečených chlapců a panu Budivojovi, a ostatních našich příbuzných na prominutí hříchů mého manžela pana Pelhřima, již břemene těla osvobozeného a zajisté všech našich otců, jak živých tak zesnulých, kteří nás předešli, i těch jenž dosud žijí ale také těm, kteří po nás v budoucnosti budou, aby v současnosti pokoj a čest a v budoucnu radost se sv. anděly radost věčně požívali.

Další listiny s četnějším zastoupení Vítkovců jsou CDB V-1 č. 410 s. 612, v ní už už je Ojíř ze Svin uveden před Budivojem (pravděpodobně držel nějaký úřad?)

2. 5. 1265 ; Ludmila z Říše prodává jisté příjmy ve vesnici Weikersdorf, ke které její bratři a sestry právo dědičské postoupili, klášteru ve Světlé, a její sourozenci to potvrdí (CDB V-1 č. 443 a 444 s. 656); Tohle by snad mohlo být zváženo, obě listiny totiž dosvědčuje větev hradecká , krumlovská i třeboňská , chybí jen rožmberci (asi ale byli nezletilí).

3. 8. 1268 – listina biskupa Jana (CDB V-2 č. 565 s.135), zastoupen královský dvůr, sjezd nepřipadá v úvahu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pak jsem prošla napříč jen CDB V. navíc nebyla síla patronátní práva:
1255- hradecká větev (Vítek z Hradce CDB V-1 č. 57, s. 114)
1258 – Krumlovští pražský biskup Jan z Dražic klášteru ve Schläglu (hm, Drkolné) na žádost Vítka z Krumlova potvrzuje držbu kostela ve Světlíku, kterou jim (Vítek) přenechal (CDB V-1 č. 157, s. 249).
1259 – Rožmberkové č. 186 s. 295 Jan z Dražic klášteru ve Vyšáku na žádost Voka z Rožmberka potvrzuje darování kostelů v Rožmitále (an šumavě) a Přídolí.
1261- 2krát Rožmberkové
-Gertruda Rakouská potvrzuje darování Raabs Vokovi Přemyslem a Markétou (vč. patronátního práva ke kostelu) (CDB V-1č. 27, s. 408)
-Jan z Dražic potvrzuje darování patronátního práva ke kostelu ve Veselí nad Lužnící, které přenechal klášteru ve VB Vok z R. (CDB V-1 č. 286, s. 425)
1272/74 – Rožmberkové se zříkají práva patronátního ke kostelu v Raabsu v pasovské diecézi (CDB V-2. č. 656, s. 284 -285, CDB V-2., č.737, s. 398-399)
1279 Rožmberkové Jindřich odevzdává zdejší kostel i s veškerými právy, která zdědil a do té doby řádně držel, klášteru bl. Panny Marie ve Vyšším Brodě, po smrti pana Jakuba, rožmberského kněze, plebána navěky do držby. (CDB VI-1. č. 21, s. 63–64)
dar vyšebrodskému klášteru rozšiřuje o filiální kostel ve Dvořišti (Mericha) se třetinou desátků a také o patronátní právo ke kostelu v Rožmberku. (CDB VI-1. č. 82, s. 137–138)
1283 Krumlovští Jindřich a Vok z Krumlova potvrzují, že jejich otec, blahé paměti, za škody způsobené a pro spásu své duše (pro damnis illatis et remedio anime) věnoval klášteru ve Schläglu kostel v Kirschlagu, se třemi lány tamtéž i s výnosem z nich, a vesnici Pfaffenschlag, kterou má obsadit „plným právem a bez překážky“
1290- Rožmberkové (doplním zítra)

Je jich celkem 7 (poslední 2 jsou nějaká potvrzení) takže to nebyl zas zas až tak častý akt, navíc musel být potvrzen či učiněn biskupem, jak vidno, takže nevidím důvod, proč by se v roce 1272 nebo 1274 nemohli setkat jen kvůli tomu předání patronátního práva (ius patronatus). Co tam řešili jinak je otázkou, pravděpodobně to to Rudolfovo zvolení a postavení Přemysla Otakara bylo taky, taky se nemohli furt jen bavit o ženskejch, fotbale, tedy ehm, turnajích válkách a počasí.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Def patronátního práva: Patronát nad farami na Českokrumlovsku vykonávali ve středověku zejména Rožmberkové a cisterciáci z klášterů Vyšší Brod a Zlatá Koruna. Nejobvyklejším způsobem nabytí patronátního práva byla fundace, která představovala poskytnutí všech hmotných prostředků potřebných pro chod kostela nebo beneficia, včetně zajištění přiměřené výživy pro beneficiáta. Patronát v sobě zahrnoval více různých práv, v nichž přední místo zaujímalo právo prezentační (podací), tj. právo navrhovat na uprázdnění beneficium určitého duchovního, kterého pak schvalovala příslušná církevní vrchnost. Dále měl patron omezená práva ohledně církevního jmění. Nikdy však nesměl zasahovat do záležitostí čistě duchovních a vizitací se směl zúčastnit, jen pokud to výslovně připouštěla nadační ustanovení. Právě v této oblasti docházelo k největším sporům. Poměrně četná pak byla různá čestná práva, zejména právo na čestné místo při veřejných procesích, na zvláštní lavici v kostele, právo mít v kostele erb atd. Patron neměl žádné závazky, pokud je na sebe výslovně nevzal jako fundátor.

[Ježek]

Nicméně se dalo předpokládat, že se jednotliví příslušníci setkávali při rodinných událostech (křest, svatba, pohřeb). Příbuzné svazovala i rodová čest a pocit sounáležitosti, nehledě na to, že společný postup v politice se mohl vyplatit vlastně všem.

U donací a fundací mohla navíc církev tlačit na to, aby se zúčastnili všichni. Jako svědci a příbuzní (potenciální spoluvlastníci) pak nemohli vznést nárok na již odevzdané zboží.

[elizabeth]

Nicméně se dalo předpokládat, že se jednotliví příslušníci setkávali při rodinných událostech (křest, svatba, pohřeb). Příbuzné svazovala i rodová čest a pocit sounáležitosti, nehledě na to, že společný postup v politice se mohl vyplatit vlastně všem.

U donací a fundací mohla navíc církev tlačit na to, aby se zúčastnili všichni. Jako svědci a příbuzní (potenciální spoluvlastníci) pak nemohli vznést nárok na již odevzdané zboží.

Tak u té fundace vyšebrodského kláštera stačilo, když se sešli krumlovští a Rožmberci, protože to bylo jejich území a jejich úmysl. Je možné, že jak se postupně klášter rozrůstal a získával donace od ostatních vítkovských větví, bylo, navíc k předání patronátního práva z oblasti s hrabským titulem, zřejmě potřeba všech rodových větví. I když proč zase, když Raabs byl jen Rožmberků, dostal jej Vok od Přemysla a Markéty a potvrdila to i Gertruda (viz příspěvek výše).

Mně se zdá, že krom Vítkovců a Hrabišiců ty jednotné postupy ani nikdo z historiků nepředpokládá, snad později u Ronovců.
PS: Díky za zapojení se, Ježku.

[Ježek]

Mně se zdá, že krom Vítkovců a Hrabišiců ty jednotné postupy ani nikdo z historiků nepředpokládá, snad později u Ronovců.

Já si naopak myslim, že s tím můžeme počítat pro všechny rody, kde nevíme o rivalisacích jednotlivých větví. Příklady na každém kroku - třeba ten Ondřej z Všechrom, když nastoupil na komorníka, tak stolnictví získal jeho bratr, do úřadů tlačil své klienty/sousedy. Na Moravě Tvrdišovci - Pardus v Olomouci, Sudomír komorník Břeclavska.

O to větší musel být antagonismus mezi jednotlivými rody a klikami - krvavé střety ale taky známe - povstání Přemysla II; odboj Vítkovců, dva bloky na počátku vlády Václava II; dvě frakce za Jana Lucemburského.

[elizabeth]

Mně se zdá, že krom Vítkovců a Hrabišiců ty jednotné postupy ani nikdo z historiků nepředpokládá, snad později u Ronovců.

Já si naopak myslim, že s tím můžeme počítat pro všechny rody, kde nevíme o rivalisacích jednotlivých větví. Příklady na každém kroku - třeba ten Ondřej z Všechrom, když nastoupil na komorníka, tak stolnictví získal jeho bratr, do úřadů tlačil své klienty/sousedy. Na Moravě Tvrdišovci - Pardus v Olomouci, Sudomír komorník Břeclavska.

Menší rody pouze regionálního významu... A pořád věřím spíše na přátelství než na příbuzenské vztahy. Na druhou stranu ty přátelství jako Konradina a Fridricha (na ně dnes nemohu nemyslet ) jsou spíše výjimečné a stejně je na i něj (sic) v dnešní době občas nazíráno s nedůvěrou (vzhledem k určitému procentu populace), zatím to, naštěstí, nedělá žádná seriozní ani jiná literatura.

O to větší musel být antagonismus mezi jednotlivými rody a klikami - krvavé střety ale taky známe - povstání Přemysla II; odboj Vítkovců, dva bloky na počátku vlády Václava II; dvě frakce za Jana Lucemburského.

Jen jestli to příliš nezveličujeme - vypálili pár vesnic, přepadli nějaký hrad nebo klášter, podrželi pár rukojmých... I když asi máš pravdu, protože ty listiny z roku 1284, co jsou vlatně lenní přísahou (známou z Anglie nebo Francie běžné) u nás zas až tak obvyké nejsou... Jenže ty skupiny se často měnily a nebylo výjimkou, např. v tom roce 1284, že jeden Šternberk (Jaroslav) stál na straně Vítkovců, zatím co druhý (Zdeslav) na straně Benešoviců a Purkarta (hodně zjednodušené strany). Teď ale bych kecala, jak to bylo s rody, jenž měly českou a moravskou větev ( zrovna ty výše jmenované - Šternberkové a Benešovici), no a nechybělo mnoho a měli jsme u Vítkovců větev českou a rakouskou...

[Laurentius]

Takže, když to shrneme, máme dvě listiny s identickým textem, svědky, denní datací i pečetí. Přičemž editoři naši nejspolehlivější edice Codex diplomaticus Bohemiae, J. Šebánek a S. Dušková považují první listinu z roku 1272 za
-nejistou (incerta); uvádějí, že ji "nižádným způsobem nelze považovat za pravou"; hovoří o autografu (vlastním rukopise) jako o "pochybné důvěry" a podotýkají, že byla napsána pravděpodobně později (to je ta poznámka scriba: posterior verisimillime) což zmiňují ješte jednou - mohlo se stát, že listina byla napsána na čistém papíře (asi s pečetí? nebo jí mohla být opatřena později) později než č. 737 (fieri potuit...exarta sit).

Je to tak. Už jen od pohledu je ta listina z roku 1272 proti té z roku 1274 zvláštní, taková moc čistá a zachovalá. Ta pečeť je sice poškozená, ale má takovou hodně světlou barvu. Většinou jsou tmavé. Nic mě nenapadá, ale spíš bych bral tu listinu až z roku 1274. Stejně to asi nebude pro nás až tak důležité. Důležité to bylo možná jen pro Vyšší Brod. Jaké by to mělo výhody pro klášter, kdyby někdo posunul listinu o dva roky zpátky. Stejně se myslím dá špatně rekonstruovat, kdo držel patronátní právo ke kostelu v Raabsu během 13. století.

[Ježek]

Menší rody pouze regionálního významu...

... které ovládali nejvyšší úřady v zemi.
Komorníci olomouckých zemských desek v 14. století: Jan z Kravař 1348 – 1371, Beneš z Kravař (a ze Strážnice) 1373 – 1374, Václav z Kravař a ze Strážnice 1376 – 1379, Vok z Kravař 1381 - 1386. Po nich tento úřad zastává Šternberk Jan z Lukova 1386 – 1387 a Jan (Ješek) Puška z Kunštátu erbu horních pruhů v letech 1389 – 1399. 4. páni z Kravař po sobě, další (Petr) bude na začátku 15. století. To je rodová solidarita.

Jenže ty skupiny se často měnily a nebylo výjimkou, např. v tom roce 1284, že jeden Šternberk (Jaroslav) stál na straně Vítkovců, zatím co druhý (Zdeslav) na straně Benešoviců a Purkarta (hodně zjednodušené strany).

No tak tady máme zrovna vyloženě případ o kterém jsem mluvil - pokud o něčem takovém nevíme, tak bych předpokládal, že drželi při sobě.

[elizabeth]

Menší rody pouze regionálního významu...

... které ovládali nejvyšší úřady v zemi.
Komorníci olomouckých zemských desek v 14. století: Jan z Kravař 1348 – 1371, Beneš z Kravař (a ze Strážnice) 1373 – 1374, Václav z Kravař a ze Strážnice 1376 – 1379, Vok z Kravař 1381 - 1386. Po nich tento úřad zastává Šternberk Jan z Lukova 1386 – 1387 a Jan (Ješek) Puška z Kunštátu erbu horních pruhů v letech 1389 – 1399. 4. páni z Kravař po sobě, další (Petr) bude na začátku 15. století. To je rodová solidarita.

Pokud pomineme, že je to o sto let po době, o níž se bavíme, tak budiž. Stejně je to ale jen pro Olomoucko, např. pro Brno to byl někdo jiný. Nějak jsme se oddálili těm možným Vítkovským sjezdům, v prostoru i čase...

[Laurentius]

Společné postupy a vzájemná spolupráce v rámci různých rodů je celkem běžná. Hlavní je rodová a příbuzenská vazba. Málo se setkávám s opačným přístupem.

[elizabeth]

Společné postupy a vzájemná spolupráce v rámci různých rodů je celkem běžná. Hlavní je rodová a příbuzenská vazba. Málo se setkávám s opačným přístupem.

No, on ten středověk je v lecčems úplně jinej. V tomhle asi taky. Já jen, že Šusta (České dějinyII/1 s. 332) a podle něj Vaníček (VDZKČ, s. 386) poukazují na rozdrobenost šlechtických zájmů a nahodilost mocenských uskupení (A ani já bych se taky na nikoho nespolehla jen proto, že je můj příbuznej. Vy snad ano?)

[Ježek]

A ani já bych se taky na nikoho nespolehla jen proto, že je můj příbuznej. Vy snad ano?)

Kdo mne zná, tak ví Jenže v tomhle musíme počítat s jinou mentalitou. Je daleko větší kult předků, co je starší, to je lepší (dnes už ne tolik jako za positivismu, ale je tomu dost naopak). Erby, vymyšlený rodový pověsti, predikáty - to všechno je tmel mezi příbuznými, který se dává okázale všem okolo najevo.

Ty mocenský uskupení jsou povětšinou ale spolky několika celých rodů. Jasně, často může být v rámci rodu různá intensita - od "válečného štváče" po ty, co čekají, jak to dopadne, ale zřídka jdou jednotlivý členové rodu proti sobě.

Tohle tvrzení nemusí platit pro husitství a náboženské války obecně (třicetiletou), kde kromě mocenského kalkulu (který, když přivřeme oči, je racionální) hraje svoji roli náboženský moment, náboženský fanatismus (který, když přivřeme oči, je emocionální) - šikovnou kombinací pasáží o vraždění ze Starého zákona a Ježíšových výroků o odvržení rodiny a přijetí Krista (parafásuju, ale v rámci vědeckosti zkuste někdy porovnat ekumenický překlad, který používáme, s Vulgatou a staročeským překladem Vulgáty - posluhovat se dnešním překladem není úplně správné) lze navodit bratrovražednou atmosféru.

No, to jsem se dostal někam úplně jinam, měli bychom to asi všechno od Vítkovců "vyloučit" do nějakého obecného tématu.

[elizabeth]

Někam do Společnosti, zkusím se podívat, kam by se to hodilo, už jsem tam douho nenahlížela...

[Ježek]

Někam do Společnosti, zkusím se podívat, kam by se to hodilo, už jsem tam douho nenahlížela...

proč ne do šlechty ...

[Viola]

Jeden dotaz v podstatě na začátek - kdo vycházeje z oněch dvou listin tvrdí, že šlo o sjezdy, které se konaly pravidelně?

[elizabeth]

Jeden dotaz v podstatě na začátek - kdo vycházeje z oněch dvou listin tvrdí, že šlo o sjezdy, které se konaly pravidelně?

Tak o pravidelnosti nemluví asi nikdo. Jako, že by se to konalo jako sjezdy KSČ nebo ODS (jo tam je to Kongres, tak to je jiné ) tak to netvrdil nikdo. Šusta ve studii Záviš z Falkenštejna upozorňuje na velkou solidaritu vítkovského rodu, potvrzenou „četně navštívenými shromážděními“ (Josef ŠUSTA, Záviš z Falkenštejna, In: Úvahy a drobné spisy historické, s. 155.), jenže v pozdější kniže České dějiny II/1 (Josef ŠUSTA, Dějiny II/1, s. 223) si tento svůj názor korigoval, stejně jako mnohé své jiné a tvrdil, že se konalo pouze roku 1274 (asi na základě té věrohodné listiny) a bylo reakcí na Rudolfovo zvolení římským králem. (Přesné citace doplním později, teď nemám čas).

[Viola]

A Vaníček to neuvádí?

[elizabeth]

A Vaníček to neuvádí?

Takže podívala jsem se a prošla Velké dějiny zemí Koruny české a skutečně to neuvádí. Ale "sjezd" uvádí v Česko-rakouských vztazích na s. 91. Viz přiložený obrázek. Každopádně dle mě přitom vycházel ze Šusty.

[Ježek]

Jenže ty skupiny se často měnily a nebylo výjimkou, např. v tom roce 1284, že jeden Šternberk (Jaroslav) stál na straně Vítkovců, zatím co druhý (Zdeslav) na straně Benešoviců a Purkarta (hodně zjednodušené strany).

V Moravských Šternbercích je uvedeno. "Narozdíl od Jaroslava, jenž patřil k Falkenštejnovým stoupencům (1284), o postojích Zdeslavových nevíme nic přesnějšího a můžeme se dohadovat, že byl asi i opatrnější; i po Falkenštejnově pádu si udržel významné postavení jako pražský purkrabí (s. 39), podobně jako jiní páni, například Hynek z Dubé, Hynek z Lichtenberka (s. 42)."